Aktuality
S nálepkou extremistů – Ač se to kritikům nelíbí, nová polská vláda má jasný program změn. A silný mandát k nim
Stahujícíse autoritářská mračna a probíhající „atentáty“ na demokracii, svobodu, zpravodajské služby nebo ústavní soud, zhruba takto líčí první dny Práva a spravedlnosti (PiS) u moci některá
polská a zahraniční média. Komentátor Berliner Zeitung dokonce označil Jarosława Kaczyńského za větší hrozbu pro Evropu, než je Islámský stát. Zdá se ovšem, že právě rychlé změny a prolomení zavedených schémat jsou tím, co voliči očekávají.
Bývalý prezident Aleksander Kwaśniewski v tajně nahraném soukromém rozhovoru z října 2013 prohlásil: „Tři nejvíce zdemoralizované instituce v Polsku jsou: za prvé státní zastupitelství, za druhé zpravodajské služby, za třetí veřejná televize. (…) Ty tři instituce každého koupí, prodají, zradí, zničí.“ Podobné vidění reality má patrně i tým premiérky Szydłové a své kroky namířil nejdříve právě tam. Okamžitě byli odvoláni čtyři šéfové vojenských a civilních služeb, přičemž ministr zahraničí deklaroval, že „každá minuta fungování těchto osob ve funkcích byla hrozbou“. Je třeba ovšem konstatovat, že podobně – i když méně teatrálně – se zachovala i předchozí vláda. A pokud si vzpomeneme na kompromitaci tajných služeb, kterým bylo dlouhodobé odposlouchávání vládních špiček v jedné varšavské restauraci, je nedůvěra více než pochopitelná.
Návrat symbolu boje s korupcí
Význam, který má pro novou vládu kontrola nad touto oblastí i za cenu kontroverzí, ukázala nominace koordinátora zpravodajských služeb. Stal se jím Mariusz Kamiński, jeden ze symbolů boje s korupcí za minulé vlády PiS z let 2005–2007. Letos byl odsouzen ke třem letům vězení za zneužití pravomocí v souvislostis úplatkářskou aférou, kterou vyšetřoval Centrální protikorupční úřad pod jeho vedením. Jak píše týdeník Wprost, ačkoli operaci posvětilo státní zastupitelství a podezřelí byli nakonec usvědčeni, skončil Kamiński a jeho spolupracovníci na lavici obžalovaných. Podle řady odborníků probíhal proces velmi nestandardně a závěrečný rozsudek – načasován krátce před volbami – byl vyšší, než se domáhal státní zástupce. Kamiński se sice odvolal, na pravomocný verdikt ovšem čekat nemusí. Prezident Andrzej Duda mu vzápětí po jmenování vlády udělil milost.
Proč v případě Kamińského vláda riskovala jmenování odsouzeného politika? Podle informací Wprostu má nové vedení tajných služeb za úkol provedení důkladného auditu fungování státní správy a zakročit proti rozsáhlým daňovým únikům. „Ostřílený“ Kamiński má být garantem těchto aktivit.
Veřejnou debatu také rozvířila situace kolem personálního obsazení ústavního soudu. Předchozí vláda koncem května schválila jmenování pěti nových soudců, ačkoli měla právo udělit mandát pouze třem, zbývající dvě místa měl obsazovat už nový parlament. Podle komentátorky deníku Gazeta Wyborcza tak zvítězil stranický zájem nad demokratickými principy.
Stejný názor zastával i prezident Duda, který tak dlouho otálel se jmenováním, až se změnil poměr sil v Sejmu. Podle principu „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“ nechala nová vláda přehlasovat zrušení předchozího usnesení a hodlá znovuobsadit celou pětici křesel. Samozřejmě i toto nekompromisní jednání vzbudilo rozruch. Nicméně i zde se nová vláda opírá o podporu veřejného mínění, které k polské justici obecně vyjadřuje velkou nedůvěru.
Rychle a razantně
Trojici podle Kwaśniewského nejprohnilejších institucí uzavírají veřejná média, i ta se dočkají reformy, respektive dalšího „atentátu“, nejpozději do tří měsíců. Tak to alespoň slibuje místopředseda vlády a ministr kultury prof. Piotr Gliński. Ten se ve velmi vyhroceném rozhovoru ve veřejnoprávní televizi na konto této instituce vyjádřil následovně: „Několik let manipulujete a děláte propagandu. Ale to skončí, protože takto by veřejná televize fungovat neměla.“ V plánu je přeměna veřejnoprávních médií, která mají současně status akciové společnosti státní pokladny na kulturní příspěvkové organizace. Snad se tímto podaří vyřešit široce diskutovaný problém komercializace veřejnoprávních médií, za něž je dlouhodobě kritizují kulturní kruhy. Jestli však bude vláda PiS prvním kabinetem po roce 1989, který by veřejná média také uvolnil od přísné politické kontroly, to asi nelze předpokládat.
Z prvních týdnů fungování nové vlády je zřejmé, že má jasný program změn. Díky většině v Sejmu a nakloněnému prezidentovi je může prosazovat naprosto nevídanou rychlostí a razancí. Jestliže Občanská platforma vynikala v „postpolitickém“ balancování v jakémsi zlatém středu mezi domnělými radikály a ve vyhýbání se jakýmkoliv bolestivým rozhodnutím, nyní přichází zcela nový styl nekompromisního naplňování programu na základě nejsilnějšího mandátu v novodobé historii Polska. Těžko soudit, jak dlouho toto odhodlání vydrží. Jen těžko však lze sdílet alarmistické vize dosavadního establishmentu. Je normální, že ztráta donedávna neotřesitelných pozic bolí…
Lukáš Skraba v pátečních Lidových novinách
Aktuality
Sinusoidy

Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti. Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, jiné se brání klamnými cíli.“ Probíhající polskou politickou diskuzi na téma Jan Pavel II. či o potratech proto mediální a politický expert označil za podvod.
Už to skoro vypadalo, že se polští opoziční politici poučili a nenaskakují na vidle PiS. Po týdnu, kdy primátor Varšavy musel odpovídat na otázky typu: Bude vaše vláda nutit Poláky, aby jedli brouky? by to bylo přirozené. Ale ono ne.
Europoslankyně za Občanskou koalici Janina Ochojska tvrdí, že je mnohem více obětí na polsko-běloruské hranici, než uvádí čísla nezávislé skupiny Granica (37 obětí) : „Myslím, že obětí této hranice je mnohem více. Buď jsou v nějakém hromadném hrobě, protože bych se nedivila, kdyby se v době, kdy byl uzavřen přístup na hranice, těla prostě sbírala, aby takové důkazy nebyly. V současnosti je pohřešováno téměř 300 lidí. Proč si to myslím? Nastal v minulosti okamžik, kdy z celého Polska tam byli povoláni lesníci. Na co? Přece nepomáhali lesu v těžké chvíli. Ale k něčemu byli povoláni.“
Krzysztof Sobolewski z PiS na dotaz ohledně vyjádření Ochojské v úterý v pořadu Polského rozhlasu uvedl: „Lze jen říci, že to, co vysvětluje chování Janiny Ochojské, je nemoc. Distancuje se od svých předchozích úspěchů, od svého života.“ Jeho reakce je na tvrzení o tom, že polští myslivci sbírali mrtvoly imigrantů v polských lesích u běloruských hranic a házeli je do hromadných hrobů velmi mírná. Je to asi tím, že polští politici tak trochu mávají rukou nad tím, co Janina Ochojska o tom či onom hovoří. Připomíná jednoho maďarského poslance Federálního shromáždění, který předčítal za řečnickým pultem bibli a pak ve spodní sinusoidě podepsal rezignaci, aby se po nějaké době ve vrcholné sinusoidě domáhal vstupu do FS.
Sinusoida či ne, naštvaní polští myslivci a lesníci poslankyni Ochojskou zažalovali a polská prokuratura zahájila řízení za pomluvu. Místopředseda Občanské platformy Rafal Trzaskowski podotkl, že takto tvrdá obvinění by měla být podložena důkazy a dodal: „Pokud důkazy nejsou, škodí to lidem, o kterých poslankyně hovoří“. Donald Tusk se nevyjádřil.
Ochojska se v Bruselu věnuje problematice lidí se zdravotním postižením (ona sama je postižená od raného dětství po prodělané dětské obrně). Má zkušenosti s humanitárními aktivitami a byla přítomna na místě mnoha katastrof. Věnuje se migraci. Domnívá se, že Evropa by se imigrantům neměla uzavírat. Zároveň se podle ní musí zvýšit pomoc zemím, odkud přistěhovalci přicházejí. „Pokud chceme migranty udržet v jejich vlastních zemích, neuděláme to pomocí zdí či ostnatého drátu. Když lidé umírají hlady a žízní, utečou ze svého bydliště a riskují své životy, byť jen proto, aby zachránili své děti.“
Opoziční experti hovořící o klamných cílech vypouštěných PiS to mají těžké. Plácnutí poslankyně Ochojské okamžitě využila ruská propaganda a točí se v kruhu s velmi citlivým tématem hromadných hrobů v Katyni. Někteří polští aktivisté žádají poslankyni o bližší určení místa hromadných hrobů, ale většina spíše očekává omluvu v době spodní sinusoidy.
Když autor Tří mušketýrů psal svůj román, těšil se na zítřek a na to, co jeho hrdinové zažijí. S Polskem je to podobné.
Aktuality
Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv

„Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní tajemnice Małgorzata Jarosińska-Jedynak a maršálek Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski.
Náměstek Razumkov poznamenal, že na Západě pokračuje odpor proti vstupu jeho země do EU a země západní Evropy si nevšímají enormních výdajů, které Rusko investuje do zničení jednoty západních partnerů. Mělo by se vypracovat společné stanovisko – to ukázala válka. Pouze sjednoceni můžeme vyhrát proti agresorovi. Dobré vztahy je třeba znovu vybudovat na mnoha úrovních, od parlamentu až po regiony. Na Ukrajině samozřejmě existují politické spory, ale politici nebudou rozdělovat společnost v její touze stát se součástí evropské rodiny. Nejsme moc daleko od sebe a máme podobné problémy. Správní reformy je třeba provést hned, nesmíme čekat na konec války. Máme základ a možnosti reformovat zemi. Zde je příkladem pro Ukrajinu Polsko a Německo,
Ossi Savolainen zahájil svůj projev zdůrazněním, že jeho region je skutečně progresivním regionem ve Finsku, který klade důraz na ochranu životního prostředí a chce být do roku 2030 plně bezemisní. Starosta zaznamenal některé problémy vyplývající z implementace kohezní politiky. Zdůraznil, že finanční prostředky poskytnuté EU pak vláda rozděluje na národní úrovni, často nespravedlivě. Prostředky jdou do méně rozvinutých regionů, což zpomaluje přechod k nulovým emisím v regionu Helsinky-Uusimaa. Starosta zdůraznil, že jeho region se zaměřuje na inovace a prosazování zelené politiky. Má vizi a chce ji realizovat – na to ale potřebuje finance. Důležitou rolí kohezní politiky je rozvoj inovací – na výzkum této problematiky je v regionu vyčleněno 5 % HDP. K dosažení úspěchu je však nutná spolupráce na mnoha úrovních – jak s územními samosprávnými celky, tak s výzkumnými institucemi.
Dokonce i Aleksander Hagen zdůraznil, že Norové, kteří nejsou členy EU, spolupracují s EU v mnoha aspektech života. Starosta zdůraznil význam kohezní politiky v dnešním světě. Jediným řešením je konstruktivní dialog, protože každý si musí uvědomit, jak velký vliv na svou zemi má. Politická neshody musí vést ke konečné dohodě. Vždy je třeba hledat společného jmenovatele, zejména v diskusích o politice soudržnosti, která je tak důležitá pro budoucí, lepší Evropu.
Ministryně Małgorzata Jarosińska-Jedynak zdůraznila, že Polsko je jedním z největších příjemců evropských fondů – dostali jsme 76 miliard PLN. Bohužel unijní verze kohezní politiky je rigidní a nepružná. Peníze z programů pomoci nelze použít na jiné než plánované účely. A zároveň se objevil problém pandemie, války a uprchlíků z Ukrajiny. Polsko nemůže převést finanční prostředky na pomoc Ukrajincům v Polsku, protože evropští technokrati s takovým krokem nesouhlasí. „Rigidní“ programy pomoci nelze použít k jiným účelům, než je plánováno. EU zavedla nové podmínky pro příjem pomoci – tzv horizontální podmínka vztahující se k Listině základních práv. A na tomto základě zdržuje výplatu finančních prostředků. Dosud jsme obdrželi 5 miliard PLN – 1,5 % z vyjednaných prostředků. Další prostředky mají být k dispozici za 5–6 měsíců. Velkým problémem je však nedostatečná flexibilita kohezní politiky.
Maršál Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski připustil, že v místních samosprávách panovala určitá úzkost spojená s odporem EU vůči vyplácení prostředků na regionální operační programy. Jsou však realizovány – jde o vypisování soutěží které nelze nechat na později. Situace vojvodství je složitá – Dolnośląskie není chudý region, ale není stejné – jsou zde bohatší okresy, ale i chudší. Existují rozdíly, které je třeba odstranit. Maršálek zdůraznil, že je optimista a že dobře zavedená politika soudržnosti přispěje k rozvoji regionu a sníží vnitřní disproporce.
Aktuality
Kdo není s námi je s PiS

Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS v jednotlivých volebních obvodech pouze jednoho kandidáta.
Takováto dohoda by v České republice asi nebyla možná nejen kvůli střídavému mandátu českých senátorů, dvoukolovém systému, ale i kvůli tomu, že kandidáti na senátora jsou většinou místní politici vybíraní základními jednotkami politických stran a hnutí, kde centrální vedení má jen odpovědnost za případné excesy. V Polsku ale byla dohoda ve volbách v roce 2019 překvapivě úspěšná, i když nebyla ze sta procent naplněna. Polská opozice se proto o něco podobného pokouší opět.
PiS před volbami v roce 2019 nepřikládalo dohodě nějakou velkou váhu a nijak se proti ní nevymezovalo. Když pak někteří sebejistotou přetékající kandidáti splakali nad výsledkem dopadlo to pro PiS 49:51. Tomu se letos chce PiS vyhnout a dokonce přeskupilo svou stranickou organizační strukturu podle množství a rozlohy senátních obvodů. Popularita PiS klesla od posledních voleb o 10 % a i když se jí podařilo zastavit pokles preferencí, bude velmi těžké přesvědčit dostatečný počet voličů o tom, aby antiPiS celkově nevyhrál. Rozhoduje se ale u volebních uren a poučení z prohry v roce 2019 by mělo být pro PiS silně motivující.