Aktuality
Limity odvahy a zřejmě i důvěry

Hodnotit velvyslance se nemá, ale polsko-česká komunita, hlavně kolem nových jmenování to pochopitelně dělá. Od roku 1989 se nám i Polákům docela dařilo vybírat schopné diplomaty (tedy až na českého velvyslance v letech 2000 – 2002, který nemít schopnou zástupkyni…). Jan Sechter z nich vyčnívá hlavně svou pracovitostí.
Přesně dokázal odhadnou vývoj událostí v různých oblastech polsko-českých vztahů a rychle pomoci či zasáhnou svou autoritou podle momentálních potřeb. Diplomat a nejvyšší český úředník na území Polska to neměl z počátku jednoduché. Rychle zvládl polštinu a tím, že se vesměs orientoval na ekonomické záležitosti si vysloužil zastání u pragmatických politiků a uznání firemních manažerů českých i polských. Podařilo se mu neudělat žádnou velkou chybu a vyhnul se také politickému kamarádství s tou či onou částí polské politické scény. Jeho „čuch na lidi“ mu také pomohl při vytvoření sítě hodnotných honorárních konzulů.
Václav Klaus, ještě co by prezident, jej ocenil letos v lednu medailí a napsal:
„Vážený pane velvyslanče,
dovolte mi, abych Vám v souvislosti s blížícím se závěrem svého funkčního období poděkoval za dlouholetou spolupráci a především za Vaše mimořádně kvalitní výkony ve funkci velvyslance v Polské republice, v zemi, která má pro nás klíčový význam a se kterou nás pojí nepřeberné množství vazeb na mnoha úrovních. Ve Vaší osobě má naše vlast profesionálně zdatného reprezentanta. Týká se to nejen Vašeho současného působiště, ale i Vašich předchozích destinací. Cením si zejména toho, že jste diplomatickou službu na rozdíl od mnoha jiných vždy chápal jako nástroj k uplatňování zájmů naší republiky.“
Nevím kolikrát za život Václav Klaus někoho takto veřejně pochválil. Dělá a dělal to jen velmi zřídka. A zde měl pro ocenění důvod.
Ladislav Jakl: „Velvyslance Sechtera jsem v jeho polském působišti opakovaně zažil v akci a jsem si jist, že to byl člověk na svém místě. Prokazoval vysoké pochopení pro polskou realitu a nesnažil se ji dezinterpretovat či projektovat do ní přání vnějšího pozorovatele. Ale především měl v každé chvíli namysli, že má hájit zájmy České republiky a pěstovat co nejlepší vztahy s Polskem. Viděl jsem při práci mnoho ambasadorů a musím říci, že mnoho z nich svou destinací buď pohrdalo, nebo se s ní naopak tak ztotožnilo, až zapomnělo, pro koho vlastně pracují. Jan Sechter při své práci vždy věděl, kdo ho vyslal, a zároveň choval veliký respekt k Polsku i Polákům. Bude těžké ho nahradit.“
Jan Sechter dokázal také umně kloubit zájmy ekonomické s těmi kulturními – například jeho pomoc při hledání významného partnera, či chcete-li sponzora známého filmového festivalu Na hranici v Těšíně. Bez aktivní pomoci velvyslance Sechtera by patrně dnes již tento tradiční festival neexistoval.
Alexandr Vondra: Jana Sechtera si vážím. Jako jeden z mála diplomatů chápe, že dnes je ta práce hlavně o prosazování českých ekonomických zájmů. A střední Evropě rozumí, ví, že v tom sendviči mezi Ruskem a Německem je důležité myslet nezávisle a že Češi a Poláci potřebují spolupráci.
„Myslím si, že naše společnost není tak zhierarchizována jako polská. Pyramidy závislosti ve firmách nejsou příliš strmé. Blíží se k vodorovným. Sociologové tvrdí, že je to efektem nedostatku elit po dobu více než 300 let po Bílé hoře. Nikdo se automaticky necítí být lepším než ostatní. … Z jedné monografie na téma diplomacie v rakousko-uherské monarchii, plyne že pro Čechy v tomto oboru tehdy nebylo místo. Čech mohl být leda zástupcem konzula, protože to vyžadovalo znalost jazyka. Ale netvořily se dynastie. Nedědila se společenská pozice. Dodnes u nás tento mechanismus neexistuje. Můj děda z otcovy strany válčil v československých legiích za první světové války a bojoval na Transsibiřské magistrále. Tato zkušenost neměla ale žádný vliv na život jeho synů. Ani v negativním smyslu. Mělo to vliv na mě, protože jsem obdivoval tuto romantickou historii. Děda se dostal z Vladivostoku do USA. Domů se vrátil teprve v roce 1922. Zdědili jsme ale obchodní tradice a to ve smyslu jakosti. 100 let děláme dobré tramvaje nebo vaříme dobré pivo.“ – Jan Sechter pro portál salon24.pl.
Martin Ehl: Velvyslanec Jan Sechter pojal svoji misi ve Varšavě velmi aktivně ať už bráno pohledem vztahů politických, nebo ekonomických. On i jeho lidé se velmi snažili pomáhat českému byznysu proniknout na nikoli jednoduchý polský trh a zároveň rozvinout už stávající spolupráci. Češi jsou sice v průzkumech u Poláků velmi oblíbeni, ale Poláci mají rádi spíš svůj obraz Čechů. Mám pocit, že pan velvyslanec se svým působením v politické i společenské rovině snažil přispět k tomu, aby tento obraz více odpovídal realitě.
… V některých oblastech jsme mohli být rychlejší a rozhodnější. Například v oblasti dopravní infrastruktury, která pokulhává a zůstává pozadu za dnešními potřebami české i polské ekonomiky. Rovněž v debatách o privatizačních projektech českých firem v Polsku jsme si ne vždy dokázali vyjasnit jejich dlouhodobý strategický význam.“ Jan Sechter pro Głos Ludu.
Je zajímavý zájem českého velvyslance ve Varšavě o polskou menšinu na českém území. Vůbec nevím, zda mu tato problematika úředně příslušela. Asi ne, ale evidentně ji v Polsku musel s polskými politiky a úředníky řešit, tak to holt dělal tak, že s polskou menšinou v Čechách dost podstatně sám komunikoval. Však to jsou čeští občané, pravda, pro jejich původ se o ně také má starat polské velvyslanectví v Praze, jenže ono je z i z těšínského Slezska někdy blíž do Varšavy a hlavně nejde o dálku ale o míru – zájmu.
Petruška Šustová: S Janem Sechterem se na české velvyslanectví ve Varšavě vrátil duch, který tam vládl za Markéty Fialkové a Karla Štindla. Vnesl ho tam pan Sechter – člověk, který se s polským prostředím seznámil a skutečně ho poznal. Velvyslanectví otevřel zájmu Poláků. Jeho působením se pozdvihla prestiž České republiky a v Polsku se objevilo mnoho nových přátel a ctitelů naší země.
Pokud jste dočetli až sem, vězte že už i mě trochu cynicky irituje i můj vcelku značně pozitivní názor na práci Jana Sechtera. Tak jsem jej požádal o pár vět na téma jeho neúspěchů a o definici budoucích úkolů na poli česko-polské spolupráce. Odpověděl takto:
Jan Sechter pro www.polskodnes.cz :
„Co se nepovedlo? Určitě se přes mnoho zajímavých pokusů nepodařilo polskou vládu přesvědčit o smyslu a synergických efektech privatizace některého z významných energetických státních podniků ve prospěch českých firem. (Enea, Energa, ZEW Niedzica, elektrárny a doly PAK). Bilance společných projektů v energetice je tak vzhledem k úrovní vztahů velmi skromná: z větších bych se zmínil o jedinečné akvizici v hornictví firmy EPH v PG Silesia a plynový interkonektor spojující českou a polskou soustavu přes Těšínsko.
Podle mne nás čeká debata o těchto a dalších projektech, které mají sice ekonomické opodstatnění, ale narážejí na limity odvahy a zřejmě i důvěry. Ukázala to například loňská debata o tom, zda je PKN ORLEN v Unipetrolu spolehlivým investorem v ČR.“
Co dodat, snad jen – hodně štěstí na další štaci, Pane velvyslanče.
jp
Aktuality
Sinusoidy

Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti. Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, jiné se brání klamnými cíli.“ Probíhající polskou politickou diskuzi na téma Jan Pavel II. či o potratech proto mediální a politický expert označil za podvod.
Už to skoro vypadalo, že se polští opoziční politici poučili a nenaskakují na vidle PiS. Po týdnu, kdy primátor Varšavy musel odpovídat na otázky typu: Bude vaše vláda nutit Poláky, aby jedli brouky? by to bylo přirozené. Ale ono ne.
Europoslankyně za Občanskou koalici Janina Ochojska tvrdí, že je mnohem více obětí na polsko-běloruské hranici, než uvádí čísla nezávislé skupiny Granica (37 obětí) : „Myslím, že obětí této hranice je mnohem více. Buď jsou v nějakém hromadném hrobě, protože bych se nedivila, kdyby se v době, kdy byl uzavřen přístup na hranice, těla prostě sbírala, aby takové důkazy nebyly. V současnosti je pohřešováno téměř 300 lidí. Proč si to myslím? Nastal v minulosti okamžik, kdy z celého Polska tam byli povoláni lesníci. Na co? Přece nepomáhali lesu v těžké chvíli. Ale k něčemu byli povoláni.“
Krzysztof Sobolewski z PiS na dotaz ohledně vyjádření Ochojské v úterý v pořadu Polského rozhlasu uvedl: „Lze jen říci, že to, co vysvětluje chování Janiny Ochojské, je nemoc. Distancuje se od svých předchozích úspěchů, od svého života.“ Jeho reakce je na tvrzení o tom, že polští myslivci sbírali mrtvoly imigrantů v polských lesích u běloruských hranic a házeli je do hromadných hrobů velmi mírná. Je to asi tím, že polští politici tak trochu mávají rukou nad tím, co Janina Ochojska o tom či onom hovoří. Připomíná jednoho maďarského poslance Federálního shromáždění, který předčítal za řečnickým pultem bibli a pak ve spodní sinusoidě podepsal rezignaci, aby se po nějaké době ve vrcholné sinusoidě domáhal vstupu do FS.
Sinusoida či ne, naštvaní polští myslivci a lesníci poslankyni Ochojskou zažalovali a polská prokuratura zahájila řízení za pomluvu. Místopředseda Občanské platformy Rafal Trzaskowski podotkl, že takto tvrdá obvinění by měla být podložena důkazy a dodal: „Pokud důkazy nejsou, škodí to lidem, o kterých poslankyně hovoří“. Donald Tusk se nevyjádřil.
Ochojska se v Bruselu věnuje problematice lidí se zdravotním postižením (ona sama je postižená od raného dětství po prodělané dětské obrně). Má zkušenosti s humanitárními aktivitami a byla přítomna na místě mnoha katastrof. Věnuje se migraci. Domnívá se, že Evropa by se imigrantům neměla uzavírat. Zároveň se podle ní musí zvýšit pomoc zemím, odkud přistěhovalci přicházejí. „Pokud chceme migranty udržet v jejich vlastních zemích, neuděláme to pomocí zdí či ostnatého drátu. Když lidé umírají hlady a žízní, utečou ze svého bydliště a riskují své životy, byť jen proto, aby zachránili své děti.“
Opoziční experti hovořící o klamných cílech vypouštěných PiS to mají těžké. Plácnutí poslankyně Ochojské okamžitě využila ruská propaganda a točí se v kruhu s velmi citlivým tématem hromadných hrobů v Katyni. Někteří polští aktivisté žádají poslankyni o bližší určení místa hromadných hrobů, ale většina spíše očekává omluvu v době spodní sinusoidy.
Když autor Tří mušketýrů psal svůj román, těšil se na zítřek a na to, co jeho hrdinové zažijí. S Polskem je to podobné.
Aktuality
Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv

„Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní tajemnice Małgorzata Jarosińska-Jedynak a maršálek Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski.
Náměstek Razumkov poznamenal, že na Západě pokračuje odpor proti vstupu jeho země do EU a země západní Evropy si nevšímají enormních výdajů, které Rusko investuje do zničení jednoty západních partnerů. Mělo by se vypracovat společné stanovisko – to ukázala válka. Pouze sjednoceni můžeme vyhrát proti agresorovi. Dobré vztahy je třeba znovu vybudovat na mnoha úrovních, od parlamentu až po regiony. Na Ukrajině samozřejmě existují politické spory, ale politici nebudou rozdělovat společnost v její touze stát se součástí evropské rodiny. Nejsme moc daleko od sebe a máme podobné problémy. Správní reformy je třeba provést hned, nesmíme čekat na konec války. Máme základ a možnosti reformovat zemi. Zde je příkladem pro Ukrajinu Polsko a Německo,
Ossi Savolainen zahájil svůj projev zdůrazněním, že jeho region je skutečně progresivním regionem ve Finsku, který klade důraz na ochranu životního prostředí a chce být do roku 2030 plně bezemisní. Starosta zaznamenal některé problémy vyplývající z implementace kohezní politiky. Zdůraznil, že finanční prostředky poskytnuté EU pak vláda rozděluje na národní úrovni, často nespravedlivě. Prostředky jdou do méně rozvinutých regionů, což zpomaluje přechod k nulovým emisím v regionu Helsinky-Uusimaa. Starosta zdůraznil, že jeho region se zaměřuje na inovace a prosazování zelené politiky. Má vizi a chce ji realizovat – na to ale potřebuje finance. Důležitou rolí kohezní politiky je rozvoj inovací – na výzkum této problematiky je v regionu vyčleněno 5 % HDP. K dosažení úspěchu je však nutná spolupráce na mnoha úrovních – jak s územními samosprávnými celky, tak s výzkumnými institucemi.
Dokonce i Aleksander Hagen zdůraznil, že Norové, kteří nejsou členy EU, spolupracují s EU v mnoha aspektech života. Starosta zdůraznil význam kohezní politiky v dnešním světě. Jediným řešením je konstruktivní dialog, protože každý si musí uvědomit, jak velký vliv na svou zemi má. Politická neshody musí vést ke konečné dohodě. Vždy je třeba hledat společného jmenovatele, zejména v diskusích o politice soudržnosti, která je tak důležitá pro budoucí, lepší Evropu.
Ministryně Małgorzata Jarosińska-Jedynak zdůraznila, že Polsko je jedním z největších příjemců evropských fondů – dostali jsme 76 miliard PLN. Bohužel unijní verze kohezní politiky je rigidní a nepružná. Peníze z programů pomoci nelze použít na jiné než plánované účely. A zároveň se objevil problém pandemie, války a uprchlíků z Ukrajiny. Polsko nemůže převést finanční prostředky na pomoc Ukrajincům v Polsku, protože evropští technokrati s takovým krokem nesouhlasí. „Rigidní“ programy pomoci nelze použít k jiným účelům, než je plánováno. EU zavedla nové podmínky pro příjem pomoci – tzv horizontální podmínka vztahující se k Listině základních práv. A na tomto základě zdržuje výplatu finančních prostředků. Dosud jsme obdrželi 5 miliard PLN – 1,5 % z vyjednaných prostředků. Další prostředky mají být k dispozici za 5–6 měsíců. Velkým problémem je však nedostatečná flexibilita kohezní politiky.
Maršál Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski připustil, že v místních samosprávách panovala určitá úzkost spojená s odporem EU vůči vyplácení prostředků na regionální operační programy. Jsou však realizovány – jde o vypisování soutěží které nelze nechat na později. Situace vojvodství je složitá – Dolnośląskie není chudý region, ale není stejné – jsou zde bohatší okresy, ale i chudší. Existují rozdíly, které je třeba odstranit. Maršálek zdůraznil, že je optimista a že dobře zavedená politika soudržnosti přispěje k rozvoji regionu a sníží vnitřní disproporce.
Aktuality
Kdo není s námi je s PiS

Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS v jednotlivých volebních obvodech pouze jednoho kandidáta.
Takováto dohoda by v České republice asi nebyla možná nejen kvůli střídavému mandátu českých senátorů, dvoukolovém systému, ale i kvůli tomu, že kandidáti na senátora jsou většinou místní politici vybíraní základními jednotkami politických stran a hnutí, kde centrální vedení má jen odpovědnost za případné excesy. V Polsku ale byla dohoda ve volbách v roce 2019 překvapivě úspěšná, i když nebyla ze sta procent naplněna. Polská opozice se proto o něco podobného pokouší opět.
PiS před volbami v roce 2019 nepřikládalo dohodě nějakou velkou váhu a nijak se proti ní nevymezovalo. Když pak někteří sebejistotou přetékající kandidáti splakali nad výsledkem dopadlo to pro PiS 49:51. Tomu se letos chce PiS vyhnout a dokonce přeskupilo svou stranickou organizační strukturu podle množství a rozlohy senátních obvodů. Popularita PiS klesla od posledních voleb o 10 % a i když se jí podařilo zastavit pokles preferencí, bude velmi těžké přesvědčit dostatečný počet voličů o tom, aby antiPiS celkově nevyhrál. Rozhoduje se ale u volebních uren a poučení z prohry v roce 2019 by mělo být pro PiS silně motivující.