Connect with us
Reklama

Aktuality

Krakov je přece polská Praha a Praha zase český Krakov

Published

on

Pavel Peč (nar. 1977) je překladatel a tlumočník, anglista a polonista. Od r. 2011 žije v Krakově.

Nenudí Tě Polsko? Po tolika letech, co se Polskem zabýváš, překládáš a žiješ tam?

Naopak – a myslím, že to ani nejde. A navíc: tolik let se o Polsko zase nezajímám, intenzivněji až od začátku studia na polonistice, a to nejsou ani dvě desetiletí…

Také díky tomu, že se teď ze mě stal „novopečený“ lokální krakovský patriot, se můj zájem soustřeďuje hlavně na Krakov, který obsahuje více českých prvků, než by se někomu mohlo zdát. Důležití jsou pro mne ale mí přátelé a lidé obecně. Každý člověk je totiž něčím zajímavý a fascinující.

Co se musí stát, aby se mladý Čech začal zabývat severním sousedem?

Musela přijít láska. A taky za to trochu může maminka, která pochází z české části Těšínska a díky níž jsem v dětství strávil hodně času v polském příhraničí, v tom zajímavém mystickém prostoru, který mi dopřál blízké kontakty s polskými sousedy a známými.

Pamatuješ si první návštěvu Polska? Co Tě udivilo?

Jednoznačně vlaky, které mě koneckonců fascinují dodnes. Myslím, že Polsko je bezkonkurenčně poslední „země v rozvinuté části Evropy, kde se vnitrostátní podoba služeb v železniční dopravě zastavila v neslavně proslulých letech 70., což občas sice bývá svým způsobem půvabné, romantické a zábavné, ale někdy i docela otravné.

Žiješ v Krakově, Praha je přece krásnější, ne?

Co je to za otázku? Krakov je přece polská Praha a Praha zase český Krakov, to se ví už přinejmenším jedno tisíciletí. Podobná topografie, společná historie, podle některých zdrojů snad i stejný původ… Každé město má ale něco do sebe.
Zato se přiznám, že nemám příliš v oblibě Varšavu. Mám s ní totiž paradoxně podobný problém jako s Vídní. Prostě jsem jí nepřišel na chuť. A atraktivní jsou pro mě třeba Olomouc, Ostrava, Katovice nebo takový Jeseník. A samozřejmě Vratislav, to je krásné a zajímavé město.

Tvá životní partnerka je Polka. A dítě? Kým bude? Nebo je to tak, že žena táhne polským směrem a Ty do Čech?

Ale vůbec ne: já si totiž myslím, že už velmi brzy se Polsko, Slovensko a Česká republika sloučí v jeden kulturní a jazykový prostor, pokud jím už dnes není. Kulturní rozdíly sice přežijí vždy a všude, ale v případě našich spřízněných slovanských zemí jsou většinou skutečně minimální; přirovnal bych je k odlišnostem mezi arabskými zeměmi.
Dceru se snažíme vychovávat jako slušného člověka s dvojím občanstvím – českým a polským. U nás doma to spíš funguje naopak: přítelkyně tíhne k české kultuře a já zase k té polské.

Co polského Ti chybí, když jsi v Čechách a naopak?

V Česku mi chybí především mí polští přátelé a naopak. Nicméně mám pocit, že kamkoli se člověk v Evropě vrtne, tam na nějakou tu polskou spřízněnou duši narazí. Češi oproti tomu moc necestují a v zahraničí nedrží tolik při sobě jako polská menšina, což má docela často i své světlé stránky.
V Polsku mi docela chybí hermelín a hotový houskový knedlík. No ale třeba takové polské pivo, zvláště to z produkce regionálních pivovarů, se nesmírně zkvalitnilo. A taky mě štve, že jsem se za celý život nenaučil uvařit svíčkovou pro své polské přátele. Rád bych, aby ji jednoho dne ochutnali.

Tvé zamilované místo v Polsku je …. a proč?

Jednoznačně Krakov, ale to je dlouhá historie. A taky obecně Slezsko, kde jsem prakticky vyrůstal a odkud pochází i má přítelkyně.

Doporuč Čechům nějakého spisovatele a řekni proč?

Doporučil bych jednoznačně Olgu Tokarczuk, ale tu čeští čtenáři velmi dobře znají. Jde o mou dlouholetou žhavou polskou kandidátku na Nobelovu cenu za literaturu.

Jaké polské jídlo Ti chutná a které nesnášíš?

Naprosto zbožňuji polskou domácí kuchyni, obzvláště tu s východním, „kresovským“ charakterem. Mám rád kulebiak, bigos a styl, jakým se v Polsku připravují vařené brambory s koprem.
Mám taky několik oblíbených rybích pokrmů, nicméně v Krakově bohužel nejsou čerstvé mořské ryby k dostání – k moři je odtud dál než z Prahy. Takže zbývá „sleď na krakovský způsob“, což je sice takový protimluv (i když zase tolik ne, uvědomíme-li si, že Krakov bylo historicky jediné vnitrozemské hanzovní město), přesto ale velmi rozkošný a chutný.
Na druhé straně jsem zatím nepřišel na chuť pohankové kaši v podobě obligátní přílohy ke guláši, to je pro mě skutečná polská kulinární záhada.

Je něco, co Tě dráždí, když Polák hovoří o Češích a opačně?

V Polsku – alespoň na základě vlastní zkušenosti – vůbec nic, jen mě občas dokáže podráždit ono polské (nebo spíše haličské) paušální označení Čechů „Pepíci“ (pepiki), protože pocházím z Moravy a za žádného pražského nebo středočeského „Pepíka“ se rozhodně nepovažuji; to už je mi sympatičtější, když mě tady v Krakově občas někdo omylem považuje za Slováka. Tohle napůl hanlivé a zčásti komické přízvisko jsem ale na svou adresu zaslechl jen asi při dvou příležitostech a většinou to bylo z úst nepříliš vzdělaných lidí. Pro mne je důležité jedno: přestal jsem podobné stereotypy vnímat, a pokud se už někdy objeví, považuji je za hloupé a takzvaně je „vypouštím“ z hlavy…
Hodně mě naopak štve, jak se v Česku, a to hlavně v médiích, bezmyšlenkovitě útočí na polské potraviny, které jsou z valné většiny vynikající a často dokonce lepší než ty české.
„České pivo rovná se skvělé pivo“ je v Polsku takovým heslem posledních let a měsíců, ale někdy to pochopitelně tak úplně neplatí, jak my Češi dobře víme. Mám dokonce takový pocit, že se v Polsku pije hlavně proto, že je české, a všechno české je přece hezké…
V Krakově mi chybí pořádná česká hospoda s domácím jídlem, i když tu už pár let funguje úžasný podnik jménem Diego i Bohumil, jehož majiteli jsou Čech, Argentinec a Švéd. Moc vás tam zvu!

Tomas P.Vlk

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

Sinusoidy

Published

on

Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti.  Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, jiné se brání klamnými cíli.“ Probíhající polskou politickou diskuzi na téma Jan Pavel II. či o potratech proto mediální a politický expert označil za podvod.

Už to skoro vypadalo, že se polští opoziční politici poučili a nenaskakují na vidle PiS. Po týdnu, kdy primátor Varšavy musel odpovídat na otázky typu: Bude vaše vláda nutit Poláky, aby jedli brouky? by to bylo přirozené. Ale ono ne.

Europoslankyně za Občanskou koalici Janina Ochojska tvrdí, že je mnohem více obětí na polsko-běloruské hranici, než uvádí čísla nezávislé skupiny Granica (37 obětí) : „Myslím, že obětí této hranice je mnohem více. Buď jsou v nějakém hromadném hrobě, protože bych se nedivila, kdyby se v době, kdy byl uzavřen přístup na hranice, těla prostě sbírala, aby takové důkazy nebyly. V současnosti je pohřešováno téměř 300 lidí. Proč si to myslím? Nastal v minulosti okamžik, kdy z celého Polska tam byli povoláni lesníci. Na co? Přece nepomáhali lesu v těžké chvíli. Ale k něčemu byli povoláni.“

Krzysztof Sobolewski z PiS na dotaz ohledně vyjádření Ochojské v úterý v pořadu Polského rozhlasu uvedl: „Lze jen říci, že to, co vysvětluje chování Janiny Ochojské, je nemoc. Distancuje se od svých předchozích úspěchů, od svého života.“ Jeho reakce je na tvrzení o tom, že polští myslivci sbírali mrtvoly imigrantů v polských lesích u běloruských hranic a házeli je do hromadných hrobů velmi mírná. Je to asi tím, že polští politici tak trochu mávají rukou nad tím, co Janina Ochojska o tom či onom hovoří. Připomíná jednoho maďarského poslance Federálního shromáždění, který předčítal za řečnickým pultem bibli a pak ve spodní sinusoidě podepsal rezignaci, aby se po nějaké době ve vrcholné sinusoidě domáhal vstupu do FS.

Sinusoida či ne, naštvaní polští myslivci a lesníci poslankyni Ochojskou zažalovali a polská prokuratura zahájila řízení za pomluvu. Místopředseda Občanské platformy Rafal Trzaskowski podotkl, že takto tvrdá obvinění by měla být podložena důkazy a dodal: „Pokud důkazy nejsou, škodí to lidem, o kterých poslankyně hovoří“. Donald Tusk se nevyjádřil.

Ochojska se v Bruselu věnuje problematice lidí se zdravotním postižením (ona sama je postižená od raného dětství po prodělané dětské obrně). Má zkušenosti s humanitárními aktivitami a byla přítomna na místě mnoha katastrof. Věnuje se migraci. Domnívá se, že Evropa by se imigrantům neměla uzavírat. Zároveň se podle ní musí zvýšit pomoc zemím, odkud přistěhovalci přicházejí. „Pokud chceme migranty udržet v jejich vlastních zemích, neuděláme to pomocí zdí či ostnatého drátu. Když lidé umírají hlady a žízní, utečou ze svého bydliště a riskují své životy, byť jen proto, aby zachránili své děti.“

Opoziční experti hovořící o klamných cílech vypouštěných PiS to mají těžké. Plácnutí poslankyně Ochojské okamžitě využila ruská propaganda a točí se v kruhu s velmi citlivým tématem hromadných hrobů v Katyni. Někteří polští aktivisté žádají poslankyni o bližší určení místa hromadných hrobů, ale většina spíše očekává omluvu v době spodní sinusoidy.

Když autor Tří mušketýrů psal svůj román, těšil se na zítřek a na to, co jeho hrdinové zažijí. S Polskem je to podobné.

Continue Reading

Aktuality

Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv

Published

on

„Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní tajemnice Małgorzata Jarosińska-Jedynak a maršálek Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski.

Náměstek Razumkov poznamenal, že na Západě pokračuje odpor proti vstupu jeho země do EU a země západní Evropy si nevšímají enormních výdajů, které Rusko investuje do zničení jednoty západních partnerů. Mělo by se vypracovat společné stanovisko – to ukázala válka. Pouze sjednoceni můžeme vyhrát proti agresorovi. Dobré vztahy je třeba znovu vybudovat na mnoha úrovních, od parlamentu až po regiony. Na Ukrajině samozřejmě existují politické spory, ale politici nebudou rozdělovat společnost v její touze stát se součástí evropské rodiny. Nejsme moc daleko od sebe a máme podobné problémy. Správní reformy je třeba provést hned, nesmíme čekat na konec války. Máme základ a možnosti reformovat zemi. Zde je příkladem pro Ukrajinu Polsko a Německo,

Ossi Savolainen zahájil svůj projev zdůrazněním, že jeho region je skutečně progresivním regionem ve Finsku, který klade důraz na ochranu životního prostředí a chce být do roku 2030 plně bezemisní. Starosta zaznamenal některé problémy vyplývající z implementace kohezní politiky. Zdůraznil, že finanční prostředky poskytnuté EU pak vláda rozděluje na národní úrovni, často nespravedlivě. Prostředky jdou do méně rozvinutých regionů, což zpomaluje přechod k nulovým emisím v regionu Helsinky-Uusimaa. Starosta zdůraznil, že jeho region se zaměřuje na inovace a prosazování zelené politiky. Má vizi a chce ji realizovat – na to ale potřebuje finance. Důležitou rolí kohezní politiky je rozvoj inovací – na výzkum této problematiky je v regionu vyčleněno 5 % HDP.  K dosažení úspěchu je však nutná spolupráce na mnoha úrovních – jak s územními samosprávnými celky, tak s výzkumnými institucemi.

Dokonce i Aleksander Hagen zdůraznil, že Norové, kteří nejsou členy EU, spolupracují s EU v mnoha aspektech života. Starosta zdůraznil význam kohezní politiky v dnešním světě. Jediným řešením je konstruktivní dialog, protože každý si musí uvědomit, jak velký vliv na svou zemi má. Politická neshody musí vést ke konečné dohodě. Vždy je třeba hledat společného jmenovatele, zejména v diskusích o politice soudržnosti, která je tak důležitá pro budoucí, lepší Evropu.

Ministryně Małgorzata Jarosińska-Jedynak zdůraznila, že Polsko je jedním z největších příjemců evropských fondů – dostali jsme 76 miliard PLN. Bohužel unijní verze kohezní politiky je rigidní a nepružná. Peníze z programů pomoci nelze použít na jiné než plánované účely. A zároveň se objevil problém pandemie, války a uprchlíků z Ukrajiny. Polsko nemůže převést finanční prostředky na pomoc Ukrajincům v Polsku, protože evropští technokrati s takovým krokem nesouhlasí. „Rigidní“ programy pomoci nelze použít k jiným účelům, než je plánováno. EU zavedla nové podmínky pro příjem pomoci – tzv horizontální podmínka vztahující se k Listině základních práv. A na tomto základě zdržuje výplatu finančních prostředků. Dosud jsme obdrželi 5 miliard PLN – 1,5 % z vyjednaných prostředků. Další prostředky mají být k dispozici za 5–6 měsíců. Velkým problémem je však nedostatečná flexibilita kohezní politiky.

 

 

Maršál Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski připustil, že v místních samosprávách panovala určitá úzkost spojená s odporem EU vůči vyplácení prostředků na regionální operační programy. Jsou však realizovány – jde o vypisování soutěží které nelze nechat na později. Situace vojvodství je složitá – Dolnośląskie není chudý region, ale není stejné – jsou zde bohatší okresy, ale i chudší. Existují rozdíly, které je třeba odstranit. Maršálek zdůraznil, že je optimista a že dobře zavedená politika soudržnosti přispěje k rozvoji regionu a sníží vnitřní disproporce.

Continue Reading

Aktuality

Kdo není s námi je s PiS

Published

on

Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS v jednotlivých volebních obvodech pouze jednoho kandidáta.

Takováto dohoda by v České republice asi nebyla možná nejen kvůli střídavému mandátu českých senátorů, dvoukolovém systému, ale i kvůli tomu, že kandidáti na senátora jsou většinou místní politici vybíraní základními jednotkami politických stran a hnutí, kde centrální vedení má jen odpovědnost za případné excesy. V Polsku ale byla dohoda ve volbách v roce 2019 překvapivě úspěšná, i když nebyla ze sta procent naplněna. Polská opozice se proto o něco podobného pokouší opět.

PiS před volbami v roce 2019 nepřikládalo dohodě nějakou velkou váhu a nijak se proti ní nevymezovalo. Když pak někteří sebejistotou přetékající kandidáti splakali nad výsledkem dopadlo to pro PiS 49:51. Tomu se letos chce PiS vyhnout a dokonce přeskupilo svou stranickou organizační strukturu podle množství a rozlohy senátních obvodů. Popularita PiS klesla od posledních voleb o 10 % a i když se jí podařilo zastavit pokles preferencí, bude velmi těžké přesvědčit dostatečný počet voličů o tom, aby antiPiS celkově nevyhrál. Rozhoduje se ale u volebních uren a poučení z prohry v roce 2019 by mělo být pro PiS silně motivující. 

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • Sinusoidy 14.3.2023
    Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti.  Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, […]
    Jaromír Piskoř
  • Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv 9.3.2023
    „Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní […]
    Jaromír Piskoř
  • Kdo není s námi je s PiS 4.3.2023
    Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality

Copyright © 2013 - 2022 Polskodnes.cz | ISSN 1805-8582 | Powered by WordPress | Themes by kabris|NET.