Connect with us
Reklama




Aktuality

Náš soused se proměnil víc, než kterákoli jiná země Evropy

Published

on

Například zpráva Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (ta sdružuje 36 ekonomicky rozvinutých států včetně česka) ze září letošního roku, označuje Polsko za „jeden z nejpůsobivějších příběhů růstu na světě“, který trvá nepřetržitě od roku 1991. Je to věc nevídaná, která dokazuje, jak se náš severní soud rychle mění. Zajímavé přitom je, že obyvatelé této země zůstávají nadále velmi úzkým způsobem spojeny se svojí historií, o jejíž výklad se vášnivě a rádi přou. Nikdo sice nezpochybňuje, že Polsko zažívá ve srovnání s minulostí mimořádně dobré a plodné časy, ale padají také otázky, jak mimořádně rychlá změna společnosti, odráží posledních 100 let?

Nešlo by to i lépe?

„Posledních sto let bylo pro Polsko velmi dramatických a není pochyb o tom, že pro většinu této doby byl osud pro nás poměrně nepříznivý. Když ale analyzujeme naši historii, musíme se ptát, kolik viny lze svalovat na osud a kolik viny je příčinou našich slabostí,“ řekl nedávno ekonom Witold Orłowski, rektor univerzity Vistula, která vznikla v roce 1996 a byla jednou z prvních vysokých soukromých škol po pádu komunismu v Polsku.

Profesor Orłowski vydal koncem října knihu Jiné Polsko? 1918–2018: Alternativní scénáře naší historie, ve které poukazuje mimo jiné na to, že často dominantní je v polské společnosti nedostatek schopnosti spolupracovat a definovat společné zájmy. Dodává, že tajemství úspěchu polské proměny v posledních dvou-třech desetiletích je jakýsi zázrak bezprecedentní spolupráce elit i široké veřejnosti alespoň v opravdu zásadních věcech, za které považuje členství v NATO a v Evropské unii.

Rektor Orłowski vidí ale budoucí úskalí jinde a má obavu, zda se právě vzhledem k posledním sto letům, dokážou Poláci dohodnout tak, aby situaci ustáli. „Stojíme na prahu nové, velké technologické a ekonomické revoluce. Země, které se k ní úspěšně připojí, udrží a posílí svoji hospodářskou a politickou pozici. Ti, kteří to nezvládnout, se ocitnou v bolestivé degradaci. My si s tím poradíme pouze tehdy, když správně diagnostikujeme své silné a slabé stránky, dokáže spolupracovat s cizinou a realizujeme další strategické kroky k modernizaci. V roce 1918 se Polsko zrodilo díky skutečnému zázraku. Dnes opět potřebujeme takový zázrak,“ prohlásil nedávno Witold Orłowski.

Ten je stejně jako sociolog Michał Łuczewski, členem Národní rady rozvoje, což je více než stočlenný poradní orgán polského prezidenta Andrzeje Dudy. Jenže Łuczewski vidí situaci jinak než Orłowski. Shoda panuje na tom, že ekonomické úspěchy jsou nesporné a země prochází velkou změnou. Nuance pohledu na vývoj společnosti jsou odlišné.

„Evropská unie nerozumí Polsku. Pro nás hraje daleko důležitější roli víra a tradice. Svým způsobem jsme v tom byli i na evropském poli vždy sami, odráží se to i v naší historii,“ vysvětloval mi letos v lednu při našem setkání Michał Łuczewski, který učí sociologii na Varšavské univerzitě a je také zástupce ředitele think tanku Centrum Myśli Jana Pawła II., které pečuje o odkaz názorů zemřelého papeže, který byl polským rodákem a nadále zůstává nezpochybnitelnou ikonou země.

Další pohled na polskou „stoletou“ proměnu nabízí Igor Janke, novinář, publicista a vydavatel. Ten i s odkazem na historii upozorňuje, že země zažívá „vnitřní válku“, kdy se sváří vláda a opozice a jejich příznivci. „V podstatě nikdy to nebylo jinak,“ vysvětluje Janke. Nabízí ale i jeden další pohled, který málo vnímají i Češi. „Poláci jsou nesmírně podnikaví a pracovití. Neustále se o něco snaží. Když jdete ve Varšavě po ulici, někdy cítíte, jak město vibruje, jak mnoho lidí vlastně nechodí, ale běhá za svým snem. Týká se to i velkých a malých firem. Poláci chtějí být tak úspěšní, jako Němci. Takže kromě války politické a společenské, je zde i nový, velký a důležitý fenomén, který je odlišný od naší minulosti – je zde pozitivní válka o úspěch,“ říká Igor Janke.

Co by bylo kdyby?

Bez ohledu na to, jak se dnes Polsko vyvíjí, kam spěje a jak je polská společnost rozdělená, letošní výročí 100. let nezávislosti, podobně jako nedávné výročí založení Československa, láká i k alternativnímu výkladu dějin. Náš severní soused je pro tento účel jako stvořený, protože v moderní době zažil hrůzy, utrpení a přemety, o kterých se českým zemím ani nezdálo.

Kdyby nebylo velké bitvy u Varšavy v srpnu 1920. Polská vojska zde rozdrtila sovětskou Rudou armádu, která útočila na polskou metropoli. Porážkou Rusů byl zničen sen bolševiků o spojení s německými, či francouzskými komunisty a ovládnutí Evropy. Nevíme, co by se stalo, kdyby Poláci tehdy prohráli, ale dá se předpokládat, že i vývoj v předválečném Československu by mohl být jiný.

Právě Polsko je také nejvýraznějším symbolem děsivých hrůz druhé světové války a tragédie jménem holocaust, což si ale svět uvědomil až o mnoho let později. V Polsku žilo nejvíce Židů a právě proto zde Němci zřídili hlavní část své vyhlazovací mašinérie. Méně se už ovšem ví o plánované likvidaci polských elit. Polská paměť o válce je přitom pro mnohé na Západě i Východě trnem v oku, protože obsahuje zkušenost s okupací německou i sovětskou. Pro zemi, která měla čtvrtou největší spojeneckou armádu, to nebyl příběh se šťastným koncem – byla sice na straně vítězů, ale skončila pod další okupaci.

Kdoví, jak by se vyvíjel komunismus ve střední a východní Evropě, kdyby v roce 1980 nevzniklo nezávislé odborové hnutí Solidarita, které mělo kromě pracovních a sociálních požadavků, také politické nároky. O odvaze a odhodlání Poláků svědčí to, že na jaře 1981 měla Solidarita až 10 milionů členů, přičemž celkový počet obyvatel byl 36 milionů. Umí si někdo představit, že by se více než čtvrtina obyvatel tehdejšího Československa postavila otevřeně proti režimu? To u nás nebylo možné ani náhodou.

Obrovský dopad na věřící i nevěřící v totalitních evropských zemích mělo v říjnu 1978 také zvolení papeže Jana Pavla II., což byl polský katolický kněz Karol Wojtyła. Myslet si o tom může každý, co chce, ale právě to, že papežem byl Polák, daleko více ovlivnilo jeho jednání směrem k režimům, které utlačovali lidi, než kdyby to byl příslušník jiného národa.

Podobně jako Češi, mají také Poláci různé verze své národní hymny: Původní a zkrácenou, oficiální. Také ta polská původní má část, která se dnes už nezpívá. Přitom i slova z oficiální hymny nám mohou na rozdíl od sladkého Kde domov můj, znít tvrdě: Ještě Polsko nezhynulo, dokud my žijeme. Co nám cizí přesila vzala, šavlí si vezmeme zpět. Zkrácená verze dnes vynechává zmínky o nepřátelských národech, jako byli Němci a Moskalové (což je v Polsku hanlivé označení pro Rusy). Nezkrácená podoba se naopak zpívala pro zdůraznění vzdoru za komunismu v disentu a podzemních organizacích a zvláště v době po vyhlášení výjimečného stavu po vojenském puči v roce 1981. Z pohledu současníků je to už i v případě původní verze hymny jen minulost, protože Polsko prochází rychlou změnou a dívá se jinam. Jak se to projeví za dalších 100 let? Těžko říct, ale jedním si můžeme být jisti – Poláci budou vždy i kvůli tomu, co zažili, velmi výjimečným zjevem na mapě Evropy.

Autor: Viliam Buchert, celý text na reflex.cz

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

Polské úřady udělily Norce azyl

Published

on

Polské úřady potvrdily udělení azylu norské občance a její dvouleté dceři, která utekla do Polska z obavy, že by jí již druhé dítě mohl odebrat norský úřad pro zajištění sociální a právní ochrany nezletilých. Oznámení následovalo dva dny poté, co se Norsko rozhodlo vyhostit polského konzula v Oslo, který proslul ostrými spory se sociální službou Barnevernet o děti odebírané polským rodičům. Varšava zareagovala recipročně a vyhostila norskou konzulku.

„Úřad pro záležitosti cizinců oficiálně přiznal azyl Norce Silji Garmové,“ napsal server Polska wirtualna. „Úřad uznal, že rodinu ohrožuje porušování lidských práv v Norsku a že je v zájmu republiky udělit jí ochranu,“ napsal na twitteru Jerzy Kwaśniewski z nevládní organizace, která Norce pomáhala. „Zásada ochrany rodiny jako ústavní zásada je podstatným prvkem státní politiky, jak domácí, tak zahraničí,“ dodal náměstek ministra zahraničí Szymon Szynkowski.

Norka Silje Garmová, které úřady odebraly dvanáctiletou dceru na základě udání jejího otce, požádala o udělení azylu v Polsku v srpnu 2017. Ve vlasti jí hrozilo, že jí státní úředníci odeberou i mladší dceru Eiru, a to prý na základě udání, že zneužívá léky proti bolesti a vede „chaotický způsob života“. Pod petici na podporu udělení azylu Norce se podepsaly tisíce Poláků.

Proti udělení azylu se dvakrát, loni v lednu a v červenci, postavilo polské ministerstvo zahraničí. Argumentovalo, že právní situace žadatelky se mezitím změnila, protože její případ úřady v Norsku uzavřely a stáhly obvinění. Norka ale podala žádost o udělení azylu znovu. Ministerstvo tak změnilo názor a v prosinci vyjádřilo s udělením azylu souhlas, a tak procedura mohla dospět do konce.

ČTK/lidovky.cz

Continue Reading

Aktuality

Jak Poláci oceňují práci PiS?

Published

on

Podle průzkumu CBOS oceňuje pozitivně tříletou vládu PiS 51 % Poláků. Kritických je 40 %. PiS podporují důchodci (61 %), obyvatelé vesnic (62 %), lidé se základním, středním a odborným vzděláním (60 %) a nízkopříjmové skupiny obyvatel (61 %).
Respondenti oceňují u PiS příznivé změny v sociálně-ekonomické sféře. Program 500+, zlepšení ekonomické situace, fiskální politiky a snížení věku odchodu do důchodu.

37 % respondentů negativně hodnotí PiS za zneužívání vládnutí, porušování ústavy, omezování demokracie a způsob schvalování zákonů. 27 % respondentů vyjádřilo negativní hodnocení k reformě justice, kvalitě stání správy, rozdělování společnosti a zasévání nenávisti. Stejné procento negativně oceňuje politiku rozdávání. Špatnou zahraniční politiku vytýká PiS 17 % respondentů. 59 % respondentů si myslí, že PiS zapomíná na volební sliby, 31 % si myslí opak.

Continue Reading

Aktuality

Zemřel Jan Olszewski

Published

on

Ve čtvrtek 7. února zemřel polský právník a politik Jan Olszewski. Jeho život by se klidně dal vyprávět jako ilustrace dějin polského nenásilného boje s komunismem. Vzhledem k tomu, že se narodil v roce1930, stihl ještě jako třináctiletý vstoupit do tzv. Šedých zástupů, skautských oddílů, které pomáhaly slavné Armii Krajowé, a zúčastit se jako spojka Varšavského povstání proti německé okupaci.

Po válce vystudoval na Varšavské univerzitě práva a pracoval na ministerstvu spravedlnosti a v Polské akademii věd. Byl členem redakční rady týdeníku „Po Prostu“, kam psal mj. články požadující rehabilitaci Armii Krajowé v historické paměti a byl na dva roky postižen zákazem publikovat. Byl členem intelektuální skupiny Klub křivého kola a pracoval jako advokát, v šedesátých letech hájil v politických procesech odpůrce režimu, jako byli mimo jiné Jacek Kuroň, Karol Modzelewski, Janusz Szpotański nebo Adam Michnik. Po studentském povstání v březnu 1968 hájil pronásledované studenty, což mu na nějakou dobu vyneslo zákaz výkonu povolání.

V letech 1975 a 1976 podepsal dva kolektivní dopisy, protestující proti chystaným změnám polské ústavy, v níž mělo být mj. zakotveno nenarušitelné spojenectví se Sovětským svazem. V roce 1976 podepsal také prohlášení 14 intelektuálů, kteří se solidarizovali s dělnickými protesty, které mimochodem vedly ke vzniku Výboru na obranu dělníků. Jan Olszewski patřil k zakladatelům tohoto Výboru, byl spoluautorem řady jeho prohlášení, ale v seznamu členů záměrně nebyl uveden, aby mohl u procesů pronásledované dělníky hájit.

V září 1980 se podílel na zakládání nezávislého odborového svazu ve Varšavě. Když se 17. září sešli představitelé vznikajících nezávislých odborů v Gdaňsku, vystoupil tam Olszewski vedle Karola Modzelewského s návrhem, aby se vznikající odbory spojily do jedné velké celostátní organizace – vznikla tak slavná Solidarita. Jan Olszewski byl poradcem jejích celostátních orgánů a jedním z autorů různých prohlášení a statutu nezávislého odborového svazu. Po nastolení vojenského stavu a internaci vůdců Solidarity byl jejich obhájcem.

Účastnil se příprav kulatého stolu, u nějž na jaře 1989 zasedli představitelé moci s opozicí, a účastnil se jednání o reformách práva a soudnictví jako expert solidaritní strany. V roce 1991 byl zvolen do parlamentu a 6. prosince téhož roku se stal předsedou rady ministrů. V čele vlády však stál jen půl roku – v červnu 1992 totiž parlament jeho vládě vyslovil nedůvěru poté, co ministr vnitra Antoni Macierewicz splnil takzvané lustrační usnesení, tj. požadavek téhož parlamentu a předložil seznam ústavních činitelů, kteří v minulosti působili jako agenti komunistické státní bezpečnosti. Poté byl Jan Olszewski ještě dvakrát zvolen do parlamentu, podílel se na vzniku nových stran a pracoval mj. v Ústavním soudu.

Polský prezident Andrzej Duda hodlá vyhlásit k úmrtí Jana Olszewského národní smutek, který, jak uvedl jeho mluvčí, bude delší než jeden den, protože Olszewski byl významným představitelem Polska.

Petruška Šustrová, Český rozhlas

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • Polské úřady udělily Norce azyl 14.2.2019
    Polské úřady potvrdily udělení azylu norské občance a její dvouleté dceři, která utekla do Polska z obavy, že by jí již druhé dítě mohl odebrat norský úřad pro zajištění sociální a právní ochrany nezletilých. Oznámení následovalo dva dny poté, co se Norsko rozhodlo vyhostit polského konzula v Oslo, který proslul ostrými spory se sociální službou […]
    Jaromír Piskoř
  • Jak Poláci oceňují práci PiS? 13.2.2019
    Podle průzkumu CBOS oceňuje pozitivně tříletou vládu PiS 51 % Poláků. Kritických je 40 %. PiS podporují důchodci (61 %), obyvatelé vesnic (62 %), lidé se základním, středním a odborným vzděláním (60 %) a nízkopříjmové skupiny obyvatel (61 %). Respondenti oceňují u PiS příznivé změny v sociálně-ekonomické sféře. Program 500+, zlepšení ekonomické situace, fiskální politiky […]
    Jaromír Piskoř
  • Muž se pomstil soudu, poplatek uhradil 30 kilogramy drobných 12.2.2019
    Jistý Polák, který se chtěl pomstít za liknavost justice, uhradil soudní poplatky drobnými o celkové hmotnosti 30 kilogramů. Do pokladny přinesl 750 zlotých (skoro 4500 korun) ve dvou pytlích, v nichž byly mince v hodnotě jednoho, dvou a pěti grošů (šest, 12 a 30 haléřů), informoval internetový portál onet.pl. Pracovnice pokladny 34letému muži jménem Andrzej […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality