Poznámky polského náměstka ministra energie Andrzeje Piotrowského k výstavbě první polské jaderné elektrárny:

Předpokládám, že finální rozhodnutí o jaderné elektrárně padne ještě letos. Přípravné práce jsou už ale spuštěny. Pracuje se na lokalizaci, geologických a ekologických analýzách či společenské akceptaci neboli proces už začal před dvěma lety, jako by bylo už o stavbě rozhodnuto.

Máme stále dvě možné lokality výstavby. Spolupracujeme s místními zastupitelskými orgány na úrovni obcí a okresů. Předpokládám, že v brzké době budeme mít i souhlas zastupitelů vojvodství. Tyto procedury a procesy by se musely uskutečnit vždy a novináři v tom nemusí hledat senzaci. Ony nepřesné informace v médiích ovšem vyvolaly vlnu zájmu a s podivem jsme sledovali, jak se do diskuze zapojili i odborníci, kteří dokázali onu vlnu pocházející z bulvárního tisku odborně pomalu a krok za krokem vysvětlit.

Je důležité, abychom pochopili, že postavit jadernou elektrárnu může jen investor, který má dlouhodobou politickou podporu. Musíme polským občanům zajistit do budoucna normální život a dostatek elektrické energie. Předpokládáme, že výběrové řízení bude dvoustupňové. Nejprve budou řešeny technické záležitosti a následně budou konzultovány jednotlivé nabídky. Jsme otevřeni nabídkám z různých částí světa. Důležitá je také bezpečnost Polska, která bude vzata v úvahu. Hovoříme zatím o jedné elektrárně o cca 4 000 MW. Nemáme v podstatě alternativu. Můžeme stavět plynové elektrárny nebo jadernou.

Náklady na jadernou elektrárnu se velmi liší podle toho, od koho se bere technologie. Také od toho, jak dlouho se elektrárna staví. V našem případě nebude elektrárna první svého druhu, ale sedmou či osmou a nezáleží od jakého dodavatele bude. V případě reaktoru EPR jde o jeden finský, dva francouzské, dva britské a dva čínské. Efekty toho, že bude osmá se objeví v každé fázi. Od projektování po stavbu. Zkrácení stavby bude o třicet procent ze sedmi let na 5,5 let. Definitivní odpovědi budeme znát ale až tehdy, až uzavřeme kontrakt.

Bude to politické rozhodnutí, ale trochu jiného druhu. Silným argumentem pro stavbu jaderné elektrárny bude evropská klimatická politika. Polsko nemá jiné východisko. Resort to musí vymyslet tak, abychom na tento projekt nemuseli v budoucnu doplácet. Na obnovitelné zdroje doplácíme.

Ofsety jsou problém, neboť pokud bychom řekli, že máme například 80 % prací na turbíně udělat v Polsku, je velká pravděpodobnost, že by došlo ke zdržení stavby. Nadneseně můžeme říci, že pokud bychom se dohodli s Korejci, můžeme od nich chtít raději, aby nám postavili automobilku na elektromobily. K takovýmto jednáním je ještě ale velmi daleko.

Ve Fukušimě nezemřeli lidé v důsledku jaderného výbuchu, ale kvůli tsunami. Jezdil jsem v prostoru této elektrárny po havárii a jak vidíte, nesvítím. Byli jsme u samotných reaktorů. Nedošlo tam k jadernému výbuchu, ale k výbuchu páry. Ke komunikaci s veřejnosti dnes přistupujeme z dlouhodobého hlediska. Polská média nejsou nepřátelská. Naopak, onen problém je zajímá a chápou, že je na stole jakési řešení naší situace.

Náklady jsou z jedné třetiny technologie, další třetinou je zpoždění a poslední je cena peněz. Toto rozhoduje o úspěšnosti projektu. Musíme tedy projekt nastavit tak, aby tyto tři části byly úměrné. Držme si palce, aby nám někdo nehodil klacek do soukolí.

Z varšavské konference NOWY PRZEMYSŁ