Connect with us
Reklama




Aktuality

Nuda v Polsku

Published

on

Polsko má po rozhodnutí politického grémia PiS rozšířeného o zástupce malých koaličních stran jasného kandidáta na polského premiéra. Překvapení se nekoná, je jím Mateusz Morawiecki. Je už jisté, že ve vládě zůstane většina ministrů, ale čeká ji rekonstrukce ve smyslu nového rozdělení kompetencí. Vznikne opět ministerstvo pro správu státního majetku a některá ekonomická ministerstva se sloučí a některá převezmou kompetence jiných.

Spekulace opozičních médií tak utichly a Sjednocená pravice po volbách ukázala, že zůstává jednotná. Kolik písmenek a spekulací bylo zveřejněno pro pocit dramatického okamžiku nikdo nespočítá a těžko se za nos chytí například Radek Sikorski, který uvažoval o možném premiérovi Gowinowi, který by se podle něj měl do koalice spojit s marxistickými, levicovými a postkomunistickými poslanci a zradit tak uskupení za které kandidoval.

Polská opozice, reprezentovaná národoveckou Konfederací, směsí levicových aktivistek a bývalých členů komunistické strany zvolených na kandidátce SLD, polskými lidovci posílenými o pár členů rozpadlého hnutí Kukiz15 a liberální Občanské platformy nahrazující svůj nepopulární název Občanskou koalicí, bude tedy další čtyři roky tahat za kratší provaz. Po prohraných krajských, evropských a parlamentních volbách vzhlíží opozice k poslednímu – ke květnovým volbám prezidentským.

Kandidovat za vládní tábor bude stávající prezident Andrzej Duda, za opozici levicovou pravděpodobně europoslanec Robert Biedroń, za lidovce její předseda Władysław Kosiniak-Kamysz a za Konfederaci kontroverzní Janusz Korwin-Mikke. O těchto jménech lze spekulovat s velkým procentem úspěšnosti. Platforma čeká, zda se její „bílý kůň“ a čestný předseda Donald Tusk rozhodne kandidovat nebo zda zůstane v evropské politice. Pokud se nerozhodne do prosince, stávající předseda Platformy naznačil, že v Občanské koalici vyhlásí vnitřní referendum a vybere tak soupeřku či soupeře pro druhé kolo květnových prezidentských voleb. Přímé prezidentské volby v Polsku jsou zajímavé ale i tím, že se může objevit nový nezávislý kandidát a pořádně zamíchat s výsledky prvního kola voleb.

Polská politická situace (přes všechny aféry v trvání dnů či týdnů) zůstává z pohledu z vnějšku klidná, předvídatelná a tedy nudná.

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

Poláci nám často ukázali, jak se má bránit svoboda. Vzpomínka tehdejšího studenta na festival Wroclaw 89

Published

on

Dva týdny před pádem režimu v Československu se v polské Vratislavi sešly tisíce odpůrců komunismu na festivalu nezávislé kultury. Zorganizovala ho polská opozice. Jak se to tehdy podařilo navzdory policii a proč je o festivalu dobré mluvit i po 30. letech o tom je pořad Ľubomíra Smatany.

Nikdy předtím (ani nikdy potom) se nesešlo na jednom místě tolik odpůrců komunismu z různých zemí jako toho 2. listopadu 1989 v polské Vratislavi.

Polsko-československá solidarita tam zorganizovala Festival nezávislé kultury, na který přijelo kolem pěti tisíc lidi, především z Československa. Další tisíce se na festival nedostaly, protože je zastavila policie na hranicích. Pár dni před sametovou revolucí se totiž nemohlo cestovat svobodně ani do Polska.

Pokoutně za Karlem Krylem
Před univerzitou stojí nakrátko ostříhaný padesátník sportovní postavy a zkoumavě se rozhlíží. Tady někde Luboš Pelikán čekal před 30 lety, aby se dostal na seminář, kde mluvili takové hvězdy jako Roger Scruton a Timothy Garton Ash nebo třeba vydavatelé exilové literatury Pavel Tigrid či Jiří Pelikán.

„Tenkrát se vážně bavili o tom, že s komunisty se bude muset udělat stejný proces jako v Norimberku s nacisty.“ říká Luboš Pelikán tehdy student Pedagogické fakulty v Plzni. Sám žádné disidenty osobně neznal, jenom mu vadili komunisté a chtěl se podívat na akci, o které slyšel z vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa.

„Hlavně nás lákal Karel Kryl. Kvůli němu jsme jeli. Jenže hranice byla neprůjezdná, tak jsme jeli z Plzně přes Boží dar, přes Německo. Úplná šílenost, ale dostali jsme se až do Wroclavi.“

To byl také důvod, proč se tisíce lidí na festival nedostaly. Hudebník Vladimír Merta jel s přáteli přes Náchod. „Vytáhli nás ven, sebrali pozvání do Polska a poslali zpátky. Po deseti hodinách jsme se zase vraceli liduprázdnou krajinou do Prahy.“

Do Vratislavi naopak dorazil třeba Mikoláš Chadima s celou kapelou, z Ostravy Jaromír Nohavica, ze Švédska přijel Jaroslav Hutka a z Nizozemí Vlastimil Třešňák. Nevětší hvězdou byl ale Karel Kryl. Vystoupil na jeviště vyprodaného velkého divadla, kam se namačkalo přes patnáct set lidí. „Dobrý den po dvaceti letech,“ následoval potlesk a Kryl vtipkoval dál. „Mám trému, není snadné hrát poprvé v životě před vlastním publikem.“
Ve Vratislavi byl tenkrát i Jiří Machálek z Plzně. Půjčil si na cestu od táty ruského žigulíka, účel ale raději zatajil. „Pro mě to byl především obrovský nádech svobody. A kdyby nepřišla po dvou týdnech revoluce i nás, tak by dojem z festivalu byl mnohem větší. Ale události doma to totálně přehlušily.“

Jirka Machálek s kamarádem Lubošem Pelikánem napsali na jednu šedivou vratislavskou zeď nápis Jakeši, táhni! A vyfotografovali se u ní s celou partou z Plzně. „Nedávno jsem ty diáky objevil v šuplíku. Vezli jsme to zpátky přes hranici a vůbec nás nenapadlo, že nás můžou prošacovat,“ říká Pelikán.

Poprvé se také před universitou Pelikán seznamuje s hlavním organizátorem festivalu a tehdejším disidentem Mirosławem Jasińskim. „Připravovali jsme festival asi půl roku a nečekali jsme, že přijede tolik lidí. Odhaduji to na pět tisíc.“

Přestože polští disidenti dělali festival na koleně, potřebovali peníze. Prostory jim univerzita a divadlo poskytly zdarma, od švédské nadace Charty 77 dostali 4 000 dolarů a největší část poslala washingtonská Nadace pro rozvoj demokracie, a to 8 500 dolarů.

Podle jejího tehdejšího předsedy Carla Gershmana to prý byly nejlépe investované v její historii. „V podstatě jeden dolar na účastníka. Když přijel Gershman do Vratislavi, tak nevěřil vlastním očím,“ říká i dnes viditelně spokojený Mirosław Jasiński.

Polská pomoc
Tak velké množství lidí se nemělo ve studené podzimní Vratislavi kde ubytovat. Pomohli místní lidé. „Rozebrali si nás lidi ve městě. Taky jsme u někoho bydleli jen tak. Poláci byli úžasní,“ říká Jiří Machálek.

Medaile pro Miloše Jakeše. Pouhé dva dny před 17. listopadem ho ocenil svaz studenstva
V té době panoval v Polsku naprostý nedostatek základního zboží. V obchodech nebyly skoro žádné potraviny, nebyl benzín, chybělo všechno. „Ten rozdíl mezi Československem a Polskem byl do očí bijící,“ říká Petruška Šustrová, která se jako jedna z mála československých disidentů do Vratislavi dostala a to také velkou oklikou letadlem přes Varšavu.

„Poláci neměli jídlo, ale měli svobodu. A dobře to věděli. Několikrát mi říkali, neboj se, i vás brzy komuna padne. Já jsem tomu samozřejmě nevěřila, a když jsem přijela do Prahy a vyprávěla to přátelům, tak si ťukali na hlavu a říkali, že bych už radši neměla nikam jezdit, že mi to nedělá dobře,“ směje se bývalá mluvčí Charty 77 a dnes překladatelka z polštiny Šustrová.

autor: Ľubomír Smatana, celý text na plus.rozhlas.cz

Continue Reading

Aktuality

Tusk se nebude ucházet o křeslo polského prezidenta

Published

on

Bývalý polský premiér a současný předseda Evropské rady Donald Tusk v úterý oznámil, že se nebude příští rok na jaře ucházet o křeslo polského prezidenta. Informují o tom polská média. O Tuskovi se spekulovalo jako o možném protikandidátovi současné hlavy státu Andrzeje Dudy, kterého podporuje vládnoucí národně konzervativní strana Právo a spravedlnost.

Tusk si myslí, že současná polská opozice je schopna prezidentské volby vyhrát. „Ale k tomu je nutné, aby kandidáta nezatěžovalo břemeno těžkých, nepopulárních rozhodnutí (z minulosti), a mě takové břemeno zatěžuje,“ vysvětlil Tusk.

Celý text na irozhlas.cz

Continue Reading

Aktuality

Polská reforma vysokoškolského vzdělávání: uzurpace moci, nebo nutná změna?

Published

on

… Ve skutečnosti i řada rektorů odmítla využít nově nabytou kontrolu nad financemi k tomu, aby udělali průvan v rozpočtech jednotlivých pracovišť – jednoduše proto, že si potřebují udržet jejich interní podporu, pokud mají být znovu zvoleni.

„Jde pořád o tytéž lidi na stejných univerzitách, a oni prostě chtějí, aby stav věcí zůstal stejný jako předtím,“ zoufá si Kulczycki. „Převážná část“ univerzit se podle něj drží starého systému a akademici si stále volí své děkany a rektory.

Ministr Gowin: Pečlivě jsme v zákoně dbali na to, abychom zajistili, že politici nebudou mít žádný vliv.

Vzhledem k současné situaci v Maďarsku i vzpomínkám na komunistický režim, kdy politici svírali akademiky železnou pěstí, Kulczycki chápe, „proč se akademická obec obává“ jeho reforem. Lituje ale toho, že po ústupcích, které vláda přijala, mají podle jeho názoru nové univerzitní rady „nulovou moc“. Krom toho jsou politici z členství v radách výslovně vyloučeni: „Pečlivě jsme v zákoně dbali na to, abychom zajistili, že politici nebudou mít žádný vliv,“ uvádí Gowin

To, kdo bude v radách sedět, ve skutečnosti do značné míry určují sami akademici. Bitva o členství v radě se například nedávno odehrála na Varšavské univerzitě, kde musel senát hlasovat třikrát, než se podařilo schválit šest nových členů, jak vysvětluje Piotr Drygas, který v senátu zastupuje studenty. Pět kandidátů – vybraných nominační radou sestavenou rektorem – bylo podle něj odmítnuto kvůli nedostatečnému zastoupení žen a humanitních věd. Konečné složení, na kterém se senát shodl, sestává převážně z akademiků. Kromě nich je mezi vybranými zástupce studentů, ředitel Světové banky a člen správní rady Santander Bank.

Skutečnost, že Polsko má k autoritářství mnohem dál než Maďarsko, se odráží i v ochotě akademiků hovořit s novináři. Na rozdíl od návštěvy THE v Budapešti v roce 2017 se žádný z polských akademiků neohlížel při rozhovoru nervózně přes rameno a nikomu nevadilo zveřejnění jeho názorů.

Gowinovy reformy se dokonce staly terčem kritiky některých členů strany Právo a spravedlnost s tím, že jsou příliš tržně orientované.
Gowin se od autoritářské identity současné polské vlády distancuje natolik, že popisuje sám sebe jako tradičního pluralistického konzervativce a zastánce svobody – dvakrát se v rozhovoru pochvalně zmínil o Edmundu Burkeovi – a implicitně se tak staví stranou od svých koaličních partnerů. Jeho reformy se dokonce staly terčem kritiky některých členů strany Právo a spravedlnost s tím, že jsou příliš tržně orientované.

„Velice často mě obviňují z neoliberalismu,“ říká Gowin o své politické filozofii. Pokud je to tak, „pak jen proto, že nemám rád stát. Myslím si, že stát by měl být omezený a dát co největší možný prostor jednotlivcům, rodinám a komunitám.“

Týden před rozhovorem pro magazín THE nicméně tentýž Jarosław Gowin vyvolal děs v řadách opozice svými plány na „repolonizaci“ polských médií v případě, že současná vláda znovu vyhraje říjnové volby: chtěl by polská média přesunout od stávajícího německého firemního vlastníka do polských rukou.

Gowin, katolík vyhozený z Tuskova kabinetu v roce 2013, kdy se postavil proti registrovanému partnerství homosexuálních párů, potratům a umělému oplodnění, navíc i přes zkrocení řady jím navržených reforem zanechá polské akademické obci jedno nesporné – a značně kontroverzní – dědictví, a to bez ohledu na to, jestli v ministerském křesle zůstane i po říjnových volbách.

Na základě Gowinových reforem byla teologie povýšena ze součásti humanitních věd na jeden z osmi hlavních vědních oborů a získala tak stejný status jako ekonomie nebo přírodní vědy. Na základě jeho reforem byla teologie povýšena ze součásti humanitních věd na jeden z osmi hlavních vědních oborů a získala tak stejný status jako ekonomie nebo přírodní vědy. To dává teologům velké pravomoci v odborných poradních komisích, které rozhodují například o tom, které časopisy nebo instituce by měly být oficiálně uznané. Kritici také tvrdí, že seznam schválených nakladatelství, který ministerstvo v rámci reforem vytvořilo, obsahuje některé katolické tiráže, které s akademickým světem nemají nic společného.

Přeloženo magazínem Universitas (celý text zde) na základě dohody o exkluzivním partnerství s magazínem Times Higher Education. Text v originále najdete zde./ Republishing based on partnership between Times Higher Education and Universitas magazine.

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • Poláci nám často ukázali, jak se má bránit svoboda. Vzpomínka tehdejšího studenta na festival Wroclaw 89 11.11.2019
    Dva týdny před pádem režimu v Československu se v polské Vratislavi sešly tisíce odpůrců komunismu na festivalu nezávislé kultury. Zorganizovala ho polská opozice. Jak se to tehdy podařilo navzdory policii a proč je o festivalu dobré mluvit i po 30. letech o tom je pořad Ľubomíra Smatany. Nikdy předtím (ani nikdy potom) se nesešlo na […]
    Jaromír Piskoř
  • Tusk se nebude ucházet o křeslo polského prezidenta 11.11.2019
    Bývalý polský premiér a současný předseda Evropské rady Donald Tusk v úterý oznámil, že se nebude příští rok na jaře ucházet o křeslo polského prezidenta. Informují o tom polská média. O Tuskovi se spekulovalo jako o možném protikandidátovi současné hlavy státu Andrzeje Dudy, kterého podporuje vládnoucí národně konzervativní strana Právo a spravedlnost. Tusk si myslí, […]
    Jaromír Piskoř
  • Vážím si toho, že moje jméno v polském fotbale už něco znamená 11.11.2019
    Nováček polské Ekstraklasy Raków Czestochowa zatím nezná remízový výsledek – buď vyhrává, nebo prohrává, nic mezi tím a to i po čtrnácti odehraných kolech. Tým, jehož součástí jsou i čeští krajánci Tomáš Petrášek (27 let), Petr Scharz (27 let) a Daniel Bartl (30 let), zvítězil ve třech z posledních čtyř vystoupení a v tabulce ho […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality