Connect with us
Reklama




Poláci v Česku

Jak se u nás žije polským kněžím

Published

on

Edward Walczyk se během prvních let v Česku setkal s kněžími, kteří strávili léta ve vězeních, poznal členy podzemní církve i zástupce sdružení katolických duchovních Pacem in terris, kteří kolaborovali s režimem. „Viděl jsem, jak se spolu učili komunikovat, odpustit si a najít jednotu ve víře. Fascinovalo mě to. Myslím, že jsem sem přišel ve správnou dobu.“ 

Začátky Walczykova působení byly ve srovnání s polskou realitou neobvyklé i v jiných ohledech. „Neznám mnoho případů, kdy by někdo přišel do cizí země a po dvou měsících se ocitl ve farnosti, kde sice nemohl být farářem, protože ještě nebyl vysvěcený, ale zároveň dostal materiální zodpovědnost za několik dalších farností,“ říká kněz, který začal pracovat v Kralupech nad Vltavou. Zpočátku prý také lidem příliš nerozuměl, a tak na všechno odpovídal „ano“. „S tím byli spokojení. Po třech měsících jsem se rozkoukal a začal říkat ‚ne‘, což už bylo horší,“ směje se. Po vysvěcení, které proběhlo v Česku, se začal starat o osm farností, z nichž některé jsou dnes sloučené, o 13 kostelů a tři městečka. „Byl jsem takzvaně bohatý farář, to by se mi v Polsku nestalo,“ říká Walczyk.

Autorka: Zuzana Válková, celý text na ihned.cz

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Poláci v Česku

Maciej Ruczaj: Pánbíčkáři?

Published

on

Můj oblíbený český mýtus o Polácích je „Poláci jsou konzervativní národ“. Reálná zkušenost ovšem ukazuje něco přesně opačného. Mohl bych trochu zlomyslně říct, že do Varšavy jezdím proto, abych zjistil, co bude trendy v Praze tak za 2–3 roky. Tak tomu bylo s cyklistikou, minipivovary, veganskými restauracemi, prostě skoro se vším, co člověka napadne. Poláci z toho srovnání vychází jako bytostní novinkáři, kteří skočí po každé novotě a rádi přivítají každou změnu.

A je to samozřejmě logické. Jak může být konzervativní země, která se posledních několik století neustálé pohybuje po mapě, případně z ní zcela mizí, která přišla v důsledku dějinných katastrof o velkou část svého materiálního dědictví či společenské elity, která se neustále vytváří znovu a znovu?

Srovnejme si to s nehybností hranic České koruny, s neměnností starobylé Prahy, s Hradem jako sídlem moci od nepaměti. Máme tady polskou diskontinuitu a věčnou změnu a na druhé straně české trvání. Odkud se tedy bere životnost představy o konzervativních Polácích? Důvody jsou jasné: církev a katolická víra. V tomto ohledu se Poláci v evropském měřítku výrazně odlišují. V polských dějinách ovšem církev většinou nehrála roli „konzervující“, ale spíše „revoluční“.

Polský katolicismus nemá své kořeny v „alianci trůnu a oltáře“, ale naopak – vycházel „zdola“. Posilovala ho ne přízeň králů, ale skutečnost, že byl jediným útočištěm v dobách, kdy Polsko mizelo z mapy. Po prvním polském povstání proti Rusku nám zůstala píseň, která tento paradox vyjadřuje takto: „nikdy nepůjdeme s králi do aliance / před moci nikdy neohneme šíje / Kristovi my jsme pobočníci / poddaní Marie“. Víra se stala transcendentní kotvou věčné polské anarchie, nadpozemské posvěcení věčného polského neklidu. 

Před časem jistý český novinář s hrůzou uváděl, že v polských školách musí místo fotografie prezidenta viset kříž. Z relace bylo zřejmé, že to vnímá jako útok na svobodu. Polská zkušenost je ovšem přesně opačná: portrét prezidenta ve škole je vstupem politiky do míst, kam nepatří. Naopak kříž je instancí, k níž se lze obracet nezávisle na tom, zda máme toho či onoho vládce zrovna v lásce.

Podle mnoha sociologů i díky tomu, že svoji sílu čerpá odzdola, byla v Polsku církev tak dlouho schopna odolávat sekularizaci. Dodnes vytváří základ občanské společnosti: „aktivita a angažovanost v řešení lokálních problémů roste v Polsku přímo úměrně míře religiozity,“ říkají průzkumy.

Zároveň také ukazuje, co je pro ni největší hrozbou: nechat se ukolébat vlastní silou, příliš se sblížit s establishmentem, zapomenout na to, že jejím živlem je pohyb, nikoli strnulost.

autor: Maciej Ruczaj, ranní úvaha na Rozhlas Vltava

Continue Reading

Poláci v Česku

Čím dál víc Poláků dává děti do českých škol

Published

on

Stále více Poláků raději zapisuje své děti do českých škol a školek. Na Těšínsku, kde působí školy s vyučováním v polštině, je již každý třetí žák z polského Těšína a okolí, upozornil polský list Gazeta Wyborcza. „Úroveň výuky je vyšší, osnovy se plní, fungují tu logo Týdenškolní družiny, mimoškolní aktivity, zapojování rodičů a je větší disciplína,“ vysvětlil deník důvody vzestupu obliby českého školství. Jde o české školy, ve kterých se vyučuje v polštině. Původně vznikly pro polskou menšinu žijící na Těšínsku. V současnosti zde žije okolo 30 tisíc Poláků. Právě kvůli nim vznikly více než dvě desítky základních škol, ve kterých se vyučuje v polštině. Ale učí se podle českých osnov, a právě to se rodičům z Polska líbí.

Autor ČTK, celý článek zde

Continue Reading

Poláci v Česku

Pracovat v Česku se vyplatí, tvrdí celá řada Poláků žijících poblíž státní hranice

Published

on

Dojíždění do práce se polské sestře vyplatí. V Česku si měsíčně vydělá až o dva tisíce korun víc než doma. Polské sestře ale o plat ani tolik nejde: „Jak se bavím s kamarádkami, tak tady sestra dělá to, co má. V Polsku dělají sestřičky všechno.“ Karina Kloc není zdaleka jedinou Polkou, která v charitě pracuje. Organizace logo rozhlas 2zaměstnává dvanáct zdravotních sester. A jen čtyři z nich jsou z místní, počítá vrchní sestra Jana Zapletalová: „Při přijímání polské sestřičky musíme dodat více dokumentů. Ale vyplatí se to. Bez nich bychom byli ztracení.“

Sehnat do týmu Češky je prý velmi těžké. Často je odrazují vysoké nároky na vzdělání a taky peníze: „Zájemci o toto dlouhodobé vzdělávání nejsou, za tyto peníze,“ říká Jana Zapletalová.

Zatímco si Karina Kloc připravuje v sesterně léky, přichází další Polka. Také Dorota Trojanowska působí v charitě přes deset let. Na rozdíl od Kariny ošetřuje důchodce v terénu. Práci by ale ani ona neměnila: „Už jsem si tu zvykla. Mám tu svoje pacienty, kteří na mě čekají, kteří si mě váží. Jednoduše bych tu chtěla zůstat až do důchodu.“

S dorozumíváním nemají Polky problém. Ani jejich české kolegyně a klienti. V příhraničí totiž prakticky žádná jazyková bariéra neexistuje.

Celý text na rozhlas.cz

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • Jan Pavel II – mše 15.10.2018
    18 – 19 hod., úterý 16. října, mše ke 40. výročí zvolení Jana Pavla II. papežem – Katedrála sv. Víta Václava a Vojtěcha na Pražském hradě Pořádá Polský institut v Praze
    Jaromír Piskoř
  • Je to s podivem, ale premiéři našich zemí úzce spolupracují 15.10.2018
    Mateusz Morawiecki a Andrej Babiš ladili noty před summitem EU. Shodli se hlavně na postoji k migraci a v negativním přístupu k navyšování peněz pro Frontex. Polsko má zájem na opuštění cesty tvrdého Brexitu. Oba premiéři se potkávají velmi často. Morawiecki bude na oslavách vzniku ČR a obě vlády zasednou společně v půlce listopadu nad […]
    Jaromír Piskoř
  • Jeden z nich bude prezidentem Varšavy 13.10.2018
    Rafał Trzaskowski versus Patrik Jaki, volební souboj, který v Polsku nenechává nikoho chladným. Prezident hlavního města je pro polskou politiku výrazné křeslo, podobně jako křeslo primátora Prahy. Poslanec, bývalý ministr v Tuskově vládě a šéf volebního štábu současné prezidentky města Rafał Trzaskowski je kandidátem Občanské platformy (dnes širší Koalice). Jeho velmi výrazné vedení v průzkumech […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality