Connect with us
Reklama




Aktuality

Náš soused se proměnil víc, než kterákoli jiná země Evropy

Published

on

Například zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (ta sdružuje 36 ekonomicky rozvinutých států včetně česka) ze září letošního roku, označuje Polsko za „jeden z nejpůsobivějších příběhů růstu na světě“, který trvá nepřetržitě od roku 1991. Je to věc nevídaná, která dokazuje, jak se náš severní soud rychle mění. Zajímavé přitom je, že obyvatelé této země zůstávají nadále velmi úzkým způsobem spojeny se svojí historií, o jejíž výklad se vášnivě a rádi přou. Nikdo sice nezpochybňuje, že Polsko zažívá ve srovnání s minulostí mimořádně dobré a plodné časy, ale padají také otázky, jak mimořádně rychlá změna společnosti, odráží posledních 100 let?

Nešlo by to i lépe?

„Posledních sto let bylo pro Polsko velmi dramatických a není pochyb o tom, že pro většinu této doby byl osud pro nás poměrně nepříznivý. Když ale analyzujeme naši historii, musíme se ptát, kolik viny lze svalovat na osud a kolik viny je příčinou našich slabostí,“ řekl nedávno ekonom Witold Orłowski, rektor univerzity Vistula, která vznikla v roce 1996 a byla jednou z prvních vysokých soukromých škol po pádu komunismu v Polsku.

Profesor Orłowski vydal koncem října knihu Jiné Polsko? 1918–2018: Alternativní scénáře naší historie, ve které poukazuje mimo jiné na to, že často dominantní je v polské společnosti nedostatek schopnosti spolupracovat a definovat společné zájmy. Dodává, že tajemství úspěchu polské proměny v posledních dvou-třech desetiletích je jakýsi zázrak bezprecedentní spolupráce elit i široké veřejnosti alespoň v opravdu zásadních věcech, za které považuje členství v NATO a v Evropské unii.

Rektor Orłowski vidí ale budoucí úskalí jinde a má obavu, zda se právě vzhledem k posledním sto letům, dokážou Poláci dohodnout tak, aby situaci ustáli. „Stojíme na prahu nové, velké technologické a ekonomické revoluce. Země, které se k ní úspěšně připojí, udrží a posílí svoji hospodářskou a politickou pozici. Ti, kteří to nezvládnout, se ocitnou v bolestivé degradaci. My si s tím poradíme pouze tehdy, když správně diagnostikujeme své silné a slabé stránky, dokáže spolupracovat s cizinou a realizujeme další strategické kroky k modernizaci. V roce 1918 se Polsko zrodilo díky skutečnému zázraku. Dnes opět potřebujeme takový zázrak,“ prohlásil nedávno Witold Orłowski.

Ten je stejně jako sociolog Michał Łuczewski, členem Národní rady rozvoje, což je více než stočlenný poradní orgán polského prezidenta Andrzeje Dudy. Jenže Łuczewski vidí situaci jinak než Orłowski. Shoda panuje na tom, že ekonomické úspěchy jsou nesporné a země prochází velkou změnou. Nuance pohledu na vývoj společnosti jsou odlišné.

„Evropská unie nerozumí Polsku. Pro nás hraje daleko důležitější roli víra a tradice. Svým způsobem jsme v tom byli i na evropském poli vždy sami, odráží se to i v naší historii,“ vysvětloval mi letos v lednu při našem setkání Michał Łuczewski, který učí sociologii na Varšavské univerzitě a je také zástupce ředitele think tanku Centrum Myśli Jana Pawła II., které pečuje o odkaz názorů zemřelého papeže, který byl polským rodákem a nadále zůstává nezpochybnitelnou ikonou země.

Další pohled na polskou „stoletou“ proměnu nabízí Igor Janke, novinář, publicista a vydavatel. Ten i s odkazem na historii upozorňuje, že země zažívá „vnitřní válku“, kdy se sváří vláda a opozice a jejich příznivci. „V podstatě nikdy to nebylo jinak,“ vysvětluje Janke. Nabízí ale i jeden další pohled, který málo vnímají i Češi. „Poláci jsou nesmírně podnikaví a pracovití. Neustále se o něco snaží. Když jdete ve Varšavě po ulici, někdy cítíte, jak město vibruje, jak mnoho lidí vlastně nechodí, ale běhá za svým snem. Týká se to i velkých a malých firem. Poláci chtějí být tak úspěšní, jako Němci. Takže kromě války politické a společenské, je zde i nový, velký a důležitý fenomén, který je odlišný od naší minulosti – je zde pozitivní válka o úspěch,“ říká Igor Janke.

Co by bylo kdyby?

Bez ohledu na to, jak se dnes Polsko vyvíjí, kam spěje a jak je polská společnost rozdělená, letošní výročí 100. let nezávislosti, podobně jako nedávné výročí založení Československa, láká i k alternativnímu výkladu dějin. Náš severní soused je pro tento účel jako stvořený, protože v moderní době zažil hrůzy, utrpení a přemety, o kterých se českým zemím ani nezdálo.

Kdyby nebylo velké bitvy u Varšavy v srpnu 1920. Polská vojska zde rozdrtila sovětskou Rudou armádu, která útočila na polskou metropoli. Porážkou Rusů byl zničen sen bolševiků o spojení s německými, či francouzskými komunisty a ovládnutí Evropy. Nevíme, co by se stalo, kdyby Poláci tehdy prohráli, ale dá se předpokládat, že i vývoj v předválečném Československu by mohl být jiný.

Právě Polsko je také nejvýraznějším symbolem děsivých hrůz druhé světové války a tragédie jménem holocaust, což si ale svět uvědomil až o mnoho let později. V Polsku žilo nejvíce Židů a právě proto zde Němci zřídili hlavní část své vyhlazovací mašinérie. Méně se už ovšem ví o plánované likvidaci polských elit. Polská paměť o válce je přitom pro mnohé na Západě i Východě trnem v oku, protože obsahuje zkušenost s okupací německou i sovětskou. Pro zemi, která měla čtvrtou největší spojeneckou armádu, to nebyl příběh se šťastným koncem – byla sice na straně vítězů, ale skončila pod další okupaci.

Kdoví, jak by se vyvíjel komunismus ve střední a východní Evropě, kdyby v roce 1980 nevzniklo nezávislé odborové hnutí Solidarita, které mělo kromě pracovních a sociálních požadavků, také politické nároky. O odvaze a odhodlání Poláků svědčí to, že na jaře 1981 měla Solidarita až 10 milionů členů, přičemž celkový počet obyvatel byl 36 milionů. Umí si někdo představit, že by se více než čtvrtina obyvatel tehdejšího Československa postavila otevřeně proti režimu? To u nás nebylo možné ani náhodou.

Obrovský dopad na věřící i nevěřící v totalitních evropských zemích mělo v říjnu 1978 také zvolení papeže Jana Pavla II., což byl polský katolický kněz Karol Wojtyła. Myslet si o tom může každý, co chce, ale právě to, že papežem byl Polák, daleko více ovlivnilo jeho jednání směrem k režimům, které utlačovali lidi, než kdyby to byl příslušník jiného národa.

Podobně jako Češi, mají také Poláci různé verze své národní hymny: Původní a zkrácenou, oficiální. Také ta polská původní má část, která se dnes už nezpívá. Přitom i slova z oficiální hymny nám mohou na rozdíl od sladkého Kde domov můj, znít tvrdě: Ještě Polsko nezhynulo, dokud my žijeme. Co nám cizí přesila vzala, šavlí si vezmeme zpět. Zkrácená verze dnes vynechává zmínky o nepřátelských národech, jako byli Němci a Moskalové (což je v Polsku hanlivé označení pro Rusy). Nezkrácená podoba se naopak zpívala pro zdůraznění vzdoru za komunismu v disentu a podzemních organizacích a zvláště v době po vyhlášení výjimečného stavu po vojenském puči v roce 1981. Z pohledu současníků je to už i v případě původní verze hymny jen minulost, protože Polsko prochází rychlou změnou a dívá se jinam. Jak se to projeví za dalších 100 let? Těžko říct, ale jedním si můžeme být jisti – Poláci budou vždy i kvůli tomu, co zažili, velmi výjimečným zjevem na mapě Evropy.

