Connect with us
Reklama

Aktuality

Návrat Mitteleuropy

Published

on

Marcel GauchetPro Německo jsou jeho východní sousedé – Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko – už dnes svého druhu náhražkou Evropské unie. Možná zakrátko tahle malá Evropa Berlínu naprosto postačí, říká francouzský historik Marcel Gauchet v rozhovoru s Maciejem Nowickým.

Marcel Gauchet je historik, filozof a sociolog, jeden z nejvlivnějších francouzských intelektuálů, šéfredaktor časopisu Le Débat.

Vstupujeme do éry německé dominance v Evropě?

Německo nechce v Evropě dominovat. Ale i kdyby chtělo, neví příliš jak toho dosáhnout. Nemají žádný nápad jak na EU, je to velice omezený, provinční národ. Tak dlouho se věnovali vnitřnímu zúčtovávání, že se stále zajímají jen sami o sobe. Proto nemají zahraniční politiku, ale pouze politiku národní: velice pozorně, puntičkářsky, přímo maniakálně hlídají své ekonomické zájmy. Na to se omezuje doktrína paní Merkelové. Zároveň jsou naprosto slepí vůči zájmům jiných zemí. Vycházejí z předpokladu, že pokud je nějaká politika dobrá pro Německo, je třeba ji uskutečňovat. A jestli Španělsko nebo Itálie tonou, je to jejich vina.

Taková je oficiální linie Berlína. Němci neustále opakují: „Nechceme být lídrem. Máme kvůli tomu samé starosti.

A mluví pravdu. Německo má skvělou průmyslovou tradici, která se začala opět hodit. Vracejí se k někdejší roli velké průmyslové mocnosti, jakou byli od konce 19. století. Jako vždycky věří v práci, solidnost a jsou nesnesitelně seriózní. Jedinou věcí, kterou jim můžeme vyčítat, je způsob, jakým provedli rozšíření EU v roce 2004. Německý komisař pro rozšiřování Günter Verheugen překročil své pravomoci…

Jak?

Německé vedoucí třídy viděly v rozšíření Evropy způsob jak uspokojit jednu ze svých nejdůležitějších strategických aspirací – chtěly vytlačit hranici ruských vlivů o několik set kilometrů na východ. Polsko bylo ideální nárazník. Chápejte mě prosím dobře, jsem rád, že Polsko je v EU. Problém spočívá v tom, že za rozšíření odpovídal člověk, kterého nezajímaly mechanismy spravování Evropy, ale jen německé zájmy. V důsledku toho se EU – už dřív neřiditelná – proměnila v naprostý chaos. Což neznamená, že existoval nějaký projekt německé hegemonie.

Nevěřím, že Francouzi mají radost z rozšíření EU. Vždyť v obrovské míře změnilo rovnováhu sil ve prospěch Německa

To je pravda. Obrozuje se Mitteleuropa, o které snili všichni němečtí teoretikové politiky a hospodářství před rokem 1914. Mají-li na dosah Polsko, Maďarsko nebo Slovensko, získali Němci průmyslové zázemí, díky němuž úžasně snížili výrobní náklady. Pro ně je dnes Mitteleuropa něco jako náhražka EU. A možná brzo ta „malá Evropa” bude Berlínu naprosto stačit. K čemu je jim Jih? Řecko, za které musí platit? Portugalsko, Španělsko, nebo dokonce Itálie? Světoví boháči budou stejně kupovat mercedesy. Ale – ještě jednou opakuji – to není projekt dominance. Prostě se objevila příležitost a Němci jí využili. A Francouzi zareagovali velice hloupě. Chirac došel k závěru, že hádka o Irák je důležitější než dlouhodobé zájmy, a rozhodl o stažení z regionu.

V roce 1989 měli Francouzi všechny karty v ruce. Ještě za Chiraca byli hlavním zahraničním investorem v Polsku. Na Němce jsme se tehdy dívali nedůvěřivě.

Francie dnes za ony chyby platí.

A je s to vytvořit protiváhu k Německu?

Ne. Jsme v pasti. Jediná země, která si ekonomicky může dovolit opustit eurozónu, je Německo. Pro všechny ostatní – včetně Francie – neexistuje žádné smysluplné řešení. Nemůžeme opustit eurozónu, protože by to přišlo příliš draho, ale nemůžeme v ní ani zůstat, protože Německo přejalo francouzské, italské, španělské trhy v Evropě. Obávám se, že se tady setkáváme s dlouhodobým oslabením Francie. A že to je tendence téměř neodvratná.

Francois Hollande se snaží tento trend odvrátit. Co dokáže uhrát?

Osobně ho mám velice rád. Je to člověk poctivý, opatrný, skromný, naslouchá tomu, co se mu říká. Prostě a jasně – opak Sarkozyho. Ale není to charismatický lídr. Je to stoprocentní produkt francouzské politické kultury.

Francouzské hospodářství je výtvor schizofrenika. Je zároveň příliš moderní, i příliš archaické. Francouzští podnikatelé jsou ze všech Evropanů nejvíc globalizovaní – sledují jenom BRICS, rodící se mocnosti, jako by jejich vlastní země už přestala existovat. Co se děje ve Francii, jim může být naprosto ukradeno. Pro ně představuje budoucnost výhradně nový svět. Každou chvíli stěhuje nějaká francouzská firma své sídlo do Šanghaje. A to je velký rozdíl mezi Francií a Německem – protože Němci dělají všechno pro to, aby si zachovali silnou základnu, která potom bude odrazovým můstkem pro expanzi, na vlastním území.

My to nemáme. Podobně jako nemáme malé a střední dynamické firmy. Zdědili jsme zato gigantické neřiditelné molochy, pamatující časy Ludvíka XIV. A stát, který nelze reformovat, aniž bychom vyvolali občanskou válku. Všichni vědí, že máme v Evropě nejvyšší procento výdajů veřejného sektoru. Ale je ještě druhé číslo, méně známé, ze kterého se ježí vlasy. Šedesát procent příjmů fyzických osob pochází ze státního přerozdělování! To je nepochopitelné. A jenom Hollande jako socialista by s tím mohl něco udělat. Ale on to nezvládne. Francie je sociální stát odsouzený k pomalému, ale neodvratnému chudnutí.

Dnes má dokonce Německo pocit prohry. Stýská si, že musí platit za jiné, a ti mu stejně vyčítají – touhu dominovat (když se snaží jednat), nebo lhostejnost (když se jednání zdrží). Je dnes EU spojenectví poražených?

V jistém smyslu ano. Evropa je přece největším poraženým globalizace. Neexistuje jiný světadíl, který by v posledních letech tak velmi ztratil na významu. Ale to není celá pravda o EU. Z vnitřní perspektivy to vypadá jinak: malé země obrovsky získaly. Vysvětlení je snadné: po staletí Evropu ovládala vyhlídka válek, v nejlepším případě vládla křehká rovnováha. Malé země věnovaly veškerou svou energii hledání spojenectví, které by je ochránilo před dravci.

Vznik EU přinesl trvalý mír. Všichni jsou pod ochranou. Pro malé země je to velké vítězství. Místo hledání protektorů uskutečňují oportunistické hospodářské strategie. A díky tomu se mnohem lépe přizpůsobují globalizaci.

Vyhrály taky všechny země, které se zbavily komunismu nebo diktatury. Přes všechnu dramatičnost dnešní situace v Řecku bychom měli pamatovat, jaká byla tato země před přistoupením do EU. Řekům, kteří nyní tak naříkají na Unii, by se měl poslat účet s výpočtem všech peněz, které se na jejich zemi vydaly. Ať vrátí prachy…

Naproti tomu velké země na EU prodělaly.

Protože tak jako Francouzi neustále přemýšlejí o své ztracené moci?

Poněvadž zahraniční politika v někdejším stylu, politika síly, představuje uzavřenou kapitolu. Proto si velké země – Německo, Francie, ba dokonce Itálie – připadají zbytečné. To je jeden z důvodů, proč elity těchto zemí Unií naprosto opovrhují. Nevidí v ní totiž způsob jak uspokojit vlastní ambice. V důsledku toho se velké státy snaží rozvíjet náhradní strategie, které mají kompenzovat jejich ztracenou moc. Angličané předstírají, že jsou velcí díky blízkosti se svými bratranci v Americe. Němci sázejí na průmyslovou sílu. A Francouzi moc nevědí co dělat, ale naštěstí mají své staré trumfy: jaderné zbraně, stálé místo v Radě bezpečnosti a vlivy ve třetím světě, což jim dává v OSN 60 hlasů. A s jejich pomocí se vždycky dá něco uhrát…

Polsko a Česko přijaly vůči EU dvě naprosto odlišné taktiky. Češi došli k závěru, že je lepší držet se stranou. Poláci se rozhodně angažují víc, ale neustále se cítí zklamáváni. Mělo by Polsko být oportunističtější?

Rozdíl mezi Polskem a Českem je prostě rozdíl mezi velkou a malou zemí. Češi se rozhodli, že jejich jediný zájem je obchod s Německem. Vybrali si oportunismus. Ale politické tradice, to jsou věci velice hluboké, zakořeněné v minulosti. Poláci si nemohou ze dne na den říci: „Chceme být takoví jako Češi. Budeme mít ještě menší touhy.” Protože to by je přivedlo nanejvýš k ještě větší frustraci.

Vím například, že z polské perspektivy představuje Východní Partnerství prohru. Nepodařilo se Ukrajinu vtáhnout do Evropy a tak dále. Ale podívejme se na konkurenční nápad: Středomořské partnerství, navržené Sarkozym. Tenhle projekt také zašel na úbytě. Nechť aspoň to Poláky utěší…

Kdo ještě věří v Evropu? Kromě Poláků?

Z hlediska Francie už Unie nemá žádný význam. Neznám – když opomenu staré pitomce, kteří naprosto ztratili kontakt s realitou – ani jednoho intelektuála nebo politika, který by věřil v EU. Obyčejní lidé ji taky nenávidí. V roce 2005, v ústavním referendu, hlasovalo 55 procent Francouzů proti Evropě. Dnes by to bylo aspoň 70 procent. To je optimistický odhad.

Proto, že slib „euro přinese všem blahobyt zklamal?

Taky proto. Ale je tu ještě něco. Nedostatečná nabídka. Dnes není žádná přesvědčivá evropská idea. Těžko se tedy divit, že se všichni schovávají do svých národních ulit.

Je to však zvláštní. Po roce 1945 jsme neustále potřebovali USA, aby nás bránily před Moskvou, ale Evropané si zachovali schopnost myslet nezávisle. A potom náhle, v 90. letech, když sovětské ohrožení zmizelo, nastala intelektuální abdikace. Americký model se stal alfou a omegou, a bruselská mašinérie dorazila poslední ideje, které v Evropě existovaly. Výsledek je takový, že Evropa je dneska morální, duchovní a intelektuální země nikoho. Jsme důchodci dějin. A Amerika nás nespasí, protože má sama starosti.

Je zato jedna pozitivní změna. S prohrou Sarkozyho, Berlusconiho, stále zřetelnějším odmítnutím Putina ruskou střední třídou se – doufám – přibližuje konec politiky opírající se o mediální všudypřítomnost, triky PR a nesplněné sliby.

To je skutečně velká změna. Končí historický cyklus, který začal spolu s Clintonem, Schröderem, Blairem. Žádný evropský předák neměl takovou mediální průraznost jako Sarkozy nebo Berlusconi. A přesto ničeho nedosáhli – Francie a Itálie jsou v úzkých. To je k zamyšlení.

Sarkozy vycházel z předpokladu, že kráčí výhradně o počet nabídek, a ne to, zda se uskuteční. Taková politika představovala směs pochlebovačství a pohrdání. Pochlebovačství, protože Sarkozy nebo Berlusconi říkali to, co lidé chtěli slyšet. A pohrdání, protože lidi považovali za pitomce. Jinými slovy, postupovali v souladu s doporučením francouzského spisovatele Fréderica Beigbedera: „Nedávej lidem najevo, že je považuješ za pitomce, ale vždy pamatuj, že pitomci jsou.” Naštěstí si lidé někdy všimnou, že je kdosi za pitomce považuje.

Překlad: Václav Burian

 

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

„Alfa samec musí odejít: Proč patriarchát bolí každého bolí“ – setkání s Liz Plank v rámci Ekonomického fóra

Published

on

Liz Plank je filmařka, oceňovaná novinářka, autorka, výkonná producentka a moderuje několik kritiky uznávaných seriálů na Vox Media a NBC News. Její poslední nejprodávanější knihu Alpha Male Must Go: Why Patriarchy Hurts Everyone citovali ve Vogue, Esquire, Playboy, ELLE Magazine, GQ, NPR, The Washington Post on Morning Joe či Dax Shepard’s Armchair Expert.

Liz pravidelně vystupuje ve vlivných televizních pořadech, aby prezentovala svůj pohled na politiku a genderové otázky The Today Show, The Daily Show, MSNBC, CNN, ABC News, Fusion, Al-Jazeera America a BBC World. Prostřednictvím svého aktivismu a kreativního přístupu k žurnalistice si Liz dala za úkol zvednout hlas těch, kteří často nejsou vyslyšeni. Než se Liz stala novinářkou, pracovala v sociálním centru pro lidi s postižením a jako výzkumná pracovnice a konzultantka. 

Speciální akce s Liz Plank se uskuteční 6. září na Ekonomickém fóru v Karpaczi.

Continue Reading

Aktuality

100 dnů do říjnových voleb v Polsku

Published

on

Nejvíce sledovaný polský expert na volební průzkumy Marcin Palade zveřejnil 100 dnů před volbami v Polsku svůj první odhad volebních výsledků říjnových polských voleb. Pro Polsko, jak jej známe, to není dobrá zpráva. Do Polska totiž, podle jeho volební analýzy, přichází politická nestabilita.

Při takovémto výsledku voleb lze sestavit pouze jednu variantu většinové vlády (PiS a KONFA). To se zatím jeví jako nereálné. Při tvrdém postoji prezidenta Dudy jsou pak nejpravděpodobnější variantou předčasné volby v únoru 2024, které ale KONFA chtít nebude. Následující variantou je pak menšinová vláda PiS s plovoucí tolerancí, která ale vyústí v politickou nestabilitu.

Nejsilnějším politickým hráčem v Polsku je stále vládní Právo a Spravedlnost. Oproti volbám v roce 2019 ztratilo ale 10 % svých voličů. Stále však operuje s podporou třetiny polských voličů a má největší podporu mezi voliči 50+ a důchodci. PiS má dominantní pozici v menších polských městech, hlavně na východě Polska.

Druhou nejsilnější formací je Občanská koalice (Platforma a menší liberální strany). Jejímu lídrovi Donaldu Tuskovi se nepovedlo spojit opozici do jediné kandidátky antiPiS a to hlavně pro zásadní ideové rozpory mezi postkomunistickou Lewicí a PSL či POLSKA 2050. Donald Tusk také přehnal své osobní politické ambice, velmi a velmi chtěl být dominantním opozičním vůdcem, což negovalo koaliční předvolební potenciál. Liberální Občanská koalice má své voliče ve všech věkových skupinách a silnou pozici ve velkých polských městech.

KONFEDERACE se překvapivě stala černým koněm polské politiky. Historicky vznikla jako seskupení malých národoveckých, pravicových a populistických stran. V roce 2022 a 2023 se ale různým způsobem zbavovala největších populistů a po začátku ukrajinsko-ruské války i politiků, kteří otevřeně podporovali ruskou politiku. Poté, co z vrcholných funkcí odešli matadoři typu Janusz Korwin-Mikke (80) a byl silně upozaděn známý proruský populista Grzegorz Braun se vrcholných funkcí chopila mladší generace v čele s Krzysztofem Bosakem (41) a Sławomirem Mentzenem (36). Jejich pravicově-populistická a národovecká politika má dnes v Polsku silnou podporu u mladých mužských voličů a je rovnoměrně rozprostřena po celém Polsku.

POLSKA 2050 měla svého času u liberálních polských voličů podporu 25 % na úkor Občanské koalice. Po návratu Donalda Tuska se ale tato část putujících voličů přesunula zpět a lídr POSKA 2050 Szymon Hołownia proto musel uzavřít koalici s tradiční Polskou lidovou stranou. Toto „manželství z rozumu“ se vymezuje jak vůči PiS tak Občanské koalici a napadá „věčný duopol“ na polské polické scéně s tím, že se obrací na polské voliče, kteří nechtějí volit ani jednu z většinových formací. POLSKA 2050 má podporu ve větších polských městech a PSL na polské vesnici.

Lewice je konglomerát postkomunistů, sociálních demokratů, levicových aktivistů a členů LGBT organizací. Jejich voliči jsou rovnoměrně rozloženi po celém Polsku a jejich podpora se ve volebních průzkumech pohybuje od 7 do10 %.

Patová situace, která v Polsku pravděpodobně nastane je mnohými polskými novináři a analytiky prezentována jako „jasná koalice“ PiS a KONFEDERACE, ale od politiků KONFEDERACE je ve směru k PiS slyšet tvrdá předvolební kritika. PiS zatím předvolebně útočí pouze na svého odvěkého konkurenta – Občanskou platformu a o ostatní opoziční strany se nestará. To se ale poslední měsíc před volbami může změnit.

100 dnů před volbami je většina voličů již rozhodnuta. Všude v Evropě. Předvolební půtky se tedy týkají tak 10 – 15 % nerozhodnutých voličů. Ti svou podporu nakonec nějak rozdělí, a to nejčastěji těm nejsilnějším. V Polsku tedy ještě můžeme počítat s matematicky možnou koalicí PiS a POLSKA 50/PSL. Méně již se čtyřkoalicí anPiS – OK, POLSKA 2050, PSL a Lewice. Rozhodně půjde o každé křeslo a letošní kampaň bude proto nejtvrdší z možných.

Jaromír Piskoř

Continue Reading

Aktuality

Sinusoidy

Published

on

Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti.  Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, jiné se brání klamnými cíli.“ Probíhající polskou politickou diskuzi na téma Jan Pavel II. či o potratech proto mediální a politický expert označil za podvod.

Už to skoro vypadalo, že se polští opoziční politici poučili a nenaskakují na vidle PiS. Po týdnu, kdy primátor Varšavy musel odpovídat na otázky typu: Bude vaše vláda nutit Poláky, aby jedli brouky? by to bylo přirozené. Ale ono ne.

Europoslankyně za Občanskou koalici Janina Ochojska tvrdí, že je mnohem více obětí na polsko-běloruské hranici, než uvádí čísla nezávislé skupiny Granica (37 obětí) : „Myslím, že obětí této hranice je mnohem více. Buď jsou v nějakém hromadném hrobě, protože bych se nedivila, kdyby se v době, kdy byl uzavřen přístup na hranice, těla prostě sbírala, aby takové důkazy nebyly. V současnosti je pohřešováno téměř 300 lidí. Proč si to myslím? Nastal v minulosti okamžik, kdy z celého Polska tam byli povoláni lesníci. Na co? Přece nepomáhali lesu v těžké chvíli. Ale k něčemu byli povoláni.“

Krzysztof Sobolewski z PiS na dotaz ohledně vyjádření Ochojské v úterý v pořadu Polského rozhlasu uvedl: „Lze jen říci, že to, co vysvětluje chování Janiny Ochojské, je nemoc. Distancuje se od svých předchozích úspěchů, od svého života.“ Jeho reakce je na tvrzení o tom, že polští myslivci sbírali mrtvoly imigrantů v polských lesích u běloruských hranic a házeli je do hromadných hrobů velmi mírná. Je to asi tím, že polští politici tak trochu mávají rukou nad tím, co Janina Ochojska o tom či onom hovoří. Připomíná jednoho maďarského poslance Federálního shromáždění, který předčítal za řečnickým pultem bibli a pak ve spodní sinusoidě podepsal rezignaci, aby se po nějaké době ve vrcholné sinusoidě domáhal vstupu do FS.

Sinusoida či ne, naštvaní polští myslivci a lesníci poslankyni Ochojskou zažalovali a polská prokuratura zahájila řízení za pomluvu. Místopředseda Občanské platformy Rafal Trzaskowski podotkl, že takto tvrdá obvinění by měla být podložena důkazy a dodal: „Pokud důkazy nejsou, škodí to lidem, o kterých poslankyně hovoří“. Donald Tusk se nevyjádřil.

Ochojska se v Bruselu věnuje problematice lidí se zdravotním postižením (ona sama je postižená od raného dětství po prodělané dětské obrně). Má zkušenosti s humanitárními aktivitami a byla přítomna na místě mnoha katastrof. Věnuje se migraci. Domnívá se, že Evropa by se imigrantům neměla uzavírat. Zároveň se podle ní musí zvýšit pomoc zemím, odkud přistěhovalci přicházejí. „Pokud chceme migranty udržet v jejich vlastních zemích, neuděláme to pomocí zdí či ostnatého drátu. Když lidé umírají hlady a žízní, utečou ze svého bydliště a riskují své životy, byť jen proto, aby zachránili své děti.“

Opoziční experti hovořící o klamných cílech vypouštěných PiS to mají těžké. Plácnutí poslankyně Ochojské okamžitě využila ruská propaganda a točí se v kruhu s velmi citlivým tématem hromadných hrobů v Katyni. Někteří polští aktivisté žádají poslankyni o bližší určení místa hromadných hrobů, ale většina spíše očekává omluvu v době spodní sinusoidy.

Když autor Tří mušketýrů psal svůj román, těšil se na zítřek a na to, co jeho hrdinové zažijí. S Polskem je to podobné.

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • „Alfa samec musí odejít: Proč patriarchát bolí každého bolí“ – setkání s Liz Plank v rámci Ekonomického fóra 25.8.2023
    Liz Plank je filmařka, oceňovaná novinářka, autorka, výkonná producentka a moderuje několik kritiky uznávaných seriálů na Vox Media a NBC News. Její poslední nejprodávanější knihu Alpha Male Must Go: Why Patriarchy Hurts Everyone citovali ve Vogue, Esquire, Playboy, ELLE Magazine, GQ, NPR, The Washington Post on Morning Joe či Dax Shepard’s Armchair Expert. Liz pravidelně […]
    Jaromír Piskoř
  • 100 dnů do říjnových voleb v Polsku 8.7.2023
    Nejvíce sledovaný polský expert na volební průzkumy Marcin Palade zveřejnil 100 dnů před volbami v Polsku svůj první odhad volebních výsledků říjnových polských voleb. Pro Polsko, jak jej známe, to není dobrá zpráva. Do Polska totiž, podle jeho volební analýzy, přichází politická nestabilita. Při takovémto výsledku voleb lze sestavit pouze jednu variantu většinové vlády (PiS a […]
    Jaromír Piskoř
  • Sinusoidy 14.3.2023
    Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti.  Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality

Copyright © 2013 - 2022 Polskodnes.cz | ISSN 1805-8582 | Powered by WordPress | Themes by kabris|NET.