Aktuality
GMO v Polsku – vládní názor PiS je zcela v protikladu jejich opozičnímu
Polské ministerstvo zemědělství minulý týden připravilo návrh novely zákona o krmivech, ve které prodlužuje přechodnou dobu pro zákaz používání krmiv s obsahem GMO surovin z ledna 2017 do konce roku 2021. Všechny polské zemědělské svazy tento krok podporují. Na polském trhu neexistují srovnatelné plodiny, které by obsahovaly takové množství bílkovin za rozumnou cenu jako GMO sója. Zákaz používání krmiv s obsahem GMO by ještě zhoršil i tak těžkou pozici producentů mléka, masa či vajec. Takový zákaz by v Polsku musel být podpořen dotačními prostředky, které by kompenzovaly vysoké náklady na jejich pěstování, píše polský farmer.pl.
Za sporem o to, zda by mělo být Polsko zemí bez GMO (genetically modified organisms), je boj o kontrolu nad domácím trhem s osivy a krmivy – nejvýnosnější částí podnikání s potravinami. Deset zahraničních koncernů kontroluje 70 % světového trhu s osivy, píše Magdalena Krukowska, editorka polského Forbes. Někteří z nich, producenti či zpracovatelé jsou přítomní i v Polsku. Monsanto má v Polsku šlechtitelské stanice osiv, ADM zpracovává řepku a Cargill v Polsku obchoduje s obilovinami a krmivy.
Všechna vejce určená do řetězce McDonald’s ve Spojených státech amerických projdou přes Cargill. Ten a v roce 1998 založil s Monsanto joint venture a stal se největším světovým zpracovatelem modifikované sóji a řepky z velkofarem mimo jiné v Brazílii a Argentině. Díky Cargillu hodnota trhu s produkty GMO vzrostla za posledních 30 let třikrát – na 42 mld. dolarů a do roku 2020 se může zdvojnásobit.
70 % z cca 150 mln. hektarů osetých na planetě GMO (je to již 10 % z celkové rozlohy zemědělské půdy) jsou hektary americké. Díky dotační podpoře americké vlády a lobbingu pro GMO (které nedávno potvrdil i únik diplomatických depeší z WikiLeaks) plochy oseté GMO stále rostou. Američané přesvědčují svět, že používat osivo GMO (třebaže je třikrát dražší než tradiční), je jediným způsobem, jak v podmínkách klimatických změn, sucha či přemnožení škůdců, zvyšovat výnosy. Unijní země využívají boj proti GMO pro ochranu svých šlechtitelských firem, které se zabývají prodejem tradičních odrůd osiva.
Uzamykání evropského dotovaného zemědělského trhu před GMO se těchto gigantů velmi dotýká, zvláště když Rusko a Bělorusko prakticky uzavřelo hranice před GMO. Zpětná vazba od zemědělců jim prý ukázala, že ne vždy jsou modifikované rostliny výnosnější. Čína také zakázala dovoz západního osiva, neboť si dělá vlastní GMO osivo. EU pustila na svůj trh pouze jednu odrůdu modifikované kukuřice. Devět zemí ji zcela zakázalo (mezi nimi Francie, Německo, Rakousko či Maďarsko). Anglie a Irsko má velká území, na kterých se pěstovat nemůže.
50 dalších odrůd je možno dovážet, hlavně jako součást krmných směsí (cca 75 % krmiv v sobě obsahuje produkty GMO – zvýrazňuje Forbes). V USA není vymáháno označování výrobků obsahujících GMO (ve státě Vermon to má být zavedeno letos), v EU je povinnost označovat výrobky mající více než 0,9 % v každé ze substancí. Vyjednávání o volném trhu mezi EU a USA bude také o značení obsahu GMO. Podle průzkumu Eurobarometru je většina Evropanů proti šíření produkce GMO, EU ovšem nemůže zabránit prodeji těchto produktů, protože v roce 2006 WTO prohlásila, že by to bylo porušení zásad volného obchodu.
Nejsou jednoznačné důkazy o vlivu potravin s GMO na lidské zdraví. Příčinou hysterie uvnitř EU mohou být monopolistické pozice producentů, kteří patentováním požadují pro konkrétní osivo konkrétní používání prostředků pro ochranu rostlin a pesticidů, pochopitelně, z jejich produkce. Na druhou stranu jsou ovšem rostliny GMO vyšlechtěné pro jednoletou produkci. Z jejich semen nic nevyroste a patentování celého procesu pěstování by tak mohlo způsobit celkovou závislost na biotechnologických koncernech.
Neexistují zmutovaná jablka. Odrůdy GMO se používají hlavně u bavlny a jako součást krmných směsí. Zatím existují pouze dva druhy „mutantů“. Jeden má zvýšenou rezistenci vůči herbicidům, které se pak při jeho pěstování mohou úspěšně používat proti plevelům a druhý má schopnost vytvářet svůj vlastní přirozený insekticid – bakteriální toxin Bt. A o to zda je pustit či nepustit do Evropy se vede boj. Německo, Francie či Holandsko jsou ve skutečnosti největšími konkurenty USA při vývozu sadby a osiva. Do Polska, které privatizovalo centrální šlechtitelské stanice, se osivo kukuřice dováží.
Většina geneticky modifikovaných odrůd má původ v americké firmě Monsanto. Od počátku 80.-let minulého století byla známa produkcí Agent Orange, směsí dvou totálních herbicidů plošně použitých Američany ve válce ve Vietnamu. Vyrábí také známý herbicid Roundup, na který je naprogramována většina GMO rostlin, a proto se musí používat při jejich pěstování. Evropští vědečtí odpůrci GMO používají hlavně argument škodlivosti Roundupu na evropské včely a jeho špatnou odbouratelnost v půdě a vodě. Firma Monsanto používá zisky z patentovaných technologií pěstování ke kupování podílů či přebírání zahraničních firem produkujících osiva hlavně proto, aby měla odbyt pro své modifikované GMO odrůdy, píše Forbes. Jiné chemické konglomeráty jako americký DuPont, švýcarská Syngenta, francouzský Limagrain či německý BASF začaly patenty s Monsanto vyměňovat, aby neztratily trhy.
Polské zákonodárství týkající se nějakým způsobem GMO v podstatě kopíruje zákonodárství evropské s tím, že v roce 2012 polský zákaz obchodování s osivem GMO prohlásil EST za neslučitelný z právem EU a byl tedy v důsledku rozhodnutí Evropského soudního dvora ze zákona odstraněn. Polští Greenpeace, kteří proti GMO dlouhodobě bojují, píší, že by stejně nebyl k ničemu, protože polští zemědělci si kupovali GMO osivo v České republice a nikomu o tom nic nehlásili. Greenpeace jeden takový případ nahlásila polské prokuratuře, ale ta jej odložila. Nebylo jej možno postihnout.
Aby bylo možno zakázat v Polsku obchodování s osivem GMO v souladu s unijními předpisy je nutné implementovat do polského práva směrnici 2001/18ES (- Záměrné uvolňování geneticky modifikovaných organismů (GMO), což se ještě nestalo.
Diskuse kolem GMO se v Polsku vždy zvedne, když musí polští zákonodárci implementovat do polského práva nějakou evropskou direktivu. 6. února loňského roku bývalý polský prezident Komorowski podepsal novelu o používání geneticky modifikovaných plodin pro laboratorní zkoušky (2009/41 / ES o uzavřeném nakládání s geneticky modifikovanými mikroorganismy a velmi selektivně výše uvedenou 2001/18 / ES). Tato novela ovšem nemění nic v polských právních předpisech v oblasti obchodování či pěstování potravin či krmiv.
Komorowski vetovat v roce 2011 zákon o osivu, který obsahoval některá ustanovení o registraci GMO plodin, které tam implementovali někteří tehdejší vládní poslanci PO. Na nátlak ekologů (podle nich to znamenalo, že jejich pěstování se stane v Polsku legální) a se zdůvodněním, že jde o legislativní paskvil.
Šéf tehdejší opoziční PiS Jaroslaw Kaczyński k tomu tehdy značně důrazně prohlásil: „Prezident musí zákon vetovat. GMO je něco, co by se dalo přirovnat ke zbrani, jejíž dopad, pokud jde o její používání, nemůžeme předvídat. Může se stát, že to nebude mít žádné následky, ale mohou přijít i velmi špatné důsledky takovéhoto rozhodnutí a to v gigantickém měřítku a zcela mimo kontrolu.“ Šéf PiS zdůraznil, že je o GMO příliš málo známo, aby bylo možné riskovat jeho zavádění. „Je to fenomén, který nás i v jiných oblastech hodně stojí – hon za penězi, bez jakýchkoli omezení plynoucích z morálních principů. Mějme rozum!“, – zdůraznil. Podle Kaczyńského je v PiS velká skupina poslanců odborně se zabývajících zemědělstvím: „není tam jediný zastánce GMO“ dodal.
Po podpisu zákona o osivu v roce 2012 (zákaz používání krmiv s GMO s odkladem nyní „prodlouženým“) polský prezident Komorowski poslal tehdejšímu předsedovi polské vlády Donaldu Tuskovi dopis, ve kterém jej vyzval, aby vláda vypracovala zákon, který by komplexně řešil regulaci GMO v Polsku. Stejně tak po něm volají malí a střední ekologičtí polští zemědělci (cca 20 000) kteří by ztratili ekologické certifikáty, kdyby jejich soused pěstoval na svém poli plodiny GMO. Je zcela nereálné v Polsku oddělit takováto pole širokými pásy, které by od sebe tradiční a GMO plodiny oddělovaly.
V roce 2013 polská vláda zakázala nařízením (vyhláškou nepovolila) pěstování kukuřice MON810 a jejich následných poddruhů, které jsou v Evropě povolovány (je jich několik set). Trestem za porušení zákazu je zničení produkce a finanční postih ve výši 200 % ceny osiva (čl. 123, odst. 3). Poláci šli holt cestou „silničních předpisů“.
V roce 2015 napsal český europoslanec Pavel Telička:- Nová evropská směrnice o pěstování geneticky upravených plodin, kterou počátkem roku schválil Evropský parlament, vzbudila oprávněný zájem veřejnosti. Technologie geneticky modifikovaných organismů (GMO) je v mnoha zemích předmětem diskuzí a sporů a více než milion občanů EU podpořilo před několika lety petici požadující moratorium na pěstování GMO v Evropě. Tato petice se tak stala vůbec první občanskou iniciativou, kterou se Evropská komise musela podle Lisabonské smlouvy zabývat.
Odpůrci pěstování GMO mohou mít ke svému postoji dobré důvody a je zřejmé, že bychom k této technologii měli přistupovat velmi uvážlivě. Mnohým z kritiků GMO, kteří se na mě ve věci nové evropské legislativy obrátili, ale uniká podstata změny pravidel pro pěstování těchto plodin, kterou směrnice přináší.
Nová právní úprava, pro kterou jsem v Evropském parlamentu hlasoval i já, rozhodně nezavádí plošné pěstování geneticky modifikovaných plodin v členských zemích EU a nezmírňuje ani podmínky pro jejich schvalování. Směrnice je naopak zpřísňuje, protože dává jednotlivým zemím právo pěstování GMO na jejich území zcela zakázat.
Geneticky upravené plodiny se na evropském trhu poprvé objevily v druhé polovině 90. let. Už v roce 1998 ale vyhlásila EU na schvalování nových GMO neoficiální moratorium, které trvalo do roku 2006. Zhruba v té době se začala geneticky modifikovaná kukuřice pěstovat i v České republice.
V roce 2005 se u nás „GMO kukuřice“ – používaná ke krmení hospodářských zvířat – začínala pěstovat na 207 hektarech. O tři roky později už to bylo 8 000 hektarů, pak ale obliba této upravené plodiny v ČR, podobně jako v dalších zemích EU, klesla, a v roce 2013 se pěstební plocha snížila na 2 500 hektarů. Přesto i dnes ČR patří spolu se Španělskem, Polskem (???) a Slovenskem mezi největší evropské pěstitele GMO.
Kdyby se však dnes Česká republika rozhodla pěstování těchto plodin na svém území podle dosavadní evropské legislativy zakázat, s největší pravděpodobností by neuspěla. Museli bychom totiž vědecky prokázat škodlivost těch odrůd modifikovaných plodin, které už jednou jako neškodné schválil Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Např. Francii a Maďarsku se to v minulosti nepodařilo.
Nová směrnice je průlomová právě v tom, že dává jednotlivým zemím právo zakázat nebo omezit pěstování GMO. Budou tak moci učinit bez udání důvodu v případě, že daná plodina ještě nebyla schválena agenturou EFSA. Státy mohou omezit nebo zakázat i pěstování už schválené GMO, ale svůj krok musí zdůvodnit např. územním plánováním, sociálními dopady, možnou kontaminací dalších produktů, a řadou dalších argumentů.
Tato pravidla jsou složitě vyjednaným řešením patového stavu, který trval od roku 2009. Tehdy vzneslo 13 členských zemí EU (ČR mezi nimi nebyla) návrh na přenesení rozhodovací pravomoci na členské státy EU. Tři roky však trvalo, než se na podmínkách „opt-outu“ z pěstování GMO shodly jednotlivé země, ekologické organizaci i pěstitelské a farmářské asociace.
Členské státy si tedy za několik měsíců budou moci samy rozhodnout, zda na svém území chtějí pěstovat geneticky upravené plodiny nebo ne. Pro českou debatu o Evropské unii a nakonec i o environmentálních otázkách je ovšem příznačné, že se o nových pravidlech začíná mluvit až po jejich přijetí. Možnost ovlivnit evropskou legislativu máme však jen v případě, že se aktivně zapojíme do její tvorby, mimo jiné i v Evropském parlamentu. Jak řekl ministr zemědělství Marián Jurečka Českému rozhlasu, „diskuse, jak chceme přistupovat k pěstování GMO plodin, tady v rámci veřejnosti nikdy neproběhla.“ Pavel Telička, 4. 2. 2015
Polský návrh zákona o GMO ležel podle polského Forbes v polském Sejmu několik let „v mrazničce“. Podle něj mělo dojít k definování regulace pěstování a obchodování s produkty GMO a tudíž k automatickému povolení GMO v Polsku. Forbes neuvádí autora návrhu zákona, ale „v mrazničce“ skončilo mnoho návrhů, které se neprojednaly a už neprojednají – po říjnových volbách má letošní nový Sejm „mrazničku“ zatím prázdnou.
Ve volebním programu strany Právo a spravedlnost, která má po loňských říjnových volbách v polském Sejmu (parlamentu) většinu, v polském Senátu také a z jejich řad je i nový polský prezident se můžeme dočíst:
Polsko a Evropa bez GMO
Polsko musí – z důvodu zdravotní bezpečnosti, z ekologických důvodů a také z důvodu budoucího rozvoje polské vesnice pracovat na Evropě bez GMO a být proti všem novým regulacím, které by připouštěly GMO úpravy rostlin…. Akceptování možnosti zakázat v jednotlivých státech EU GMO prošlo v roce 2011 v Evropském parlamentu hlavně kvůli aktivitě europoslanců PiS. Je zapotřebí bránit možnost zákazu GMO v zemích EU a směřovat k celkovému zákazu GMO změn v Evropské unii… PiS iniciuje takové změny v evropském právu, které by vedly k vyloučení jakékoli finanční (dotační) podpory GMO ze strany Evropské unie.
Polští producenti vajec sdružení v polské Komoře producentů vajec mají heslo: Polsko bez zákazů GMO. Reprezentují v Polsku reálnou sílu a je v jejich vrcholném zájmu udělat vše pro to, aby GMO nebylo v Polsku zakázáno. Zákaz GMO je tak populisticky jednoduchý, že přesvědčit o něm Poláky by pro PiS v nějakém čase mohlo být politicky výhodné.
Pro PiS ale dnes není a dlouho asi nebude problematika GMO prvořadá. Pěstování GMO kukuřice v nějakém velkém měřítku v Polsku nebude nejméně pár let pravděpodobné. Co bude v Polsku s krmnými směsmi s obsahem GMO v horizontu několika let se konečně vyjasnilo. Nahradit 2 miliony tun GMO sóji potřebné ročně pro polské zemědělství tradičními luštěninami je nereálný sen polských zelených, tak alespoň polští Greenpeace chválí ve svých kampaních producenty dražších vajec, kteří na obalech píší, že při chovu nosnic nejsou používány krmné směsi s obsahem GMO.
Polská Hospodářská banka vyčíslila, že náhrada GMO sóji sójou non GMO by zdražila krmné směsi v Polsku o 30 – 50 %. Což by zvýšilo náklady producentů vajec až o 70 % a cenu vajec až o 18 %. Producenti by nemohli promítnout celé zvýšení do ceny spotřebitelům, a to by podle analýzy polské banky, mělo zničující vliv na střední a malé producenty vajec a značně by to omezilo konkurenceschopnost polských vajec na mezinárodních trzích. Navíc jak to tak vypadá, po schválení Transatlantické dohody o obchodu a investicích mezi EU a USA už s dovozem GMO produktů do EU v EU nikdo nic nezmůže.
Dovoz polských vajec do České republiky stále stoupá a vypadá to, že stoupat bude i nadále. Kvalitativně se vyrovnají českým a prostřednictvím dovozu nadnárodních obchodních řetězců jsou v České republice cenově výhodné. Na polském příběhu s krmivy s obsahem GMO je tak nejzajímavější pragmatický odklon polské vládní PiS od své bývalé opoziční argumentace.
JP
Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti. Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, jiné se brání klamnými cíli.“ Probíhající polskou politickou diskuzi na téma Jan Pavel II. či o potratech proto mediální a politický expert označil za podvod.
Už to skoro vypadalo, že se polští opoziční politici poučili a nenaskakují na vidle PiS. Po týdnu, kdy primátor Varšavy musel odpovídat na otázky typu: Bude vaše vláda nutit Poláky, aby jedli brouky? by to bylo přirozené. Ale ono ne.
Europoslankyně za Občanskou koalici Janina Ochojska tvrdí, že je mnohem více obětí na polsko-běloruské hranici, než uvádí čísla nezávislé skupiny Granica (37 obětí) : „Myslím, že obětí této hranice je mnohem více. Buď jsou v nějakém hromadném hrobě, protože bych se nedivila, kdyby se v době, kdy byl uzavřen přístup na hranice, těla prostě sbírala, aby takové důkazy nebyly. V současnosti je pohřešováno téměř 300 lidí. Proč si to myslím? Nastal v minulosti okamžik, kdy z celého Polska tam byli povoláni lesníci. Na co? Přece nepomáhali lesu v těžké chvíli. Ale k něčemu byli povoláni.“
Krzysztof Sobolewski z PiS na dotaz ohledně vyjádření Ochojské v úterý v pořadu Polského rozhlasu uvedl: „Lze jen říci, že to, co vysvětluje chování Janiny Ochojské, je nemoc. Distancuje se od svých předchozích úspěchů, od svého života.“ Jeho reakce je na tvrzení o tom, že polští myslivci sbírali mrtvoly imigrantů v polských lesích u běloruských hranic a házeli je do hromadných hrobů velmi mírná. Je to asi tím, že polští politici tak trochu mávají rukou nad tím, co Janina Ochojska o tom či onom hovoří. Připomíná jednoho maďarského poslance Federálního shromáždění, který předčítal za řečnickým pultem bibli a pak ve spodní sinusoidě podepsal rezignaci, aby se po nějaké době ve vrcholné sinusoidě domáhal vstupu do FS.
Sinusoida či ne, naštvaní polští myslivci a lesníci poslankyni Ochojskou zažalovali a polská prokuratura zahájila řízení za pomluvu. Místopředseda Občanské platformy Rafal Trzaskowski podotkl, že takto tvrdá obvinění by měla být podložena důkazy a dodal: „Pokud důkazy nejsou, škodí to lidem, o kterých poslankyně hovoří“. Donald Tusk se nevyjádřil.
Ochojska se v Bruselu věnuje problematice lidí se zdravotním postižením (ona sama je postižená od raného dětství po prodělané dětské obrně). Má zkušenosti s humanitárními aktivitami a byla přítomna na místě mnoha katastrof. Věnuje se migraci. Domnívá se, že Evropa by se imigrantům neměla uzavírat. Zároveň se podle ní musí zvýšit pomoc zemím, odkud přistěhovalci přicházejí. „Pokud chceme migranty udržet v jejich vlastních zemích, neuděláme to pomocí zdí či ostnatého drátu. Když lidé umírají hlady a žízní, utečou ze svého bydliště a riskují své životy, byť jen proto, aby zachránili své děti.“
Opoziční experti hovořící o klamných cílech vypouštěných PiS to mají těžké. Plácnutí poslankyně Ochojské okamžitě využila ruská propaganda a točí se v kruhu s velmi citlivým tématem hromadných hrobů v Katyni. Někteří polští aktivisté žádají poslankyni o bližší určení místa hromadných hrobů, ale většina spíše očekává omluvu v době spodní sinusoidy.
Když autor Tří mušketýrů psal svůj román, těšil se na zítřek a na to, co jeho hrdinové zažijí. S Polskem je to podobné.
„Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní tajemnice Małgorzata Jarosińska-Jedynak a maršálek Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski.
Náměstek Razumkov poznamenal, že na Západě pokračuje odpor proti vstupu jeho země do EU a země západní Evropy si nevšímají enormních výdajů, které Rusko investuje do zničení jednoty západních partnerů. Mělo by se vypracovat společné stanovisko – to ukázala válka. Pouze sjednoceni můžeme vyhrát proti agresorovi. Dobré vztahy je třeba znovu vybudovat na mnoha úrovních, od parlamentu až po regiony. Na Ukrajině samozřejmě existují politické spory, ale politici nebudou rozdělovat společnost v její touze stát se součástí evropské rodiny. Nejsme moc daleko od sebe a máme podobné problémy. Správní reformy je třeba provést hned, nesmíme čekat na konec války. Máme základ a možnosti reformovat zemi. Zde je příkladem pro Ukrajinu Polsko a Německo,
Ossi Savolainen zahájil svůj projev zdůrazněním, že jeho region je skutečně progresivním regionem ve Finsku, který klade důraz na ochranu životního prostředí a chce být do roku 2030 plně bezemisní. Starosta zaznamenal některé problémy vyplývající z implementace kohezní politiky. Zdůraznil, že finanční prostředky poskytnuté EU pak vláda rozděluje na národní úrovni, často nespravedlivě. Prostředky jdou do méně rozvinutých regionů, což zpomaluje přechod k nulovým emisím v regionu Helsinky-Uusimaa. Starosta zdůraznil, že jeho region se zaměřuje na inovace a prosazování zelené politiky. Má vizi a chce ji realizovat – na to ale potřebuje finance. Důležitou rolí kohezní politiky je rozvoj inovací – na výzkum této problematiky je v regionu vyčleněno 5 % HDP. K dosažení úspěchu je však nutná spolupráce na mnoha úrovních – jak s územními samosprávnými celky, tak s výzkumnými institucemi.
Dokonce i Aleksander Hagen zdůraznil, že Norové, kteří nejsou členy EU, spolupracují s EU v mnoha aspektech života. Starosta zdůraznil význam kohezní politiky v dnešním světě. Jediným řešením je konstruktivní dialog, protože každý si musí uvědomit, jak velký vliv na svou zemi má. Politická neshody musí vést ke konečné dohodě. Vždy je třeba hledat společného jmenovatele, zejména v diskusích o politice soudržnosti, která je tak důležitá pro budoucí, lepší Evropu.
Ministryně Małgorzata Jarosińska-Jedynak zdůraznila, že Polsko je jedním z největších příjemců evropských fondů – dostali jsme 76 miliard PLN. Bohužel unijní verze kohezní politiky je rigidní a nepružná. Peníze z programů pomoci nelze použít na jiné než plánované účely. A zároveň se objevil problém pandemie, války a uprchlíků z Ukrajiny. Polsko nemůže převést finanční prostředky na pomoc Ukrajincům v Polsku, protože evropští technokrati s takovým krokem nesouhlasí. „Rigidní“ programy pomoci nelze použít k jiným účelům, než je plánováno. EU zavedla nové podmínky pro příjem pomoci – tzv horizontální podmínka vztahující se k Listině základních práv. A na tomto základě zdržuje výplatu finančních prostředků. Dosud jsme obdrželi 5 miliard PLN – 1,5 % z vyjednaných prostředků. Další prostředky mají být k dispozici za 5–6 měsíců. Velkým problémem je však nedostatečná flexibilita kohezní politiky.
Maršál Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski připustil, že v místních samosprávách panovala určitá úzkost spojená s odporem EU vůči vyplácení prostředků na regionální operační programy. Jsou však realizovány – jde o vypisování soutěží které nelze nechat na později. Situace vojvodství je složitá – Dolnośląskie není chudý region, ale není stejné – jsou zde bohatší okresy, ale i chudší. Existují rozdíly, které je třeba odstranit. Maršálek zdůraznil, že je optimista a že dobře zavedená politika soudržnosti přispěje k rozvoji regionu a sníží vnitřní disproporce.
Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS v jednotlivých volebních obvodech pouze jednoho kandidáta.
Takováto dohoda by v České republice asi nebyla možná nejen kvůli střídavému mandátu českých senátorů, dvoukolovém systému, ale i kvůli tomu, že kandidáti na senátora jsou většinou místní politici vybíraní základními jednotkami politických stran a hnutí, kde centrální vedení má jen odpovědnost za případné excesy. V Polsku ale byla dohoda ve volbách v roce 2019 překvapivě úspěšná, i když nebyla ze sta procent naplněna. Polská opozice se proto o něco podobného pokouší opět.
PiS před volbami v roce 2019 nepřikládalo dohodě nějakou velkou váhu a nijak se proti ní nevymezovalo. Když pak někteří sebejistotou přetékající kandidáti splakali nad výsledkem dopadlo to pro PiS 49:51. Tomu se letos chce PiS vyhnout a dokonce přeskupilo svou stranickou organizační strukturu podle množství a rozlohy senátních obvodů. Popularita PiS klesla od posledních voleb o 10 % a i když se jí podařilo zastavit pokles preferencí, bude velmi těžké přesvědčit dostatečný počet voličů o tom, aby antiPiS celkově nevyhrál. Rozhoduje se ale u volebních uren a poučení z prohry v roce 2019 by mělo být pro PiS silně motivující.
- Sinusoidy 14.3.2023Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti. Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, […]Jaromír Piskoř
- Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv 9.3.2023„Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní […]Jaromír Piskoř
- Kdo není s námi je s PiS 4.3.2023Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS […]Jaromír Piskoř
