Connect with us
Reklama




Aktuality

MIKROAKPOKALYPSA JMÉNEM VOLYŇSKÁ ŘEŽ

Published

on

památník obětí MalínLidové noviny a MF Dnes zveřejnily v sobotu článek Vraždili Čechy v Malině i Poláci? (na serveru IDNES.cz s titulkem Na největším masakru Čechů v Malině se podíleli i Poláci) redaktora Luboše Palaty. Pokud vezmeme v potaz název textu a zvýrazněné fragmenty, vyplývá z nich, že v roce 1943 na ukrajinské Volyni Poláci vraždili masově Ukrajince a příležitostně i místní českou menšinu.

Je to asi stejně logicky závěr, jako kdybychom v článku o Holocaustu zvýraznili pasáž, v níž židovští uprchlíci krutě pobijí zbloudilého „esesáka“…

V Českém Malině, zřejmě „omylem“ německé okupační moci, zemřelo v červenci 1943 několik stovek volyňských Čechů. V dosavadní české a polské historiografii se nikde o zásadním podílů etnických Poláků na masakru nepíše. Stejně tak téměř nic na toto téma nenajdeme ve vzpomínkách přeživších Volyňáků – což koneckonců článek bezostyšně přiznává. „Tuto skutečnost zmiňují pouze některé ukrajinské zdroje, převážně blízké nacionalistickým kruhům“ – říká historik Grzegorz Motyka, zřejmě největší odborník na toto období, jehož vysvědčením může být skutečnost, že je v Polsku krajanským spolky vyhnaných z Volyně považován za příliš proukrajinského a dědicům tradice Ukrajinské povstalecké armády se zase zdá moc propolský. „Pro mne je rozhodující paměť obětí“ – říká. „A v ní jsou jako strůjci masakru v Malině jasně označeni Němci“.

Rodina básníka Josefa Mlejnka pochází z České Sklíni, asi 15-20 kilometrů od Malina. „Bylo vidět, když hořel“ – vypráví rodinné vzpomínky Mlejnek. A dodává: „Nikdy jsem neslyšel ani v náznaku o tom, že by se na vypálení a vyvraždění obyvatel Českého Malina aktivně podíleli Poláci nebo že by dokonce byl masakr jejich dílem. Potvrdila mi to řada pamětníků, se kterými jsem po tomto textu mluvil“.

Království chaosu

Volyň, a celá Ukrajina, byla tehdy královstvím chaosu, v němž působilo několik ozbrojených organizací (německá armáda, ukrajinské, polské a sovětské partyzánské oddíly, ukrajinské a polské pomocné policejní sbory v německých službách). „To byl boj všech proti všem“ – říká Mlejnek. V rámci nacistické armády na východní frontě působila navíc pestrobarevná směsice jednotek, od Španělů a Belgičanů až po kavkazské národy a Uzbeky. Pokud najdeme na seznamu vojáků, kteří v Českém Malině vraždili, takového zbloudilého Vláma či Uzbeka, budeme psát palcovými titulky o tom, že Čechy v Malině vraždili Uzbeci?

Grzegorz Motyka k tomu dodává: „I když nic tomu nenasvědčuje, je možné, že se tam nějaká skupinka členů polských policejních sborů ocitla. Musíme si však pamatovat, že z pohledu legitimní exilové vlády se jednalo o kolaboranty, které polský odboj trestal smrti.“ Josef Mlejnek k tomu poukazuje: „Tvrdit něco podobného je skoro stejné jako tvrdit, že Lidice zlikvidovali sami Češi, neboť se na jejich likvidaci nepřímo podílelo – podobně jako na obléhání atentátníků na Heydricha v kryptě sv. Cyrila a Metoděje – české protektorátní četnictvo.“ Motyka celou věc pak uzavírá konstatací: „Pokud má autor nějaké konkrétní důkazy, Ústav národní paměti určitě zahájí stíhání, volyňští Češi byli přece polští občané“.

Ohýbání skutečnosti

Druhým pólem textu Luboše Palaty, je rovnítko, jež autor klade mezi ukrajinské a polské „řádění“ na Volyni. I zde je historická skutečnost ohýbána až prásknuti.
„Nelze pochybovat, že na Volyni v létě 1943 se odehrál jeden z největších masakru civilního obyvatelstva během 2. světové války“ – říká ukrajinský historik Andrij Portnov na téma akce UPA. Navíc jde o masakr vedený způsobem, který Evropanovi přivádí na mysl obrázky z africké Rwandy. S tím rozdílem, že namísto exotických mačet hlavní roli hrály naše domácí středoevropské zemědělské nástroje – kosy, pily, sekyry. Zadat v Google Images heslo Volyň 1943 je úkon pouze pro silnější povahy…

Rozložení sil na začátku konfliktu bylo jasné: na jedné straně dobře organizované jednotky UPA, jejíž velení razilo teorii aktivního „očištění“ území z cizích (tedy polských prvků) pro budoucí svobodnou a monolitní Ukrajinu. Na druhé straně polské vesnice, občas bráněné naprosto nesrovnatelnými silami domobrany a velmi slabé na těchto místech Zemské armády. Poměr sil odpovídal etnickému složení, které bylo téměř 10:1 ve prospěch Ukrajinců. Podstatnou část ukrajinských sil představovaly pomocné policejní oddíly, které pod německým velením předtím „proškolené“ likvidaci desítek tisíc ukrajinských Židů. Tyto oddíly, těsně před začátkem masakru, vlivem definitivního „rozchodu“ mezi ukrajinskými nacionalisty a Němci, přešly z veliké části do ilegality. Nicméně pokračovaly v duchu opakujícího se v té době na Ukrajině hesla: „Nejdřív Židé, pak Poláci“.

Ewa Siemaszkowa zdůrazňuje, že v oblastech na západ od Volyně, kde byl poměr obyvatelstva vyrovnanější, a kde lze v pozdějších letech mluvit o polsko-ukrajinské válce, místní Poláci dostávali nejdříve od UPA varování a pokyn k vystěhování. Na Volyni žádné nepřišlo. Cílem byla okamžitá fyzická likvidace nejen obyvatelstva, ale i jejich obydlí. Vesnice měly být zaorány a sady pokácené, tak aby po polské přítomnosti nezbyla ani stopa.
Podle Portnova nelze klást měřítko mezi strůjci masakru a obrannými či odvetnými kroky podnikanými polskými oddíly. „Ani z hlediska počtu obětí, ani rozsahu, ani – co je nejdůležitější – naplánovaní masového zločinu“. V článku Luboše Palaty však i v číslech panuje velký zmatek. Na jedné straně píše o 50-60 tisících povražděných na Volyni Poláků-civilistů, což odpovídá číslům uváděným ve většině současných historických prací. Na druhé se v článku píše o deseti až čtyřiceti tisících zabitých v odvetě Ukrajincích. „Tato čísla, hlavně v jejich horním rozmezí, jsou vycucaná z prstu“ – odpovídá Grzegorz Motyka. „Odvetné akce polské Zemské armády se bohužel konaly, mnoho z nich se dotklo i civilistů, nicméně počet ukrajinských obětí nepřesáhl dva až tři tisíce.“ Pokud tedy uvádíme maximální udávané na Ukrajině čísla, bylo by pak jako protiváhu dobré zmínit, že se v prostředí polských krajanských spolků mluví až o dvou stech tisících polských obětí řeže. „Jedno a druhé jsou nepodložené údaje“ – uzavírá Motyka.

Ukrajinští historikové do „polských zločinů“ připočítávají i obětí Schutzmannschaften, tedy právě zmíněných pomocných četnických oddílů. Do těch začínají Němci verbovat i Poláky až v průběhu řeže, v reakci na to, že jejich dosavadní ukrajinští spojenci přešli od spolupráce k otevřené válce. Mohli tedy využít situaci, ve které se polskému obyvatelstvu najednou německý okupant jeví jako „menší zlo“ než ukrajinští partyzáni s jejich strategii exterminace všeho polského hic et nunc. Koneckonců o několik měsíců později je v této oblasti s úlevou vítána Rudá armáda. Zlomyslná ironie dějin způsobuje, že navzdory tomu, že polské obyvatelstvo nemohlo po zkušenostech z minulosti mít žádné iluze na téma „rudého moru“, hrozba okamžité fyzické likvidace z rukou Ukrajinců je vedla ke spolupráci se sovětskými orgány.

Dílo nacistické okupace

Volyňská řež byla mikro-apokalypsou v rámci makro-apokalypsy druhé světové války. Jako takovou ji nelze číst bez kontextu celé nelidské reality, do níž Evropu uvrhly dva totalitní režimy: německý a sovětský. Ač byly vztahy mezi Poláky, Ukrajinci či Židy na dávném východním pohraničí Rzeczpospolité všelijaké, teprve nacistická okupace a šílenství, které zachvátilo region, vytvořily ovzduší pro naprosté zničení po staletí společně obývaného prostoru a pro zmizení téměř beze stopy dvou ze tří zmíněných komunit. Slovy historika M.J. Chodakiewicze, toto „radikální přerušení kontinuity historické pamětí“ může být napraveno pouze skrze bolestivé otevírání se všech stran na pravdu. Insinuace a manipulace tomu nepomohou.

Maciej Ruczaj
Autor je polsky politolog a publicista žijící v ČR

Psáno pro Lidové noviny.

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

Prohlášení premiéra Mateusze Morawieckého

Published

on

Dvacáté století přineslo světu nepředstavitelné utrpení a smrt stovek milionů lidí, zabitých ve jménu šílených totalitních ideologií. Fakt, že nacismus, fašismus a komunismus mají na svědomí krvavé zločiny, bere naše generace jako samozřejmost. Samozřejmé je také to, kdo je za tyto zločiny zodpovědný, a čí spojenectví stálo na začátku druhé světové války, nejvražednějšího konfliktu v dějinách lidstva.

Bohužel, čím více času uplynulo od těchto tragických událostí, tím méně o nich vědí naše děti a vnoučata. Proto je tak důležité, abychom i nadále nahlas vyslovovali pravdu o druhé světové válce, o jejích strůjcích a obětech – a stavěli se proti jakýmkoli pokusům o falšování historie.

Paměť o tomto zlu je zvláště důležitá pro Polsko, první oběť války. Naše země byla ozbrojené agresi hitlerovského Německa a sovětského Ruska vystavena jako první. A právě Polsko bylo první zemí, která bojovala na obranu svobody v Evropě.

Odpor vůči těmto mocnostem zla však není pouze vzpomínkou na polské hrdinství – je co něco mnohem významnějšího. Tento odpor je odkazem celé dnešní svobodné a demokratické Evropy, která se dala do boje proti dvěma totalitám. Dnes, kdy někteří pro dosažení svých politických cílů neváhají pošlapat památku těchto dějinných událostí, musí Polsko hájit pravdu. Ne pro svůj prospěch, nýbrž jménem toho, čím je Evropa.

Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaný 23. srpna 1939, nebyl „smlouvou o neútočení“. Šlo o politický a vojenský svazek, jenž rozděloval Evropu na dvě sféry vlivu na linii tří polských řek: Narev, Visla a San, která se o měsíc později přesunula na linii Bugu, na základě Smlouvy o hranicích a přátelství mezi třetí říší a SSSR, uzavřené 28. září 1939. Pakt byl předehrou k nepředstavitelným zločinům, které byly během dalších několika let spáchány po obou stranách této linie.

Spojenectví Hitlera a Stalina bylo okamžitě uvedeno v život: 1. září 1939 nacistické Německo zaútočilo na Polsko ze západu, jihu a severu, 17. září pak Sovětský svaz napadl Polsko z východu.

22. září se v Brestu Litevském uskutečnila velká vojenská přehlídka – oslava společného vítězství hitlerovského Německa a sovětského Ruska nad nezávislým Polskem. Takovéto přehlídky nepořádají smluvní strany paktů o neútočení – dělají to spojenci a přátelé.

A právě tak to bylo s Hitlerem a Stalinem: dlouho byli nejen spojenci, nýbrž i přáteli. Toto přátelství vzkvétalo natolik, že když skupina 150 německých komunistů ještě před vypuknutím druhé světové války uprchla ze třetí říše do Sovětského svazu, v listopadu 1939 je Stalin vydal Hitlerovi jako jakýsi „dar“– a tím je poslal na jistou smrt.

Sovětský svaz s Říší po celou dobu úzce spolupracoval. Na konferenci v Brestu 27. listopadu 1939 představitelé tajných služeb obou států projednávali metody a zásady spolupráce při potírání polských odbojových organizací na okupovaných územích. Další konference funkcionářů NKVD a SS týkající se jejich spolupráce proběhly mj. v Zakopaném a v Krakově (v březnu 1940). To nebyly rozhovory o neútočení, nýbrž o likvidaci (rozuměj: vraždění) lidí, polských občanů, a o společných spojeneckých akcích s cílem úplného zničení Polska.

Bez spoluúčasti Stalina při dělení Polska a bez surovin, které Stalin dodával Hitlerovi, by německá zločinná mašinérie neovládla Evropu. Poslední vlaky s dodávkami vyjely ze Sovětského svazu do Německa 21. června 1941 – den před útokem nacistického Německa na dosavadního spojence. Díky Stalinovi mohl Hitler beztrestně dobývat další země, zavírat Židy z celého kontinentu do ghett a připravovat holocaust – jeden z největších zločinů v dějinách lidstva.

Stalin na východě prováděl zločinné akce, podřizoval si jeden stát po druhém a budoval strukturu táborů, které Rus Alexandr Solženicyn nazval Souostroví Gulag. Táborů, ve kterých byly miliony lidí, odpůrců komunistické vlády, ničeny otrockou, vražednou katorgou.

Zločiny komunismu začaly ještě před druhou světovou válkou – od hladomoru milionu Rusů na začátku dvacátých let, přes Velký hladomor, v jehož důsledku zemřelo mnoho milionů obyvatel Ukrajiny a Kazachstánu, až po Velkou čistku, během níž bylo povražděno téměř 700 tisíc politických protivníků a běžných občanů, především Rusů, rovněž v rámci tzv. Polské operace NKVD, ve které byli postříleni hlavně občané SSSR polského původu. Na smrt byly vydány děti, ženy a muži. Pouze v Polské operaci bylo podle údajů NKVD zastřeleno 111 tisíc osob – tito lidé byli úkladně zavražděni sovětskými komunisty. Být v té době Polákem v Sovětském svazu znamenalo rozsudek smrti nebo mnoholeté vyhnanství na Sibiři.

Pokračováním této politiky byly zločiny páchané již po sovětském vpádu do Polska (17. září  1939) – mezi tyto zločiny patří i vyvraždění více než 22 tisíc polských důstojníků a dalších zástupců elity mj. v Katyni, Charkově, Tveru, Kyjevě a Minsku – a také v mučírnách NKVD a lágrech v nejvzdálenějších koutech sovětského impéria.

Největšími oběťmi komunismu byli občané Ruska. Historici odhadují, že v samotném Sovětském svazu bylo zavražděno 20 až 30 milionů lidí. Smrt a lágry čekaly dokonce i na ty, kteří jsou v civilizovaných státech zahrnováni péčí – zajatce vracející se z války. Sovětský svaz s nimi nezacházel jako s válečnými hrdiny, ale jako se zrádci. To byla „vděčnost“ sovětského Ruska vůči válečným zajatcům-vojákům Rudé armády: smrt, lágry, koncentrační tábory.

Za všechny tyto zločiny odpovídají komunističtí vůdci v čele s Josifem Vissarionovičem Stalinem. Pokus o rehabilitaci této postavy po osmdesáti letech od vypuknutí druhé světové války pro politické cíle dnešního ruského prezidenta musí vyvolat jednoznačný nesouhlas u každého, kdo má alespoň základní znalosti dějin 20. století.

Prezident Putin ohledně Polska mnohokrát lhal. Vždy tak činil s plným vědomím. Obvykle k tomu dochází v situaci, kdy vláda v Moskvě cítí mezinárodní tlak související s jejím jednáním. A to tlak ne na historické, ale právě na současné geopolitické scéně. V posledních týdnech Rusko utrpělo několik zásadních porážek: pokus o úplné podřízení Běloruska skončil neúspěchem, Evropská unie opět prodloužila sankce uložené za protiprávní anexi Krymu a jednání v tzv. „normandském formátu“ nejenže nepřinesla zrušení těchto sankcí, ale ve stejnou dobu došlo k dalším omezením – tentokrát americkým – které značně ztěžují realizaci projektu Nord Stream 2. Zároveň byli ruští sportovci vyloučeni na čtyři roky za doping.

Slova prezidenta Putina považuji za snahu o skrytí těchto problémů. Ruský vůdce si velmi dobře uvědomuje, že jeho výtky nemají nic společného se skutečností – a že v Polsku nejsou pomníky Hitlera ani Stalina. Takové pomníky byly v naší zemi výhradně tehdy, když je vztyčovali agresoři a zločinci – hitlerovská třetí říše a sovětské Rusko.

Ruský národ – největší oběť Stalina, jednoho z nejkrutějších zločinců světových dějin – si zaslouží pravdu. Hluboce věřím, že ruský národ je národem svobodných lidí a odmítá stalinismus, i když se vláda prezidenta Putina pokouší o jeho rehabilitaci.

Nesouhlasíme se zaměňováním katů s oběťmi, pachatelů krutých zločinů s nevinným obyvatelstvem a napadenými státy. Ve jménu památky obětí a jménem společné budoucnosti musíme dbát o pravdu.

Mateusz Morawiecki
předseda vlády Polské republiky

Zdroj: Velvyslanectví Polské republiky v Praze

Continue Reading

Aktuality

Polsko protestuje proti Putinovým výrokům o 2. světové válce

Published

on

Ruského velvyslance v Polsku v pátek předvolali na ministerstvo zahraničí v souvislosti s opakovanými výroky ruského prezidenta Vladimira Putina, který se při objasňování příčin druhé světové války zaměřil mimo jiné na Polsko. Polská tisková agentura PAP citovala náměstka polského ministra zahraničí Marcina Przydacze, podle něhož Varšava ostře odmítá nedávné „historické pomluvy“, jež zazněly od Putina i dalších ruských představitelů. Przydacz prohlásil, že Polsko považuje ruský pohled za „stalinistický historický příběh“ a za „propagandu totalitního státu“.

Putin se v posledních dnech opakovaně věnoval tématu druhé světové války v reakci na zářijovou rezoluci Evropského parlamentu, podle které tento válečný konflikt začal v důsledku smlouvy o neútočení mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem. K německým vojákům, kteří 1. září 1939 vtrhli do Polska, se v souladu s tímto ujednáním 17. září přidala sovětská vojska. Rezoluci europarlamentu Putin několikrát kritizoval a označil ji za lživou.

Na adresu Polska ruský prezident tento týden prohlásil, že archivní dokumenty, které sovětští vojáci po druhé světové válce přivezli do vlasti, odhalily, že polský velvyslanec v Berlíně ve 30. letech chválil záměr nacistů zbavit Evropu Židů. „Hajzl, antisemitská svině, jinak to říct nelze,“ uvedl Putin. Podle něj polský diplomat plně souhlasil s Hitlerovými antisemitskými názory a slíbil, že nacistickému vůdci postaví ve Varšavě „velkolepý pomník“, když evropské Židy vysídlí do Afriky. Ruské výroky jsou podle náměstka polského ministra zahraničí „výsměchem milionům obětí stalinistické totality, ke kterým patřili i Rusové“.

Agentura AP v souvislosti s výměnou názorů mezi Moskvou a Varšavou píše o nejnovějším sporu dvou slovanských národů o to, jak pohlížet na druhou světovou válku. Polsko si pamatuje, že ho napadlo nacistické Německo i Sovětský svaz na začátku konfliktu, který připravil o život šest milionů Poláků. Varšava považuje obě síly za agresora, jenž rozpoutal utrpení a smrt.

EuroZprávy.cz / ČTK

Continue Reading

Aktuality

Vánoce v Polsku

Published

on

Polské Vánoce se od našich poměrně dost odlišují. Zatímco v Česku nosí dárky Ježíšek, v Polsku naděluje o Vánocích hned postav pět. Rozhoduje to, v jaké části Polska se nacházíme. Na jihu, v blízkosti hranic s Českou republikou, nosí dárky logo LingeaDzieciątko (Ježíšek), ve střední části Polska, na severu a na západě Gwiazdor, na jihovýchodě Aniołek (Andílek), na jihozápadě Gwiazdka (Hvězdička) a v některých regionech také święty Mikołaj (sv. Mikuláš). Zajímavostí je, že sv. Mikuláš, podobně jako u nás, přináší dětem dárky i na začátku prosince (v Polsku v noci z 5. na 6. prosince).

Mezi vánoční tradice společné pro Čechy i Poláky patří zdobení vánočního stromečku (polsky choinka), a to na Štědrý den, dále také zpívání koled, sváteční večeře a půlnoční mše (polsky Pasterka). Štědrovečerní večeře se však na rozdíl od té české neskládá pouze z kapra a salátu, ale z dvanácti chodů symbolizujících dvanáct měsíců v roce. Na vánočním stole bývá polévka, ryba, zelí, pirohy, fazole, kaše s houbami, noky s mákem, baršč s plněnými taštičkami a další dobroty. Každé jídlo by se mělo ochutnat, aby nechybělo v průběhu příštího roku na stole. Podle tradice začíná vánoční večeře poté, co vyjde na nebi první hvězda.

U štědrovečerní tabule bývá i v Polsku prostřeno vždy jedno volné místo navíc, které je určeno pro náhodného příchozího. Mezi další tradice pak patří lámání oplatku, který je podobný křesťanské hostii. Láme se mezi účastníky vánoční večeře a vyjadřuje vzájemné usmíření a odpuštění. Dalším vánočním zvykem je vkládání sena pod ubrus. Tato tradice vychází ještě z dob pohanských a vyjadřuje pradávný vztah lidí k zemědělství.

www.lingea.cz

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • Varšava: Rozdělené město / Spojuje nás paměť 1.1.2020
    29.1. 2020 / 19:00 Praha / Městská knihovna, Mariánské nám. 98/1 V letošním roce uplyne 75 let od konce druhé světové války. 27. ledna si celý svět připomíná výročí osvobození koncentračního tábora Osvětim – toto datum se stalo Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu. Při této příležitosti představíme ve spolupráci s Židovským muzeem v Praze dokument […]
    Jaromír Piskoř
  • Prohlášení premiéra Mateusze Morawieckého 1.1.2020
    Dvacáté století přineslo světu nepředstavitelné utrpení a smrt stovek milionů lidí, zabitých ve jménu šílených totalitních ideologií. Fakt, že nacismus, fašismus a komunismus mají na svědomí krvavé zločiny, bere naše generace jako samozřejmost. Samozřejmé je také to, kdo je za tyto zločiny zodpovědný, a čí spojenectví stálo na začátku druhé světové války, nejvražednějšího konfliktu v […]
    Jaromír Piskoř
  • Polsko protestuje proti Putinovým výrokům o 2. světové válce 1.1.2020
    Ruského velvyslance v Polsku v pátek předvolali na ministerstvo zahraničí v souvislosti s opakovanými výroky ruského prezidenta Vladimira Putina, který se při objasňování příčin druhé světové války zaměřil mimo jiné na Polsko. Polská tisková agentura PAP citovala náměstka polského ministra zahraničí Marcina Przydacze, podle něhož Varšava ostře odmítá nedávné „historické pomluvy“, jež zazněly od Putina […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality