Aktuality
Polští novináři si strouhali mrkvičku
Svaz pro kontrolu distribuce polských tištěných médií (ZKDP) v listopadu loňského roku zveřejnil data prodeje týdeníků. 140 000 prodal „Gość Niedzielny” , přes 129 000 prodal „Newsweek”. Na třetím místě bylo „Uważam Rze“ se 125 000 prodaných, pak „Polityka” 120 000, „Wprost“ 66 000 a další prodali již méně.
Stejný a respektovaný ZKDP zveřejnil nedávno data za leden 2013. Průměrný prodej „Gościa Niedzielnego” byl 143 587. „Newsweek Polska”, vedený Tomaszem Lisem byl druhý a prodal 124 997, třetí „Polityka” 120 127 a na čtvrtém místě se umístil nový týdeník „W Sieci” (dnes „Sieci”) 120 008 prodaných časopisů a pátý je „Do Rzeczy” se 119 935 kusy. Katastrofálním neúspěchem skončil prodej týdeníku „Uważam Rze”. Prodej se propadl o 77,32 % na střední prodej 29 336 prodaných časopisů (bez dat o prodejích Programů televizí a různých Chvilek pro Tebe).
„Gość Niedzielny” je tradiční katolický týdeník, „Newsweek Polska”, spíše levicové a provládní médium, „Polityka” tradiční a spíše levicový týdeník, „Uważam Rze“ v podstatě již byl pravicovým týdeníkem spojeným se jménem Pawła Lisického, kterého vyhodil Grzegorz Hajdarowicz, majitel společnosti Presspublica a vydavatel “Uważam Rze” s odůvodněním, že byl málo loajální k vydavateli. S Pawlem Lisickým odešla skoro celá redakce a tito novináři se stali základem redakcí dvou nových týdeníků. „W Sieci” (dnes „Sieci”) je pravicový týdeník s důrazem na mladšího čtenáře, „Do Rzeczy” s šéfredaktorem Pawlem Lisickým cílí na tradičního konzervativně-liberálního polského čtenáře (jeden ze svých posledních prezidentských rozhovorů jim dal Václav Klaus).
Pro obraz polské mediální tištěné scény je zapotřebí zmínit, že v Polsku jsou vydavatelské domy opřené o deníky a jejich suplementy, jako je Michnikova Agora (Gazeta Wyborcza) nebo bulvární média i u nás známých firem jako Ringier Axel Springer Polska (Fakt), MURATOR (Superexpress), INFOR BIZNES vydávající ekonomicko- informační média (Dziennik) a privatizované vydavatelství Presspublica a její deník „Rzeczpospolitą” výše jmenovaného Grzegorze Hajdarowicze.
Historicky byl deník „Rzeczpospolitą” vládním deníkem za komunistů. Koncem roku 1989 se stal jeho šéfredaktorem Dariusz Fikus a stal se nezávislým. V roce 1991 získal zahraničního investora a vzniklo vydavatelství Presspublica. Od roku 1996 do 2011 vlastnil stát 48,99 %. 51,01 % procent skončilo u londýnské mediální Mecom Group (dříve francouzský Hersant a norská Orkla). Podle společenské smlouvy však zástupci státu blokovaný Mecom nemohl restruktualizovat a tak prodal v roce 2011 Mecom Polska, která fyzicky vlastnila akcie „Presspublicy“ za 80 mil. zlotých (480 mil. Kč) firmě Gremi Media Grzegorze Hajdarowicze. Koncem roku prodala po úkonech privatizace státní PWRSA svých 48,99 % v Presspublice Gremi Media Grzegorze Hajdarowicze za 55 mil. zlotých (330 mil Kč). Chvíli se o tento podíl mimo jiných ucházela i Bakalova česká Economia.
Hajdarowicz tvrdil, že má dost peněz, ale Gazeta Wyborcza napsala, že na podíl od Mecomu mu půjčila ve dvou fázích (čekal na schválení polského ÚHOS) Geting Noble Bank miliardáře Leszeka Czarneckého, o kterém „Rzeczpospolita“ kdysi napsala že byl agentem komunistické tajné služby. Akcie jsou u banky v zástavě. I akcie státu jsou či byly v zástavě u státní PWRSA, protože cenu za ně splácí či splácela Gremi Media postupně ve splátkách.
Hned po privatizaci byl Paweł Lisicki, šéfredaktor „Rzeczpospolite“ i „Uważam Rze“ odvolán z vedení deníku. Novým šéfredaktorem se stal Tomasz Wróblewski. Presspublica tehdy byla majitelem deníku „Rzeczpospolita“ (prodej – měsíční průměr 140 000 ), ekonomických novin „Parkiet“ (9 000), týdeníku „Uważam Rze“ (130 000) a internetových portálů např. www.rp.pl. Příjmy skupiny byly v roce 2010 – 220,9 mil. zł, a zisk 8,1 mil zł (1 zl = 6 Kč).
Příběh fatálního propadu prodaného nákladu u „Uważam Rze“ (a dnes i u deníku, „Rz“ – má v lednu 2013 prodaných 63 564 ks) má počátek ve zveřejnění článku o letecké katastrofě prezidentského letadla ve Smolensku. Novinář z „Rz“ Cezary Gmyz napsal, že na vraku letadla se našly stopy po výbušnině a že to potvrdil hlavní polský prokurátor. Článek vyšel ráno 30.10.2012 a hned se spustila nebývalá mela. Reagovali snad všichni politici a zasáhlo to všechny Poláky. Grzegorz Hajdarowicz se 30.10.2012 v 01,30 sešel s mluvčím Tuskovy vlády Pawłem Graśem, aby jej informoval o tom co ráno v jeho novinách vyjde. Po dementování informace ze strany hlavního prokurátora a ostré reakci polských vládních činitelů si v redakci „Rz“ nasypali popel na hlavu a vše vzali zpět. Hajdarowicz vyhodil autora článku Cezary Gmyza, šéfredaktora Tomasze Wróblewského a několik dalších novinářů. Ze solidarity odešlo mnoho dalších. Celá kauza ještě více rozdělila polsku veřejnost.
Vyhození a solidarizující novináři vesměs odešli do obou nových týdeníků a připravují nezávislou televizi TV Republika. Nový šéfredaktor „Uważam Rze“ Jan Piński psal 2.12. 2012 ve svém prvním sloupku: “ … je zapotřebí úspěch na trhu stvrdit i úspěchem finančním, protože jen to může být základem pro trvalý rozvoj týdeníku. …“. Hajdarowicz hovoří o rozvoji svého vydavatelství a chce kupovat a zakládat nové tituly, tak aby v roce 2015 příjmy z „Rz“ byly 50 % a zbytek z jiných titulů či jiných aktivit jako jsou konference a školení. Papírové tituly by v roce 2015 měly podle něj přinášet 50 % příjmů a elektronické aktivity zbylých 50 %.
Pochopitelně celý příběh má kolem sebe plný pytel politických prohlášení ze všech polských partají. Za zaznamenání stojí jen pár. Przemysław Wipler, poslanec opoziční PiS, který interpeloval ministra financí ve věci privatizace vydavatelství Presspublica, si pak v „Rz“ přečetl, že je lobbistou British American Tobacco. Nebo nový týdeník “ W Sieci“ se musel přejmenovat na „Sieci“ protože polský soud vyhověl žalobě (předběžné opatření) právníků Hajdarowicze, který vlastní portál podobného jména W SIECI OPINII. Pro mě osobně je zcela mimo mé myšlení to, že polští novináři nebojovali v rámci branže o vlastní názorovou svobodu, ale spíše strouhali mrkvičku odejitým.
Jaromír Piskoř
Aktuality
Sinusoidy

Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti. Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, jiné se brání klamnými cíli.“ Probíhající polskou politickou diskuzi na téma Jan Pavel II. či o potratech proto mediální a politický expert označil za podvod.
Už to skoro vypadalo, že se polští opoziční politici poučili a nenaskakují na vidle PiS. Po týdnu, kdy primátor Varšavy musel odpovídat na otázky typu: Bude vaše vláda nutit Poláky, aby jedli brouky? by to bylo přirozené. Ale ono ne.
Europoslankyně za Občanskou koalici Janina Ochojska tvrdí, že je mnohem více obětí na polsko-běloruské hranici, než uvádí čísla nezávislé skupiny Granica (37 obětí) : „Myslím, že obětí této hranice je mnohem více. Buď jsou v nějakém hromadném hrobě, protože bych se nedivila, kdyby se v době, kdy byl uzavřen přístup na hranice, těla prostě sbírala, aby takové důkazy nebyly. V současnosti je pohřešováno téměř 300 lidí. Proč si to myslím? Nastal v minulosti okamžik, kdy z celého Polska tam byli povoláni lesníci. Na co? Přece nepomáhali lesu v těžké chvíli. Ale k něčemu byli povoláni.“
Krzysztof Sobolewski z PiS na dotaz ohledně vyjádření Ochojské v úterý v pořadu Polského rozhlasu uvedl: „Lze jen říci, že to, co vysvětluje chování Janiny Ochojské, je nemoc. Distancuje se od svých předchozích úspěchů, od svého života.“ Jeho reakce je na tvrzení o tom, že polští myslivci sbírali mrtvoly imigrantů v polských lesích u běloruských hranic a házeli je do hromadných hrobů velmi mírná. Je to asi tím, že polští politici tak trochu mávají rukou nad tím, co Janina Ochojska o tom či onom hovoří. Připomíná jednoho maďarského poslance Federálního shromáždění, který předčítal za řečnickým pultem bibli a pak ve spodní sinusoidě podepsal rezignaci, aby se po nějaké době ve vrcholné sinusoidě domáhal vstupu do FS.
Sinusoida či ne, naštvaní polští myslivci a lesníci poslankyni Ochojskou zažalovali a polská prokuratura zahájila řízení za pomluvu. Místopředseda Občanské platformy Rafal Trzaskowski podotkl, že takto tvrdá obvinění by měla být podložena důkazy a dodal: „Pokud důkazy nejsou, škodí to lidem, o kterých poslankyně hovoří“. Donald Tusk se nevyjádřil.
Ochojska se v Bruselu věnuje problematice lidí se zdravotním postižením (ona sama je postižená od raného dětství po prodělané dětské obrně). Má zkušenosti s humanitárními aktivitami a byla přítomna na místě mnoha katastrof. Věnuje se migraci. Domnívá se, že Evropa by se imigrantům neměla uzavírat. Zároveň se podle ní musí zvýšit pomoc zemím, odkud přistěhovalci přicházejí. „Pokud chceme migranty udržet v jejich vlastních zemích, neuděláme to pomocí zdí či ostnatého drátu. Když lidé umírají hlady a žízní, utečou ze svého bydliště a riskují své životy, byť jen proto, aby zachránili své děti.“
Opoziční experti hovořící o klamných cílech vypouštěných PiS to mají těžké. Plácnutí poslankyně Ochojské okamžitě využila ruská propaganda a točí se v kruhu s velmi citlivým tématem hromadných hrobů v Katyni. Někteří polští aktivisté žádají poslankyni o bližší určení místa hromadných hrobů, ale většina spíše očekává omluvu v době spodní sinusoidy.
Když autor Tří mušketýrů psal svůj román, těšil se na zítřek a na to, co jeho hrdinové zažijí. S Polskem je to podobné.
Aktuality
Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv

„Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní tajemnice Małgorzata Jarosińska-Jedynak a maršálek Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski.
Náměstek Razumkov poznamenal, že na Západě pokračuje odpor proti vstupu jeho země do EU a země západní Evropy si nevšímají enormních výdajů, které Rusko investuje do zničení jednoty západních partnerů. Mělo by se vypracovat společné stanovisko – to ukázala válka. Pouze sjednoceni můžeme vyhrát proti agresorovi. Dobré vztahy je třeba znovu vybudovat na mnoha úrovních, od parlamentu až po regiony. Na Ukrajině samozřejmě existují politické spory, ale politici nebudou rozdělovat společnost v její touze stát se součástí evropské rodiny. Nejsme moc daleko od sebe a máme podobné problémy. Správní reformy je třeba provést hned, nesmíme čekat na konec války. Máme základ a možnosti reformovat zemi. Zde je příkladem pro Ukrajinu Polsko a Německo,
Ossi Savolainen zahájil svůj projev zdůrazněním, že jeho region je skutečně progresivním regionem ve Finsku, který klade důraz na ochranu životního prostředí a chce být do roku 2030 plně bezemisní. Starosta zaznamenal některé problémy vyplývající z implementace kohezní politiky. Zdůraznil, že finanční prostředky poskytnuté EU pak vláda rozděluje na národní úrovni, často nespravedlivě. Prostředky jdou do méně rozvinutých regionů, což zpomaluje přechod k nulovým emisím v regionu Helsinky-Uusimaa. Starosta zdůraznil, že jeho region se zaměřuje na inovace a prosazování zelené politiky. Má vizi a chce ji realizovat – na to ale potřebuje finance. Důležitou rolí kohezní politiky je rozvoj inovací – na výzkum této problematiky je v regionu vyčleněno 5 % HDP. K dosažení úspěchu je však nutná spolupráce na mnoha úrovních – jak s územními samosprávnými celky, tak s výzkumnými institucemi.
Dokonce i Aleksander Hagen zdůraznil, že Norové, kteří nejsou členy EU, spolupracují s EU v mnoha aspektech života. Starosta zdůraznil význam kohezní politiky v dnešním světě. Jediným řešením je konstruktivní dialog, protože každý si musí uvědomit, jak velký vliv na svou zemi má. Politická neshody musí vést ke konečné dohodě. Vždy je třeba hledat společného jmenovatele, zejména v diskusích o politice soudržnosti, která je tak důležitá pro budoucí, lepší Evropu.
Ministryně Małgorzata Jarosińska-Jedynak zdůraznila, že Polsko je jedním z největších příjemců evropských fondů – dostali jsme 76 miliard PLN. Bohužel unijní verze kohezní politiky je rigidní a nepružná. Peníze z programů pomoci nelze použít na jiné než plánované účely. A zároveň se objevil problém pandemie, války a uprchlíků z Ukrajiny. Polsko nemůže převést finanční prostředky na pomoc Ukrajincům v Polsku, protože evropští technokrati s takovým krokem nesouhlasí. „Rigidní“ programy pomoci nelze použít k jiným účelům, než je plánováno. EU zavedla nové podmínky pro příjem pomoci – tzv horizontální podmínka vztahující se k Listině základních práv. A na tomto základě zdržuje výplatu finančních prostředků. Dosud jsme obdrželi 5 miliard PLN – 1,5 % z vyjednaných prostředků. Další prostředky mají být k dispozici za 5–6 měsíců. Velkým problémem je však nedostatečná flexibilita kohezní politiky.
Maršál Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski připustil, že v místních samosprávách panovala určitá úzkost spojená s odporem EU vůči vyplácení prostředků na regionální operační programy. Jsou však realizovány – jde o vypisování soutěží které nelze nechat na později. Situace vojvodství je složitá – Dolnośląskie není chudý region, ale není stejné – jsou zde bohatší okresy, ale i chudší. Existují rozdíly, které je třeba odstranit. Maršálek zdůraznil, že je optimista a že dobře zavedená politika soudržnosti přispěje k rozvoji regionu a sníží vnitřní disproporce.
Aktuality
Kdo není s námi je s PiS

Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS v jednotlivých volebních obvodech pouze jednoho kandidáta.
Takováto dohoda by v České republice asi nebyla možná nejen kvůli střídavému mandátu českých senátorů, dvoukolovém systému, ale i kvůli tomu, že kandidáti na senátora jsou většinou místní politici vybíraní základními jednotkami politických stran a hnutí, kde centrální vedení má jen odpovědnost za případné excesy. V Polsku ale byla dohoda ve volbách v roce 2019 překvapivě úspěšná, i když nebyla ze sta procent naplněna. Polská opozice se proto o něco podobného pokouší opět.
PiS před volbami v roce 2019 nepřikládalo dohodě nějakou velkou váhu a nijak se proti ní nevymezovalo. Když pak někteří sebejistotou přetékající kandidáti splakali nad výsledkem dopadlo to pro PiS 49:51. Tomu se letos chce PiS vyhnout a dokonce přeskupilo svou stranickou organizační strukturu podle množství a rozlohy senátních obvodů. Popularita PiS klesla od posledních voleb o 10 % a i když se jí podařilo zastavit pokles preferencí, bude velmi těžké přesvědčit dostatečný počet voličů o tom, aby antiPiS celkově nevyhrál. Rozhoduje se ale u volebních uren a poučení z prohry v roce 2019 by mělo být pro PiS silně motivující.