Norské úřady ukradly Polákům dítě. Unesli si ho zpátky. Nikolka podle instrukcí lano připevnila k rámu postele a sama se vsoukala do připraveného pásu. Pak vylezla oknem a spustila se dolů, kde ji chytil jeden z mužů do náručí. Odřízl lano a s dívenkou utíkal tichými nočními ulicemi k zaparkovaným autům, kde seděli další muži. Ti museli mít naprostý přehled o situaci na dálnicích, dokonale zmapovaný celý úsek cesty a připravené krizové plány. Okolo druhé hodiny ranní překročil konvoj švédské hranice a okolo třetí hodiny už přijeli na místo, kde na Nikolku už čekali rodiče.  Lucie Amálie Sulovská.

 U Polska svět ví, jak se pravděpodobně zachová, bez ohledu na to, jaká vláda je v úřadě a jaký prezident je u moci. U mnoha českých politiků si nikdo nemůže být ničím jistý. Na rozdíl od Česka tak zní polský hlas v Evropě mimořádně sebevědomě a na rozdíl od nás ho prakticky všichni berou vážně. Ví to i Vladimir Putin – Sejm (dolní komora polského parlamentu) a prezidentský palác ve Varšavě si nemůže „ochočit“ jako Pražský hrad. V Česku ale stále u mnoha lidí přetrvává přezíravý pohled na Poláky, který jsou nadále mylně považováni za jakýsi národ šmelinářů a místo, kde neumí vyrobit ani dobrý jogurt. Polsko ale nestojí na místě, jak je to občas zřejmé u České republiky. A v tom je ten podstatný rozdíl. Viliam Buchert – Reflex.

 Zbigniewovy (ne)smysly. První ustálené spojení slov zní „český film“. Poláci, aby vyjádřili určitou nepřehlednost nebo nesrozumitelnost nějaké situace, často tuto frázi používají ve znění „je to jako v českém filmu: nikdo nic neví.“ Češi by řekli „španělská vesnice“. Toto rčení pochází z doby po druhé světové válce, kdy byla v polských kinech promítána mezi Poláky velmi oblíbená a úspěšná komedie Josefa Macha z roku 1947 „Nikdo nic neví“. Film se tak zalíbil, že krátce nato věta „nikdo nic neví neboli český film“ zdomácněla a stala se součástí polského slovníku.

  Vyznání (polského) alkoholika Ale nepropadejme spotřebním a národním stereotypům. S opovržením tvrdit, že Poláci jsou alkoholici, my Češi moc nemůžeme. Piva vypijeme dvakrát víc než naši severní sousedé, stejně jako vína. A o třetinu víc lihovin. Poláci vypijí jen dvaapůlkrát víc nelegálního alkoholu než Češi. Oficiálně Polák vypije ročně v přepočtu devět litrů legálního stoprocentního alkoholu. Když se započítá nelegální spotřeba, stoupne číslo podle Světové zdravotnické organizace na 13,25 litru ročně. Statistický Čech ale vypije ročně 16,45 litru legálního a nelegálního alkoholu (čísla jsou z roku 2012, v němž vypukla metylalkoholová aféra). Ve světové spotřebě na hlavu tak Češi drží druhou příčku – za Moldavany a před Maďary. A Poláci se krčí na dvacátém místě mezi Slováky a Rakušany. Martin Ehl – šéf zahraniční rubriky Hospodářských novin.