Connect with us
Reklama




Aktuality

Zavržení a prokletí vojáci

Published

on

zavrženíPřed dvaceti třemi lety se poprvé v Polsku, a to na Varšavské Univerzitě objevil termín „Zavržení vojáci“, jako součást výstavy o poválečném polském protikomunistickém odboji po roce 1944. Byl to pro spoustu Poláků šok. Zavržení a ještě vymazáni z dějin. Pro polské komunistické dějiny totiž existovaly jen partyzánské oddíly prokomunistické, podporované Rudou armádou, pak vesnické oddíly, které po válce akceptovaly komunistický režim a nakonec banditi – prohitlerovské a kolaborantské jednotky.

Partyzánské jednotky, spojené hlavně s podzemní Armiou Krajowou (AK) byly zahrnuty komunisty pod bandity. V některých případech totiž ještě v průběhu války bojovaly se sovětskými partyzány, kteří se hlavně na východu Polska nějak s místními obyvateli nepárali a rabovali místní vesnice a města. Podle válečného vojenského komunistického práva, byli vojáci z AK, kteří to zatajili a přišlo se na to, automaticky bráni jako zrádci a jediným trestem byla poprava (byli často násilně odváděni do bojových polských prosovětských jednotek). Všichni ti, kteří věděli co jim hrozí, utíkali do lesů a pro komunisty se stali dezertéry. V jednom takovém případě, byl popraven dvacetiletý voják, který měl ženu a malé dítě. Velitel jednotky č. 51914, napsal manželce vojáka dopis, ve kterém jí sděluje smrt jejího muže a dále píše: „uvalil na sebe, vás i vaše dítě hanbu, zradil vlast a národ, …. nenávist našich vojáků jej bude provázet i po smrti. Každý, komu koluje v žilách polská krev, jej proklíná.“

Vojenské oddíly AK v roce 1944 osvobodily některá polská města, například Vilno. Některé oddíly měly i kolem 16 000 vojáků. Ač šlo o partyzány, byli dobře vyzbrojeni, velmi dbali o své uniformy a nebojovali v nich jen Poláci, ale i Bělorusové, Litevci, Židé či Rusové. Všichni proti německým okupantům. Podle direktivy Stalina, byli po ukončení bojů obklíčeni jednotkami NKVD a internováni. Fakticky byli posíláni do Ruska na mnoho let do lágrů či hned na místě zastřeleni. Když byli, na pomalou smrt odsouzeni povstalci ve Varšavském povstání, začal vznikat podzemní nezávislý antikomunistický odpor.

V letech 1944 – 1945 byli protikomunistické akce nejsilnější. Polská konspirace novou vládu nepřijala. V konspiraci po oficiálním zrušení AK zůstalo téměř 200 000 lidí. Ve východním a centrálním Polsku operovalo několik desítek partyzánských a vojenských oddílů což dávalo dohromady asi 15-20 000 ozbrojených lidí. Odpor proti komunistům a sovětským okupačním jednotkám měl v některých vojvodstvích znaky lokálních povstání. Byla likvidována komunistická administrativa a místní komunistická policie. Komunisté udrželi moc ve velkých městech. Tam se vedly boje hlavně o vězněné či NKVD internované občany. Byli to bitvy, kdy na jedné či druhé straně zůstalo i několik stovek mrtvých. Bojové akce ukončila komunistická vláda v srpnu 1945 vyhlášenou amnestií, kterou využilo více než 42 000 lidí.

V letech 1945 – 1947 se podzemní antikomunistická činnost soustředila již méně na vojenské akce, ale byl kladen důraz na propagandu a vše směrovalo k volbám v roce 1947. Po zfalšování voleb a další amnestii vyhlášené komunistickou vládou v roce 1947 (využilo ji více než 53 000 lidí), končí masová činnost podzemí a zůstávají jen nezlomitelní. V roce 1948 ještě vyvíjelo činnost 158 partyzánských oddílů v síle 1 163 lidí a v roce 1949 138 oddílů v síle 765 lidí. V roce 1949 bylo na území Polska za účasti podzemních jednotek 828 ozbrojených akcí majících jednoznačně polický charakter. Mezi roky 1950 a 1952 existoval ještě asi 100 ozbrojených oddílů a skupin a jejich síla se odhaduje na 500 lidí. Byly to nevelké oddíly do deseti osob. Měly velké ztráty, ale místně vznikaly i nové oddíly, pravděpodobně z důvodu represí bezpečnostních složek a začínající kolektivizace. Disponovaly stále podporou části obyvatel, což jim dávalo možnost dále bojovat, ale koncem roku 1952 byly komunistickou vládou zlikvidovány všechny nedůležitější partyzánské oddíly.

Po roce 1952 zůstali jednotliví partyzáni, kteří se jen občas sdružovali do oddílů. V zásadě již neměli konspirační zázemí a mohli existovat jen s podporou části venkovského obyvatelstva. Konec ozbrojeného odporu nastal asi symbolicky v roce 1956, po politických změnách v Polsku. Poslední „Zavržený“, Józef Franczak však zahynul v souboji s policisty až v roce 1963.

Komunistické ztráty, podle jejich historiků, byly kolem 22 000 osob. Z toho asi deset tisíc vojáků. Důstojníků a vojáků NKVD se „ztratilo“ asi 1 000. Ztráty antikomunistického odporu jsou stále předmětem bádání. Obecně se udává, že při likvidaci „banditů“ jich zemřelo 8 000 – 8 600. Dalších 5 000 bylo popraveno. 21 000 lidí zemřelo ve vězení. Nejsou ale žádná data o mrtvých, kteří zahynuli při bezpečnostních operacích v terénu nebo při pacifikaci míst odporu.

Měl polský podzemní odpor možnost změnit polskou poválečnou politickou situaci? Určitě ne. Nejen, že se po válce neuměl sjednotit, ale měl proti sobě obrovskou přesilu. Na území Polska bylo po válce 6 miliónů ruských vojáků a za pomoci NKVD se polským komunistům podařilo za krátkou dobu vybudovat silný bezpečnostní aparát, který do boje s polským podzemím uvolnil 300 000 důstojníků a vojáků. Hlavně ale prodlužování boje po válce, budilo odpor polských občanů. Konspirace ustupovala a lidé chtěli normálně pracovat, zakládat rodiny a žit. Až do devadesátých let však polská komunistická bezpečnost vedla na podzemní aktivisty a další potenciální politické nepřátele složky, jejichž obsah často rozhodoval o kariéře či osobním životě.

Komunistická moc v Polsku velmi pečlivě sbírala a ničila všechny materiály týkající se protikomunistického podzemního odporu a intenzivní propagandou se snažila prosazovat názor, že šlo jen o projevy banditismu. Dodnes je to v Polsku jeden z velkých problémů, se kterým se bádající historici musí neustále potýkat.

Od roku 2 011 je 1. březen polským svátkem „Zavržených vojáků“ (ten den v roce 1951 bylo popraveno vedení skupiny „Wolność i Niezawislość“).

S použitím informací polského IPN
Jaromír Piskoř

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

Kam kráčíš Platformo?

Published

on

Občanská platforma je v Polsku v opozici už od roku 2015 a za tu dobu se jí povedlo zůstat hlavní opoziční politickou formací. Donedávna. Ve volbách do Sejmu v roce 2019 získala 27,4 % hlasů a 134 poslaneckých mandátů. V Senátu má s nezávislými na kandidátce 43 mandátů. V lednu 2020 se jejím předsedou stal Borys Budka, který spustil program anti-PiS a pokoušel se vytvořit širokou opoziční frontu a sesadit vládní PiS. To se nepovedlo i proto, že se Borys Budka nedokázal dohodnout s dalšími opozičními stranami. Co že se to děje v Občanské platformě? Kam míří strana, z jejichž řad se rekrutují politici jako Donald Tusk, Radosław Sikorski či Rafał Trzaskowski?

Dalo by se uštěpačně podotknout „do ……“, ale postupující marginalizace Občanské platformy naznačuje i konec systému soupeření PO-PiS, což zcela přeorá polské politické pole. Občanská platforma je dnes součástí Občanské koalice, což je zjednodušeně Platforma + zbytky Nowoczesne a několika malých levicových uskupení. Stejné vedení Platformy a Koalice žije ale stále v přesvědčení, že jsou hlavní opoziční silou. S nynější podporou kolem 12 % ale onu opoziční „vedoucí úlohu“ Borys Budka a spol ztratili. Sebereflexi nemaje stále s klapkami na očích verbálně sjednocují opozici proti vládní PiS, i když například Lewice je považuje za politického nepřítele většího než PiS.

Stranu opustili poslanci a poslankyně, kteří již nemají šanci získat volitelné místo na kandidátce (Mucha). Vedení nedávno vyloučilo členy konzervativního křídla (Raś a Zalewski) aby znejistilo další poslance, protože s dnešní podporou by jich do Sejmu prošlo sotva 70. Dnes ohlásila svůj odchod z Platformy hlasitá a prostořeká europoslankyně Róża Thun, pro kterou bylo poslední kapkou nepodpoření Platformou polského Fondu obnovy v Sejmu. Thun doufá, že její odchod bude „impulsem pro reflexi“. Nebude. Spíše dojde ještě k bratrovražednějšímu boji a lidé kolem bývalého předsedy Grzegorze Schetyny budou další v řadě.

Sledovat odcházení Občanské platformy není příjemné ani pro PiS. Kaczyński se loni podivoval zatáčce doleva, kterou provedla Platforma. Po čase je znát, že onen posun, který provedl Budka nutí mnoho politiků Platformy k hledání si jiné platformy pro své budoucí působení. PiS ztrácí svého dlouhodobého oponenta a politický pohyb na straně polské opozice se stává nepředvídatelným. O uchopení řadících opozičních pák bude několik zájemců a troufám si odhadnout, že si o ně budou chtít říci i politici dosavadní vládní Sjednocené pravice. No, „Nudu ve Varšavě“ rozhodně očekávat nemůžeme.

Continue Reading

Aktuality

Dnes jsou cílem k trestání Maďarsko a Polsko, zítra může dojít na nás

Published

on

„Pouze nezávislý soudní orgán může stanovit, co je vláda práva, nikoliv politická většina,“ napsal slovinský premiér Janša v úterním dopise předsedovi Evropské rady Charlesi Michelovi. Podpořil tak Polsko a Maďarsko a objevilo se tak třetí veto. Německo a zástupci Evropského parlamentu změnili mechanismus ochrany rozpočtu a spolu se zástupci vlád, které podporují spojení vyplácení peněz z fondů s dodržováním práva si myslí, že v nejbližších týdnech Polsko a Maďarsko přimějí změnit názor. Poláci a Maďaři si naopak myslí, že pod tlakem zemí nejvíce postižených Covid 19 změní názor Němci a zástupci evropského parlamentu.

Mechanismus veta je v Unii běžný. Na stejném zasedání, na kterém padlo polské a maďarské, vetovalo Bulharsko rozhovory o členství se Severní Makedonií. Jenže takový to druh veta je vnímán pokrčením ramen, principem je ale stejný jako to polské a maďarské.

Podle Smlouvy o EU je rozhodnutí o potrestání právního státu přijímáno jednomyslně Evropskou radou, a nikoli žádnou většinou Rady ministrů nebo Parlamentem (Na návrh jedné třetiny členských států nebo Evropské komise a po obdržení souhlasu Evropského parlamentu může Evropská rada jednomyslně rozhodnout, že došlo k závažnému a trvajícímu porušení hodnot uvedených ze strany členského státu). Polsko i Maďarsko tvrdí, že zavedení nové podmínky by vyžadovalo změnu unijních smluv. Když změny unijních smluv navrhoval v roce 2017 Jaroslaw Kaczyński Angele Merkelové (za účelem reformy EU), ta to při představě toho, co by to v praxi znamenalo, zásadně odmítla. Od té doby se s Jaroslawem Kaczyńskim oficiálně nesetkala. Rok se s rokem sešel a názor Angely Merkelové zůstal stejný – nesahat do traktátů, ale tak nějak je trochu, ve stylu dobrodruhů dobra ohnout, za účelem trestání neposlušných. Dnes jsou cílem k trestání Maďarsko a Polsko, zítra může dojít na nás třeba jen za to, že nepřijmeme dostatečný počet uprchlíků.

Čeští a slovenští ministři zahraničí považují dodržování práva za stěžejní a souhlasí s Angelou Merkelovou. Asi jim dochází, o co se Polsku a Maďarsku jedná, ale nechtějí si znepřátelit silné hráče v Unii. Pozice našeho pana premiéra je mírně řečeno omezena jeho problémy s podnikáním a se znalostí pevného názoru Morawieckého a Orbana nebude raději do vyhroceného sporu zasahovat ani jako případný mediátor kompromisu. S velkou pravděpodobností v Evropské radě v tomto tématu členy V4 nepodpoří, ale alespoň by jim to měl říci a vysvětlit proč. Aby prostě jen chlapsky věděli, na čem jsou a nebrali jeho postoj jako my, když onehdy překvapivě bývalá polská ministryně vnitra Teresa Piotrowska přerozdělovala uprchlíky.

Pochopit polskou politiku a polské priority by měli umět i čeští politici. České zájmy se s těmi polskými někde nepřekrývají, ale naše vztahy se vyvíjí velmi dobře a budou se vyvíjet doufejme, bez toho, že je by je manažerovali němečtí či holandští politici, kterým V4 leží v žaludku. Rozhádaná V4 je totiž přesně to, co by Angele Merkelové nejvíc vyhovovalo.

Continue Reading

Aktuality

Morawiecki: Hřbitovy budou na Dušičky uzavřeny

Published

on

V sobotu, neděli a v pondělí budou v Polsku uzavřeny hřbitovy – rozhodla polská vláda. Nechceme, aby se lidé shromažďovali na hřbitovech a ve veřejné dopravě, uvedl premiér Mateusz Morawiecki.

„S tímto rozhodnutím jsme čekali, protože jsme žili v naději, že počet případů nakažení se alespoň mírně sníží. Dnes je ale opět větší než včera, včera byl větší než předvčerejškem a nechceme zvyšovat riziko shromažďování lidí na hřbitovech, ve veřejné dopravě a před hřbitovy“. vysvětlil Morawiecki.

Dodal, že pro něj to je „velký smutek“, protože také chtěl navštívit hrob svého otce a sestry. Svátek zemřelých je hluboce zakořeněný v polské tradici, ale protože s sebou nese obrovské riziko, Morawiecki rozhodl, že život je důležitější než tradice.

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • Kam kráčíš Platformo? 17.5.2021
    Občanská platforma je v Polsku v opozici už od roku 2015 a za tu dobu se jí povedlo zůstat hlavní opoziční politickou formací. Donedávna. Ve volbách do Sejmu v roce 2019 získala 27,4 % hlasů a 134 poslaneckých mandátů. V Senátu má s nezávislými na kandidátce 43 mandátů. V lednu 2020 se jejím předsedou stal […]
    Jaromír Piskoř
  • Dnes jsou cílem k trestání Maďarsko a Polsko, zítra může dojít na nás 19.11.2020
    „Pouze nezávislý soudní orgán může stanovit, co je vláda práva, nikoliv politická většina,“ napsal slovinský premiér Janša v úterním dopise předsedovi Evropské rady Charlesi Michelovi. Podpořil tak Polsko a Maďarsko a objevilo se tak třetí veto. Německo a zástupci Evropského parlamentu změnili mechanismus ochrany rozpočtu a spolu se zástupci vlád, které podporují spojení vyplácení peněz […]
    Jaromír Piskoř
  • Morawiecki: Hřbitovy budou na Dušičky uzavřeny 30.10.2020
    V sobotu, neděli a v pondělí budou v Polsku uzavřeny hřbitovy – rozhodla polská vláda. Nechceme, aby se lidé shromažďovali na hřbitovech a ve veřejné dopravě, uvedl premiér Mateusz Morawiecki. „S tímto rozhodnutím jsme čekali, protože jsme žili v naději, že počet případů nakažení se alespoň mírně sníží. Dnes je ale opět větší než včera, […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality