Connect with us
Reklama

Aktuality

MIKROAKPOKALYPSA JMÉNEM VOLYŇSKÁ ŘEŽ

Published

on

památník obětí MalínLidové noviny a MF Dnes zveřejnily v sobotu článek Vraždili Čechy v Malině i Poláci? (na serveru IDNES.cz s titulkem Na největším masakru Čechů v Malině se podíleli i Poláci) redaktora Luboše Palaty. Pokud vezmeme v potaz název textu a zvýrazněné fragmenty, vyplývá z nich, že v roce 1943 na ukrajinské Volyni Poláci vraždili masově Ukrajince a příležitostně i místní českou menšinu.

Je to asi stejně logicky závěr, jako kdybychom v článku o Holocaustu zvýraznili pasáž, v níž židovští uprchlíci krutě pobijí zbloudilého „esesáka“…

V Českém Malině, zřejmě „omylem“ německé okupační moci, zemřelo v červenci 1943 několik stovek volyňských Čechů. V dosavadní české a polské historiografii se nikde o zásadním podílů etnických Poláků na masakru nepíše. Stejně tak téměř nic na toto téma nenajdeme ve vzpomínkách přeživších Volyňáků – což koneckonců článek bezostyšně přiznává. „Tuto skutečnost zmiňují pouze některé ukrajinské zdroje, převážně blízké nacionalistickým kruhům“ – říká historik Grzegorz Motyka, zřejmě největší odborník na toto období, jehož vysvědčením může být skutečnost, že je v Polsku krajanským spolky vyhnaných z Volyně považován za příliš proukrajinského a dědicům tradice Ukrajinské povstalecké armády se zase zdá moc propolský. „Pro mne je rozhodující paměť obětí“ – říká. „A v ní jsou jako strůjci masakru v Malině jasně označeni Němci“.

Rodina básníka Josefa Mlejnka pochází z České Sklíni, asi 15-20 kilometrů od Malina. „Bylo vidět, když hořel“ – vypráví rodinné vzpomínky Mlejnek. A dodává: „Nikdy jsem neslyšel ani v náznaku o tom, že by se na vypálení a vyvraždění obyvatel Českého Malina aktivně podíleli Poláci nebo že by dokonce byl masakr jejich dílem. Potvrdila mi to řada pamětníků, se kterými jsem po tomto textu mluvil“.

Království chaosu

Volyň, a celá Ukrajina, byla tehdy královstvím chaosu, v němž působilo několik ozbrojených organizací (německá armáda, ukrajinské, polské a sovětské partyzánské oddíly, ukrajinské a polské pomocné policejní sbory v německých službách). „To byl boj všech proti všem“ – říká Mlejnek. V rámci nacistické armády na východní frontě působila navíc pestrobarevná směsice jednotek, od Španělů a Belgičanů až po kavkazské národy a Uzbeky. Pokud najdeme na seznamu vojáků, kteří v Českém Malině vraždili, takového zbloudilého Vláma či Uzbeka, budeme psát palcovými titulky o tom, že Čechy v Malině vraždili Uzbeci?

Grzegorz Motyka k tomu dodává: „I když nic tomu nenasvědčuje, je možné, že se tam nějaká skupinka členů polských policejních sborů ocitla. Musíme si však pamatovat, že z pohledu legitimní exilové vlády se jednalo o kolaboranty, které polský odboj trestal smrti.“ Josef Mlejnek k tomu poukazuje: „Tvrdit něco podobného je skoro stejné jako tvrdit, že Lidice zlikvidovali sami Češi, neboť se na jejich likvidaci nepřímo podílelo – podobně jako na obléhání atentátníků na Heydricha v kryptě sv. Cyrila a Metoděje – české protektorátní četnictvo.“ Motyka celou věc pak uzavírá konstatací: „Pokud má autor nějaké konkrétní důkazy, Ústav národní paměti určitě zahájí stíhání, volyňští Češi byli přece polští občané“.

Ohýbání skutečnosti

Druhým pólem textu Luboše Palaty, je rovnítko, jež autor klade mezi ukrajinské a polské „řádění“ na Volyni. I zde je historická skutečnost ohýbána až prásknuti.
„Nelze pochybovat, že na Volyni v létě 1943 se odehrál jeden z největších masakru civilního obyvatelstva během 2. světové války“ – říká ukrajinský historik Andrij Portnov na téma akce UPA. Navíc jde o masakr vedený způsobem, který Evropanovi přivádí na mysl obrázky z africké Rwandy. S tím rozdílem, že namísto exotických mačet hlavní roli hrály naše domácí středoevropské zemědělské nástroje – kosy, pily, sekyry. Zadat v Google Images heslo Volyň 1943 je úkon pouze pro silnější povahy…

Rozložení sil na začátku konfliktu bylo jasné: na jedné straně dobře organizované jednotky UPA, jejíž velení razilo teorii aktivního „očištění“ území z cizích (tedy polských prvků) pro budoucí svobodnou a monolitní Ukrajinu. Na druhé straně polské vesnice, občas bráněné naprosto nesrovnatelnými silami domobrany a velmi slabé na těchto místech Zemské armády. Poměr sil odpovídal etnickému složení, které bylo téměř 10:1 ve prospěch Ukrajinců. Podstatnou část ukrajinských sil představovaly pomocné policejní oddíly, které pod německým velením předtím „proškolené“ likvidaci desítek tisíc ukrajinských Židů. Tyto oddíly, těsně před začátkem masakru, vlivem definitivního „rozchodu“ mezi ukrajinskými nacionalisty a Němci, přešly z veliké části do ilegality. Nicméně pokračovaly v duchu opakujícího se v té době na Ukrajině hesla: „Nejdřív Židé, pak Poláci“.

Ewa Siemaszkowa zdůrazňuje, že v oblastech na západ od Volyně, kde byl poměr obyvatelstva vyrovnanější, a kde lze v pozdějších letech mluvit o polsko-ukrajinské válce, místní Poláci dostávali nejdříve od UPA varování a pokyn k vystěhování. Na Volyni žádné nepřišlo. Cílem byla okamžitá fyzická likvidace nejen obyvatelstva, ale i jejich obydlí. Vesnice měly být zaorány a sady pokácené, tak aby po polské přítomnosti nezbyla ani stopa.
Podle Portnova nelze klást měřítko mezi strůjci masakru a obrannými či odvetnými kroky podnikanými polskými oddíly. „Ani z hlediska počtu obětí, ani rozsahu, ani – co je nejdůležitější – naplánovaní masového zločinu“. V článku Luboše Palaty však i v číslech panuje velký zmatek. Na jedné straně píše o 50-60 tisících povražděných na Volyni Poláků-civilistů, což odpovídá číslům uváděným ve většině současných historických prací. Na druhé se v článku píše o deseti až čtyřiceti tisících zabitých v odvetě Ukrajincích. „Tato čísla, hlavně v jejich horním rozmezí, jsou vycucaná z prstu“ – odpovídá Grzegorz Motyka. „Odvetné akce polské Zemské armády se bohužel konaly, mnoho z nich se dotklo i civilistů, nicméně počet ukrajinských obětí nepřesáhl dva až tři tisíce.“ Pokud tedy uvádíme maximální udávané na Ukrajině čísla, bylo by pak jako protiváhu dobré zmínit, že se v prostředí polských krajanských spolků mluví až o dvou stech tisících polských obětí řeže. „Jedno a druhé jsou nepodložené údaje“ – uzavírá Motyka.

Ukrajinští historikové do „polských zločinů“ připočítávají i obětí Schutzmannschaften, tedy právě zmíněných pomocných četnických oddílů. Do těch začínají Němci verbovat i Poláky až v průběhu řeže, v reakci na to, že jejich dosavadní ukrajinští spojenci přešli od spolupráce k otevřené válce. Mohli tedy využít situaci, ve které se polskému obyvatelstvu najednou německý okupant jeví jako „menší zlo“ než ukrajinští partyzáni s jejich strategii exterminace všeho polského hic et nunc. Koneckonců o několik měsíců později je v této oblasti s úlevou vítána Rudá armáda. Zlomyslná ironie dějin způsobuje, že navzdory tomu, že polské obyvatelstvo nemohlo po zkušenostech z minulosti mít žádné iluze na téma „rudého moru“, hrozba okamžité fyzické likvidace z rukou Ukrajinců je vedla ke spolupráci se sovětskými orgány.

Dílo nacistické okupace

Volyňská řež byla mikro-apokalypsou v rámci makro-apokalypsy druhé světové války. Jako takovou ji nelze číst bez kontextu celé nelidské reality, do níž Evropu uvrhly dva totalitní režimy: německý a sovětský. Ač byly vztahy mezi Poláky, Ukrajinci či Židy na dávném východním pohraničí Rzeczpospolité všelijaké, teprve nacistická okupace a šílenství, které zachvátilo region, vytvořily ovzduší pro naprosté zničení po staletí společně obývaného prostoru a pro zmizení téměř beze stopy dvou ze tří zmíněných komunit. Slovy historika M.J. Chodakiewicze, toto „radikální přerušení kontinuity historické pamětí“ může být napraveno pouze skrze bolestivé otevírání se všech stran na pravdu. Insinuace a manipulace tomu nepomohou.

Maciej Ruczaj
Autor je polsky politolog a publicista žijící v ČR

Psáno pro Lidové noviny.

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

Sinusoidy

Published

on

Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti.  Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, jiné se brání klamnými cíli.“ Probíhající polskou politickou diskuzi na téma Jan Pavel II. či o potratech proto mediální a politický expert označil za podvod.

Už to skoro vypadalo, že se polští opoziční politici poučili a nenaskakují na vidle PiS. Po týdnu, kdy primátor Varšavy musel odpovídat na otázky typu: Bude vaše vláda nutit Poláky, aby jedli brouky? by to bylo přirozené. Ale ono ne.

Europoslankyně za Občanskou koalici Janina Ochojska tvrdí, že je mnohem více obětí na polsko-běloruské hranici, než uvádí čísla nezávislé skupiny Granica (37 obětí) : „Myslím, že obětí této hranice je mnohem více. Buď jsou v nějakém hromadném hrobě, protože bych se nedivila, kdyby se v době, kdy byl uzavřen přístup na hranice, těla prostě sbírala, aby takové důkazy nebyly. V současnosti je pohřešováno téměř 300 lidí. Proč si to myslím? Nastal v minulosti okamžik, kdy z celého Polska tam byli povoláni lesníci. Na co? Přece nepomáhali lesu v těžké chvíli. Ale k něčemu byli povoláni.“

Krzysztof Sobolewski z PiS na dotaz ohledně vyjádření Ochojské v úterý v pořadu Polského rozhlasu uvedl: „Lze jen říci, že to, co vysvětluje chování Janiny Ochojské, je nemoc. Distancuje se od svých předchozích úspěchů, od svého života.“ Jeho reakce je na tvrzení o tom, že polští myslivci sbírali mrtvoly imigrantů v polských lesích u běloruských hranic a házeli je do hromadných hrobů velmi mírná. Je to asi tím, že polští politici tak trochu mávají rukou nad tím, co Janina Ochojska o tom či onom hovoří. Připomíná jednoho maďarského poslance Federálního shromáždění, který předčítal za řečnickým pultem bibli a pak ve spodní sinusoidě podepsal rezignaci, aby se po nějaké době ve vrcholné sinusoidě domáhal vstupu do FS.

Sinusoida či ne, naštvaní polští myslivci a lesníci poslankyni Ochojskou zažalovali a polská prokuratura zahájila řízení za pomluvu. Místopředseda Občanské platformy Rafal Trzaskowski podotkl, že takto tvrdá obvinění by měla být podložena důkazy a dodal: „Pokud důkazy nejsou, škodí to lidem, o kterých poslankyně hovoří“. Donald Tusk se nevyjádřil.

Ochojska se v Bruselu věnuje problematice lidí se zdravotním postižením (ona sama je postižená od raného dětství po prodělané dětské obrně). Má zkušenosti s humanitárními aktivitami a byla přítomna na místě mnoha katastrof. Věnuje se migraci. Domnívá se, že Evropa by se imigrantům neměla uzavírat. Zároveň se podle ní musí zvýšit pomoc zemím, odkud přistěhovalci přicházejí. „Pokud chceme migranty udržet v jejich vlastních zemích, neuděláme to pomocí zdí či ostnatého drátu. Když lidé umírají hlady a žízní, utečou ze svého bydliště a riskují své životy, byť jen proto, aby zachránili své děti.“

Opoziční experti hovořící o klamných cílech vypouštěných PiS to mají těžké. Plácnutí poslankyně Ochojské okamžitě využila ruská propaganda a točí se v kruhu s velmi citlivým tématem hromadných hrobů v Katyni. Někteří polští aktivisté žádají poslankyni o bližší určení místa hromadných hrobů, ale většina spíše očekává omluvu v době spodní sinusoidy.

Když autor Tří mušketýrů psal svůj román, těšil se na zítřek a na to, co jeho hrdinové zažijí. S Polskem je to podobné.

Continue Reading

Aktuality

Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv

Published

on

„Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní tajemnice Małgorzata Jarosińska-Jedynak a maršálek Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski.

Náměstek Razumkov poznamenal, že na Západě pokračuje odpor proti vstupu jeho země do EU a země západní Evropy si nevšímají enormních výdajů, které Rusko investuje do zničení jednoty západních partnerů. Mělo by se vypracovat společné stanovisko – to ukázala válka. Pouze sjednoceni můžeme vyhrát proti agresorovi. Dobré vztahy je třeba znovu vybudovat na mnoha úrovních, od parlamentu až po regiony. Na Ukrajině samozřejmě existují politické spory, ale politici nebudou rozdělovat společnost v její touze stát se součástí evropské rodiny. Nejsme moc daleko od sebe a máme podobné problémy. Správní reformy je třeba provést hned, nesmíme čekat na konec války. Máme základ a možnosti reformovat zemi. Zde je příkladem pro Ukrajinu Polsko a Německo,

Ossi Savolainen zahájil svůj projev zdůrazněním, že jeho region je skutečně progresivním regionem ve Finsku, který klade důraz na ochranu životního prostředí a chce být do roku 2030 plně bezemisní. Starosta zaznamenal některé problémy vyplývající z implementace kohezní politiky. Zdůraznil, že finanční prostředky poskytnuté EU pak vláda rozděluje na národní úrovni, často nespravedlivě. Prostředky jdou do méně rozvinutých regionů, což zpomaluje přechod k nulovým emisím v regionu Helsinky-Uusimaa. Starosta zdůraznil, že jeho region se zaměřuje na inovace a prosazování zelené politiky. Má vizi a chce ji realizovat – na to ale potřebuje finance. Důležitou rolí kohezní politiky je rozvoj inovací – na výzkum této problematiky je v regionu vyčleněno 5 % HDP.  K dosažení úspěchu je však nutná spolupráce na mnoha úrovních – jak s územními samosprávnými celky, tak s výzkumnými institucemi.

Dokonce i Aleksander Hagen zdůraznil, že Norové, kteří nejsou členy EU, spolupracují s EU v mnoha aspektech života. Starosta zdůraznil význam kohezní politiky v dnešním světě. Jediným řešením je konstruktivní dialog, protože každý si musí uvědomit, jak velký vliv na svou zemi má. Politická neshody musí vést ke konečné dohodě. Vždy je třeba hledat společného jmenovatele, zejména v diskusích o politice soudržnosti, která je tak důležitá pro budoucí, lepší Evropu.

Ministryně Małgorzata Jarosińska-Jedynak zdůraznila, že Polsko je jedním z největších příjemců evropských fondů – dostali jsme 76 miliard PLN. Bohužel unijní verze kohezní politiky je rigidní a nepružná. Peníze z programů pomoci nelze použít na jiné než plánované účely. A zároveň se objevil problém pandemie, války a uprchlíků z Ukrajiny. Polsko nemůže převést finanční prostředky na pomoc Ukrajincům v Polsku, protože evropští technokrati s takovým krokem nesouhlasí. „Rigidní“ programy pomoci nelze použít k jiným účelům, než je plánováno. EU zavedla nové podmínky pro příjem pomoci – tzv horizontální podmínka vztahující se k Listině základních práv. A na tomto základě zdržuje výplatu finančních prostředků. Dosud jsme obdrželi 5 miliard PLN – 1,5 % z vyjednaných prostředků. Další prostředky mají být k dispozici za 5–6 měsíců. Velkým problémem je však nedostatečná flexibilita kohezní politiky.

 

 

Maršál Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski připustil, že v místních samosprávách panovala určitá úzkost spojená s odporem EU vůči vyplácení prostředků na regionální operační programy. Jsou však realizovány – jde o vypisování soutěží které nelze nechat na později. Situace vojvodství je složitá – Dolnośląskie není chudý region, ale není stejné – jsou zde bohatší okresy, ale i chudší. Existují rozdíly, které je třeba odstranit. Maršálek zdůraznil, že je optimista a že dobře zavedená politika soudržnosti přispěje k rozvoji regionu a sníží vnitřní disproporce.

Continue Reading

Aktuality

Kdo není s námi je s PiS

Published

on

Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS v jednotlivých volebních obvodech pouze jednoho kandidáta.

Takováto dohoda by v České republice asi nebyla možná nejen kvůli střídavému mandátu českých senátorů, dvoukolovém systému, ale i kvůli tomu, že kandidáti na senátora jsou většinou místní politici vybíraní základními jednotkami politických stran a hnutí, kde centrální vedení má jen odpovědnost za případné excesy. V Polsku ale byla dohoda ve volbách v roce 2019 překvapivě úspěšná, i když nebyla ze sta procent naplněna. Polská opozice se proto o něco podobného pokouší opět.

PiS před volbami v roce 2019 nepřikládalo dohodě nějakou velkou váhu a nijak se proti ní nevymezovalo. Když pak někteří sebejistotou přetékající kandidáti splakali nad výsledkem dopadlo to pro PiS 49:51. Tomu se letos chce PiS vyhnout a dokonce přeskupilo svou stranickou organizační strukturu podle množství a rozlohy senátních obvodů. Popularita PiS klesla od posledních voleb o 10 % a i když se jí podařilo zastavit pokles preferencí, bude velmi těžké přesvědčit dostatečný počet voličů o tom, aby antiPiS celkově nevyhrál. Rozhoduje se ale u volebních uren a poučení z prohry v roce 2019 by mělo být pro PiS silně motivující. 

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • Sinusoidy 14.3.2023
    Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti.  Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, […]
    Jaromír Piskoř
  • Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv 9.3.2023
    „Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní […]
    Jaromír Piskoř
  • Kdo není s námi je s PiS 4.3.2023
    Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality

Copyright © 2013 - 2022 Polskodnes.cz | ISSN 1805-8582 | Powered by WordPress | Themes by kabris|NET.