Aktuality
Poláci nechtějí přijmout, že šlo o sérii triviálních chyb

Co se dá tedy označit za hlavní příčinu toho leteckého neštěstí?
Ke smolenské katastrofě došlo v důsledku ignorování mnoha předpisů a procedur. Všechny ty předpisy vznikají po nějaké zkušenosti, nejčastěji tragické, a neslýchanou hloupostí je ignorování těchto hořkých zkušeností. Bylo to jako přecházet zkratkou místo po přechodu. Dlouho se nemusí nic stát, ale pak vás jednou může srazit auto.
Po zveřejnění zprávy komise se začaly objevovat teorie o atentátu a spiknutí. Mají některé reálný základ?
Neměly žádnou oporu ve faktech, ale my máme rádi pohádky, mýty a legendy. Jsou i ti, kteří věří v placatou zemi… Obyčejnému Polákovi nejde do hlavy, že ke katastrofě, při které zemřel prezident, došlo z tak triviálních důvodů, že se elitní piloti mohli dopustit takových chyb. Ale tak to bylo.
Autor rozhovoru s Maciejem Lasekem: Filip Harzer, celý text na iROZHLAS.cz
Aktuality
Sinusoidy

Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti. Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, jiné se brání klamnými cíli.“ Probíhající polskou politickou diskuzi na téma Jan Pavel II. či o potratech proto mediální a politický expert označil za podvod.
Už to skoro vypadalo, že se polští opoziční politici poučili a nenaskakují na vidle PiS. Po týdnu, kdy primátor Varšavy musel odpovídat na otázky typu: Bude vaše vláda nutit Poláky, aby jedli brouky? by to bylo přirozené. Ale ono ne.
Europoslankyně za Občanskou koalici Janina Ochojska tvrdí, že je mnohem více obětí na polsko-běloruské hranici, než uvádí čísla nezávislé skupiny Granica (37 obětí) : „Myslím, že obětí této hranice je mnohem více. Buď jsou v nějakém hromadném hrobě, protože bych se nedivila, kdyby se v době, kdy byl uzavřen přístup na hranice, těla prostě sbírala, aby takové důkazy nebyly. V současnosti je pohřešováno téměř 300 lidí. Proč si to myslím? Nastal v minulosti okamžik, kdy z celého Polska tam byli povoláni lesníci. Na co? Přece nepomáhali lesu v těžké chvíli. Ale k něčemu byli povoláni.“
Krzysztof Sobolewski z PiS na dotaz ohledně vyjádření Ochojské v úterý v pořadu Polského rozhlasu uvedl: „Lze jen říci, že to, co vysvětluje chování Janiny Ochojské, je nemoc. Distancuje se od svých předchozích úspěchů, od svého života.“ Jeho reakce je na tvrzení o tom, že polští myslivci sbírali mrtvoly imigrantů v polských lesích u běloruských hranic a házeli je do hromadných hrobů velmi mírná. Je to asi tím, že polští politici tak trochu mávají rukou nad tím, co Janina Ochojska o tom či onom hovoří. Připomíná jednoho maďarského poslance Federálního shromáždění, který předčítal za řečnickým pultem bibli a pak ve spodní sinusoidě podepsal rezignaci, aby se po nějaké době ve vrcholné sinusoidě domáhal vstupu do FS.
Sinusoida či ne, naštvaní polští myslivci a lesníci poslankyni Ochojskou zažalovali a polská prokuratura zahájila řízení za pomluvu. Místopředseda Občanské platformy Rafal Trzaskowski podotkl, že takto tvrdá obvinění by měla být podložena důkazy a dodal: „Pokud důkazy nejsou, škodí to lidem, o kterých poslankyně hovoří“. Donald Tusk se nevyjádřil.
Ochojska se v Bruselu věnuje problematice lidí se zdravotním postižením (ona sama je postižená od raného dětství po prodělané dětské obrně). Má zkušenosti s humanitárními aktivitami a byla přítomna na místě mnoha katastrof. Věnuje se migraci. Domnívá se, že Evropa by se imigrantům neměla uzavírat. Zároveň se podle ní musí zvýšit pomoc zemím, odkud přistěhovalci přicházejí. „Pokud chceme migranty udržet v jejich vlastních zemích, neuděláme to pomocí zdí či ostnatého drátu. Když lidé umírají hlady a žízní, utečou ze svého bydliště a riskují své životy, byť jen proto, aby zachránili své děti.“
Opoziční experti hovořící o klamných cílech vypouštěných PiS to mají těžké. Plácnutí poslankyně Ochojské okamžitě využila ruská propaganda a točí se v kruhu s velmi citlivým tématem hromadných hrobů v Katyni. Někteří polští aktivisté žádají poslankyni o bližší určení místa hromadných hrobů, ale většina spíše očekává omluvu v době spodní sinusoidy.
Když autor Tří mušketýrů psal svůj román, těšil se na zítřek a na to, co jeho hrdinové zažijí. S Polskem je to podobné.
Aktuality
Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv

„Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní tajemnice Małgorzata Jarosińska-Jedynak a maršálek Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski.
Náměstek Razumkov poznamenal, že na Západě pokračuje odpor proti vstupu jeho země do EU a země západní Evropy si nevšímají enormních výdajů, které Rusko investuje do zničení jednoty západních partnerů. Mělo by se vypracovat společné stanovisko – to ukázala válka. Pouze sjednoceni můžeme vyhrát proti agresorovi. Dobré vztahy je třeba znovu vybudovat na mnoha úrovních, od parlamentu až po regiony. Na Ukrajině samozřejmě existují politické spory, ale politici nebudou rozdělovat společnost v její touze stát se součástí evropské rodiny. Nejsme moc daleko od sebe a máme podobné problémy. Správní reformy je třeba provést hned, nesmíme čekat na konec války. Máme základ a možnosti reformovat zemi. Zde je příkladem pro Ukrajinu Polsko a Německo,
Ossi Savolainen zahájil svůj projev zdůrazněním, že jeho region je skutečně progresivním regionem ve Finsku, který klade důraz na ochranu životního prostředí a chce být do roku 2030 plně bezemisní. Starosta zaznamenal některé problémy vyplývající z implementace kohezní politiky. Zdůraznil, že finanční prostředky poskytnuté EU pak vláda rozděluje na národní úrovni, často nespravedlivě. Prostředky jdou do méně rozvinutých regionů, což zpomaluje přechod k nulovým emisím v regionu Helsinky-Uusimaa. Starosta zdůraznil, že jeho region se zaměřuje na inovace a prosazování zelené politiky. Má vizi a chce ji realizovat – na to ale potřebuje finance. Důležitou rolí kohezní politiky je rozvoj inovací – na výzkum této problematiky je v regionu vyčleněno 5 % HDP. K dosažení úspěchu je však nutná spolupráce na mnoha úrovních – jak s územními samosprávnými celky, tak s výzkumnými institucemi.
Dokonce i Aleksander Hagen zdůraznil, že Norové, kteří nejsou členy EU, spolupracují s EU v mnoha aspektech života. Starosta zdůraznil význam kohezní politiky v dnešním světě. Jediným řešením je konstruktivní dialog, protože každý si musí uvědomit, jak velký vliv na svou zemi má. Politická neshody musí vést ke konečné dohodě. Vždy je třeba hledat společného jmenovatele, zejména v diskusích o politice soudržnosti, která je tak důležitá pro budoucí, lepší Evropu.
Ministryně Małgorzata Jarosińska-Jedynak zdůraznila, že Polsko je jedním z největších příjemců evropských fondů – dostali jsme 76 miliard PLN. Bohužel unijní verze kohezní politiky je rigidní a nepružná. Peníze z programů pomoci nelze použít na jiné než plánované účely. A zároveň se objevil problém pandemie, války a uprchlíků z Ukrajiny. Polsko nemůže převést finanční prostředky na pomoc Ukrajincům v Polsku, protože evropští technokrati s takovým krokem nesouhlasí. „Rigidní“ programy pomoci nelze použít k jiným účelům, než je plánováno. EU zavedla nové podmínky pro příjem pomoci – tzv horizontální podmínka vztahující se k Listině základních práv. A na tomto základě zdržuje výplatu finančních prostředků. Dosud jsme obdrželi 5 miliard PLN – 1,5 % z vyjednaných prostředků. Další prostředky mají být k dispozici za 5–6 měsíců. Velkým problémem je však nedostatečná flexibilita kohezní politiky.
Maršál Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski připustil, že v místních samosprávách panovala určitá úzkost spojená s odporem EU vůči vyplácení prostředků na regionální operační programy. Jsou však realizovány – jde o vypisování soutěží které nelze nechat na později. Situace vojvodství je složitá – Dolnośląskie není chudý region, ale není stejné – jsou zde bohatší okresy, ale i chudší. Existují rozdíly, které je třeba odstranit. Maršálek zdůraznil, že je optimista a že dobře zavedená politika soudržnosti přispěje k rozvoji regionu a sníží vnitřní disproporce.
Aktuality
Kdo není s námi je s PiS

Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS v jednotlivých volebních obvodech pouze jednoho kandidáta.
Takováto dohoda by v České republice asi nebyla možná nejen kvůli střídavému mandátu českých senátorů, dvoukolovém systému, ale i kvůli tomu, že kandidáti na senátora jsou většinou místní politici vybíraní základními jednotkami politických stran a hnutí, kde centrální vedení má jen odpovědnost za případné excesy. V Polsku ale byla dohoda ve volbách v roce 2019 překvapivě úspěšná, i když nebyla ze sta procent naplněna. Polská opozice se proto o něco podobného pokouší opět.
PiS před volbami v roce 2019 nepřikládalo dohodě nějakou velkou váhu a nijak se proti ní nevymezovalo. Když pak někteří sebejistotou přetékající kandidáti splakali nad výsledkem dopadlo to pro PiS 49:51. Tomu se letos chce PiS vyhnout a dokonce přeskupilo svou stranickou organizační strukturu podle množství a rozlohy senátních obvodů. Popularita PiS klesla od posledních voleb o 10 % a i když se jí podařilo zastavit pokles preferencí, bude velmi těžké přesvědčit dostatečný počet voličů o tom, aby antiPiS celkově nevyhrál. Rozhoduje se ale u volebních uren a poučení z prohry v roce 2019 by mělo být pro PiS silně motivující.
Vl.K.
13.4.2018 at 23.41
Osobně podezření, že se jde o atentát, jsem pojal ihned v onu sobotu 10. dubna 2010 ráno. Byl jsem ten den v Polsku (s nímž jsem spojil svůj rodinný život) a střídavě klikal z TV TRWAM, v přímém přenosu vysílající přenos z pietní vzpomínky 70. výročí katynského genocidního zločinu proti polskému národu a na TV Noe, vysílající přímý přenos z ingresu Kardinála Duky na stolci primasa Arcibiskupa Pražského. Proč jsem pojal takové podezření?
Protože – sotva pominul první náraz šoku – bylo do světa šířeno komuniké, v němž hned byl referováno o technické příčině katastrofy (o nějakých obletech a srážce s břízou) a o vině pilota atd. atd., což česká media bezduše papouškovala. Světové dění sleduji od svých cca 14 let, takže se dostávám na to půlstoletí – a Bohu díky paměť mě ještě neopustila. Díky tomu pamatuji mnoho zpráv o leteckých katastrofách. Po oznámení skutečnosti o místě a době události jakož i o jejích dopadech, následuje závěr: „…Příčiny se vyšetřují“. Jedině u Smolenska najednou byla známa nějaká příšina a viníci.
O několik let později jsme všichni svědky dalších ruských lží ve věci sestřeleného malajsijského dopravního letadla nad ruským vojskem okupované části Ukrajiny, tedhy se snažil Kreml namluvit světu, že letadlo sestřelila ukrajinská stíhačka, a že Ukrajinci to chtějí svést na Rusy(!). A do očí bijící rozdíl je v přístupu k vyšetřování. Zatímco po nástupu Komorowského na prezidenský úřad po10.04.2010 tehdejší nejvyšší představitelé Polska odmítli pomoc NATO, ač se jednalo o vojenské letadlo členského státu, s odvoláním na Chicagský Protokol (týkající se civilních, nikoliv vojenských letadel) devótně předali celé šetření ruské komusi MAK Taťjány Anodiny, zatímco Holanďané (země, ze které letadlo k letu do Malajsie startovalo) i Malajci si počínali zcela opačně. Využili svých práv dopravit trosky letadla do laboratoří, ve které se letadlo složí – a probíhají šetření všech sil i dalších vlivů, jaké byly příčinou. Po technické stránce. To je první krok. Vláda Tusk-Komorowski nejen, že nevyžádala trosky, ale dokonce neuděla ani potom nic proti tomu, aby je Rusové odevzdali Polsku! Není to do očí bijící rozdíl oproti Holanďanům? Není tvrdošíjné odmítání Rusů vydat trosky vraku i dnes podezřelé? Qui buono? Jedině takovým, komu záleží na tom, aby se pravda nedostala ven!
Pokud jde o závěry oficiální tzv. Millerovy komise, vedené Maciejem Laskem: Komu ještě v paměti zcela nezanikly základy středoškolské fyziky, popř. mechaniky, a představí si těleso o váze cca 100 tun letící rychlostí cca 300 km (protože již ve fázi brzdění), ten nemůže za žádno cenu uvěřit, že po střetu s břízou se takové těleso rozsype na cca 60 tisíc kusů, které se rozletěly do vzdálenosti stovek metrů, aniž by zanechaly kráter …a nota bene ještě v bahnitém terénu! Ale takový je výsledek komise vedené Maciejem Laskem, jenž je odborníkem v oblasti větroňů či sportovních malých letadek, a nikoliv velkých dopravních ledatel, nehledě na to, že má být údajně veden ještě jako spolupracovnmík SB(!).
Pan Macierewicz po katastrofě sestavil vyšetřovací komisi, která pokračuje dodnes – za vlády PiSu bez překážek – do níž povolal řadu odborníků nejen polských, nýbrž i zahraničních, ze západních zemí, z nichž část tvoří polští emigranti, ale nikoliv všichni. Nejpodstatnějším faktem je, že jde o osoby s mezinárodními autorizacemi a atesty spojenými s oborem letectví a také šetřením velkých leteckých katastrof. Už v této fázi to oproti členům Millerovy vládní komise byla velice „silná karta“. Za vlády PiS tato komise pokračovala a objednala další šetření mnoha technických záležitostí u různých mezinárodně uznávaných a atestovaných institucí v USA, Británii,. Itálii atd. Jejich šetření dnes jednoznačně určuje, že k havárii došlo ve vzduchu a ještě před břízou, na kterou již dopadaly první trosky, a dokonce lokalizují sérii míst, na kterých byly umístěny nálože, postupně v krátkých intervalech detonované. To je v závěru nové Marierewiczovy komise již uvedeno nyní jako fakt, nikoliv jako domněnka.
A polská veřejnost? Je akorát rozdělená. Leta byla masírována tím, co dnes lze nazvat účelovou dezinformací. Kdo na ní mohl mít zájem? Jen ten, kdo se bál pravdy.
Závěrem se pane šéfredaktore, divím, že jako člověk, jenž rovněž žije nějaký čas v Polsku, se odvoláváte na česká media. Zatím krom internetových samizdatů potkávám jen taková, která zcela nekriticky přejímají jen tvrzení protivládní „totální opozice“. Navíc celou zprávu Milerovy komise, vedené M. Laskem, odpovědní oficiální představitelé Polska anulovali jako neplatnou. Česká media neznají jinou polskou televizní stanici, než TVN24 či TVN. Prosím Vás – to je stanice, jejímž majoritním vlastníkem byla RUSKÁ společnost ITI Neovision, než ji prodala texaské společnosti Scripps, jejímž hlavním oborem jsou lifestylové programy. A samozřejmě redaktory zabývající se politickou publicistickou, Scripps převzala „i s botami“. Je ovšem pravda, že většina Poláků o tom neví – vědět tom mohou jen ti, kdož se zajímají svět medií či pokud jsou si vědomi, že dnes v době užívání dezinformací jako zbraně, jsou zvyklí ověřovat také věrohodnost media, pokud z něho čerpají nebo komentují nějaké informace. A pokud citují nějaké noviny, tak jedině Gazetu Wyborczou – vedenou zkompromitovaným Adamem Michnikem. Jistě se shodneme na postřehu, jak velká je v Polsku pluralita medií i názorů, na tom, že lze potkat velmi často informace zcela opačné. A následně pak přemýšlet, či šetřit, co může být fakt, a co páchne dezinformací…