Connect with us
Reklama

Aktuality

Náš soused se proměnil víc, než kterákoli jiná země Evropy

Published

on

Například zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (ta sdružuje 36 ekonomicky rozvinutých států včetně česka) ze září letošního roku, označuje Polsko za „jeden z nejpůsobivějších příběhů růstu na světě“, který trvá nepřetržitě od roku 1991. Je to věc nevídaná, která dokazuje, jak se náš severní soud rychle mění. Zajímavé přitom je, že obyvatelé této země zůstávají nadále velmi úzkým způsobem spojeny se svojí historií, o jejíž výklad se vášnivě a rádi přou. Nikdo sice nezpochybňuje, že Polsko zažívá ve srovnání s minulostí mimořádně dobré a plodné časy, ale padají také otázky, jak mimořádně rychlá změna společnosti, odráží posledních 100 let?

Nešlo by to i lépe?

„Posledních sto let bylo pro Polsko velmi dramatických a není pochyb o tom, že pro většinu této doby byl osud pro nás poměrně nepříznivý. Když ale analyzujeme naši historii, musíme se ptát, kolik viny lze svalovat na osud a kolik viny je příčinou našich slabostí,“ řekl nedávno ekonom Witold Orłowski, rektor univerzity Vistula, která vznikla v roce 1996 a byla jednou z prvních vysokých soukromých škol po pádu komunismu v Polsku.

Profesor Orłowski vydal koncem října knihu Jiné Polsko? 1918–2018: Alternativní scénáře naší historie, ve které poukazuje mimo jiné na to, že často dominantní je v polské společnosti nedostatek schopnosti spolupracovat a definovat společné zájmy. Dodává, že tajemství úspěchu polské proměny v posledních dvou-třech desetiletích je jakýsi zázrak bezprecedentní spolupráce elit i široké veřejnosti alespoň v opravdu zásadních věcech, za které považuje členství v NATO a v Evropské unii.

Rektor Orłowski vidí ale budoucí úskalí jinde a má obavu, zda se právě vzhledem k posledním sto letům, dokážou Poláci dohodnout tak, aby situaci ustáli. „Stojíme na prahu nové, velké technologické a ekonomické revoluce. Země, které se k ní úspěšně připojí, udrží a posílí svoji hospodářskou a politickou pozici. Ti, kteří to nezvládnout, se ocitnou v bolestivé degradaci. My si s tím poradíme pouze tehdy, když správně diagnostikujeme své silné a slabé stránky, dokáže spolupracovat s cizinou a realizujeme další strategické kroky k modernizaci. V roce 1918 se Polsko zrodilo díky skutečnému zázraku. Dnes opět potřebujeme takový zázrak,“ prohlásil nedávno Witold Orłowski.

Ten je stejně jako sociolog Michał Łuczewski, členem Národní rady rozvoje, což je více než stočlenný poradní orgán polského prezidenta Andrzeje Dudy. Jenže Łuczewski vidí situaci jinak než Orłowski. Shoda panuje na tom, že ekonomické úspěchy jsou nesporné a země prochází velkou změnou. Nuance pohledu na vývoj společnosti jsou odlišné.

„Evropská unie nerozumí Polsku. Pro nás hraje daleko důležitější roli víra a tradice. Svým způsobem jsme v tom byli i na evropském poli vždy sami, odráží se to i v naší historii,“ vysvětloval mi letos v lednu při našem setkání Michał Łuczewski, který učí sociologii na Varšavské univerzitě a je také zástupce ředitele think tanku Centrum Myśli Jana Pawła II., které pečuje o odkaz názorů zemřelého papeže, který byl polským rodákem a nadále zůstává nezpochybnitelnou ikonou země.

Další pohled na polskou „stoletou“ proměnu nabízí Igor Janke, novinář, publicista a vydavatel. Ten i s odkazem na historii upozorňuje, že země zažívá „vnitřní válku“, kdy se sváří vláda a opozice a jejich příznivci. „V podstatě nikdy to nebylo jinak,“ vysvětluje Janke. Nabízí ale i jeden další pohled, který málo vnímají i Češi. „Poláci jsou nesmírně podnikaví a pracovití. Neustále se o něco snaží. Když jdete ve Varšavě po ulici, někdy cítíte, jak město vibruje, jak mnoho lidí vlastně nechodí, ale běhá za svým snem. Týká se to i velkých a malých firem. Poláci chtějí být tak úspěšní, jako Němci. Takže kromě války politické a společenské, je zde i nový, velký a důležitý fenomén, který je odlišný od naší minulosti – je zde pozitivní válka o úspěch,“ říká Igor Janke.

Co by bylo kdyby?

Bez ohledu na to, jak se dnes Polsko vyvíjí, kam spěje a jak je polská společnost rozdělená, letošní výročí 100. let nezávislosti, podobně jako nedávné výročí založení Československa, láká i k alternativnímu výkladu dějin. Náš severní soused je pro tento účel jako stvořený, protože v moderní době zažil hrůzy, utrpení a přemety, o kterých se českým zemím ani nezdálo.

Kdyby nebylo velké bitvy u Varšavy v srpnu 1920. Polská vojska zde rozdrtila sovětskou Rudou armádu, která útočila na polskou metropoli. Porážkou Rusů byl zničen sen bolševiků o spojení s německými, či francouzskými komunisty a ovládnutí Evropy. Nevíme, co by se stalo, kdyby Poláci tehdy prohráli, ale dá se předpokládat, že i vývoj v předválečném Československu by mohl být jiný.

Právě Polsko je také nejvýraznějším symbolem děsivých hrůz druhé světové války a tragédie jménem holocaust, což si ale svět uvědomil až o mnoho let později. V Polsku žilo nejvíce Židů a právě proto zde Němci zřídili hlavní část své vyhlazovací mašinérie. Méně se už ovšem ví o plánované likvidaci polských elit. Polská paměť o válce je přitom pro mnohé na Západě i Východě trnem v oku, protože obsahuje zkušenost s okupací německou i sovětskou. Pro zemi, která měla čtvrtou největší spojeneckou armádu, to nebyl příběh se šťastným koncem – byla sice na straně vítězů, ale skončila pod další okupaci.

Kdoví, jak by se vyvíjel komunismus ve střední a východní Evropě, kdyby v roce 1980 nevzniklo nezávislé odborové hnutí Solidarita, které mělo kromě pracovních a sociálních požadavků, také politické nároky. O odvaze a odhodlání Poláků svědčí to, že na jaře 1981 měla Solidarita až 10 milionů členů, přičemž celkový počet obyvatel byl 36 milionů. Umí si někdo představit, že by se více než čtvrtina obyvatel tehdejšího Československa postavila otevřeně proti režimu? To u nás nebylo možné ani náhodou.

Obrovský dopad na věřící i nevěřící v totalitních evropských zemích mělo v říjnu 1978 také zvolení papeže Jana Pavla II., což byl polský katolický kněz Karol Wojtyła. Myslet si o tom může každý, co chce, ale právě to, že papežem byl Polák, daleko více ovlivnilo jeho jednání směrem k režimům, které utlačovali lidi, než kdyby to byl příslušník jiného národa.

Podobně jako Češi, mají také Poláci různé verze své národní hymny: Původní a zkrácenou, oficiální. Také ta polská původní má část, která se dnes už nezpívá. Přitom i slova z oficiální hymny nám mohou na rozdíl od sladkého Kde domov můj, znít tvrdě: Ještě Polsko nezhynulo, dokud my žijeme. Co nám cizí přesila vzala, šavlí si vezmeme zpět. Zkrácená verze dnes vynechává zmínky o nepřátelských národech, jako byli Němci a Moskalové (což je v Polsku hanlivé označení pro Rusy). Nezkrácená podoba se naopak zpívala pro zdůraznění vzdoru za komunismu v disentu a podzemních organizacích a zvláště v době po vyhlášení výjimečného stavu po vojenském puči v roce 1981. Z pohledu současníků je to už i v případě původní verze hymny jen minulost, protože Polsko prochází rychlou změnou a dívá se jinam. Jak se to projeví za dalších 100 let? Těžko říct, ale jedním si můžeme být jisti – Poláci budou vždy i kvůli tomu, co zažili, velmi výjimečným zjevem na mapě Evropy.

Autor: Viliam Buchert, celý text na reflex.cz

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

Sinusoidy

Published

on

Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti.  Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, jiné se brání klamnými cíli.“ Probíhající polskou politickou diskuzi na téma Jan Pavel II. či o potratech proto mediální a politický expert označil za podvod.

Už to skoro vypadalo, že se polští opoziční politici poučili a nenaskakují na vidle PiS. Po týdnu, kdy primátor Varšavy musel odpovídat na otázky typu: Bude vaše vláda nutit Poláky, aby jedli brouky? by to bylo přirozené. Ale ono ne.

Europoslankyně za Občanskou koalici Janina Ochojska tvrdí, že je mnohem více obětí na polsko-běloruské hranici, než uvádí čísla nezávislé skupiny Granica (37 obětí) : „Myslím, že obětí této hranice je mnohem více. Buď jsou v nějakém hromadném hrobě, protože bych se nedivila, kdyby se v době, kdy byl uzavřen přístup na hranice, těla prostě sbírala, aby takové důkazy nebyly. V současnosti je pohřešováno téměř 300 lidí. Proč si to myslím? Nastal v minulosti okamžik, kdy z celého Polska tam byli povoláni lesníci. Na co? Přece nepomáhali lesu v těžké chvíli. Ale k něčemu byli povoláni.“

Krzysztof Sobolewski z PiS na dotaz ohledně vyjádření Ochojské v úterý v pořadu Polského rozhlasu uvedl: „Lze jen říci, že to, co vysvětluje chování Janiny Ochojské, je nemoc. Distancuje se od svých předchozích úspěchů, od svého života.“ Jeho reakce je na tvrzení o tom, že polští myslivci sbírali mrtvoly imigrantů v polských lesích u běloruských hranic a házeli je do hromadných hrobů velmi mírná. Je to asi tím, že polští politici tak trochu mávají rukou nad tím, co Janina Ochojska o tom či onom hovoří. Připomíná jednoho maďarského poslance Federálního shromáždění, který předčítal za řečnickým pultem bibli a pak ve spodní sinusoidě podepsal rezignaci, aby se po nějaké době ve vrcholné sinusoidě domáhal vstupu do FS.

Sinusoida či ne, naštvaní polští myslivci a lesníci poslankyni Ochojskou zažalovali a polská prokuratura zahájila řízení za pomluvu. Místopředseda Občanské platformy Rafal Trzaskowski podotkl, že takto tvrdá obvinění by měla být podložena důkazy a dodal: „Pokud důkazy nejsou, škodí to lidem, o kterých poslankyně hovoří“. Donald Tusk se nevyjádřil.

Ochojska se v Bruselu věnuje problematice lidí se zdravotním postižením (ona sama je postižená od raného dětství po prodělané dětské obrně). Má zkušenosti s humanitárními aktivitami a byla přítomna na místě mnoha katastrof. Věnuje se migraci. Domnívá se, že Evropa by se imigrantům neměla uzavírat. Zároveň se podle ní musí zvýšit pomoc zemím, odkud přistěhovalci přicházejí. „Pokud chceme migranty udržet v jejich vlastních zemích, neuděláme to pomocí zdí či ostnatého drátu. Když lidé umírají hlady a žízní, utečou ze svého bydliště a riskují své životy, byť jen proto, aby zachránili své děti.“

Opoziční experti hovořící o klamných cílech vypouštěných PiS to mají těžké. Plácnutí poslankyně Ochojské okamžitě využila ruská propaganda a točí se v kruhu s velmi citlivým tématem hromadných hrobů v Katyni. Někteří polští aktivisté žádají poslankyni o bližší určení místa hromadných hrobů, ale většina spíše očekává omluvu v době spodní sinusoidy.

Když autor Tří mušketýrů psal svůj román, těšil se na zítřek a na to, co jeho hrdinové zažijí. S Polskem je to podobné.

Continue Reading

Aktuality

Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv

Published

on

„Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní tajemnice Małgorzata Jarosińska-Jedynak a maršálek Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski.

Náměstek Razumkov poznamenal, že na Západě pokračuje odpor proti vstupu jeho země do EU a země západní Evropy si nevšímají enormních výdajů, které Rusko investuje do zničení jednoty západních partnerů. Mělo by se vypracovat společné stanovisko – to ukázala válka. Pouze sjednoceni můžeme vyhrát proti agresorovi. Dobré vztahy je třeba znovu vybudovat na mnoha úrovních, od parlamentu až po regiony. Na Ukrajině samozřejmě existují politické spory, ale politici nebudou rozdělovat společnost v její touze stát se součástí evropské rodiny. Nejsme moc daleko od sebe a máme podobné problémy. Správní reformy je třeba provést hned, nesmíme čekat na konec války. Máme základ a možnosti reformovat zemi. Zde je příkladem pro Ukrajinu Polsko a Německo,

Ossi Savolainen zahájil svůj projev zdůrazněním, že jeho region je skutečně progresivním regionem ve Finsku, který klade důraz na ochranu životního prostředí a chce být do roku 2030 plně bezemisní. Starosta zaznamenal některé problémy vyplývající z implementace kohezní politiky. Zdůraznil, že finanční prostředky poskytnuté EU pak vláda rozděluje na národní úrovni, často nespravedlivě. Prostředky jdou do méně rozvinutých regionů, což zpomaluje přechod k nulovým emisím v regionu Helsinky-Uusimaa. Starosta zdůraznil, že jeho region se zaměřuje na inovace a prosazování zelené politiky. Má vizi a chce ji realizovat – na to ale potřebuje finance. Důležitou rolí kohezní politiky je rozvoj inovací – na výzkum této problematiky je v regionu vyčleněno 5 % HDP.  K dosažení úspěchu je však nutná spolupráce na mnoha úrovních – jak s územními samosprávnými celky, tak s výzkumnými institucemi.

Dokonce i Aleksander Hagen zdůraznil, že Norové, kteří nejsou členy EU, spolupracují s EU v mnoha aspektech života. Starosta zdůraznil význam kohezní politiky v dnešním světě. Jediným řešením je konstruktivní dialog, protože každý si musí uvědomit, jak velký vliv na svou zemi má. Politická neshody musí vést ke konečné dohodě. Vždy je třeba hledat společného jmenovatele, zejména v diskusích o politice soudržnosti, která je tak důležitá pro budoucí, lepší Evropu.

Ministryně Małgorzata Jarosińska-Jedynak zdůraznila, že Polsko je jedním z největších příjemců evropských fondů – dostali jsme 76 miliard PLN. Bohužel unijní verze kohezní politiky je rigidní a nepružná. Peníze z programů pomoci nelze použít na jiné než plánované účely. A zároveň se objevil problém pandemie, války a uprchlíků z Ukrajiny. Polsko nemůže převést finanční prostředky na pomoc Ukrajincům v Polsku, protože evropští technokrati s takovým krokem nesouhlasí. „Rigidní“ programy pomoci nelze použít k jiným účelům, než je plánováno. EU zavedla nové podmínky pro příjem pomoci – tzv horizontální podmínka vztahující se k Listině základních práv. A na tomto základě zdržuje výplatu finančních prostředků. Dosud jsme obdrželi 5 miliard PLN – 1,5 % z vyjednaných prostředků. Další prostředky mají být k dispozici za 5–6 měsíců. Velkým problémem je však nedostatečná flexibilita kohezní politiky.

 

 

Maršál Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski připustil, že v místních samosprávách panovala určitá úzkost spojená s odporem EU vůči vyplácení prostředků na regionální operační programy. Jsou však realizovány – jde o vypisování soutěží které nelze nechat na později. Situace vojvodství je složitá – Dolnośląskie není chudý region, ale není stejné – jsou zde bohatší okresy, ale i chudší. Existují rozdíly, které je třeba odstranit. Maršálek zdůraznil, že je optimista a že dobře zavedená politika soudržnosti přispěje k rozvoji regionu a sníží vnitřní disproporce.

Continue Reading

Aktuality

Kdo není s námi je s PiS

Published

on

Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS v jednotlivých volebních obvodech pouze jednoho kandidáta.

Takováto dohoda by v České republice asi nebyla možná nejen kvůli střídavému mandátu českých senátorů, dvoukolovém systému, ale i kvůli tomu, že kandidáti na senátora jsou většinou místní politici vybíraní základními jednotkami politických stran a hnutí, kde centrální vedení má jen odpovědnost za případné excesy. V Polsku ale byla dohoda ve volbách v roce 2019 překvapivě úspěšná, i když nebyla ze sta procent naplněna. Polská opozice se proto o něco podobného pokouší opět.

PiS před volbami v roce 2019 nepřikládalo dohodě nějakou velkou váhu a nijak se proti ní nevymezovalo. Když pak někteří sebejistotou přetékající kandidáti splakali nad výsledkem dopadlo to pro PiS 49:51. Tomu se letos chce PiS vyhnout a dokonce přeskupilo svou stranickou organizační strukturu podle množství a rozlohy senátních obvodů. Popularita PiS klesla od posledních voleb o 10 % a i když se jí podařilo zastavit pokles preferencí, bude velmi těžké přesvědčit dostatečný počet voličů o tom, aby antiPiS celkově nevyhrál. Rozhoduje se ale u volebních uren a poučení z prohry v roce 2019 by mělo být pro PiS silně motivující. 

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • Sinusoidy 14.3.2023
    Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti.  Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, […]
    Jaromír Piskoř
  • Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv 9.3.2023
    „Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní […]
    Jaromír Piskoř
  • Kdo není s námi je s PiS 4.3.2023
    Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality

Copyright © 2013 - 2022 Polskodnes.cz | ISSN 1805-8582 | Powered by WordPress | Themes by kabris|NET.