Connect with us
Reklama

Aktuality

Polsko a minulost

Published

on

narozeniny JaruzelskéhoNa některé věci se lze spolehnout – například na to, že vedeme-li s Poláky diskusi o vyrovnávání se s minulostí, slýchám komplimenty na českou adresu. Některé argumenty jsou přesvědčivé: jednak souhlasím s tím, že český lustrační zákon je lepší než polský, ale hlavně vždycky vyslechnu, že naším prezidentem se stal Václav Havel, který je v Polsku velice oblíben.

A prvním prezidentem Polska, které se zbavilo komunismu, se stal generál Wojciech Jaruzelski, který se v sobotu 6. července dožil devadesáti let.

To mnoha jeho krajanům velice vadilo a dodnes vadí, protože Jaruzelski v prosinci 1981 nastolil stanné právo, aby potlačil vzmáhající se nezávislé odbory Solidarita – a nutno říci, že Solidarita nebylo jen odborové, ale také politické hnutí. Do ulic tehdy vyjely tanky, většina novin a časopisů přestala vycházet, zákaz vycházení po „policejní hodině“ ostatně platil i pro občany. Valná většina Poláků to samozřejmě vnímala jako kruté omezení už tak za komunismu omezené svobody. A tak se Jaruzelski od devadesátých let stal jedním ze symbolů řady debat o vyrovnávání s minulostí.

Nezapomínejte!
Samozřejmě nikoli jedinou: na poslední veřejné besedě, která se konala v jednom z varšavských zařízení Ústavu národní paměti, připomněl historik Jerzy Eisler, že „polští novináři přece nezklamali – vždycky psali, co bylo potřeba“. Jindy zase mluvil o tom, že armáda rovněž nezklamala. také vždycky potlačovala, co bylo potřeba. To jsou samozřejmě slova do pranice, armáda je v Polsku instituce s velikou vážností a budí respekt.
A nutno říci, že o problému kolaborace společnosti s nemilovaným režimem jsem toho v Polsku vyslechla hodně, skoro bych řekla, že víc než v Česku. Otázka kolaborace se tam totiž nesoustřeďuje, jak vidno, na spolupráci jednotlivce s tajnou policií, ale můžeme slyšet – nebo se dočíst – o tom, do jaké míry byly různé instituce a jejich členstvo zapojeny do služby režimu, můžeme slyšet a číst seriózní hluboké úvahy o tom, co bylo a nebylo možné – a co bylo a nebylo slušné.
Jako příklad zase může posloužit Jaruzelski: poté, co v Polsku padl komunistický režim, vysvětloval (a už předtím velmi zřetelně naznačoval), že stanné právo mělo být menším zlem, že kdyby se k tomuto drastickému kroku neuchýlil, hrozila Polsku vojenská okupace, kterou předtím zakusilo Maďarsko a Československo. Historické důkazy však prokazují nadmíru jasně, že Sověti v roce 1981 do Polska v žádném případě vpadnout nehodlali a že to Jaruzelski musel vědět.

Zločiny
Poláci se také dost usilovně snažili o potrestání zjevných zločinů, jakým byl například vojenský zásah a zmasakrování horníků v dole Wujek několik dnů po nastolení stanného práva. Většina procesů vyzněla do prázdna – skoro pokaždé byli obžalovaní zproštěni viny, buď pro nedostatek důkazů nebo proto, že se nepodařilo zjistit, kdo vlastně byl kompetentní rozhodovat. V tomhle jsme na tom velice podobně. Soudy týkající se konkrétně dolu Wujek se táhnou desítky let, až dodnes – nyní jsou obviněni tehdejší pracovníci prokuratury, kteří zásah vyšetřovali hned v prosinci 1981, ale nezajistili potřebné důkazy, takže dnešní soudy nemají z čeho vycházet.
Tady je potřeba dodat, že polský Ústav národní paměti má na rozdíl od českého Ústavu pro studium totalitních režimů vlastní vyšetřovatele a prokurátory, a ti se nevzdávají naděje, že se jim přece jen u soudu podaří prosadit potrestání dávných viníků.

