Aktuality
Ve 14 hodin měl Daniel Olbrychski 0,9 promile
Daniel Olbrychski byl dnes ve 14,00 hod. zadržen polskou policejní hlídkou. Řídil automobil a nadýchal 0,9 promile alkoholu. Podle rmf24.pl se herec vymlouval na to, že včera večer vypil s manželkou láhev vína a nečekal, že má ještě v krvi zbytkový alkohol (jednu láhev vína včera a dnes ve 14 hod. 0,9 promile je tvrzení, ze kterého si Poláci hodně utahují). Olbrychski přišel o řidičský průkaz a musí před soud. Hrozí mu pokuta 5 tisíc zlotých a bez řidičského průkazu bude nejméně 3 roky. Herec v Čechách známý hlavně z „Potopy“ má 70 let a je držitelem několika vysokých polských vyznamenání. V polských prezidentských volbách výrazně podporoval Bronislawa Komorowského. jp
Z Česko-Slovenské filmové databáze (CSFD):
Daniel Olbrychski se narodil v únoru 1945 v Lowiczi. V roce 1963 absolvoval varšavské gymnázium a rozhodl se studovat herectví na Vysoké divadelní škole ve Varšavě. Vzhledem k tomu, že byl značně vytěžován filmem a divadlem, vysokoškolské studium ukončil externí zkouškou až v roce 1971. Od dětství patřil k velkým sportovním fanouškům a také se sportu intenzivně věnoval. Zabýval se atletikou, šermem, jezdil na koni. Svou fyzickou kondici, pohybové nadání a sportovní dovednosti později mnohokrát uplatnil před filmovou kamerou. Kdyby nezvítězila láska k herectví, čekala by Olbrychského dráha profesionálního sportovce.
Před filmovou kamerou debutoval už v prvním ročníku vysoké školy, když v roce 1964 ztvárnil hlavní roli partyzána ve válečné baladě RANĚNÝ V LESE. Jeho cesta k úspěchu byla velmi krátká a přímočará. O rok později ho Andrzej Wajda vybral do hlavní role lehkomyslného Rafaela v historickém dramatu POPELY. Setkání s Wajdou mělo pro Olbrychského klíčový význam. Stali se blízkými spolupracovníky, Wajda postupně svého dvorního herce obsadil do 13 hlavních postav a řady vedlejších rolí. Ba co víc, oba muži se spřátelili a Wajda šel Olbrychskému za kmotra jeho synovi.
Olbrychski se stal ideálním představitelem nekompromisních romantických hrdinů, ať už na jevišti nebo na filmovém plátně. Vystřídal řadu scén, hned zkraje své divadelní dráhy hrál Hamleta. Díky spolupráci s Andrzejem Wajdou se prosadil i v zahraničí, především ve Francii. V 80. letech často hostoval na předních evropských divadelních scénách. Opíral se přitom o výbornou znalost několika světových jazyků. Stal se též jedním z mála herců z komunistické části Evropy, kteří získali postavení filmové hvězdy a byli přijímáni i na Západě. Olbrychski často natáčel za hranicemi, pracoval např. s Volkerem Schlöndorffem (PLECHOVÝ BUBÍNEK – 1979), s Claude Lelouchem (JEDEN A TI DRUZÍ – 1981), s Margarethe von Trotta (ROSA LUXEMBURG – 1986) nebo s Philipem Kaufmanem (NESNESITELNÁ LEHKOST BYTÍ – 1988). Nejvíce nabídek měl z Francie, ze všech zahraničních režisérů si nejvíc cení spolupráce s Claudem Lelouchem.
Olbrychski natáčel pochopitelně i s umělci z východní části Evropy. S významným maďarským režisérem Miklósem Janscó pracoval na filmech LA PACIFISTA – 1970 a ÉGI BÁRÁNY – 1979, s Jugoslávcem Lordanem Zafranovičem natočil v roce 1981 PÁD ITÁLIE. S Jurijem Ozerovem spolupracoval na válečné epopeji OSVOBOZENÍ (1969). V 90. letech navázal úzkou spolupráci s ruskými režiséry – s Nikitou Michalkovem se seznámil při natáčení LAZEBNÍKA SIBIŘSKÉHO, s Andrejem Maljukovem pracoval na kriminálním dramatu MOTÝLI a natáčel i s Andrejem Končalovským. V Polsku se objevil v dílech všech významných režisérů. S Krzystofem Zanussim se setkal ve STRUKTUŘE KRYSTALU či dramatu PERSONA NON GRATA, s Kieslowskim v DEKALOGU, s Agniezskou Holland při natáčení thrilleru JAK ZABÍT KNĚZE, s Jerzym Hoffmanem v historických dramatech PAN WOLODYJOVSKI (1969), POTOPA (1974) a OHNĚM A MEČEM (1999). Andrzej Wajda obsadil Olbrychského ve svých snímcích VŠECHNO NA PRODEJ (1969), BŘEZOVÝ HÁJ (1970), SVATBA (1973), PAN TADEÁŠ (1999) a v mnoha jiných.
Herec se stal živou legendou polského filmu. Po tragické smrti Zbignieva Cibulského se stal nejpopulárnějším polským hercem a tuto pozici si udržel přes dvě desítky let, než ho vystřídal Boguslaw Linda. I nadále se ale umisťuje na nejpřednějších místech žebříčků popularity. Na svém kontě má přes 120 filmů, desítky seriálů a televizních inscenací. Olbrychského osobní život v nemalé míře odpovídá profilu jeho romantických filmových hrdinů. Má rád dobrodružství, cestování, jízdu na koni, kvalitní jídlo a pití i krásné ženy. Ženil se celkem třikrát. Se Zuzanou Lapickou má dceru Veroniku, s německou herečkou Barbarou Sukovou prožil milostný románek během natáčení filmu ROSA LUXEMBURG, který nezůstal bez následků, takže se narodil syn Viktor. Olbrychský byl ženatý také se známou polskou zpěvačkou Marylou Radovicz. S Monikou Dzienisiewicz-Olbrychskou má syna Rafala (1971), který je rovněž hercem.
K životu Daniela Olbrychského patří určitý patetismus a teatrálnost. Koluje o něm řada neověřených historek i doložených příhod. O jeho emotivní povaze svědčí i to, že když se dověděl o výstavě na téma nacismu, jejíž součástí byla kolekce fotografií známých herců v nacistických uniformách, pronikl na výstavu vyzbrojený šavlí a před fotoaparáty reportérů na protest proti zneužití své osoby svou fotografii obřadně rozsekal. Olbrychski získal během své kariéry řadu festivalových cen, mj. v roce 2007 převzal na Febiofestu cenu Kristián za přínos českému filmovému publiku.
Milan „gudaulin“ Černý
Aktuality
Sinusoidy

Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti. Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, jiné se brání klamnými cíli.“ Probíhající polskou politickou diskuzi na téma Jan Pavel II. či o potratech proto mediální a politický expert označil za podvod.
Už to skoro vypadalo, že se polští opoziční politici poučili a nenaskakují na vidle PiS. Po týdnu, kdy primátor Varšavy musel odpovídat na otázky typu: Bude vaše vláda nutit Poláky, aby jedli brouky? by to bylo přirozené. Ale ono ne.
Europoslankyně za Občanskou koalici Janina Ochojska tvrdí, že je mnohem více obětí na polsko-běloruské hranici, než uvádí čísla nezávislé skupiny Granica (37 obětí) : „Myslím, že obětí této hranice je mnohem více. Buď jsou v nějakém hromadném hrobě, protože bych se nedivila, kdyby se v době, kdy byl uzavřen přístup na hranice, těla prostě sbírala, aby takové důkazy nebyly. V současnosti je pohřešováno téměř 300 lidí. Proč si to myslím? Nastal v minulosti okamžik, kdy z celého Polska tam byli povoláni lesníci. Na co? Přece nepomáhali lesu v těžké chvíli. Ale k něčemu byli povoláni.“
Krzysztof Sobolewski z PiS na dotaz ohledně vyjádření Ochojské v úterý v pořadu Polského rozhlasu uvedl: „Lze jen říci, že to, co vysvětluje chování Janiny Ochojské, je nemoc. Distancuje se od svých předchozích úspěchů, od svého života.“ Jeho reakce je na tvrzení o tom, že polští myslivci sbírali mrtvoly imigrantů v polských lesích u běloruských hranic a házeli je do hromadných hrobů velmi mírná. Je to asi tím, že polští politici tak trochu mávají rukou nad tím, co Janina Ochojska o tom či onom hovoří. Připomíná jednoho maďarského poslance Federálního shromáždění, který předčítal za řečnickým pultem bibli a pak ve spodní sinusoidě podepsal rezignaci, aby se po nějaké době ve vrcholné sinusoidě domáhal vstupu do FS.
Sinusoida či ne, naštvaní polští myslivci a lesníci poslankyni Ochojskou zažalovali a polská prokuratura zahájila řízení za pomluvu. Místopředseda Občanské platformy Rafal Trzaskowski podotkl, že takto tvrdá obvinění by měla být podložena důkazy a dodal: „Pokud důkazy nejsou, škodí to lidem, o kterých poslankyně hovoří“. Donald Tusk se nevyjádřil.
Ochojska se v Bruselu věnuje problematice lidí se zdravotním postižením (ona sama je postižená od raného dětství po prodělané dětské obrně). Má zkušenosti s humanitárními aktivitami a byla přítomna na místě mnoha katastrof. Věnuje se migraci. Domnívá se, že Evropa by se imigrantům neměla uzavírat. Zároveň se podle ní musí zvýšit pomoc zemím, odkud přistěhovalci přicházejí. „Pokud chceme migranty udržet v jejich vlastních zemích, neuděláme to pomocí zdí či ostnatého drátu. Když lidé umírají hlady a žízní, utečou ze svého bydliště a riskují své životy, byť jen proto, aby zachránili své děti.“
Opoziční experti hovořící o klamných cílech vypouštěných PiS to mají těžké. Plácnutí poslankyně Ochojské okamžitě využila ruská propaganda a točí se v kruhu s velmi citlivým tématem hromadných hrobů v Katyni. Někteří polští aktivisté žádají poslankyni o bližší určení místa hromadných hrobů, ale většina spíše očekává omluvu v době spodní sinusoidy.
Když autor Tří mušketýrů psal svůj román, těšil se na zítřek a na to, co jeho hrdinové zažijí. S Polskem je to podobné.
Aktuality
Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv

„Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní tajemnice Małgorzata Jarosińska-Jedynak a maršálek Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski.
Náměstek Razumkov poznamenal, že na Západě pokračuje odpor proti vstupu jeho země do EU a země západní Evropy si nevšímají enormních výdajů, které Rusko investuje do zničení jednoty západních partnerů. Mělo by se vypracovat společné stanovisko – to ukázala válka. Pouze sjednoceni můžeme vyhrát proti agresorovi. Dobré vztahy je třeba znovu vybudovat na mnoha úrovních, od parlamentu až po regiony. Na Ukrajině samozřejmě existují politické spory, ale politici nebudou rozdělovat společnost v její touze stát se součástí evropské rodiny. Nejsme moc daleko od sebe a máme podobné problémy. Správní reformy je třeba provést hned, nesmíme čekat na konec války. Máme základ a možnosti reformovat zemi. Zde je příkladem pro Ukrajinu Polsko a Německo,
Ossi Savolainen zahájil svůj projev zdůrazněním, že jeho region je skutečně progresivním regionem ve Finsku, který klade důraz na ochranu životního prostředí a chce být do roku 2030 plně bezemisní. Starosta zaznamenal některé problémy vyplývající z implementace kohezní politiky. Zdůraznil, že finanční prostředky poskytnuté EU pak vláda rozděluje na národní úrovni, často nespravedlivě. Prostředky jdou do méně rozvinutých regionů, což zpomaluje přechod k nulovým emisím v regionu Helsinky-Uusimaa. Starosta zdůraznil, že jeho region se zaměřuje na inovace a prosazování zelené politiky. Má vizi a chce ji realizovat – na to ale potřebuje finance. Důležitou rolí kohezní politiky je rozvoj inovací – na výzkum této problematiky je v regionu vyčleněno 5 % HDP. K dosažení úspěchu je však nutná spolupráce na mnoha úrovních – jak s územními samosprávnými celky, tak s výzkumnými institucemi.
Dokonce i Aleksander Hagen zdůraznil, že Norové, kteří nejsou členy EU, spolupracují s EU v mnoha aspektech života. Starosta zdůraznil význam kohezní politiky v dnešním světě. Jediným řešením je konstruktivní dialog, protože každý si musí uvědomit, jak velký vliv na svou zemi má. Politická neshody musí vést ke konečné dohodě. Vždy je třeba hledat společného jmenovatele, zejména v diskusích o politice soudržnosti, která je tak důležitá pro budoucí, lepší Evropu.
Ministryně Małgorzata Jarosińska-Jedynak zdůraznila, že Polsko je jedním z největších příjemců evropských fondů – dostali jsme 76 miliard PLN. Bohužel unijní verze kohezní politiky je rigidní a nepružná. Peníze z programů pomoci nelze použít na jiné než plánované účely. A zároveň se objevil problém pandemie, války a uprchlíků z Ukrajiny. Polsko nemůže převést finanční prostředky na pomoc Ukrajincům v Polsku, protože evropští technokrati s takovým krokem nesouhlasí. „Rigidní“ programy pomoci nelze použít k jiným účelům, než je plánováno. EU zavedla nové podmínky pro příjem pomoci – tzv horizontální podmínka vztahující se k Listině základních práv. A na tomto základě zdržuje výplatu finančních prostředků. Dosud jsme obdrželi 5 miliard PLN – 1,5 % z vyjednaných prostředků. Další prostředky mají být k dispozici za 5–6 měsíců. Velkým problémem je však nedostatečná flexibilita kohezní politiky.
Maršál Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski připustil, že v místních samosprávách panovala určitá úzkost spojená s odporem EU vůči vyplácení prostředků na regionální operační programy. Jsou však realizovány – jde o vypisování soutěží které nelze nechat na později. Situace vojvodství je složitá – Dolnośląskie není chudý region, ale není stejné – jsou zde bohatší okresy, ale i chudší. Existují rozdíly, které je třeba odstranit. Maršálek zdůraznil, že je optimista a že dobře zavedená politika soudržnosti přispěje k rozvoji regionu a sníží vnitřní disproporce.
Aktuality
Kdo není s námi je s PiS

Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS v jednotlivých volebních obvodech pouze jednoho kandidáta.
Takováto dohoda by v České republice asi nebyla možná nejen kvůli střídavému mandátu českých senátorů, dvoukolovém systému, ale i kvůli tomu, že kandidáti na senátora jsou většinou místní politici vybíraní základními jednotkami politických stran a hnutí, kde centrální vedení má jen odpovědnost za případné excesy. V Polsku ale byla dohoda ve volbách v roce 2019 překvapivě úspěšná, i když nebyla ze sta procent naplněna. Polská opozice se proto o něco podobného pokouší opět.
PiS před volbami v roce 2019 nepřikládalo dohodě nějakou velkou váhu a nijak se proti ní nevymezovalo. Když pak někteří sebejistotou přetékající kandidáti splakali nad výsledkem dopadlo to pro PiS 49:51. Tomu se letos chce PiS vyhnout a dokonce přeskupilo svou stranickou organizační strukturu podle množství a rozlohy senátních obvodů. Popularita PiS klesla od posledních voleb o 10 % a i když se jí podařilo zastavit pokles preferencí, bude velmi těžké přesvědčit dostatečný počet voličů o tom, aby antiPiS celkově nevyhrál. Rozhoduje se ale u volebních uren a poučení z prohry v roce 2019 by mělo být pro PiS silně motivující.