Connect with us
Reklama




Historie

VRATISLAVSKÁ PŘEDEHRA K SAMETOVÉ REVOLUCI

Published

on

Festival nezávislé československé kultury proběhl 3. až 5. listopadu 1989 ve Vratislavi. Pořádala ho Polsko-československá Solidarita a Nezávislý studentský svaz. Dnes po těch událostech zůstala jen pamětní deska na budově Polského divadla, která byla odhalena v květ evropyroce 2014, a také úžasné vzpomínky osob, jež byly svědky těchto událostí.

VRATISLAVSKÁ PŘEDEHRA K SAMETOVÉ REVOLUCI

Je začátek listopadu 1989. Za okamžik se v Berlíně začnou odehrávat události, považované za symbol pádu Sovětského svazu. Na jeviště Polského divadla ve Vratislavi přicházejí umělci českého undergroundu. Poprvé po řadě let, a někteří poprvé v životě, vystoupí na oficiálním koncertu. Ještě nevědí, že jeden z nejdůležitějších lidí v Československu jejich vystoupení později nazve předehrou k sametové revoluci.

Festival nezávislé československé kultury proběhl 3. až 5. listopadu 1989 ve Vratislavi. Pořádala ho Polsko-československá Solidarita a Nezávislý studentský svaz. Dnes po těch událostech zůstala jen pamětní deska na budově Polského divadla, která byla odhalena v roce 2014, a také úžasné vzpomínky osob, jež byly svědky těchto událostí.

– Nálada byla neobyčejná. Přerostlo nám to přes hlavu. Šlo o podnět, ukázání Čechům, že svoboda je na dosah ruky – vzpomíná Paweł Skrzywanek, absolvent historie a jeden z organizátorů. – Karel Kryl přijel speciálně až z Mnichova. Když vyšel na jeviště a promlouval k divákům v polštině, ukázalo se, že většina z několikatisícové skupiny jsou Češi. Celý sál zpíval jeho písničky. Kryl takovou reakci diváků nečekal – dodává.

Kromě Kryla se na jevišti objevili také jiní umělci českého undergroundu: Jaromír Nohavica, Plastic People of the Universe, Jaroslav Hutka. Většina z nich se do dostala Vratislavi přes zelenou hranici. – Nohavica řekl službám, že jde navštívit známé v Polském Těšíně. Nevzal si ani kytaru – směje se Skrzywanek. Agenti StB chtěli festival potlačit, ale zájem Čechů a Poláků byl obrovský. Češi se o festivalu dozvěděli z Rádia Svobodná Evropa, a mnoho z nich přijelo do Polska přes NDR. Značná část umělců a diváků byla zastavena na hranici a nedostala se do Vratislavi.

Stejný osud potkal díla českých umělců, která se měla objevit na výstavě Československo – umění mladé generace. Pořádáním výstavy se zabýval Igor Wójcik, v té době student Akademie výtvarných umění. Spolu s transportem byl zastaven StB na hranici v Harrachově. Výslech trval desítky hodin. Nakonec intervenovali polští politici, ale díla se do Vratislavi nepodařilo přivézt.

– Žádal jsem jen o doklad, že díla jsou zabavená – vzpomíná Wójcik. – Do Vratislavi jsem přijel den před festivalem, ale výstava musela proběhnout. Spolu s kolegou jsme z kartónu vyřezávali imitace rámů, plakety se jmény umělců a nápisem ZABAVENO, který se později stal oficiálním názvem výstavy – přiznává.

Avšak nejdůležitější událostí festivalu byla konference Kultura na rozcestí – mezi totalitou a komercí. Konala se pod záštitou mj. Adama Michnika a knížete Karla Schwarzenberga, který do Vratislavi přijel z Rakouska. Václav Havel seděl tehdy ve vězení, ale perfektně věděl, jak důležité jsou pro historii Československa události z Vratislavi. – Byla to velká pocta, když hlava státu nazvala náš festival „předehrou k sametové revoluci“. Chtěli jsme prostě udělat něco pro naše přátele z Česka – zdůrazňuje Skrzywanek.

Autorka:  Ewa Gazda

kvetevropy.cz

 

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Historie

Čechoslováci a Poláci proti sobě stáli s prsty na spouštích

Published

on

Desátého června roku 1945 se v Chalupkách, vesnici na polsko-české hranici objevily československé tanky. Seskakovali z nich vojáci a vtrhli na místní železniční stanici. Odzbrojili polské strážníky, strhávali polské vlajky a tabule s polskými státními znaky. Chalupki od té chvíle měly být československé. Tanky se pak daly do pohybu směrem na Ratiboř.

„Čeští policisté využívají nechráněnou hranici a zabrali 10-12 km Dolního Slezska. Zabrali železniční stanici Lewin w okrese Kladsko, přes kterou vedou železniční koleje do Prahy a stanici Mittelwalde v okrese Bystrzyce (na železnici do Vídně) a několik desítek sousedních obcí.“ psal ve svém hlášení do Varšavy zmocněnec polské Vlády pro Dolní Slezsko Stanisław Piaskowski. Do půlky června již bylo v československých rukách několik desítek obcí Kladské kotliny. Na předměstí Ratiboře stály tanky. Klodsko, Ratiboř a Glubčice – tato tři města se rozhodli Češi obsadit.- Zachovala se tajná instrukce generála Bohumila Bočka (náčelníka Hlavního štábu československé branné moci), který dal rozkaz k obsazení obcí v Kladské kotlině a v okolí Glubčic a Ratiboře.

Důvodem konfliktu, byl sovětský dokument s chybně zakreslenou mapou hranic. V moskevském archivu jej nalezl prof. Jiří Fiedl z Historického ústavu AV. Byl to rozkaz generála Jeremenka, ke kterému byla připojena mapa, která se ale nezachovala a jejíž autor není znám. Na dokumentu je podpis štábního podplukovníka Jepifanova, nejpravděpodobněji odpovědného za vytvoření mapy, na základě které sovětská vláda definovala hranici na linii Křižanovice – Odra – Olše a která přiznávala Československu značnou část sporných území.

Tehdejší polský premiér Edward Osóbka-Morawski se připravoval vojensky odpovědět, ale žádná vojenská akce nemohla proběhnout bez jejího schválení Rudou armádou. Protože polská ani československá vláda se nechtěly dostat do válečného konfliktu, celý spor byl nakonec vyřešen potrestáním podplukovníka Jepifanova deseti dny domácího vězení a částečným snížením žoldu. Podplukovník Nedorezov, sovětský velitel Ratiboře byl odvolán a poslán do důchodu proto, že povolil československým vojákům přístup do ratibořského regionu.

podrobněji také zde

 

 

Continue Reading

Historie

My Poláci se obracíme do minulosti

Published

on

Polsko bylo při druhé světové válce Sovětským svazem a Němci totálně zničeno. Posunuli nás z východu na západ. Kontinuita polského státu byla otřesena. Jsme chudý národ, náš stát je slabý, takže jediný způsob, jak můžeme nyní budovat naši identitu, je logo echo24skrze naši kulturu včetně historie. O historii své země můžete mluvit krásným způsobem – o hrdinech, o těžkých okolnostech, které národ překonal. My Poláci se obracíme do minulosti, abychom si vybudovali nějaký morální kapitál. V podstatě je to taková moc bezmocných.

Češi tohle nepotřebují. Například Praha, to je jedno z nejkrásnějších míst na zemi. Tady se můžete připoutat k lokálním místům, k věcem. My tohle nemáme, ve Varšavě nemůžete mít pouto k ruinám. Proto jsme museli jít do minulosti, ukázat, proč naše hlavní město bylo tak zdevastované, a naši historii poněkud zmytologizovat. V Krakově je to jiné, ten je v tomhle ohledu podobný Praze. Lidé v této oblasti ani nikdy nerebelovali. Ale převládající polský narativ je ten varšavský.

říká Michał Łuczewski (1979) polský sociolog pro Echo24.pl, celý rozhovor zde

Continue Reading

Historie

Edmund Roman Orlik: polský hrdina z tančíku TKS

Published

on

Na úsvitu posledního kalendářního roku první světové války se 26. ledna narodil ve velkopolském městě Rogozno do intelektuální rodiny Orliků syn Edmund Roman. Území tehdy spadalo pod Německé císařství, které se už i v zázemí proklatě dlouho zmítalo vlastní vinou ve válečných útrapách. Ani Orlikovi žádné veselé období tenkrát neprožívali, se svým synem se otec Jan tragicky minul, neboť koncem roku 1917 padl jako příslušník letectva.

V září 1936, po maturitě, vstoupil Edmund Roman Orlik předčasně a dobrovolně do armády, nejprve absolvoval kurz v kadetní škole obrněných zbraní v Modlinu, následovala základní vojenská služba u 1. obrněného praporu v Poznani. Po návratu do civilu začal studovat architekturu na Varšavské technické univerzitě. Asi po roce musel studium přerušit kvůli účasti na vojenském cvičení a potom ho vlast povolala jako technického odborníka k poště a telegrafu.

Na konci srpna 1939, když už Němci netrpělivě přešlapovali u polských hranic, Polsko konečně mobilizovalo. Orlik se stal příslušníkem 71. obrněné korouhve přiřazené k Velkopolské jezdecké brigádě.

Každá polská jezdecká brigáda zmobilizovaná před válkou měla ve své sestavě zařazenu obrněnou korouhev skládající se z eskadrony obrněných automobilů o síle sedmi vozidel, z eskadrony průzkumných tanků o síle třinácti tančíků a z technicko-hospodářské čety (jde o tabulkové počty plného stavu). Osmým obrněným automobilem korouhve disponoval její velitelský roj.

Tančíky eskadron průzkumných tanků jezdeckých brigád byly zpravidla všechny s kulometnou výzbrojí, ale 71. obrněná korouhev patřila mezi dvojici výjimek. Měla devět kulometných TK-3 a čtyři kanonové TKS. A právě na kanonovém TKS sloužil v září 1939 Edmund Roman Orlik jako velitel vozidla, druhým členem posádky a řidičem tančíku byl Bronisław Zakrzewski.

V zářijových hektických dnech se stal Orlik nejúspěšnějším polským tankistou, často se uvádí, že se stal vůbec prvním tankovým esem druhé světové války. Zdroje se liší ve kvantifikaci jeho úspěchů, na svém kontě by měl mít deset či třináct zničených německých tanků. V každém případě je však korektnější klasifikovat ty tanky jako vyřazené z boje, neboť z celkových téměř sedmi stovek v Polsku ztracených německých tanků jich bylo následně více než čtyři sta opraveno a opět uvedeno do služby.

Husarský kousek se mechanizovanému husarovi Orlikovi povedl 18. září, kdy na křižovatce v Kampinoském lese s půlčetou (tři vozidla) tančíků eskadrony průzkumných tanků 71. obrněné korouhve překvapil z boku trojici německých tanků 1. lehké divize postupující po silnici směrem na Pociechu (pancéřová vozidla se obecně slabšímu protivníkovi lépe ničí z boku a ještě lépe zezadu, protože vpředu mají nejsilnější pancíř). Nad touto akcí se vznáší několik otazníků. Nejčastěji se uvádí, že pouze Orlikův tančík byl kanonový a zbylé dva kulometné – a těm snad rozkázal, aby se trochu stáhly. 

Orlikovi je z tohoto střetnutí připisováno zasažení všech tří německých tanků, dvou lehkých PzKpfw 35(t) československého původu a jednoho středního PzKpfw IV Ausf. B. Zatímco oba z boje vyřazené PzKpfw 35(t) Němci po polském tažení opravili, tak ten PzKpfw IV byl zničen totálně, když v jeho útrobách explodovala vezená munice pro 75mm kanon. V tomto tanku byla navíc prolita modrá krev jeho velitele knížete Viktora IV. Albrechta von Ratibor.

Největšího bojového úspěchu ovšem dosáhl o den později 19. září, kdy vyřadil z boje dokonce sedm nepřátelských tanků. Můžeme to považovat za přehnané a těžko uvěřitelné kvantum na jednodenním kontě hrdiny s 20mm kanonem, ale podstatné je, že bojoval a plus mínus nějaký zničený tank zde nehraje roli. Ostatně tenkrát při tom střílelo i polské dělostřelectvo – na druhou stranu i německých tanků tam bylo zasaženo mnohem více než těch sedm „Orlikových“.

Hned nato, když se obrana na tomto místě zhroutila, se Orlik probil se svým tančíkem do obležené Varšavy a účastnil se bojů při její obraně. Varšava padla 28. září a celé Polsko 6. října 1939.

Téměř šestiletou okupaci se Orlikovi podařilo přežít, po válce dostudoval architekturu a tomuto oboru se ve svém dalším profesním životě úspěšně věnoval.

Autor: Radek Folprecht, celý text na technet.idnes.cz

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • Jan Pavel II – mše 15.10.2018
    18 – 19 hod., úterý 16. října, mše ke 40. výročí zvolení Jana Pavla II. papežem – Katedrála sv. Víta Václava a Vojtěcha na Pražském hradě Pořádá Polský institut v Praze
    Jaromír Piskoř
  • Je to s podivem, ale premiéři našich zemí úzce spolupracují 15.10.2018
    Mateusz Morawiecki a Andrej Babiš ladili noty před summitem EU. Shodli se hlavně na postoji k migraci a v negativním přístupu k navyšování peněz pro Frontex. Polsko má zájem na opuštění cesty tvrdého Brexitu. Oba premiéři se potkávají velmi často. Morawiecki bude na oslavách vzniku ČR a obě vlády zasednou společně v půlce listopadu nad […]
    Jaromír Piskoř
  • Jeden z nich bude prezidentem Varšavy 13.10.2018
    Rafał Trzaskowski versus Patrik Jaki, volební souboj, který v Polsku nenechává nikoho chladným. Prezident hlavního města je pro polskou politiku výrazné křeslo, podobně jako křeslo primátora Prahy. Poslanec, bývalý ministr v Tuskově vládě a šéf volebního štábu současné prezidentky města Rafał Trzaskowski je kandidátem Občanské platformy (dnes širší Koalice). Jeho velmi výrazné vedení v průzkumech […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality