Možná vás to překvapí, ale přes geografickou blízkost mají česká a polská kuchyně odlišné kořeny. U nás se vaří spíš po vzoru rakousko-uherské klasiky – knedlíky, hutné omáčky, řízky, zatímco v jídelníčku našich severních sousedů jsou patrné východní, slovanské vlivy, včetně tradičních židovských pokrmů.

Obecně lze polskou kuchyni označit za zdravější než českou. Typické jsou například různé druhy obilných kaší, plněné pirohy, ryby a především hojné využívání lokálních surovin. Na rozdíl od České republiky, kde farmářské trhy zažívají boom až v posledních letech, Poláci mohli nakupovat čerstvé výpěstky zemědělců na místních trzích i za předchozího režimu.

Zdravější jsou i „nezdravá“ jídla

Ať už je to ovesná kaše s vysokým obsahem vlákniny, lehce stravitelná, přirozeně bezlepková jáhlová kaše, nebo pohanka, bohatá na antioxidanty a minerály, která je častou přílohou nahrazující brambory nebo knedlíky. Zdraví bezpochyby prospívá také obliba rybích pokrmů – Poláci si rádi dopřejí sledě v různých marinádách (nejčastěji smetanové omáčce na studeno), mořské ryby z Baltu, sladkovodní z Mazurských jezer nebo pstruhy z Kladské kotliny u českých hranic.

Chlodnik je základ 

K létu pak neodmyslitelně patří „chlodnik“, tedy studená polévka z červené řepy, salátové okurky a ředkviček zjemněná smetanou s typickou fialovou barvou, často podávaná s vařeným vejcem – zdravý oběd, který nasytí i ochladí. Legendární je „žurek“ – tradiční velikonoční polévka a zároveň „vyprošťovák“, jenž funguje podobně jako u nás česnečka. V různých částech Polska existují různé varianty, ale základem je domácí žitný kvásek s kořením, do kterého se přidává zelenina, maso, brambory a zjemňuje se smetanou…

Autor: Martin Chalupa, celý text na ctidoma.cz

Polská pošta propaguje polské zboží na známkách. Po sériích s městy, přírodou, Baltským mořem či solnými doly, byla vydána další známka ze série „polské regionální produkty“. Tentokrát se jedná o Lisieckou klobásu, chráněnou evropskou značkou a odkazující na původní recepturu tohoto produktu. Příležitostná známka byla vydána v nákladu 135 000 ks.

Lisiecká klobása je vyrobena z nejkvalitnějšího masa a obsahuje mimo jiné vepřovou šunku, koření, sůl, česnek či bílý pepř. Toto označení mohou používat jen výrobky vyrobené podle tradiční receptury v obcích Czernichów a Liszki v okrese Krakov.

Autorkou návrhu známky je Agnieszka Sancewicz a lze ji koupit v prodejnách Poczta Polska nebo na internetu – filatelistyka.poczta-polska.pl

Na horách můžete ochutnat ovčí sýry a výrobky z jehněčího masa, u moře a jezer jsou to rybí speciality, východní část země je inspirována kuchyní běloruských sousedů a v západních vojvodstvích jsou poznat rysy německé i české kuchyně.

Jaké jídlo je vlastně typicky polské? Už v dávných časech byli stoly plné jídla. Na stole jste mohli najít vývar, boršč, všechny druhy masa s různými přílohami. Rozmanité chutě zjemňovaly rozinky, mandle, hřebíček, šafrán nebo med. Nechyběly uzeniny, zvěřina, ale ani zelenina. Nejvíce se jedla mrkev, pastinák, řepa a zelí. Samotnou kapitolou byly omáčky a samozřejmě také dezerty. O rozmanitost kuchyně tedy nikdy nebyla nouze.

Dnes se už v Polsku nestoluje jako za královských časů. Na jedné straně kuchyně podléhá moderním světovým trendům a na straně druhé přichází do módy vše, co je přírodní, ekologické a tradiční. Velký vliv na polskou kuchyni měly i židovské tradice. Výsledkem je spousta skvělých chutí a jídel.

V regionu Velkopolsko jsou velmi oblíbené brambory. Specialitou poznaňské kuchyně je bramboračka se sýrem, cibulí a pažitkou. Mezi oblíbené pochoutky patří bramborové placky či knedlíky na páře. Hospodyňky ve Velkopolsku hostům ale rády nabídnou i pečenou kachnu s knedlíkem a červeným zelím. Novinkou, po které se vám budou sbíhat sliny, je croissant plněný bílými mandlemi a ořechy.

Jídla v Malopolsku vychází z rakousko-uherské kuchyně. Tradiční jsou zde vejce na vídeňský způsob, vídeňský řízek nebo koláč. Oblíbená je krakovská bábovka s krupicí, rozinkami a ořechy. Časté jsou ale i buchty, preclíky a židovské bagely. Typickým „polským“ jídlem v Krakově je polévka „zalewajka“ a kachna s houbami. Velikonoce se tu neobejdou bez boršče s bílou klobásou.

Základem „goralské“ kuchyně jsou brambory, ze kterých se dělají knedlíky, buchty, halušky či bramborové placky, které často nahrazují chléb. Dalšími typickými surovinami jsou syrovátka, podmáslí a zelí. Oblíbené jsou polévky „kwaśnica“ a „źur“ vyrobený ze syrovátky. Beskydskou specialitou je vepřové koleno dušené na pivu s omáčkou z celeru, petržele a mrkve nebo pečené jehněčí kotlety.

Pirohy, asi nejtypičtější polské jídlo, pochází z východní části Polska. Kuchyně na východě země je hodně ovlivněna běloruskými a litevskými recepty. Kromě brambor a zelí, jsou zde oblíbené i kváskový chléb, vepřové maso, červená řepa, houby, borůvky, smetana a slanina. Žádné jídlo se tu ale neobejde bez cibule, česneku, zelené petrželky a hlavně kopru, který dodává jídlům charakteristickou chuť.

V pomořanském regionu není půda úrodná, rostou tu zejména brambory, mrkev a jahody. A tak je kuchyně plná bizarních zvláštností jako jsou bramborové placky s cibulí a cukrem nebo bramborový koláč s cibulí a kyselou okurkou. Výborné a velmi oblíbené jsou ryby. Tradiční je zde „czernina“ – husí nebo kachní polévka s přídavkem ovoce. Říká se, že mládenec, který polévku ochutnal, neměl šanci získat dceru hostitelů.

www.polsko.travel/cz/