Aktuality
Polská Škoda Octavia s motorem 4,4 V8 je úchylná bestie
Grzegorzovo dílo je podobné BMW E9 CS s technikou M5, akorát s tím rozdílem, že této Octavii zůstala původní karoserie, do níž se z 540i stěhovala jen technika. Postup prací vám nejlépe přiblíží přiložená galerie, to podstatné ale shrneme i zde. Nejprve bylo pochopitelně nutné dostat z nabourané 540i
veškerou potřebnou techniku, zejména pak motor, převodovku, zadní nápravu a veškeré potřebné vedení. Na druhé straně pak bylo nezbytné připravit zbytky Octavie na to, aby techniku BMW byla schopna přijmout. To je na podobných projektech ta nejnáročnější práce, počínaje zbavení karoserie koroze, pokračuje jejím vyztužením a konče změnami částí základní konstrukce, aby bylo vůbec možné do ní dostat něco, co tam vlastně vůbec nepatří.
Technika se ale musela přizpůsobovat z obou stran. Grzegorz použil původní nápravy 540i, tedy včetně originálního rozchodu kol (proto musela být karoserie o cca 20 cm rozšířena), rozvor ale změnit pochopitelně možné nebylo. Musel se tak zkrátit kardan o cca 80 centimetrů. A samozřejmě, úplně jiné nápravy do karoserie nenamontujete tak, že je někam přišroubujete. I jejich úchyty musely být připraveny z ničeho.
Instalace motoru, převodovky, kardanu, diferenciálu a náprav se podařila, jenže i tak k cíli vedla ještě dlouhá cesta. Karoserii bylo třeba zásadně vyztužit, neboť skoro 60 let stará „kastle” původně nesoucí čtyřválec o objemu 1 089 cm3 a výkonu 42 koní není z podstaty schopna ve standardní podobě pracovat s 4,4itrovým vidlicovým osmiválcem o sedminásobném výkonu. Bylo třeba vyřešit chlazení, neboť na přídi už pro něj nezbyl prostor (je tedy instalováno v zadní části vozu, proto má auto ve vývojových fázích otevřené víko kufru), chyběl celý interiér, elektrika, doladění jen nahrubo opracované karoserie, byly tu zkrátka ještě měsíce dřiny.
Nakonec se ale dobrá věc podařila. Vůz se nejprve podařilo dát do alespoň provozuschopného stavu (můžete jej též vidět v galerii a také na videu) sice bez dveří a spousty dalších detailů, ale už s funkční mechanikou a ďábelsky znějícím i vyhlížejícím vyvedením výfuků před zadními koly bez jakéhokoli katalyzátoru či podobného omezení.
Tato bizarní podoba Octavii vydržela pár týdnů, než ji Grzegorz dopřál finalizaci – připusťme, že trochu kontroverzní. Byl dokončen interiér, v zásadě zcela specifický, i exteriér v trochu zvláštní bílo-černé kombinaci. Vůz tak vyhlíží drsně, možná příliš, ale to nejlépe posoudíte sami.
Technika na každý pád za drsným vzhledem nezaostává. Pod kapotou auta je motor M62B44 ze zmíněné 540i, tedy jednotka s objemem 4,4 litru ještě z dob, kdy neměla systém VANOS. Standardně dává výkon 210 kW (285 koní) při 5 700 ot./min a točivý moment až 420 Nm při 3 900 ot./min. Grzegorz přiznává, že přímé vyústění výfuků motoru ubralo asi 20 koní na výkonu, ale i těch 265 kobyl z tak objemného motoru cvičí se starou „oktávkou” jako nic.
I to vám naznačí video, my vám k němu prozradíme i hmotnost. Grzegorze trochu zklamala, po všech úpravách a instalaci všeho potřebného se ale nedostalo výrazně pod metu 1 200 kg (původně Octavia vážila 920 kg). Kde ale v poměru výkonu a hmotnosti přebývají kila, lze ještě zvýšit výkon – autor tak počítá s instalací kompresoru a nemine jej zřejmě ani výměna diferenciálu za samosvorný. Jak můžete vidět opět na videu, tohle auto je trochu palič vnitřní pneumatiky, nepříliš zatížená záď má s přenosem výkonu problémy, i když vůz používá vzadu i vpředu neskromné pneumatiky – 265/35 resp. 255/35 R18.
Výsledek projektu je opravdu čerstvý, takže zatím ani nemáme video s úplně hotovým autem. Navíc je otázkou, kdy je takové auto vůbec hotové – Grzegorz jej dokončil dle původní představy, ale už vidí, že se leccos ještě bude muset změnit. Takový je krásný, ale někdy krutý svět podobných projektů.
Celý text a galerie na autoforum.cz
Aktuality
Sinusoidy

Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti. Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, jiné se brání klamnými cíli.“ Probíhající polskou politickou diskuzi na téma Jan Pavel II. či o potratech proto mediální a politický expert označil za podvod.
Už to skoro vypadalo, že se polští opoziční politici poučili a nenaskakují na vidle PiS. Po týdnu, kdy primátor Varšavy musel odpovídat na otázky typu: Bude vaše vláda nutit Poláky, aby jedli brouky? by to bylo přirozené. Ale ono ne.
Europoslankyně za Občanskou koalici Janina Ochojska tvrdí, že je mnohem více obětí na polsko-běloruské hranici, než uvádí čísla nezávislé skupiny Granica (37 obětí) : „Myslím, že obětí této hranice je mnohem více. Buď jsou v nějakém hromadném hrobě, protože bych se nedivila, kdyby se v době, kdy byl uzavřen přístup na hranice, těla prostě sbírala, aby takové důkazy nebyly. V současnosti je pohřešováno téměř 300 lidí. Proč si to myslím? Nastal v minulosti okamžik, kdy z celého Polska tam byli povoláni lesníci. Na co? Přece nepomáhali lesu v těžké chvíli. Ale k něčemu byli povoláni.“
Krzysztof Sobolewski z PiS na dotaz ohledně vyjádření Ochojské v úterý v pořadu Polského rozhlasu uvedl: „Lze jen říci, že to, co vysvětluje chování Janiny Ochojské, je nemoc. Distancuje se od svých předchozích úspěchů, od svého života.“ Jeho reakce je na tvrzení o tom, že polští myslivci sbírali mrtvoly imigrantů v polských lesích u běloruských hranic a házeli je do hromadných hrobů velmi mírná. Je to asi tím, že polští politici tak trochu mávají rukou nad tím, co Janina Ochojska o tom či onom hovoří. Připomíná jednoho maďarského poslance Federálního shromáždění, který předčítal za řečnickým pultem bibli a pak ve spodní sinusoidě podepsal rezignaci, aby se po nějaké době ve vrcholné sinusoidě domáhal vstupu do FS.
Sinusoida či ne, naštvaní polští myslivci a lesníci poslankyni Ochojskou zažalovali a polská prokuratura zahájila řízení za pomluvu. Místopředseda Občanské platformy Rafal Trzaskowski podotkl, že takto tvrdá obvinění by měla být podložena důkazy a dodal: „Pokud důkazy nejsou, škodí to lidem, o kterých poslankyně hovoří“. Donald Tusk se nevyjádřil.
Ochojska se v Bruselu věnuje problematice lidí se zdravotním postižením (ona sama je postižená od raného dětství po prodělané dětské obrně). Má zkušenosti s humanitárními aktivitami a byla přítomna na místě mnoha katastrof. Věnuje se migraci. Domnívá se, že Evropa by se imigrantům neměla uzavírat. Zároveň se podle ní musí zvýšit pomoc zemím, odkud přistěhovalci přicházejí. „Pokud chceme migranty udržet v jejich vlastních zemích, neuděláme to pomocí zdí či ostnatého drátu. Když lidé umírají hlady a žízní, utečou ze svého bydliště a riskují své životy, byť jen proto, aby zachránili své děti.“
Opoziční experti hovořící o klamných cílech vypouštěných PiS to mají těžké. Plácnutí poslankyně Ochojské okamžitě využila ruská propaganda a točí se v kruhu s velmi citlivým tématem hromadných hrobů v Katyni. Někteří polští aktivisté žádají poslankyni o bližší určení místa hromadných hrobů, ale většina spíše očekává omluvu v době spodní sinusoidy.
Když autor Tří mušketýrů psal svůj román, těšil se na zítřek a na to, co jeho hrdinové zažijí. S Polskem je to podobné.
Aktuality
Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv

„Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní tajemnice Małgorzata Jarosińska-Jedynak a maršálek Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski.
Náměstek Razumkov poznamenal, že na Západě pokračuje odpor proti vstupu jeho země do EU a země západní Evropy si nevšímají enormních výdajů, které Rusko investuje do zničení jednoty západních partnerů. Mělo by se vypracovat společné stanovisko – to ukázala válka. Pouze sjednoceni můžeme vyhrát proti agresorovi. Dobré vztahy je třeba znovu vybudovat na mnoha úrovních, od parlamentu až po regiony. Na Ukrajině samozřejmě existují politické spory, ale politici nebudou rozdělovat společnost v její touze stát se součástí evropské rodiny. Nejsme moc daleko od sebe a máme podobné problémy. Správní reformy je třeba provést hned, nesmíme čekat na konec války. Máme základ a možnosti reformovat zemi. Zde je příkladem pro Ukrajinu Polsko a Německo,
Ossi Savolainen zahájil svůj projev zdůrazněním, že jeho region je skutečně progresivním regionem ve Finsku, který klade důraz na ochranu životního prostředí a chce být do roku 2030 plně bezemisní. Starosta zaznamenal některé problémy vyplývající z implementace kohezní politiky. Zdůraznil, že finanční prostředky poskytnuté EU pak vláda rozděluje na národní úrovni, často nespravedlivě. Prostředky jdou do méně rozvinutých regionů, což zpomaluje přechod k nulovým emisím v regionu Helsinky-Uusimaa. Starosta zdůraznil, že jeho region se zaměřuje na inovace a prosazování zelené politiky. Má vizi a chce ji realizovat – na to ale potřebuje finance. Důležitou rolí kohezní politiky je rozvoj inovací – na výzkum této problematiky je v regionu vyčleněno 5 % HDP. K dosažení úspěchu je však nutná spolupráce na mnoha úrovních – jak s územními samosprávnými celky, tak s výzkumnými institucemi.
Dokonce i Aleksander Hagen zdůraznil, že Norové, kteří nejsou členy EU, spolupracují s EU v mnoha aspektech života. Starosta zdůraznil význam kohezní politiky v dnešním světě. Jediným řešením je konstruktivní dialog, protože každý si musí uvědomit, jak velký vliv na svou zemi má. Politická neshody musí vést ke konečné dohodě. Vždy je třeba hledat společného jmenovatele, zejména v diskusích o politice soudržnosti, která je tak důležitá pro budoucí, lepší Evropu.
Ministryně Małgorzata Jarosińska-Jedynak zdůraznila, že Polsko je jedním z největších příjemců evropských fondů – dostali jsme 76 miliard PLN. Bohužel unijní verze kohezní politiky je rigidní a nepružná. Peníze z programů pomoci nelze použít na jiné než plánované účely. A zároveň se objevil problém pandemie, války a uprchlíků z Ukrajiny. Polsko nemůže převést finanční prostředky na pomoc Ukrajincům v Polsku, protože evropští technokrati s takovým krokem nesouhlasí. „Rigidní“ programy pomoci nelze použít k jiným účelům, než je plánováno. EU zavedla nové podmínky pro příjem pomoci – tzv horizontální podmínka vztahující se k Listině základních práv. A na tomto základě zdržuje výplatu finančních prostředků. Dosud jsme obdrželi 5 miliard PLN – 1,5 % z vyjednaných prostředků. Další prostředky mají být k dispozici za 5–6 měsíců. Velkým problémem je však nedostatečná flexibilita kohezní politiky.
Maršál Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski připustil, že v místních samosprávách panovala určitá úzkost spojená s odporem EU vůči vyplácení prostředků na regionální operační programy. Jsou však realizovány – jde o vypisování soutěží které nelze nechat na později. Situace vojvodství je složitá – Dolnośląskie není chudý region, ale není stejné – jsou zde bohatší okresy, ale i chudší. Existují rozdíly, které je třeba odstranit. Maršálek zdůraznil, že je optimista a že dobře zavedená politika soudržnosti přispěje k rozvoji regionu a sníží vnitřní disproporce.
Aktuality
Kdo není s námi je s PiS

Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS v jednotlivých volebních obvodech pouze jednoho kandidáta.
Takováto dohoda by v České republice asi nebyla možná nejen kvůli střídavému mandátu českých senátorů, dvoukolovém systému, ale i kvůli tomu, že kandidáti na senátora jsou většinou místní politici vybíraní základními jednotkami politických stran a hnutí, kde centrální vedení má jen odpovědnost za případné excesy. V Polsku ale byla dohoda ve volbách v roce 2019 překvapivě úspěšná, i když nebyla ze sta procent naplněna. Polská opozice se proto o něco podobného pokouší opět.
PiS před volbami v roce 2019 nepřikládalo dohodě nějakou velkou váhu a nijak se proti ní nevymezovalo. Když pak někteří sebejistotou přetékající kandidáti splakali nad výsledkem dopadlo to pro PiS 49:51. Tomu se letos chce PiS vyhnout a dokonce přeskupilo svou stranickou organizační strukturu podle množství a rozlohy senátních obvodů. Popularita PiS klesla od posledních voleb o 10 % a i když se jí podařilo zastavit pokles preferencí, bude velmi těžké přesvědčit dostatečný počet voličů o tom, aby antiPiS celkově nevyhrál. Rozhoduje se ale u volebních uren a poučení z prohry v roce 2019 by mělo být pro PiS silně motivující.