Autor: Viliam Buchert, celý text na reflex.cz

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

Polské úřady brání vydání ruských dětí muslimským pěstounům. Těm děti do náhradní péče svěřilo Švédsko

Published

on

Podle polských médií se celý případ začal odehrávat ve chvíli, kdy pohraniční kontrola na letišti ve Varšavě zjistila, že se zemi snaží opustit Rus Denis Lisov s třemi dcerami (Sofie, Serafina a Alisa), po nichž je vyhlášeno pátrání ze strany švédských úřadů. V momentě zadržení celé rodiny hrozilo dětem vydání zpět do Švédska, ale díky včasné pomoci polského ombudsmana pro práva dětí Nikolaje Pawlaka podal otec dětí jménem svým a svých dcer v Polsku žádost o azyl, a tím zabránil odeslání svých dětí zpět do Švédska k muslimské pěstounské rodině.

V případu figurují i ruští diplomaté

Polská média informují, že rodina Lisovců se v roce 2012 přestěhovala z ruského Chabarovska do Švédska. Když v roce 2014 manželka Denise Lisova vážně onemocněla, na rodinu se zaměřily švédské sociální úřady, které v roce 2017 odebraly Denisovi jeho děti a daly je na výchovu do muslimské rodiny libanonského původu. Švédské úřady následně umožnily Denisovi vidět své děti jen šest hodin týdně. Denisovy děti v muslimské rodině psychicky trpěly a Denis se rozhodl vše řešit pokusem o útěk ze Švédska do Ruska. 

Po zadržení celé rodiny se případ dostal před polský soud, který rozhodl o tom, že děti nebudou zatím vráceny do Švédska a otec s dětmi zůstanou v Polsku do doby, dokud nebude vyřešena jeho žádost o politický azyl. Rozhodnutí soudu je bráno jako vítězství otce nad švédskými úřady, protože po dobu projednávání jeho případu zůstávají děti v jeho péči. O celý případ se pozorně zajímají i ruští diplomaté, kteří se snažili otcovská práva Lisova hájit již ve Švédsku.

Švédské úřady nedbaly námitek rodiny a dětí

Polská soudkyně Žaneta Seliga-Kaczmareková se k vynesenému rozsudku rozhodla i po rozhovoru s dětmi, které daly jasně najevo svou citovou vazbu na otce a touhu zůstat s ním a nevracet se do pěstounské muslimské rodiny. Podle zástupce rodiny Lisovů Babkena Khanzadyana nebraly švédské sociální úřady ohledy na námitky rodiny a dětí, že jsou křesťansky věřící a nechtějí do muslimské pěstounské rodiny. Podle svědectví dívek byl na ně ze strany muslimské pěstounské rodiny vytvářen nátlak, aby se podřídily pravidlům muslimské víry svých pěstounů.

Z tiskové zprávy polského ombudsmana pro práva dětí Nikolaje Pawlaka vyplývá, že na varšavské letiště dorazili nejen zástupci švédských úřadů, ale i muslimská pěstounská rodina, jež si chtěla dcery Lisova násilím za pomoci úřadů vzít zpět od jejich otce. Tomu zabránila rychlá reakce polského ombudsmana Pawlaka. Jak dále informuje tisková zpráva, švédské úřady porušily usnesení Rady Evropské unie pro spravedlnost a vnitřní věci, které zavádí ve všech zemích EU jednotný princip respektování národní, kulturní, náboženské a jazykové identity dítěte. Toto usnesení prosadily polské úřady v rámci EU v prosinci roku 2018.

Autor: Lukáš Lhoťan, celý text na Reflex.cz

 

Continue Reading

Aktuality

Rusové vrak prezidentského letadla Polákům nikdy nevydají. Mohou za to Poláci

Published

on

Ruský velvyslanec v Polsku Sergej Andrejev uvedl, že vyšetřování v Polsku v případě Smolenska „jsou nepřetržité pokusy o nalezení důkazů, že Rusko nějak souvisí s katastrofou“ a dodal: „takové důkazy nebyly a nejsou.“

Příčiny a okolnosti katastrofy z 10. dubna 2010, ruský velvyslanec popsal jako „dobře známé po dlouhou dobu“. Podle něj: „Jsou popsány ve zprávách Mezinárodního leteckého výboru (MAK) a polské komise Millera z roku 2011. Tragické následky byly způsobeny především špatnými povětrnostními podmínkami a chybami posádky letadla. Nikdo z důležitých specialistů tyto závažné závěry nezpochybňuje. Jenže ruský Vyšetřovací výbor je nucený se orientovat v otázkách a verzích, které stále předkládá polská strana. V důsledku toho ruské vyšetřování nemůže být dokončeno a vrak letadla, jako předmět doličný, podle ruských právních předpisů, musí zůstat k dispozici pro ruské vyšetřování.“

Continue Reading

Aktuality

Tragédie u Smolenska

Published

on

oběti katastrofy u SmolenskaNa katastrofu polského prezidentského letadla u Smolenska dnes vzpomíná celé Polsko. Výročí pádu letadla vzbuzuje ve velké části Poláků velmi osobní pocity smutku a spekulace na téma příčiny smrti bývalého polského prezidenta neutuchají. Je přirozené, že Jaroslawa Kaczyńského smrt jeho bratra bolí. Je jisté, že „jeho“ vláda zpětně probere vše, co Tusk a jeho lidi před i po pádu letadla dělali. Ruská strana dodnes nepředala Polsku vrak prezidentského letadla, a pokud bude u vlády v Polsku generace nejvíce tragédií zasažených politiků, bude se hledat a bude se zjišťovat. 

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • Polské úřady brání vydání ruských dětí muslimským pěstounům. Těm děti do náhradní péče svěřilo Švédsko 11.4.2019
    Podle polských médií se celý případ začal odehrávat ve chvíli, kdy pohraniční kontrola na letišti ve Varšavě zjistila, že se zemi snaží opustit Rus Denis Lisov s třemi dcerami (Sofie, Serafina a Alisa), po nichž je vyhlášeno pátrání ze strany švédských úřadů. V momentě zadržení celé rodiny hrozilo dětem vydání zpět do Švédska, ale díky […]
    Jaromír Piskoř
  • Investoři Polsku nevěří 11.4.2019
    Naši severní sousedé ve snaze rozvíjet obnovitelné zdroje zřejmě narazí. Polské vládě se totiž náležitě vrací několik let nestabilního právního prostředí – investoři prostředí jednoduše nedůvěřují. Polsko přitom zatím nesplnilo svůj cíl podílu OZE, který plyne z evropských klimatických cílů do roku 2020. V roce 2015, kdy podíl obnovitelných zdrojů dosahoval téměř 12 %, se […]
    Jaromír Piskoř
  • Rusové vrak prezidentského letadla Polákům nikdy nevydají. Mohou za to Poláci 10.4.2019
    Ruský velvyslanec v Polsku Sergej Andrejev uvedl, že vyšetřování v Polsku v případě Smolenska „jsou nepřetržité pokusy o nalezení důkazů, že Rusko nějak souvisí s katastrofou“ a dodal: „takové důkazy nebyly a nejsou.“ Příčiny a okolnosti katastrofy z 10. dubna 2010, ruský velvyslanec popsal jako „dobře známé po dlouhou dobu“. Podle něj: „Jsou popsány ve […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality