Connect with us
Reklama




Rozhovory

Návrat Mitteleuropy

Published

on

Marcel GauchetPro Německo jsou jeho východní sousedé – Polsko, Česko, Slovensko, Maďarsko – už dnes svého druhu náhražkou Evropské unie. Možná zakrátko tahle malá Evropa Berlínu naprosto postačí, říká francouzský historik Marcel Gauchet v rozhovoru s Maciejem Nowickým.

Marcel Gauchet je historik, filozof a sociolog, jeden z nejvlivnějších francouzských intelektuálů, šéfredaktor časopisu Le Débat.

Vstupujeme do éry německé dominance v Evropě?

Německo nechce v Evropě dominovat. Ale i kdyby chtělo, neví příliš jak toho dosáhnout. Nemají žádný nápad jak na EU, je to velice omezený, provinční národ. Tak dlouho se věnovali vnitřnímu zúčtovávání, že se stále zajímají jen sami o sobe. Proto nemají zahraniční politiku, ale pouze politiku národní: velice pozorně, puntičkářsky, přímo maniakálně hlídají své ekonomické zájmy. Na to se omezuje doktrína paní Merkelové. Zároveň jsou naprosto slepí vůči zájmům jiných zemí. Vycházejí z předpokladu, že pokud je nějaká politika dobrá pro Německo, je třeba ji uskutečňovat. A jestli Španělsko nebo Itálie tonou, je to jejich vina.

Taková je oficiální linie Berlína. Němci neustále opakují: „Nechceme být lídrem. Máme kvůli tomu samé starosti.

A mluví pravdu. Německo má skvělou průmyslovou tradici, která se začala opět hodit. Vracejí se k někdejší roli velké průmyslové mocnosti, jakou byli od konce 19. století. Jako vždycky věří v práci, solidnost a jsou nesnesitelně seriózní. Jedinou věcí, kterou jim můžeme vyčítat, je způsob, jakým provedli rozšíření EU v roce 2004. Německý komisař pro rozšiřování Günter Verheugen překročil své pravomoci…

Jak?

Německé vedoucí třídy viděly v rozšíření Evropy způsob jak uspokojit jednu ze svých nejdůležitějších strategických aspirací – chtěly vytlačit hranici ruských vlivů o několik set kilometrů na východ. Polsko bylo ideální nárazník. Chápejte mě prosím dobře, jsem rád, že Polsko je v EU. Problém spočívá v tom, že za rozšíření odpovídal člověk, kterého nezajímaly mechanismy spravování Evropy, ale jen německé zájmy. V důsledku toho se EU – už dřív neřiditelná – proměnila v naprostý chaos. Což neznamená, že existoval nějaký projekt německé hegemonie.

Nevěřím, že Francouzi mají radost z rozšíření EU. Vždyť v obrovské míře změnilo rovnováhu sil ve prospěch Německa

To je pravda. Obrozuje se Mitteleuropa, o které snili všichni němečtí teoretikové politiky a hospodářství před rokem 1914. Mají-li na dosah Polsko, Maďarsko nebo Slovensko, získali Němci průmyslové zázemí, díky němuž úžasně snížili výrobní náklady. Pro ně je dnes Mitteleuropa něco jako náhražka EU. A možná brzo ta „malá Evropa” bude Berlínu naprosto stačit. K čemu je jim Jih? Řecko, za které musí platit? Portugalsko, Španělsko, nebo dokonce Itálie? Světoví boháči budou stejně kupovat mercedesy. Ale – ještě jednou opakuji – to není projekt dominance. Prostě se objevila příležitost a Němci jí využili. A Francouzi zareagovali velice hloupě. Chirac došel k závěru, že hádka o Irák je důležitější než dlouhodobé zájmy, a rozhodl o stažení z regionu.

V roce 1989 měli Francouzi všechny karty v ruce. Ještě za Chiraca byli hlavním zahraničním investorem v Polsku. Na Němce jsme se tehdy dívali nedůvěřivě.

Francie dnes za ony chyby platí.

A je s to vytvořit protiváhu k Německu?

Ne. Jsme v pasti. Jediná země, která si ekonomicky může dovolit opustit eurozónu, je Německo. Pro všechny ostatní – včetně Francie – neexistuje žádné smysluplné řešení. Nemůžeme opustit eurozónu, protože by to přišlo příliš draho, ale nemůžeme v ní ani zůstat, protože Německo přejalo francouzské, italské, španělské trhy v Evropě. Obávám se, že se tady setkáváme s dlouhodobým oslabením Francie. A že to je tendence téměř neodvratná.

Francois Hollande se snaží tento trend odvrátit. Co dokáže uhrát?

Osobně ho mám velice rád. Je to člověk poctivý, opatrný, skromný, naslouchá tomu, co se mu říká. Prostě a jasně – opak Sarkozyho. Ale není to charismatický lídr. Je to stoprocentní produkt francouzské politické kultury.

Francouzské hospodářství je výtvor schizofrenika. Je zároveň příliš moderní, i příliš archaické. Francouzští podnikatelé jsou ze všech Evropanů nejvíc globalizovaní – sledují jenom BRICS, rodící se mocnosti, jako by jejich vlastní země už přestala existovat. Co se děje ve Francii, jim může být naprosto ukradeno. Pro ně představuje budoucnost výhradně nový svět. Každou chvíli stěhuje nějaká francouzská firma své sídlo do Šanghaje. A to je velký rozdíl mezi Francií a Německem – protože Němci dělají všechno pro to, aby si zachovali silnou základnu, která potom bude odrazovým můstkem pro expanzi, na vlastním území.

My to nemáme. Podobně jako nemáme malé a střední dynamické firmy. Zdědili jsme zato gigantické neřiditelné molochy, pamatující časy Ludvíka XIV. A stát, který nelze reformovat, aniž bychom vyvolali občanskou válku. Všichni vědí, že máme v Evropě nejvyšší procento výdajů veřejného sektoru. Ale je ještě druhé číslo, méně známé, ze kterého se ježí vlasy. Šedesát procent příjmů fyzických osob pochází ze státního přerozdělování! To je nepochopitelné. A jenom Hollande jako socialista by s tím mohl něco udělat. Ale on to nezvládne. Francie je sociální stát odsouzený k pomalému, ale neodvratnému chudnutí.

Dnes má dokonce Německo pocit prohry. Stýská si, že musí platit za jiné, a ti mu stejně vyčítají – touhu dominovat (když se snaží jednat), nebo lhostejnost (když se jednání zdrží). Je dnes EU spojenectví poražených?

V jistém smyslu ano. Evropa je přece největším poraženým globalizace. Neexistuje jiný světadíl, který by v posledních letech tak velmi ztratil na významu. Ale to není celá pravda o EU. Z vnitřní perspektivy to vypadá jinak: malé země obrovsky získaly. Vysvětlení je snadné: po staletí Evropu ovládala vyhlídka válek, v nejlepším případě vládla křehká rovnováha. Malé země věnovaly veškerou svou energii hledání spojenectví, které by je ochránilo před dravci.

Vznik EU přinesl trvalý mír. Všichni jsou pod ochranou. Pro malé země je to velké vítězství. Místo hledání protektorů uskutečňují oportunistické hospodářské strategie. A díky tomu se mnohem lépe přizpůsobují globalizaci.

Vyhrály taky všechny země, které se zbavily komunismu nebo diktatury. Přes všechnu dramatičnost dnešní situace v Řecku bychom měli pamatovat, jaká byla tato země před přistoupením do EU. Řekům, kteří nyní tak naříkají na Unii, by se měl poslat účet s výpočtem všech peněz, které se na jejich zemi vydaly. Ať vrátí prachy…

Naproti tomu velké země na EU prodělaly.

Protože tak jako Francouzi neustále přemýšlejí o své ztracené moci?

Poněvadž zahraniční politika v někdejším stylu, politika síly, představuje uzavřenou kapitolu. Proto si velké země – Německo, Francie, ba dokonce Itálie – připadají zbytečné. To je jeden z důvodů, proč elity těchto zemí Unií naprosto opovrhují. Nevidí v ní totiž způsob jak uspokojit vlastní ambice. V důsledku toho se velké státy snaží rozvíjet náhradní strategie, které mají kompenzovat jejich ztracenou moc. Angličané předstírají, že jsou velcí díky blízkosti se svými bratranci v Americe. Němci sázejí na průmyslovou sílu. A Francouzi moc nevědí co dělat, ale naštěstí mají své staré trumfy: jaderné zbraně, stálé místo v Radě bezpečnosti a vlivy ve třetím světě, což jim dává v OSN 60 hlasů. A s jejich pomocí se vždycky dá něco uhrát…

Polsko a Česko přijaly vůči EU dvě naprosto odlišné taktiky. Češi došli k závěru, že je lepší držet se stranou. Poláci se rozhodně angažují víc, ale neustále se cítí zklamáváni. Mělo by Polsko být oportunističtější?

Rozdíl mezi Polskem a Českem je prostě rozdíl mezi velkou a malou zemí. Češi se rozhodli, že jejich jediný zájem je obchod s Německem. Vybrali si oportunismus. Ale politické tradice, to jsou věci velice hluboké, zakořeněné v minulosti. Poláci si nemohou ze dne na den říci: „Chceme být takoví jako Češi. Budeme mít ještě menší touhy.” Protože to by je přivedlo nanejvýš k ještě větší frustraci.

Vím například, že z polské perspektivy představuje Východní Partnerství prohru. Nepodařilo se Ukrajinu vtáhnout do Evropy a tak dále. Ale podívejme se na konkurenční nápad: Středomořské partnerství, navržené Sarkozym. Tenhle projekt také zašel na úbytě. Nechť aspoň to Poláky utěší…

Kdo ještě věří v Evropu? Kromě Poláků?

Z hlediska Francie už Unie nemá žádný význam. Neznám – když opomenu staré pitomce, kteří naprosto ztratili kontakt s realitou – ani jednoho intelektuála nebo politika, který by věřil v EU. Obyčejní lidé ji taky nenávidí. V roce 2005, v ústavním referendu, hlasovalo 55 procent Francouzů proti Evropě. Dnes by to bylo aspoň 70 procent. To je optimistický odhad.

Proto, že slib „euro přinese všem blahobyt zklamal?

Taky proto. Ale je tu ještě něco. Nedostatečná nabídka. Dnes není žádná přesvědčivá evropská idea. Těžko se tedy divit, že se všichni schovávají do svých národních ulit.

Je to však zvláštní. Po roce 1945 jsme neustále potřebovali USA, aby nás bránily před Moskvou, ale Evropané si zachovali schopnost myslet nezávisle. A potom náhle, v 90. letech, když sovětské ohrožení zmizelo, nastala intelektuální abdikace. Americký model se stal alfou a omegou, a bruselská mašinérie dorazila poslední ideje, které v Evropě existovaly. Výsledek je takový, že Evropa je dneska morální, duchovní a intelektuální země nikoho. Jsme důchodci dějin. A Amerika nás nespasí, protože má sama starosti.

Je zato jedna pozitivní změna. S prohrou Sarkozyho, Berlusconiho, stále zřetelnějším odmítnutím Putina ruskou střední třídou se – doufám – přibližuje konec politiky opírající se o mediální všudypřítomnost, triky PR a nesplněné sliby.

To je skutečně velká změna. Končí historický cyklus, který začal spolu s Clintonem, Schröderem, Blairem. Žádný evropský předák neměl takovou mediální průraznost jako Sarkozy nebo Berlusconi. A přesto ničeho nedosáhli – Francie a Itálie jsou v úzkých. To je k zamyšlení.

Sarkozy vycházel z předpokladu, že kráčí výhradně o počet nabídek, a ne to, zda se uskuteční. Taková politika představovala směs pochlebovačství a pohrdání. Pochlebovačství, protože Sarkozy nebo Berlusconi říkali to, co lidé chtěli slyšet. A pohrdání, protože lidi považovali za pitomce. Jinými slovy, postupovali v souladu s doporučením francouzského spisovatele Fréderica Beigbedera: „Nedávej lidem najevo, že je považuješ za pitomce, ale vždy pamatuj, že pitomci jsou.” Naštěstí si lidé někdy všimnou, že je kdosi za pitomce považuje.

Překlad: Václav Burian

 

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Rozhovory

Jan Zielonka: Nevěřím v to, že by mohlo být Polsko napraveno v Bruselu

Published

on

ZIELONKA: Tusk se vrátí na bílém koni a vše bude zase v pořádku? Zrovna v tuto vizi nevěřím. Ani nevěřím v to, že by mohlo být Polska napraveno v Bruselu. Byl jsem svědkem fiaska tohoto přístupu v Maďarsku. Když tam socialisté prohráli volby, začali jezdit do Bruselu, místo aby přesvědčovali voliče v maďarských vesnicích. Nejsem však stranickým stratégem, snažím se dívat se na politiku v rámci společensko-historických procesů. Nebudu nikomu radit. 

JAROSŁAW KUISZ: Otevřeně však píšete, že se EU může rozpadnout. Mnoha Polákům při tomto pomyšlení naskakuje husí kůže.

ZIELONKA: Je to zcela jasné. Pokud se EU zásadně nereformuje, rozpadne se. Nevím ale, jestli to bude za pět nebo 50 let. V současné podobě je však neudržitelná. Bylo by dobré, aby si to lidé uvědomili.

Autor: JAROSŁAW KUISZ,  celý rozhovor s profesorem Janem Zielonkou na ceskapozice.lidovky.cz

Continue Reading

Rozhovory

Andrzej Jagodziński: Syfilis, nebo cholera

Published

on

Nevím, kam to může až dospět a kde se to může zastavit. Přiznám, že jsem z toho zhrozen, protože další čtyřleté období vlády této strany způsobí tak velké kulturní změny v Polsku, že na to vůbec nechci myslet – za mého života se to už nezvrátí. Ještě před dvěma roky po volbách, co vyhráli, se mi zdálo, že to nebude tak dramatický – přece jen máme silnou parlamentní opozici, ale ona je dva roky paralyzovaná, nemá žádnou vizi a v podstatě si neví rady. Ano, máme silná média, ale když zatočí se soudy, tak další na řadě budou média. Naštěstí privátní televize mají velice slušné informační kanály. Ale obávám se, že oni něco vymyslí. Teď už je to tak, že společnosti s účastí státního kapitálu mají zákaz publikovat reklamu v privátních televizích, jako je TVN nebo TV Polsat. Budou mít ale problém s TVN, protože je z části americká a bojovat s Američany se jim nevyplatí. A TVN je jejich hlavní nepřítel, protože zpravodajská TV24 je momentálně nejlepší informační televize. 

Teď budou strašně důležitý komunální volby příští rok na jaře. To je vždy takový průzkum před parlamentními volbami, který bude ovšem mimořádně důležitý, protože samospráva jsou dnes takové ostrůvky svobody. PiS je slabá v samosprávách velkých měst, jen v jednom ze sedmnácti krajů mají většinu. Ve městech vůbec a zvlášť ve velkých městech jsou hrozně slabí. Takže teď vymýšlejí takové volební zákony, aby zvětšili svoje šance. Sedíme dnes v Poznani a zdejší primátor Jaszkowiak, podobně jako Adamowicz v Gdaňsku nebo Majchrowski v Krakowě, patří mezi ty politiky samosprávy, kteří jsou velmi populární v celém Polsku a jsou otevřeně proti vládě PiS.

Jak to vypadá, PiS chce zrušit nezávislost justice a politický ministr bude mít pravomoc jmenovat soudce – teď se jen dohadují, zda to bude ministr nebo prezident, tedy: buď syfilis, nebo cholera. To je prostě konec.

Celý rozhovor na babylonrevue.cz

Continue Reading

Rozhovory

Kde sa dvaja bijú, nie je miesto pre tretieho

Published

on

Michal Szuldruzynski, komentátor denníka Rzeczpospolita: Hovorí sa, že kde sa dvaja bijú, tretí víťazí. V poľskej politike platí iná zásada, sformuloval ju Marek Migalski: Kde sa dvaja bijú, nie je miesto pre tretieho. Je to ako Coca-cola verzus Pepsi cola. Keďže hlavný konflikt je niekoľko mesiacov prezident Duda verzus PiS, opozícia je mimo hry. Minister Gowin z toho ťaží a pokúsil sa založiť stranu „PiS light“, vďaka čomu sa rozšíri priestor pre pravicu.

Celý rozhovor na postoj.sk

 

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • „Jebać PiS“ – slogan, který pomohl Dudovi vyhrát volby 13.7.2020
    Stávající polský prezident Duda vyhrál prezidentské volby v Polsku a získal tak druhý prezidentský mandát. Výsledky ukazují těsný poměr 51:49 %. Anti-PiS opětovně nevyhrálo a Občanská koalice bude muset pro budoucí výhru změnit taktiku. Rafal Trzaskowski se ukázal být dobrým volebním lídrem, ale místo na pódiu je v prezidentském klání jen jedno. Primátor Varšavy má […]
    Jaromír Piskoř
  • Duda má větší podporu než mu předpověděl volební průzkum 29.6.2020
    Polská volební komise zveřejnila dílčí výsledky prezidentských voleb z 87,16 % obvodů. Z nich plyne, že Andrzej Duda má vyšší podporu než v průzkumu IPSOS a dosahuje více než 45 %. Podle údajů PKW získal z 23 734 (celkem 27 230) volebních obvodů současný prezident Andrzej Duda 45,24 % hlasů (7 246 743 hlasů). Na […]
    Jaromír Piskoř
  • Trzaskowski zachránil Občanskou platformu 11.6.2020
    Necelé tři týdny před prvním kolem prezidentských voleb v Polsku je kampaň v plném proudu. „Otevřete krabici s botami a vyleze Rafał Trzaskowski“. Kandidát Občanské platformy a stávající primátor Varšavy není u nás zatím moc známý. Levicový liberál, hovořící anglicky, francouzsky, španělsky, rusky a italsky – studoval mimo jiné na Oxford University (1995) či pařížském […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality