Aktuality
Náš soused se proměnil víc, než kterákoli jiná země Evropy
Například zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (ta sdružuje 36 ekonomicky rozvinutých států včetně česka) ze září letošního roku, označuje Polsko za „jeden z nejpůsobivějších příběhů růstu na světě“, který trvá nepřetržitě od roku 1991. Je to věc nevídaná, která dokazuje, jak se náš severní soud rychle mění. Zajímavé přitom je, že obyvatelé této země zůstávají nadále velmi úzkým způsobem spojeny se svojí historií, o jejíž výklad se vášnivě a rádi přou. Nikdo sice nezpochybňuje, že Polsko zažívá ve srovnání s minulostí mimořádně dobré a plodné časy, ale padají také otázky, jak mimořádně rychlá změna společnosti, odráží posledních 100 let?
Nešlo by to i lépe?
„Posledních sto let bylo pro Polsko velmi dramatických a není pochyb o tom, že pro většinu této doby byl osud pro nás poměrně nepříznivý. Když ale analyzujeme naši historii, musíme se ptát, kolik viny lze svalovat na osud a kolik viny je příčinou našich slabostí,“ řekl nedávno ekonom Witold Orłowski, rektor univerzity Vistula, která vznikla v roce 1996 a byla jednou z prvních vysokých soukromých škol po pádu komunismu v Polsku.
Profesor Orłowski vydal koncem října knihu Jiné Polsko? 1918–2018: Alternativní scénáře naší historie, ve které poukazuje mimo jiné na to, že často dominantní je v polské společnosti nedostatek schopnosti spolupracovat a definovat společné zájmy. Dodává, že tajemství úspěchu polské proměny v posledních dvou-třech desetiletích je jakýsi zázrak bezprecedentní spolupráce elit i široké veřejnosti alespoň v opravdu zásadních věcech, za které považuje členství v NATO a v Evropské unii.
Rektor Orłowski vidí ale budoucí úskalí jinde a má obavu, zda se právě vzhledem k posledním sto letům, dokážou Poláci dohodnout tak, aby situaci ustáli. „Stojíme na prahu nové, velké technologické a ekonomické revoluce. Země, které se k ní úspěšně připojí, udrží a posílí svoji hospodářskou a politickou pozici. Ti, kteří to nezvládnout, se ocitnou v bolestivé degradaci. My si s tím poradíme pouze tehdy, když správně diagnostikujeme své silné a slabé stránky, dokáže spolupracovat s cizinou a realizujeme další strategické kroky k modernizaci. V roce 1918 se Polsko zrodilo díky skutečnému zázraku. Dnes opět potřebujeme takový zázrak,“ prohlásil nedávno Witold Orłowski.
Ten je stejně jako sociolog Michał Łuczewski, členem Národní rady rozvoje, což je více než stočlenný poradní orgán polského prezidenta Andrzeje Dudy. Jenže Łuczewski vidí situaci jinak než Orłowski. Shoda panuje na tom, že ekonomické úspěchy jsou nesporné a země prochází velkou změnou. Nuance pohledu na vývoj společnosti jsou odlišné.
„Evropská unie nerozumí Polsku. Pro nás hraje daleko důležitější roli víra a tradice. Svým způsobem jsme v tom byli i na evropském poli vždy sami, odráží se to i v naší historii,“ vysvětloval mi letos v lednu při našem setkání Michał Łuczewski, který učí sociologii na Varšavské univerzitě a je také zástupce ředitele think tanku Centrum Myśli Jana Pawła II., které pečuje o odkaz názorů zemřelého papeže, který byl polským rodákem a nadále zůstává nezpochybnitelnou ikonou země.
Další pohled na polskou „stoletou“ proměnu nabízí Igor Janke, novinář, publicista a vydavatel. Ten i s odkazem na historii upozorňuje, že země zažívá „vnitřní válku“, kdy se sváří vláda a opozice a jejich příznivci. „V podstatě nikdy to nebylo jinak,“ vysvětluje Janke. Nabízí ale i jeden další pohled, který málo vnímají i Češi. „Poláci jsou nesmírně podnikaví a pracovití. Neustále se o něco snaží. Když jdete ve Varšavě po ulici, někdy cítíte, jak město vibruje, jak mnoho lidí vlastně nechodí, ale běhá za svým snem. Týká se to i velkých a malých firem. Poláci chtějí být tak úspěšní, jako Němci. Takže kromě války politické a společenské, je zde i nový, velký a důležitý fenomén, který je odlišný od naší minulosti – je zde pozitivní válka o úspěch,“ říká Igor Janke.
Co by bylo kdyby?
Bez ohledu na to, jak se dnes Polsko vyvíjí, kam spěje a jak je polská společnost rozdělená, letošní výročí 100. let nezávislosti, podobně jako nedávné výročí založení Československa, láká i k alternativnímu výkladu dějin. Náš severní soused je pro tento účel jako stvořený, protože v moderní době zažil hrůzy, utrpení a přemety, o kterých se českým zemím ani nezdálo.
Kdyby nebylo velké bitvy u Varšavy v srpnu 1920. Polská vojska zde rozdrtila sovětskou Rudou armádu, která útočila na polskou metropoli. Porážkou Rusů byl zničen sen bolševiků o spojení s německými, či francouzskými komunisty a ovládnutí Evropy. Nevíme, co by se stalo, kdyby Poláci tehdy prohráli, ale dá se předpokládat, že i vývoj v předválečném Československu by mohl být jiný.
Právě Polsko je také nejvýraznějším symbolem děsivých hrůz druhé světové války a tragédie jménem holocaust, což si ale svět uvědomil až o mnoho let později. V Polsku žilo nejvíce Židů a právě proto zde Němci zřídili hlavní část své vyhlazovací mašinérie. Méně se už ovšem ví o plánované likvidaci polských elit. Polská paměť o válce je přitom pro mnohé na Západě i Východě trnem v oku, protože obsahuje zkušenost s okupací německou i sovětskou. Pro zemi, která měla čtvrtou největší spojeneckou armádu, to nebyl příběh se šťastným koncem – byla sice na straně vítězů, ale skončila pod další okupaci.
Kdoví, jak by se vyvíjel komunismus ve střední a východní Evropě, kdyby v roce 1980 nevzniklo nezávislé odborové hnutí Solidarita, které mělo kromě pracovních a sociálních požadavků, také politické nároky. O odvaze a odhodlání Poláků svědčí to, že na jaře 1981 měla Solidarita až 10 milionů členů, přičemž celkový počet obyvatel byl 36 milionů. Umí si někdo představit, že by se více než čtvrtina obyvatel tehdejšího Československa postavila otevřeně proti režimu? To u nás nebylo možné ani náhodou.
Obrovský dopad na věřící i nevěřící v totalitních evropských zemích mělo v říjnu 1978 také zvolení papeže Jana Pavla II., což byl polský katolický kněz Karol Wojtyła. Myslet si o tom může každý, co chce, ale právě to, že papežem byl Polák, daleko více ovlivnilo jeho jednání směrem k režimům, které utlačovali lidi, než kdyby to byl příslušník jiného národa.
Podobně jako Češi, mají také Poláci různé verze své národní hymny: Původní a zkrácenou, oficiální. Také ta polská původní má část, která se dnes už nezpívá. Přitom i slova z oficiální hymny nám mohou na rozdíl od sladkého Kde domov můj, znít tvrdě: Ještě Polsko nezhynulo, dokud my žijeme. Co nám cizí přesila vzala, šavlí si vezmeme zpět. Zkrácená verze dnes vynechává zmínky o nepřátelských národech, jako byli Němci a Moskalové (což je v Polsku hanlivé označení pro Rusy). Nezkrácená podoba se naopak zpívala pro zdůraznění vzdoru za komunismu v disentu a podzemních organizacích a zvláště v době po vyhlášení výjimečného stavu po vojenském puči v roce 1981. Z pohledu současníků je to už i v případě původní verze hymny jen minulost, protože Polsko prochází rychlou změnou a dívá se jinam. Jak se to projeví za dalších 100 let? Těžko říct, ale jedním si můžeme být jisti – Poláci budou vždy i kvůli tomu, co zažili, velmi výjimečným zjevem na mapě Evropy.
Autor: Viliam Buchert, celý text na reflex.cz
Aktuality
„Alfa samec musí odejít: Proč patriarchát bolí každého bolí“ – setkání s Liz Plank v rámci Ekonomického fóra
Liz Plank je filmařka, oceňovaná novinářka, autorka, výkonná producentka a moderuje několik kritiky uznávaných seriálů na Vox Media a NBC News. Její poslední nejprodávanější knihu Alpha Male Must Go: Why Patriarchy Hurts Everyone citovali ve Vogue, Esquire, Playboy, ELLE Magazine, GQ, NPR, The Washington Post on Morning Joe či Dax Shepard’s Armchair Expert.
Liz pravidelně vystupuje ve vlivných televizních pořadech, aby prezentovala svůj pohled na politiku a genderové otázky The Today Show, The Daily Show, MSNBC, CNN, ABC News, Fusion, Al-Jazeera America a BBC World. Prostřednictvím svého aktivismu a kreativního přístupu k žurnalistice si Liz dala za úkol zvednout hlas těch, kteří často nejsou vyslyšeni. Než se Liz stala novinářkou, pracovala v sociálním centru pro lidi s postižením a jako výzkumná pracovnice a konzultantka.
Speciální akce s Liz Plank se uskuteční 6. září na Ekonomickém fóru v Karpaczi.
Nejvíce sledovaný polský expert na volební průzkumy Marcin Palade zveřejnil 100 dnů před volbami v Polsku svůj první odhad volebních výsledků říjnových polských voleb. Pro Polsko, jak jej známe, to není dobrá zpráva. Do Polska totiž, podle jeho volební analýzy, přichází politická nestabilita.
Při takovémto výsledku voleb lze sestavit pouze jednu variantu většinové vlády (PiS a KONFA). To se zatím jeví jako nereálné. Při tvrdém postoji prezidenta Dudy jsou pak nejpravděpodobnější variantou předčasné volby v únoru 2024, které ale KONFA chtít nebude. Následující variantou je pak menšinová vláda PiS s plovoucí tolerancí, která ale vyústí v politickou nestabilitu.
Nejsilnějším politickým hráčem v Polsku je stále vládní Právo a Spravedlnost. Oproti volbám v roce 2019 ztratilo ale 10 % svých voličů. Stále však operuje s podporou třetiny polských voličů a má největší podporu mezi voliči 50+ a důchodci. PiS má dominantní pozici v menších polských městech, hlavně na východě Polska.
Druhou nejsilnější formací je Občanská koalice (Platforma a menší liberální strany). Jejímu lídrovi Donaldu Tuskovi se nepovedlo spojit opozici do jediné kandidátky antiPiS a to hlavně pro zásadní ideové rozpory mezi postkomunistickou Lewicí a PSL či POLSKA 2050. Donald Tusk také přehnal své osobní politické ambice, velmi a velmi chtěl být dominantním opozičním vůdcem, což negovalo koaliční předvolební potenciál. Liberální Občanská koalice má své voliče ve všech věkových skupinách a silnou pozici ve velkých polských městech.
KONFEDERACE se překvapivě stala černým koněm polské politiky. Historicky vznikla jako seskupení malých národoveckých, pravicových a populistických stran. V roce 2022 a 2023 se ale různým způsobem zbavovala největších populistů a po začátku ukrajinsko-ruské války i politiků, kteří otevřeně podporovali ruskou politiku. Poté, co z vrcholných funkcí odešli matadoři typu Janusz Korwin-Mikke (80) a byl silně upozaděn známý proruský populista Grzegorz Braun se vrcholných funkcí chopila mladší generace v čele s Krzysztofem Bosakem (41) a Sławomirem Mentzenem (36). Jejich pravicově-populistická a národovecká politika má dnes v Polsku silnou podporu u mladých mužských voličů a je rovnoměrně rozprostřena po celém Polsku.
POLSKA 2050 měla svého času u liberálních polských voličů podporu 25 % na úkor Občanské koalice. Po návratu Donalda Tuska se ale tato část putujících voličů přesunula zpět a lídr POSKA 2050 Szymon Hołownia proto musel uzavřít koalici s tradiční Polskou lidovou stranou. Toto „manželství z rozumu“ se vymezuje jak vůči PiS tak Občanské koalici a napadá „věčný duopol“ na polské polické scéně s tím, že se obrací na polské voliče, kteří nechtějí volit ani jednu z většinových formací. POLSKA 2050 má podporu ve větších polských městech a PSL na polské vesnici.
Lewice je konglomerát postkomunistů, sociálních demokratů, levicových aktivistů a členů LGBT organizací. Jejich voliči jsou rovnoměrně rozloženi po celém Polsku a jejich podpora se ve volebních průzkumech pohybuje od 7 do10 %.
Patová situace, která v Polsku pravděpodobně nastane je mnohými polskými novináři a analytiky prezentována jako „jasná koalice“ PiS a KONFEDERACE, ale od politiků KONFEDERACE je ve směru k PiS slyšet tvrdá předvolební kritika. PiS zatím předvolebně útočí pouze na svého odvěkého konkurenta – Občanskou platformu a o ostatní opoziční strany se nestará. To se ale poslední měsíc před volbami může změnit.
100 dnů před volbami je většina voličů již rozhodnuta. Všude v Evropě. Předvolební půtky se tedy týkají tak 10 – 15 % nerozhodnutých voličů. Ti svou podporu nakonec nějak rozdělí, a to nejčastěji těm nejsilnějším. V Polsku tedy ještě můžeme počítat s matematicky možnou koalicí PiS a POLSKA 50/PSL. Méně již se čtyřkoalicí anPiS – OK, POLSKA 2050, PSL a Lewice. Rozhodně půjde o každé křeslo a letošní kampaň bude proto nejtvrdší z možných.
Jaromír Piskoř
Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti. Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, jiné se brání klamnými cíli.“ Probíhající polskou politickou diskuzi na téma Jan Pavel II. či o potratech proto mediální a politický expert označil za podvod.
Už to skoro vypadalo, že se polští opoziční politici poučili a nenaskakují na vidle PiS. Po týdnu, kdy primátor Varšavy musel odpovídat na otázky typu: Bude vaše vláda nutit Poláky, aby jedli brouky? by to bylo přirozené. Ale ono ne.
Europoslankyně za Občanskou koalici Janina Ochojska tvrdí, že je mnohem více obětí na polsko-běloruské hranici, než uvádí čísla nezávislé skupiny Granica (37 obětí) : „Myslím, že obětí této hranice je mnohem více. Buď jsou v nějakém hromadném hrobě, protože bych se nedivila, kdyby se v době, kdy byl uzavřen přístup na hranice, těla prostě sbírala, aby takové důkazy nebyly. V současnosti je pohřešováno téměř 300 lidí. Proč si to myslím? Nastal v minulosti okamžik, kdy z celého Polska tam byli povoláni lesníci. Na co? Přece nepomáhali lesu v těžké chvíli. Ale k něčemu byli povoláni.“
Krzysztof Sobolewski z PiS na dotaz ohledně vyjádření Ochojské v úterý v pořadu Polského rozhlasu uvedl: „Lze jen říci, že to, co vysvětluje chování Janiny Ochojské, je nemoc. Distancuje se od svých předchozích úspěchů, od svého života.“ Jeho reakce je na tvrzení o tom, že polští myslivci sbírali mrtvoly imigrantů v polských lesích u běloruských hranic a házeli je do hromadných hrobů velmi mírná. Je to asi tím, že polští politici tak trochu mávají rukou nad tím, co Janina Ochojska o tom či onom hovoří. Připomíná jednoho maďarského poslance Federálního shromáždění, který předčítal za řečnickým pultem bibli a pak ve spodní sinusoidě podepsal rezignaci, aby se po nějaké době ve vrcholné sinusoidě domáhal vstupu do FS.
Sinusoida či ne, naštvaní polští myslivci a lesníci poslankyni Ochojskou zažalovali a polská prokuratura zahájila řízení za pomluvu. Místopředseda Občanské platformy Rafal Trzaskowski podotkl, že takto tvrdá obvinění by měla být podložena důkazy a dodal: „Pokud důkazy nejsou, škodí to lidem, o kterých poslankyně hovoří“. Donald Tusk se nevyjádřil.
Ochojska se v Bruselu věnuje problematice lidí se zdravotním postižením (ona sama je postižená od raného dětství po prodělané dětské obrně). Má zkušenosti s humanitárními aktivitami a byla přítomna na místě mnoha katastrof. Věnuje se migraci. Domnívá se, že Evropa by se imigrantům neměla uzavírat. Zároveň se podle ní musí zvýšit pomoc zemím, odkud přistěhovalci přicházejí. „Pokud chceme migranty udržet v jejich vlastních zemích, neuděláme to pomocí zdí či ostnatého drátu. Když lidé umírají hlady a žízní, utečou ze svého bydliště a riskují své životy, byť jen proto, aby zachránili své děti.“
Opoziční experti hovořící o klamných cílech vypouštěných PiS to mají těžké. Plácnutí poslankyně Ochojské okamžitě využila ruská propaganda a točí se v kruhu s velmi citlivým tématem hromadných hrobů v Katyni. Někteří polští aktivisté žádají poslankyni o bližší určení místa hromadných hrobů, ale většina spíše očekává omluvu v době spodní sinusoidy.
Když autor Tří mušketýrů psal svůj román, těšil se na zítřek a na to, co jeho hrdinové zažijí. S Polskem je to podobné.
„Alfa samec musí odejít: Proč patriarchát bolí každého bolí“ – setkání s Liz Plank v rámci Ekonomického fóra
100 dnů do říjnových voleb v Polsku
Sinusoidy
Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv
Kdo není s námi je s PiS
- „Alfa samec musí odejít: Proč patriarchát bolí každého bolí“ – setkání s Liz Plank v rámci Ekonomického fóra 25.8.2023Liz Plank je filmařka, oceňovaná novinářka, autorka, výkonná producentka a moderuje několik kritiky uznávaných seriálů na Vox Media a NBC News. Její poslední nejprodávanější knihu Alpha Male Must Go: Why Patriarchy Hurts Everyone citovali ve Vogue, Esquire, Playboy, ELLE Magazine, GQ, NPR, The Washington Post on Morning Joe či Dax Shepard’s Armchair Expert. Liz pravidelně […]Jaromír Piskoř
- 100 dnů do říjnových voleb v Polsku 8.7.2023Nejvíce sledovaný polský expert na volební průzkumy Marcin Palade zveřejnil 100 dnů před volbami v Polsku svůj první odhad volebních výsledků říjnových polských voleb. Pro Polsko, jak jej známe, to není dobrá zpráva. Do Polska totiž, podle jeho volební analýzy, přichází politická nestabilita. Při takovémto výsledku voleb lze sestavit pouze jednu variantu většinové vlády (PiS a […]Jaromír Piskoř
- Sinusoidy 14.3.2023Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti. Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, […]Jaromír Piskoř