Smíření?
Polská společnost je patrně v přístupu k minulosti a zejména k tomu, jaké z ní vyvozovat důsledky, ostřeji rozdělená než česká. Adam Michnik, hlavní postava nejčtenějších polských novin Gazeta wyborcza ,vyzývá ke smíření – například v projevu nastolení stanného práva v roce 2005 na Varšavské univerzitě: „Což nejsme čtvrt století po vyhlášení výjimečného stavu schopni – my Poláci – polsko-polského gesta odpuštění a smíření?“ I Michnik je ovšem symbolem: pro generála Jaruzelského, jenž je pro část polské společnosti symbolem ponížení, i pro jeho ministra vnitra Czeslawa Kiszczaka, má pochopení. Nejednou psal a mluvil o tom, že zejména těmto dvěma Polsko vděčí za to, že vláda zasedla s opozicí ke kulatému stolu, a že tudíž přechod od komunismu proběhl nekrvavě.
Vidina celospolečenského smíření však není příliš reálná: obě strany, tedy ty, kdo nechtějí zapomenout, a ty, kdo by raději odpustili a hledali společnou budoucnost, totiž nedělí jen pohled na minulost. Minulost v polském společenském a politickém diskurzu hraje a vždy hrála nesmírně důležitou úlohu: víc než patnáct let se polská levice a pravice dělila podle toho, zda její představitelé pocházeli z „postkomunistických“ či „postsolidaritních“ řad. Postkomunistická levice byla už z hlavního politického proudu vytlačena, ale ve sporu liberálů a konzervativců funguje historie jako jablko sváru dál.
Petruška Šustrová

Psáno pro Lidové noviny.

 

 

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

Sinusoidy

Published

on

Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti.  Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, jiné se brání klamnými cíli.“ Probíhající polskou politickou diskuzi na téma Jan Pavel II. či o potratech proto mediální a politický expert označil za podvod.

Už to skoro vypadalo, že se polští opoziční politici poučili a nenaskakují na vidle PiS. Po týdnu, kdy primátor Varšavy musel odpovídat na otázky typu: Bude vaše vláda nutit Poláky, aby jedli brouky? by to bylo přirozené. Ale ono ne.

Europoslankyně za Občanskou koalici Janina Ochojska tvrdí, že je mnohem více obětí na polsko-běloruské hranici, než uvádí čísla nezávislé skupiny Granica (37 obětí) : „Myslím, že obětí této hranice je mnohem více. Buď jsou v nějakém hromadném hrobě, protože bych se nedivila, kdyby se v době, kdy byl uzavřen přístup na hranice, těla prostě sbírala, aby takové důkazy nebyly. V současnosti je pohřešováno téměř 300 lidí. Proč si to myslím? Nastal v minulosti okamžik, kdy z celého Polska tam byli povoláni lesníci. Na co? Přece nepomáhali lesu v těžké chvíli. Ale k něčemu byli povoláni.“

Krzysztof Sobolewski z PiS na dotaz ohledně vyjádření Ochojské v úterý v pořadu Polského rozhlasu uvedl: „Lze jen říci, že to, co vysvětluje chování Janiny Ochojské, je nemoc. Distancuje se od svých předchozích úspěchů, od svého života.“ Jeho reakce je na tvrzení o tom, že polští myslivci sbírali mrtvoly imigrantů v polských lesích u běloruských hranic a házeli je do hromadných hrobů velmi mírná. Je to asi tím, že polští politici tak trochu mávají rukou nad tím, co Janina Ochojska o tom či onom hovoří. Připomíná jednoho maďarského poslance Federálního shromáždění, který předčítal za řečnickým pultem bibli a pak ve spodní sinusoidě podepsal rezignaci, aby se po nějaké době ve vrcholné sinusoidě domáhal vstupu do FS.

Sinusoida či ne, naštvaní polští myslivci a lesníci poslankyni Ochojskou zažalovali a polská prokuratura zahájila řízení za pomluvu. Místopředseda Občanské platformy Rafal Trzaskowski podotkl, že takto tvrdá obvinění by měla být podložena důkazy a dodal: „Pokud důkazy nejsou, škodí to lidem, o kterých poslankyně hovoří“. Donald Tusk se nevyjádřil.

Ochojska se v Bruselu věnuje problematice lidí se zdravotním postižením (ona sama je postižená od raného dětství po prodělané dětské obrně). Má zkušenosti s humanitárními aktivitami a byla přítomna na místě mnoha katastrof. Věnuje se migraci. Domnívá se, že Evropa by se imigrantům neměla uzavírat. Zároveň se podle ní musí zvýšit pomoc zemím, odkud přistěhovalci přicházejí. „Pokud chceme migranty udržet v jejich vlastních zemích, neuděláme to pomocí zdí či ostnatého drátu. Když lidé umírají hlady a žízní, utečou ze svého bydliště a riskují své životy, byť jen proto, aby zachránili své děti.“

Opoziční experti hovořící o klamných cílech vypouštěných PiS to mají těžké. Plácnutí poslankyně Ochojské okamžitě využila ruská propaganda a točí se v kruhu s velmi citlivým tématem hromadných hrobů v Katyni. Někteří polští aktivisté žádají poslankyni o bližší určení místa hromadných hrobů, ale většina spíše očekává omluvu v době spodní sinusoidy.

Když autor Tří mušketýrů psal svůj román, těšil se na zítřek a na to, co jeho hrdinové zažijí. S Polskem je to podobné.

Continue Reading

Aktuality

Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv

Published

on

„Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní tajemnice Małgorzata Jarosińska-Jedynak a maršálek Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski.

Náměstek Razumkov poznamenal, že na Západě pokračuje odpor proti vstupu jeho země do EU a země západní Evropy si nevšímají enormních výdajů, které Rusko investuje do zničení jednoty západních partnerů. Mělo by se vypracovat společné stanovisko – to ukázala válka. Pouze sjednoceni můžeme vyhrát proti agresorovi. Dobré vztahy je třeba znovu vybudovat na mnoha úrovních, od parlamentu až po regiony. Na Ukrajině samozřejmě existují politické spory, ale politici nebudou rozdělovat společnost v její touze stát se součástí evropské rodiny. Nejsme moc daleko od sebe a máme podobné problémy. Správní reformy je třeba provést hned, nesmíme čekat na konec války. Máme základ a možnosti reformovat zemi. Zde je příkladem pro Ukrajinu Polsko a Německo,

Ossi Savolainen zahájil svůj projev zdůrazněním, že jeho region je skutečně progresivním regionem ve Finsku, který klade důraz na ochranu životního prostředí a chce být do roku 2030 plně bezemisní. Starosta zaznamenal některé problémy vyplývající z implementace kohezní politiky. Zdůraznil, že finanční prostředky poskytnuté EU pak vláda rozděluje na národní úrovni, často nespravedlivě. Prostředky jdou do méně rozvinutých regionů, což zpomaluje přechod k nulovým emisím v regionu Helsinky-Uusimaa. Starosta zdůraznil, že jeho region se zaměřuje na inovace a prosazování zelené politiky. Má vizi a chce ji realizovat – na to ale potřebuje finance. Důležitou rolí kohezní politiky je rozvoj inovací – na výzkum této problematiky je v regionu vyčleněno 5 % HDP.  K dosažení úspěchu je však nutná spolupráce na mnoha úrovních – jak s územními samosprávnými celky, tak s výzkumnými institucemi.

Dokonce i Aleksander Hagen zdůraznil, že Norové, kteří nejsou členy EU, spolupracují s EU v mnoha aspektech života. Starosta zdůraznil význam kohezní politiky v dnešním světě. Jediným řešením je konstruktivní dialog, protože každý si musí uvědomit, jak velký vliv na svou zemi má. Politická neshody musí vést ke konečné dohodě. Vždy je třeba hledat společného jmenovatele, zejména v diskusích o politice soudržnosti, která je tak důležitá pro budoucí, lepší Evropu.

Ministryně Małgorzata Jarosińska-Jedynak zdůraznila, že Polsko je jedním z největších příjemců evropských fondů – dostali jsme 76 miliard PLN. Bohužel unijní verze kohezní politiky je rigidní a nepružná. Peníze z programů pomoci nelze použít na jiné než plánované účely. A zároveň se objevil problém pandemie, války a uprchlíků z Ukrajiny. Polsko nemůže převést finanční prostředky na pomoc Ukrajincům v Polsku, protože evropští technokrati s takovým krokem nesouhlasí. „Rigidní“ programy pomoci nelze použít k jiným účelům, než je plánováno. EU zavedla nové podmínky pro příjem pomoci – tzv horizontální podmínka vztahující se k Listině základních práv. A na tomto základě zdržuje výplatu finančních prostředků. Dosud jsme obdrželi 5 miliard PLN – 1,5 % z vyjednaných prostředků. Další prostředky mají být k dispozici za 5–6 měsíců. Velkým problémem je však nedostatečná flexibilita kohezní politiky.

 

 

Maršál Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski připustil, že v místních samosprávách panovala určitá úzkost spojená s odporem EU vůči vyplácení prostředků na regionální operační programy. Jsou však realizovány – jde o vypisování soutěží které nelze nechat na později. Situace vojvodství je složitá – Dolnośląskie není chudý region, ale není stejné – jsou zde bohatší okresy, ale i chudší. Existují rozdíly, které je třeba odstranit. Maršálek zdůraznil, že je optimista a že dobře zavedená politika soudržnosti přispěje k rozvoji regionu a sníží vnitřní disproporce.

Continue Reading

Aktuality

Kdo není s námi je s PiS

Published

on

Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS v jednotlivých volebních obvodech pouze jednoho kandidáta.

Takováto dohoda by v České republice asi nebyla možná nejen kvůli střídavému mandátu českých senátorů, dvoukolovém systému, ale i kvůli tomu, že kandidáti na senátora jsou většinou místní politici vybíraní základními jednotkami politických stran a hnutí, kde centrální vedení má jen odpovědnost za případné excesy. V Polsku ale byla dohoda ve volbách v roce 2019 překvapivě úspěšná, i když nebyla ze sta procent naplněna. Polská opozice se proto o něco podobného pokouší opět.

PiS před volbami v roce 2019 nepřikládalo dohodě nějakou velkou váhu a nijak se proti ní nevymezovalo. Když pak někteří sebejistotou přetékající kandidáti splakali nad výsledkem dopadlo to pro PiS 49:51. Tomu se letos chce PiS vyhnout a dokonce přeskupilo svou stranickou organizační strukturu podle množství a rozlohy senátních obvodů. Popularita PiS klesla od posledních voleb o 10 % a i když se jí podařilo zastavit pokles preferencí, bude velmi těžké přesvědčit dostatečný počet voličů o tom, aby antiPiS celkově nevyhrál. Rozhoduje se ale u volebních uren a poučení z prohry v roce 2019 by mělo být pro PiS silně motivující. 

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • Sinusoidy 14.3.2023
    Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti.  Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, […]
    Jaromír Piskoř
  • Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv 9.3.2023
    „Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní […]
    Jaromír Piskoř
  • Kdo není s námi je s PiS 4.3.2023
    Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality

Copyright © 2013 - 2022 Polskodnes.cz | ISSN 1805-8582 | Powered by WordPress | Themes by kabris|NET.