Connect with us
Reklama




Aktuality

MIKROAKPOKALYPSA JMÉNEM VOLYŇSKÁ ŘEŽ

Published

on

památník obětí MalínLidové noviny a MF Dnes zveřejnily v sobotu článek Vraždili Čechy v Malině i Poláci? (na serveru IDNES.cz s titulkem Na největším masakru Čechů v Malině se podíleli i Poláci) redaktora Luboše Palaty. Pokud vezmeme v potaz název textu a zvýrazněné fragmenty, vyplývá z nich, že v roce 1943 na ukrajinské Volyni Poláci vraždili masově Ukrajince a příležitostně i místní českou menšinu.

Je to asi stejně logicky závěr, jako kdybychom v článku o Holocaustu zvýraznili pasáž, v níž židovští uprchlíci krutě pobijí zbloudilého „esesáka“…

V Českém Malině, zřejmě „omylem“ německé okupační moci, zemřelo v červenci 1943 několik stovek volyňských Čechů. V dosavadní české a polské historiografii se nikde o zásadním podílů etnických Poláků na masakru nepíše. Stejně tak téměř nic na toto téma nenajdeme ve vzpomínkách přeživších Volyňáků – což koneckonců článek bezostyšně přiznává. „Tuto skutečnost zmiňují pouze některé ukrajinské zdroje, převážně blízké nacionalistickým kruhům“ – říká historik Grzegorz Motyka, zřejmě největší odborník na toto období, jehož vysvědčením může být skutečnost, že je v Polsku krajanským spolky vyhnaných z Volyně považován za příliš proukrajinského a dědicům tradice Ukrajinské povstalecké armády se zase zdá moc propolský. „Pro mne je rozhodující paměť obětí“ – říká. „A v ní jsou jako strůjci masakru v Malině jasně označeni Němci“.

Rodina básníka Josefa Mlejnka pochází z České Sklíni, asi 15-20 kilometrů od Malina. „Bylo vidět, když hořel“ – vypráví rodinné vzpomínky Mlejnek. A dodává: „Nikdy jsem neslyšel ani v náznaku o tom, že by se na vypálení a vyvraždění obyvatel Českého Malina aktivně podíleli Poláci nebo že by dokonce byl masakr jejich dílem. Potvrdila mi to řada pamětníků, se kterými jsem po tomto textu mluvil“.

Království chaosu

Volyň, a celá Ukrajina, byla tehdy královstvím chaosu, v němž působilo několik ozbrojených organizací (německá armáda, ukrajinské, polské a sovětské partyzánské oddíly, ukrajinské a polské pomocné policejní sbory v německých službách). „To byl boj všech proti všem“ – říká Mlejnek. V rámci nacistické armády na východní frontě působila navíc pestrobarevná směsice jednotek, od Španělů a Belgičanů až po kavkazské národy a Uzbeky. Pokud najdeme na seznamu vojáků, kteří v Českém Malině vraždili, takového zbloudilého Vláma či Uzbeka, budeme psát palcovými titulky o tom, že Čechy v Malině vraždili Uzbeci?

Grzegorz Motyka k tomu dodává: „I když nic tomu nenasvědčuje, je možné, že se tam nějaká skupinka členů polských policejních sborů ocitla. Musíme si však pamatovat, že z pohledu legitimní exilové vlády se jednalo o kolaboranty, které polský odboj trestal smrti.“ Josef Mlejnek k tomu poukazuje: „Tvrdit něco podobného je skoro stejné jako tvrdit, že Lidice zlikvidovali sami Češi, neboť se na jejich likvidaci nepřímo podílelo – podobně jako na obléhání atentátníků na Heydricha v kryptě sv. Cyrila a Metoděje – české protektorátní četnictvo.“ Motyka celou věc pak uzavírá konstatací: „Pokud má autor nějaké konkrétní důkazy, Ústav národní paměti určitě zahájí stíhání, volyňští Češi byli přece polští občané“.

Ohýbání skutečnosti

Druhým pólem textu Luboše Palaty, je rovnítko, jež autor klade mezi ukrajinské a polské „řádění“ na Volyni. I zde je historická skutečnost ohýbána až prásknuti.
„Nelze pochybovat, že na Volyni v létě 1943 se odehrál jeden z největších masakru civilního obyvatelstva během 2. světové války“ – říká ukrajinský historik Andrij Portnov na téma akce UPA. Navíc jde o masakr vedený způsobem, který Evropanovi přivádí na mysl obrázky z africké Rwandy. S tím rozdílem, že namísto exotických mačet hlavní roli hrály naše domácí středoevropské zemědělské nástroje – kosy, pily, sekyry. Zadat v Google Images heslo Volyň 1943 je úkon pouze pro silnější povahy…

Rozložení sil na začátku konfliktu bylo jasné: na jedné straně dobře organizované jednotky UPA, jejíž velení razilo teorii aktivního „očištění“ území z cizích (tedy polských prvků) pro budoucí svobodnou a monolitní Ukrajinu. Na druhé straně polské vesnice, občas bráněné naprosto nesrovnatelnými silami domobrany a velmi slabé na těchto místech Zemské armády. Poměr sil odpovídal etnickému složení, které bylo téměř 10:1 ve prospěch Ukrajinců. Podstatnou část ukrajinských sil představovaly pomocné policejní oddíly, které pod německým velením předtím „proškolené“ likvidaci desítek tisíc ukrajinských Židů. Tyto oddíly, těsně před začátkem masakru, vlivem definitivního „rozchodu“ mezi ukrajinskými nacionalisty a Němci, přešly z veliké části do ilegality. Nicméně pokračovaly v duchu opakujícího se v té době na Ukrajině hesla: „Nejdřív Židé, pak Poláci“.

Ewa Siemaszkowa zdůrazňuje, že v oblastech na západ od Volyně, kde byl poměr obyvatelstva vyrovnanější, a kde lze v pozdějších letech mluvit o polsko-ukrajinské válce, místní Poláci dostávali nejdříve od UPA varování a pokyn k vystěhování. Na Volyni žádné nepřišlo. Cílem byla okamžitá fyzická likvidace nejen obyvatelstva, ale i jejich obydlí. Vesnice měly být zaorány a sady pokácené, tak aby po polské přítomnosti nezbyla ani stopa.
Podle Portnova nelze klást měřítko mezi strůjci masakru a obrannými či odvetnými kroky podnikanými polskými oddíly. „Ani z hlediska počtu obětí, ani rozsahu, ani – co je nejdůležitější – naplánovaní masového zločinu“. V článku Luboše Palaty však i v číslech panuje velký zmatek. Na jedné straně píše o 50-60 tisících povražděných na Volyni Poláků-civilistů, což odpovídá číslům uváděným ve většině současných historických prací. Na druhé se v článku píše o deseti až čtyřiceti tisících zabitých v odvetě Ukrajincích. „Tato čísla, hlavně v jejich horním rozmezí, jsou vycucaná z prstu“ – odpovídá Grzegorz Motyka. „Odvetné akce polské Zemské armády se bohužel konaly, mnoho z nich se dotklo i civilistů, nicméně počet ukrajinských obětí nepřesáhl dva až tři tisíce.“ Pokud tedy uvádíme maximální udávané na Ukrajině čísla, bylo by pak jako protiváhu dobré zmínit, že se v prostředí polských krajanských spolků mluví až o dvou stech tisících polských obětí řeže. „Jedno a druhé jsou nepodložené údaje“ – uzavírá Motyka.

Ukrajinští historikové do „polských zločinů“ připočítávají i obětí Schutzmannschaften, tedy právě zmíněných pomocných četnických oddílů. Do těch začínají Němci verbovat i Poláky až v průběhu řeže, v reakci na to, že jejich dosavadní ukrajinští spojenci přešli od spolupráce k otevřené válce. Mohli tedy využít situaci, ve které se polskému obyvatelstvu najednou německý okupant jeví jako „menší zlo“ než ukrajinští partyzáni s jejich strategii exterminace všeho polského hic et nunc. Koneckonců o několik měsíců později je v této oblasti s úlevou vítána Rudá armáda. Zlomyslná ironie dějin způsobuje, že navzdory tomu, že polské obyvatelstvo nemohlo po zkušenostech z minulosti mít žádné iluze na téma „rudého moru“, hrozba okamžité fyzické likvidace z rukou Ukrajinců je vedla ke spolupráci se sovětskými orgány.

Dílo nacistické okupace

Volyňská řež byla mikro-apokalypsou v rámci makro-apokalypsy druhé světové války. Jako takovou ji nelze číst bez kontextu celé nelidské reality, do níž Evropu uvrhly dva totalitní režimy: německý a sovětský. Ač byly vztahy mezi Poláky, Ukrajinci či Židy na dávném východním pohraničí Rzeczpospolité všelijaké, teprve nacistická okupace a šílenství, které zachvátilo region, vytvořily ovzduší pro naprosté zničení po staletí společně obývaného prostoru a pro zmizení téměř beze stopy dvou ze tří zmíněných komunit. Slovy historika M.J. Chodakiewicze, toto „radikální přerušení kontinuity historické pamětí“ může být napraveno pouze skrze bolestivé otevírání se všech stran na pravdu. Insinuace a manipulace tomu nepomohou.

Maciej Ruczaj
Autor je polsky politolog a publicista žijící v ČR

Psáno pro Lidové noviny.

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

V Polsku vyhrálo PiS

Published

on

Polské volby dopadly podle očekávání. Největším překvapením je volební účast, která byla ve velkých městech i přes 50 %. Na vesnici, kde žije nejvíce voličů zvítězilo s převahou PiS. Velká města preferovala spíše Koalici. Šesti procentní úspěch krajně pravicové KONFEDERACE je spíše úspěchem i když oni očekávali více. Noční sčítání je pro ně ovšem infarktové. Pohybují se už těsně pod pětiprocentním prahem (68 % sečtených hlasů). 

Šesti procentní výsledek Biedroniovy formace „Jaro“ je spíše neúspěchem (při startu měla i 14 %). Hlavně proto, že kavárna očekávala nadpoloviční výsledek svých (EK a Jaro), který se nedostavil. Prohrává hnutí Kukiz a polovinu jeho hlasů vysála silně národovecká KONFEDERACE. Podle Exit pollu je také překvapující, že u mladých vyhrálo PiS před EK a KONFEDERACÍ. Donald Tusk se dvě a půl hodiny po zveřejnění Exit poll ještě nevyjádřil.

Continue Reading

Aktuality

Jen o tom nikomu neříkej

Published

on

O tom, jak silnou roli má v polské společnosti církev, netřeba nikoho dlouze přesvědčovat. Kořen katolické víry se v rodné zemi svatého papeže Jana Pavla II. nepodařilo vyrvat ani komunistům, ani jejich pozdějším následovníkům neomarxistům. Vnějším atakům se polští katolíci čelit naučili. Nyní však stojí před výzvou, zda se dokáží vypořádat s problémem mnohem rafinovanějším, který přichází z lůna církve samotné.

Případy sexuálních ataků ze strany kněží jsou fenoménem bez přehánění globálním. Není tak nic divného na tom, že vlna, která vynáší tyto šokující případy doslova na světlo Boží, zasáhla i naše severní sousedy – Polsko. Mnohé z případů, které měly zůstat navždy skryty za bariérou všeobjímajícího mlčení, předestírají veřejnosti novináři. Mimochodem, za tuto práci je opakovaně ocenil i papež František a žurnalisty označil za ty, kteří dávají umlčovaným obětem hlas. Periodicky také novináře vyzývá k tomu, aby v tomto spravedlivém úsilí nepolevovali.

Varovné znamení

Pozoruhodné je, jak silný dopad má kromě práce investigativních novinářů v této oblasti také film. A zdaleka se nejedná jen o Oscarový snímek Spotlight, který byl v roce 2015 do jisté míry průkopníkem tohoto žánru. Například v již zmíněném Polsku loni vyvolal mimořádný zájem diváků film Kler, který nabídl nelichotivou sondu do temných zákoutí polského kněžstva s všeříkajícím podtitulem: Nic lidského jim není cizí. 

Minulý týden pak v Polsku vybuchla další filmová bomba podobného druhu. Dokument o zneužívání dětí kněžími od bratrů Sekielských s názvem „Jen to nikomu neříkej“ shlédlo od soboty na internetu přes 11 milionů lidí. Film vyvolal v Polsku tak silnou odezvu, že dokonce i špičky polské katolické hierarchie na jeho základě mění tón svých veřejných vyjádření.

Poslední reakce polského episkopátu naznačují, že i v tamních biskupských rezidencích přestávají za zprávami o sexuálním zneužívání vidět jen koordinovaný útok na autoritu katolické církve, ale konečně začínají hledat slova omluvy a činy pokání. Otázkou zůstává, nakolik je tento obrat myšlen vážně a zda ho polská veřejnost bude ještě ve své většině ochotna akceptovat.

autor: Martin Horálek, celý text na plus.rozhlas.cz

Continue Reading

Aktuality

Města chtějí vrátit nebezpečný chemický odpad zpět Polákům

Published

on

Polsko se zatím k návrhu českých měst, aby si odpad odvezlo zpět do země, nevyjádřilo. Polský ministr životního prostředí Henryk Kowalczyk však naznačil, že země na toto nebude ochotna přistoupit. „Také máme problém s přeshraničním převozem nebezpečného odpadu. Máme podezření, že odpad byl přivezen do Polska i z České republiky, Velké Británie nebo Německa,“ řekl Kowalczyk.

Levné skládky nám škodí, lidé musí o odpadech více přemýšlet

Odpad je dnes obrovský byznys. Pro ty, kteří se jej zbaví, někdy i pro majitele hal. Ale neplatí to ve všech případech. Dokládá to i případ, který MF DNES nedávno zmapovala. „Poplatky za skládkování jsou v zahraničí vysoké. Točí se v tom obrovské peníze, jsou schopni zaplatit nájemné, jaké vám nikdo v životě nedá,“ říká Jaroslav B., muž, který pronajal jednu z hal právě polské firmě a po třech měsících v ní nalezl staré pneumatiky.

Polorozpadlou halu u Ostravy bez vody či elektřiny pronajal za 35 tisíc korun měsíčně, reálně by ji pronajal jako sklad maximálně za třetinu. Co vydělal, dal nakonec za odvoz a likvidaci pneumatik, které nebyly jeho.

Pro představu – každá tuna uloženého nelegálního nebezpečného odpadu v Česku vynese organizátorům až šest tisíc korun, a to po odečtení nákladů na dopravu nebo platby nájmu za haly či sklady. 

Likvidace nebezpečného odpadu je velmi drahá všude – jenže na Západ jsou proti Česku nebo Polsku, kde tuna přijde až na 13 tisíc korun, trojnásobná. Poláci loni ze zahraničí do své země dovezli okolo 700 tisíc tun odpadu. Aby na tom organizátoři vydělali ještě víc, vymysleli jednoduchý model, jak se odpadu zbavit. Účelově založí firmu, v jejímž čele stojí „bílý kůň“. Firma si v Česku pronajme halu, několik měsíců platí, sklad má prázdný, a pak do něj najednou naveze odpad několika kamiony. Podle Radima Wity třeba jen do Frýdku-Místku navezli Poláci odpad dvaadvacetkrát a do Bohumína šestkrát.

Odpad, který končí v Česku v těchto měsících, je pravděpodobně jen zlomkem toho, co si takzvaná odpadová mafie nechala navézt na skládky v Polsku. Snaží se ho totiž zbavit, protože jeho likvidace je velmi problematická.

Autor: Václav Janouš, celý text na idnes.cz

 

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • V Polsku vyhrálo PiS 26.5.2019
    Polské volby dopadly podle očekávání. Největším překvapením je volební účast, která byla ve velkých městech i přes 50 %. Na vesnici, kde žije nejvíce voličů zvítězilo s převahou PiS. Velká města preferovala spíše Koalici. Šestiprocentní úspěch krajně pravicové KONFEDERACE je spíše úspěchem i když oni očekávali více. Šesti procentní výsledek Biedroniovy formace „Jaro“ je spíše […]
    Jaromír Piskoř
  • Jen o tom nikomu neříkej 17.5.2019
    O tom, jak silnou roli má v polské společnosti církev, netřeba nikoho dlouze přesvědčovat. Kořen katolické víry se v rodné zemi svatého papeže Jana Pavla II. nepodařilo vyrvat ani komunistům, ani jejich pozdějším následovníkům neomarxistům. Vnějším atakům se polští katolíci čelit naučili. Nyní však stojí před výzvou, zda se dokáží vypořádat s problémem mnohem rafinovanějším, […]
    Jaromír Piskoř
  • Jak vařit mnohem zdravěji? Inspirujte se v sousedním Polsku 17.5.2019
    Možná vás to překvapí, ale přes geografickou blízkost mají česká a polská kuchyně odlišné kořeny. U nás se vaří spíš po vzoru rakousko-uherské klasiky – knedlíky, hutné omáčky, řízky, zatímco v jídelníčku našich severních sousedů jsou patrné východní, slovanské vlivy, včetně tradičních židovských pokrmů. Obecně lze polskou kuchyni označit za zdravější než českou. Typické jsou […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality