Aktuality
„Hořící keř“ režisérky Agnieszky Holland
Tuto neděli proběhne i v HBO Polsko premiéra filmu „Hořící keř“ polské režisérky Agnieszky Holland. Viděl jsem všechny tři díly tohoto seriálu. Je skvělý! Domnívám se, že Holland v Česku natočila film o Češích, jaký Češi nebyli a nejsou schopni udělat. Píše polský publicista Mariusz Szczygieł.
Vždycky jsem se podivoval nad tím, že Češi, kteří mají takovou dramatickou poválečnou historii, nikdy nenatočili žádný významný film o bývalém režimu, při kterém by stydla krev v žilách. Pokud se filmy, které jsem poslední dobou viděl v kinech, nějak týkají komunismu, pak je to především způsobem karikujícím, zlehčujícím, ironickým. Divák se tak dozvídá, že život v Československu do roku 1989 byla „docela dobrá doba“ a že byla „docela sranda”.
Jistě, může se to brát i tak, že smích je jistým projevem smutku. Takovým projevem smutku, kterého je možno si vážit. A dál točit komedie o životě v socialistickém Československu a předstírat, že je to nejlepší způsob, jak vyprávět o minulosti. Ale dosud chyběl filmový obraz, který by byl emocionálním přepadením diváka. Film, který by v něm zanechal jakousi trvalou stopu a byl by varováním před totalitou. Krátce řečeno, dosud chybělo závažné dílo o komunismu. „Hořící keř” tuto mezeru zaplnil.
Třídílný seriál byl v Česku přijat výborně a teď se česká média zamýšlejí nad tím, proč se to podařilo Polce a ne nějakému českému režisérovi.
„Hořící keř” je jen zdánlivě filmem o českém národním hrdinovi Janu Palachovi. Je to právnický thriller, od něhož se nemůžete odtrhnout. A současně výpovědí o křivení charakterů.
*
„Hořící keř”, který jen jemně přizpůsobuje a mění některá fakta, ale spíše se jich věrně drží, je definován jako seriál o Palachovi, ale o Palachovi vlastně ani není. Začíná jeho sebeupálením, ale je to příběh o ženě, která šla proti proudu doby. Byla to Dagmar Burešová – advokátka, která jménem matky Jana Palacha zažalovala komunistického poslance Viléma Nového. Ten totiž na jednom z mítinků lživě prohlásil, že Palach byl provokatér, který chtěl použít látku proti popálení. Dala mu ji CIA. Když se jí potřete, hoříte, ale neumřete. Takže žádný hrdina to nebyl.
A jak to, že se tedy upálil? Podle názoru poslance to byla nehoda. Někdo mu „studený oheň“ vyměnil za skutečný benzín.
Palachova matka se s takovým tvrzením nedokázala smířit. „Neměli jsme žádnou šanci,“ prohlásila nedávno advokátka Burešová, která má dnes 83 let a spolupracovala se scenáristou filmu. „Ale nedokázala jsem tu vyděšenou, dezorientovanou a pronásledovanou ženu odmítnout. Ptala se mě pořád dokola, zda to, co udělal její syn, mělo smysl. Šlo jí o čest jejího syna. Ale soud zamítl mou žalobu s odůvodněním, že pravicoví oportunisté nemají právo soudit se o čest, protože žádnou nemají.
Holland v rozhovoru pro český týdeník „Reflex“ říká, že záhy byli ti, kteří nesouhlasili s novým pořádkem, prohlášeni za „špinavé svědomí národa“. „Šokující bylo to, že všechno, co Palachův čin v lidech probudil, tak rychle utichlo.“
Lidé si zkrátka místo problémů vybrali klid a šunku.
*
Producenty seriálu je mladý 25letý pár – absolventi pražské FAMU. Scénář napsal tehdy 24letý Štěpán Hulík, absolvent FAMU, jako svoji diplomovou práci. Poslal jej režisérce Holland, kterou osobně neznal, e-mailem.
Vadilo mu, že v budově Karlovy univerzity je vystavena busta Jana Palacha s nápisem, že se upálil na protest proti sovětské okupaci. „To není pravda,“ říká. „On se upálil na protest proti tomu, že se společnost začala smiřovat se stavem věcí. Že lidé rezignovali. Vyjádření, že se upálil na protest proti okupaci, je pro nás, Čechy, pohodlné, protože smysl jeho činu přesunuje od nás do úplně jiné oblasti.“
Zeptal jsem se Holland, jak je možné, že scénář k filmu o Palachovi dosud nenapsal nikdo ze starší filmové generace.
„Většina lidí v Česku, a v tom i tvůrců, neměla zrovna vysoké sebevědomí vzhledem k tomu, jak se chovali v tamtěch dobách,“ odvětila. „Prostě se jim nechtělo k té době vracet. Musela vyrůst nová generace. Jako nová generace Židů, která už neznala egyptské otroctví po 40 letech putování s Mojžíšem po poušti. Mně se ta nová generace, a to i v Polsku, velmi zamlouvá.“
A proč se právě ona pustila do tohoto filmu?
„Jsem jediným známým režisérem, který má přímou zkušenost té doby v Československu a navíc i opoziční kořeny. Byla jsem pro ně tedy důvěryhodná.“
*
Seriál, který byl vysílán v Česku před měsícem, má skvělé recenze. Píše se o něm, jako o největší produkci HBO v Evropě a současně jako o té nejlepší. Recenzenti zdůrazňují, že pouze polský režisér mohl dokázat dát tomuto tématu tu správnou závažnost a hloubku: „Je to neobvyklé, vidět film z naší nedávné minulosti, který se netopí v plytkém vtipkování, jež zničí každý film…“ nebo „Agnieszka Holland se nesnaží udělat z jednoho úseku našich dějin ironický a hořkosladký příběh, jak jeto podáváno v tolika jiných českých filmech…”
Polka pomohla Čechům podívat se na sebe trochu jinak. Naše (polská) tendence brát všechno vážně, která mi tak často vadí, přinesla v tomto případě vynikající výsledek. Opět, jako již tolikrát, se dostávám k názoru, že obě naše kultury se mohou nádherně doplňovat.
Aktuality
Sinusoidy

Experti polské opozice se předhánějí v analýzách vládní propagandy. Mirosław Oczkoś upozornil na „klamné cíle“, kterými prý vládnoucí strana přehlušuje ostražitost komentátorů i celé společnosti. Mají ve svém důsledku odvést pozornost k náhradním diskuzím jako je například ochrana křesťanství nebo potraty. „Je to jako když sledujete film o moderních letadlech nebo lodích. Pokud nějaké letadlo vypustí raketu, jiné se brání klamnými cíli.“ Probíhající polskou politickou diskuzi na téma Jan Pavel II. či o potratech proto mediální a politický expert označil za podvod.
Už to skoro vypadalo, že se polští opoziční politici poučili a nenaskakují na vidle PiS. Po týdnu, kdy primátor Varšavy musel odpovídat na otázky typu: Bude vaše vláda nutit Poláky, aby jedli brouky? by to bylo přirozené. Ale ono ne.
Europoslankyně za Občanskou koalici Janina Ochojska tvrdí, že je mnohem více obětí na polsko-běloruské hranici, než uvádí čísla nezávislé skupiny Granica (37 obětí) : „Myslím, že obětí této hranice je mnohem více. Buď jsou v nějakém hromadném hrobě, protože bych se nedivila, kdyby se v době, kdy byl uzavřen přístup na hranice, těla prostě sbírala, aby takové důkazy nebyly. V současnosti je pohřešováno téměř 300 lidí. Proč si to myslím? Nastal v minulosti okamžik, kdy z celého Polska tam byli povoláni lesníci. Na co? Přece nepomáhali lesu v těžké chvíli. Ale k něčemu byli povoláni.“
Krzysztof Sobolewski z PiS na dotaz ohledně vyjádření Ochojské v úterý v pořadu Polského rozhlasu uvedl: „Lze jen říci, že to, co vysvětluje chování Janiny Ochojské, je nemoc. Distancuje se od svých předchozích úspěchů, od svého života.“ Jeho reakce je na tvrzení o tom, že polští myslivci sbírali mrtvoly imigrantů v polských lesích u běloruských hranic a házeli je do hromadných hrobů velmi mírná. Je to asi tím, že polští politici tak trochu mávají rukou nad tím, co Janina Ochojska o tom či onom hovoří. Připomíná jednoho maďarského poslance Federálního shromáždění, který předčítal za řečnickým pultem bibli a pak ve spodní sinusoidě podepsal rezignaci, aby se po nějaké době ve vrcholné sinusoidě domáhal vstupu do FS.
Sinusoida či ne, naštvaní polští myslivci a lesníci poslankyni Ochojskou zažalovali a polská prokuratura zahájila řízení za pomluvu. Místopředseda Občanské platformy Rafal Trzaskowski podotkl, že takto tvrdá obvinění by měla být podložena důkazy a dodal: „Pokud důkazy nejsou, škodí to lidem, o kterých poslankyně hovoří“. Donald Tusk se nevyjádřil.
Ochojska se v Bruselu věnuje problematice lidí se zdravotním postižením (ona sama je postižená od raného dětství po prodělané dětské obrně). Má zkušenosti s humanitárními aktivitami a byla přítomna na místě mnoha katastrof. Věnuje se migraci. Domnívá se, že Evropa by se imigrantům neměla uzavírat. Zároveň se podle ní musí zvýšit pomoc zemím, odkud přistěhovalci přicházejí. „Pokud chceme migranty udržet v jejich vlastních zemích, neuděláme to pomocí zdí či ostnatého drátu. Když lidé umírají hlady a žízní, utečou ze svého bydliště a riskují své životy, byť jen proto, aby zachránili své děti.“
Opoziční experti hovořící o klamných cílech vypouštěných PiS to mají těžké. Plácnutí poslankyně Ochojské okamžitě využila ruská propaganda a točí se v kruhu s velmi citlivým tématem hromadných hrobů v Katyni. Někteří polští aktivisté žádají poslankyni o bližší určení místa hromadných hrobů, ale většina spíše očekává omluvu v době spodní sinusoidy.
Když autor Tří mušketýrů psal svůj román, těšil se na zítřek a na to, co jeho hrdinové zažijí. S Polskem je to podobné.
Aktuality
Politika soudržnosti na plenárním zasedání Evropského kongresu místních samospráv

„Politika soudržnosti a směry rozvoje současných regionů“ – to je téma plenárního zasedání druhého dne letošního HSR. V diskusi, kterou vedl Jan Rokita, se na pódiu sešli zástupci několika evropských zemí. Ukrajinu zastupoval náměstek Dmytro Razumkov, Finsko starosta regionu Helsinki-Uusimaa Ossi Savolainen, Norsko starosta regionu Inlandet Even Aleksander Hagen. Za polskou stranu se zúčastnila státní tajemnice Małgorzata Jarosińska-Jedynak a maršálek Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski.
Náměstek Razumkov poznamenal, že na Západě pokračuje odpor proti vstupu jeho země do EU a země západní Evropy si nevšímají enormních výdajů, které Rusko investuje do zničení jednoty západních partnerů. Mělo by se vypracovat společné stanovisko – to ukázala válka. Pouze sjednoceni můžeme vyhrát proti agresorovi. Dobré vztahy je třeba znovu vybudovat na mnoha úrovních, od parlamentu až po regiony. Na Ukrajině samozřejmě existují politické spory, ale politici nebudou rozdělovat společnost v její touze stát se součástí evropské rodiny. Nejsme moc daleko od sebe a máme podobné problémy. Správní reformy je třeba provést hned, nesmíme čekat na konec války. Máme základ a možnosti reformovat zemi. Zde je příkladem pro Ukrajinu Polsko a Německo,
Ossi Savolainen zahájil svůj projev zdůrazněním, že jeho region je skutečně progresivním regionem ve Finsku, který klade důraz na ochranu životního prostředí a chce být do roku 2030 plně bezemisní. Starosta zaznamenal některé problémy vyplývající z implementace kohezní politiky. Zdůraznil, že finanční prostředky poskytnuté EU pak vláda rozděluje na národní úrovni, často nespravedlivě. Prostředky jdou do méně rozvinutých regionů, což zpomaluje přechod k nulovým emisím v regionu Helsinky-Uusimaa. Starosta zdůraznil, že jeho region se zaměřuje na inovace a prosazování zelené politiky. Má vizi a chce ji realizovat – na to ale potřebuje finance. Důležitou rolí kohezní politiky je rozvoj inovací – na výzkum této problematiky je v regionu vyčleněno 5 % HDP. K dosažení úspěchu je však nutná spolupráce na mnoha úrovních – jak s územními samosprávnými celky, tak s výzkumnými institucemi.
Dokonce i Aleksander Hagen zdůraznil, že Norové, kteří nejsou členy EU, spolupracují s EU v mnoha aspektech života. Starosta zdůraznil význam kohezní politiky v dnešním světě. Jediným řešením je konstruktivní dialog, protože každý si musí uvědomit, jak velký vliv na svou zemi má. Politická neshody musí vést ke konečné dohodě. Vždy je třeba hledat společného jmenovatele, zejména v diskusích o politice soudržnosti, která je tak důležitá pro budoucí, lepší Evropu.
Ministryně Małgorzata Jarosińska-Jedynak zdůraznila, že Polsko je jedním z největších příjemců evropských fondů – dostali jsme 76 miliard PLN. Bohužel unijní verze kohezní politiky je rigidní a nepružná. Peníze z programů pomoci nelze použít na jiné než plánované účely. A zároveň se objevil problém pandemie, války a uprchlíků z Ukrajiny. Polsko nemůže převést finanční prostředky na pomoc Ukrajincům v Polsku, protože evropští technokrati s takovým krokem nesouhlasí. „Rigidní“ programy pomoci nelze použít k jiným účelům, než je plánováno. EU zavedla nové podmínky pro příjem pomoci – tzv horizontální podmínka vztahující se k Listině základních práv. A na tomto základě zdržuje výplatu finančních prostředků. Dosud jsme obdrželi 5 miliard PLN – 1,5 % z vyjednaných prostředků. Další prostředky mají být k dispozici za 5–6 měsíců. Velkým problémem je však nedostatečná flexibilita kohezní politiky.
Maršál Dolnoslezského vojvodství Cezary Przybylski připustil, že v místních samosprávách panovala určitá úzkost spojená s odporem EU vůči vyplácení prostředků na regionální operační programy. Jsou však realizovány – jde o vypisování soutěží které nelze nechat na později. Situace vojvodství je složitá – Dolnośląskie není chudý region, ale není stejné – jsou zde bohatší okresy, ale i chudší. Existují rozdíly, které je třeba odstranit. Maršálek zdůraznil, že je optimista a že dobře zavedená politika soudržnosti přispěje k rozvoji regionu a sníží vnitřní disproporce.
Aktuality
Kdo není s námi je s PiS

Polská opozice míří k dohodě ve společném postupu ve volbách do polského Senátu. V Polsku se do Senátu volí jednokolově, ve stejný den jako do Sejmu, formou jednomandátových obvodů a celý Senát (tedy 100 křesel) najednou. Dohoda má spočívat v tom, že Občanská koalice, Lewice, PL 2050, PSL a Hnutí samospráv budou stavět proti PiS v jednotlivých volebních obvodech pouze jednoho kandidáta.
Takováto dohoda by v České republice asi nebyla možná nejen kvůli střídavému mandátu českých senátorů, dvoukolovém systému, ale i kvůli tomu, že kandidáti na senátora jsou většinou místní politici vybíraní základními jednotkami politických stran a hnutí, kde centrální vedení má jen odpovědnost za případné excesy. V Polsku ale byla dohoda ve volbách v roce 2019 překvapivě úspěšná, i když nebyla ze sta procent naplněna. Polská opozice se proto o něco podobného pokouší opět.
PiS před volbami v roce 2019 nepřikládalo dohodě nějakou velkou váhu a nijak se proti ní nevymezovalo. Když pak někteří sebejistotou přetékající kandidáti splakali nad výsledkem dopadlo to pro PiS 49:51. Tomu se letos chce PiS vyhnout a dokonce přeskupilo svou stranickou organizační strukturu podle množství a rozlohy senátních obvodů. Popularita PiS klesla od posledních voleb o 10 % a i když se jí podařilo zastavit pokles preferencí, bude velmi těžké přesvědčit dostatečný počet voličů o tom, aby antiPiS celkově nevyhrál. Rozhoduje se ale u volebních uren a poučení z prohry v roce 2019 by mělo být pro PiS silně motivující.