Jaroslaw Kaczyński, předseda PiS je také členem dozorčí rady Nadace Institut Lecha Kaczyńského, která vlastní téměř celou obchodní společnost Srebrna. Historicky vznikla tato společnost jako vydavatelství, které vydávalo měsíčník „Nowe Państvo“ a vlastnila ji Nadace pro tisk a média „Solidarnosność“. Do této nadace byla vložena poměrná část majetku po zákonem zlikvidovaném obřím komunistickém koncernu RSW Prasa-Książka-Ruch.

Srebrna dodnes vlastní několik nemovitostí ve Varšavě, které pronajímá a pozemek v centru Varšavy (koupený za tržní cenu), na kterém měl být postaven 190 metrový mrakodrap. Budova měla mít dvě věže a projekt od roku 2016 dozoroval osobně Jaroslaw Kaczyński. Projekt sám měl vývoj zprvu pozitivní a přešel do fáze příprav. Financován měl být polskou bankou Pekao SA a developerem se stal rakouský občan Gerald Birgfellner. Varšavský magistrát ovšem vydal nedávno negativní stanovisko na parametry projektu a Jaroslaw Kaczyński proto celý projekt ukončil. Srebrna dluží Birgfellnerovi peníze za architektonický projekt a další práce. Vedení společnosti a posléze i Jaroslaw Kaczyński zpochybnili částku, kterou Birgfellner požadoval pro nedostatečnou dokumentaci nákladů a s developerem se potkají u soudu, který má určil, kolik má dostat zaplaceno.

Celá kauza se ale obrátila do politické aféry tzv. „Kaczyńského odposlechů“, protože každé jednání s Kaczyńskim si developer nahrával a nahrávky pak předal prostřednictvím svého právníka opoziční Gazetě Wyborczej. Ta minulý týden začala nahrávky zveřejňovat. Kauza se stala vysoce politickou a opozice předpokládala mimořádnou politickou událost. Ta se ale nekonala, hlavně proto, že na rozdíl od odposlechové aféry z let minulých Kaczyński na nahrávkách nemluví sprostě, je místy vtipný a ukázal se jako zkušený vyjednávač. Polská opozice jej ovšem žaluje za porušení zákona o politických stranách a porušení o zákazu podnikání politických stran. Kaczyńského také žaluje Gerald Birgfellner za podvod.

Podnikání obchodní společnosti Srebrna již bylo za dobu její existence věnováno mnoho textů a úvah ze strany dnes opozičních médií a dnes opozičních politiků. Svého času vládních médií a vládních politiků. Trnem v oku je hlavně pozemek v centru Varšavy, který má dnes značnou hodnotu. Po komunálních volbách, ve kterých ve Varšavě vyhrála Občanská platforma je ovšem zcela nepravděpodobné, že by taková stavba v režii firmy vlastněné Nadací ovládanou politiky PiS byla reálná. Pochybuje o tom na nahrávkách i Jaroslaw Kaczyński.

Dvojrole Jaroslawa Kaczyńského, jako předsedy PiS a zmocněného zástupce Nadace Institutu Lecha Kaczyńského je v celém příběhu podstatná a sporná. Mediálním obrazem Jaroslawa Kaczyńského vždy byla skromnost řadového poslance a tu najednou rozhoduje o miliardové investici. I když je to u bývalého polského premiéra kulhající, sám Jaroslaw Kaczyński se na nahrávkách o této, pro jeho voliče negativně vnímané pozici obludně bohatého člověka zmiňuje. Je ovšem jasné, že osobní prospěch z celé transakce neměl a nemá. Obzvláště, když ji zrušil se všemi důsledky pro společnost Srebrna, Institut i pro něj samotného.

Zveřejňování nahrávek a odposlechů je v Polsku častým nástrojem politického boje a trochu se zdá, že každý dnes nahrává každého. Podle dosud zveřejněných nahrávek to nevypadá, že by se Kaczyński dopustil něčeho závažně problematického. Polská opozice to také netvrdí, té jde o zboření Kaczyńského obrazu před voliči PiS a poměrně dobře se jí to daří. Jenže celá rozhádaná polská opozice zatím politicky za Kaczyńským kulhá. Pokud se jí nepodaří nějaký pozitivní výkon bude v polských volbách PiS ještě dlouho vítězit. Kaczyńského odposlechy ubrali PiS pět procent voličské podpory, kterou ovšem u volebních uren může opět získat zpět obzvláště proto, že se dnes nejschopnější polský politik do důchodu rozhodně nechystá.

Atentát na primátora Gdaňska, Pawla Adamowicze, a jeho smrt jsou známkou toho, že je nejvyšší čas ukončit válku, kterou dvě největší strany v Polsku vedou po mnoho let. „Pawel Adamowicz odešel. Báječný primátor nádherného Gdaňska. Bude jeho smrt počátkem morální a politické obnovy naší země?“ zeptal se na facebooku bývalý primátor Wroclawi Rafal Dudkiewicz.

Člověk by chtěl odpovědět: musí. Červená čára byla překročena – došlo ke katastrofě, kterou nikdo nečekál. V dějinach Polska vražda zřídka bývala nástrojem politického boje. V nezávislém Polsku jen jednou, v roce 1922, kdy byl zavražděn první polský prezident Gabriel Narutowicz, protože – jak řekl jeho vrah těsně po činu – byl zvolen za židovské peníze. V okamžiku po pobodání Adamovicze jeho vrah vykřikoval, že byl mučen Občanskou platformou – stranou vládnoucí v době, kdy byl poslán na pět let do vězení. Nebyl to však jen kriminálník, který už byl potrestán, ale možná i duševně nemocný. Zda byl útok politický, rozhodne soud. Jedna věc je jasná: vrah se nevyskytl zničeho nic. 

Polsko potřebuje jednotu

Pawel Adamowicz byl starostou Gdaňsku od roku 1998, pošesté byl do této funkce zvolen loni v listopadu. V 80. letech byl součástí protikomunistického odborového svazu Solidarita.
Už po léta je Polsko dějištěm propagandistické občanské války. Vedené jen slovy, ale velmi brutální. Začalo to krátce po volbách v roce 2005, kdy dvě strany, které vznikly z hnutí Solidarność, místo aby vytvořily očekávanou koalici, stanuly na dvou protilehlých březích propasti, která se mezi nimi náhle otevřela.

Úspěšná strana PiS – Právo a spravedlnost – vedena Jaroslawem Kaczyńskym založila svou vládu na technologii spočívající v zahajování pořád nových konfliktů a udržování vysokého napětí ve společnosti. To jí přivedlo po dvou letech k selhání, ale metody se nevzdala. Konflikt vypukl mnohonásobně silněji, když byly pohřbeny oběti smolenské katastrofy z roku 2010, včetně prezidenta Lecha Kaczyńského, dvojčete šéfa PiS. Předseda vlády Donald Tusk byl obviněn ze spoluúčasti na vraždě hlavy státu v domnělém atentátu na prezidentské letadlo. Důkazy nebyly nikdy předloženy.

Útoky nepřestaly ani po návratu PiS k moci před třemi lety, ale hlavní zatížení kampaně převzala znárodněná veřejná televize. Hlavním předmětem její bezohledné kampaně byl pořád Tusk, ale ostře napadeni byli také další politici Občanské platformy – mezi nimi i Pawel Adamowicz, který od roku 1998 nepřetržitě vládl v Gdaňsku. Byl obviňován z finančních machinací, na kterých se údajně neuvěřitelně obohatil. Ne, žádná výzva k násilí z veřejné antény nepadla. Polská televize však prezentovala oponenty vlády jako osoby, které jednají na úkor státu a národa. V této atmosféře to byla jen otázka času, kdy dojde ke katastrofě.

Dnes je nejdůležitější věcí zabránit dalšímu vyvrcholení propagandistické války. To je úkol pro vládnoucí, kteří musí v první řadě zavést radikální změnu jazyka v médiích, která ovládají. To je také úkolem opozice, která nesmí ani pomyslet na to, že by mohla na smrti primátora Gdaňska získat nějaký politický kapitál. Polsko nepotřebuje opakování kampaně, jakou zažívalo mnoho let po katastrofě v Smolensku. Polsko potřebuje opakovat roky, kdy se dokázalo sjednotit v desetimilionovém hnutí Solidarność. Nemůže dopustit, aby velký kapitál těch časů byl úplně a nenahraditelně ztracen. Je to obtížný úkol. Ale stále není nemožný.

Aureliusz Marek Pędziwol , Rozhlas plus

Rozhodnutí o výběru budoucího scénáře jde zcela mimo nás. Dnes v Bruselu nikoho zvlášť nezajímá, co si Češi, Maďaři nebo Poláci myslí. Jediné, co můžeme udělat, je připravit si vhodnou strategii ke zmírnění účinků potenciálních turbulencí. Je třeba si otevřeně říci – vzhledem k nedostatku naší politické a ekonomické připravenosti přijmout jednotnou měnu – že neexistuje žádná rozumná odpověď na otázku, co dělat, pokud by Italové společně s Francouzi přesvědčili Němce o reformě eurozóny. Jedinou nadějí je, že se tento scénář neuskuteční.

Autor: dr Marcin Kędzierski, celý text na na klubjagiellonski.pl