Connect with us
Reklama



Historie

Kukačka – letadlo postavené v činžáku se proslavilo při útěku za hranice PLR

Publikoval před

Polský inženýr a pilot Eugeniusz Pieniążek pracoval na počátku šedesátých let minulého století v Leteckých závodech v Bialsku a létal na kluzácích. Jeho práce byla ceněna v zahraničí a on jezdil na ukázky polských konstrukčních leteckých řešení např. do Švédska. Začínali za ním přijíždět různí zahraniční letečtí odborníci a to stačilo, aby se o něj začala zajímat polská komunistická tajná policie SB. Odepřel jim spolupráci a začal mít problémy.Najednou jej nepustili do zahraničí a byl vyhozen ze zaměstnání. Na konci šedesátých let se rozhodl pro útěk z Polska.

Se zkušenostmi leteckého inženýra začal doma v pokoji své dcery v činžáku stavět jednomístné malé letadlo. Jednotlivé části letadla spouštěl na provaze z prvního patra domu a samotná montáž pak probíhala v garáži kousek od aeroklubu. Stavba mu trvala 26 měsíců. Jméno „Kukačka“ dala letadlu jeho tehdy sedmiletá dcera a paradoxně se nejdříve stalo hitem v komunistické PRL. Tehdejší polské noviny o něm propagandisticky psaly jako o příkladném úspěchu polského inženýrského umění. Pieniążek tak mohl na polském území létat.

13. září roku 1971 vyletěl z polského letiště v Bielsku do Krosna (kousek od slovenských hranic) a měl se ten den vrátit, ale vzal to na jih k hranicím Československa. Letěl těsně nad zemí a protože věděl, že hranice se Západem je pod dohledem ruských vojsk, tak to vzal překvapivě přes Maďarsko na Jugoslávii. Navigoval se pouze podle automobilových map a orientoval se podle železničních nádraží. Letěl v bouřce a přes hory a po čtyřech hodinách letu přistál v Subotici, nejsevernějším srbském městě. Po přistání byl okamžitě zatčen a strávil v jugoslávském vězení 7 měsíců. Je s podivem, že Jugoslávci o jeho zadržení neinformovali Poláky neboť ti jej hledali a předpokládali, že měl v bouřce nehodu.

Jugoslávci mu nakonec dali jednodenní propustku z vězení a on okamžitě odjel do Rakouska a následně do Švédska, kde měl zázemí a kolegy. Za pomoci švédských přátel a prostřednictvím fiktivního sňatku jednoho z nich s jeho manželkou dostal v roce 1973 svou rodinu do Švédska. Ve stejném roce za 1200 dolarů vykoupil letadlo Kukačka z jugoslávských hangárů a 17 let pak trávilo pod plachtou ve Švédsku, aby jej až v roce 1990 znovu uvedl do provozuschopného stavu.

Počátkem devadesátých let se Pieniążek s rodinou vrátil do Polska, založil zde polskou dceru Experimental Aviation Association a začal se věnovat stavění funkčních replik předválečných letadel. Kukačka je od roku 2005 v Muzeu polského letectví v Krakově.

jp
zdroj: interia.pl

Continue Reading
Komentujte

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Historie

Poslední mrtvý z Katyně?

Publikoval před

Kdo vlastně byl Władysław Sikorski? A jaké osoby či skupiny patřily mezi jeho hlavní nepřátele, a tedy i mezi potenciální viníky jeho smrti?

Narodil se 20. května 1881 v jihovýchodním Polsku. Po maturitě pokračoval ve studiu na polytechnice ve Lvově a v roce 1914 byl povolán do rakousko-uherské armády. Po obnově polské samostatnosti v roce 1918 patřil mezi přední velitele ve válce mezi Polskem a sovětským Ruskem, jež probíhala v letech 1919 až 1920. Počátkem dvacátých let pak působil jako náčelník generálního štábu polské armády, ale vstoupil též do politiky: v roce 1922 se stal na rok premiérem a v letech 1924 až 1925 zaujímal post ministra obrany. Po vojenském puči Józefa Piłsudského v roce 1926 však ztratil všechny vojenské i veřejné funkce, neboť patřil mezi Piłsudského názorové oponenty. Žil pak převážně v zahraničí, publikoval vojenské studie, předvídající příští podobu moderní války, a vystupoval proti Piłsudského režimu.

Obrat přinesla až druhá světová válka. Po porážce Polska v roce 1939 se Sikorski stal předsedou polské exilové vlády v Paříži. A po pádu Francie pak zastával post premiéra a ministra obrany v exilové vládě působící v Londýně. Jednu z příčin jeho politického vzestupu po roce 1939 nutno spatřovat v tom, že za viníka polské porážky se považoval i polský autoritářský režim, a Sikorski měl velký kredit jako jeho významný kritik.

„Dceru generála Sikorského, jejíž tělo se nikdy nenašlo, údajně různí lidé, včetně samotného Churchilla, varovali, aby se osudného letu neúčastnila.“Po napadení Sovětského svazu Německem v červnu 1941 tlačili Britové Sikorského k navázání diplomatických a spojeneckých vztahů s Moskvou. Čemuž však bránila řada překážek: pro Poláky znamenal Sovětský svaz jednu z okupačních mocností – v roce 1939 totiž napadl Polsko společně s Německem a Stalin se nehodlal východní části Polska, získané na základě paktu s Hitlerem, vzdát. Přesto Sikorski spojeneckou smlouvu s Moskvou uzavřel, a to za cenu značných ústupků, kdy se řešení sporných otázek polsko-sovětských vztahů de facto odsunulo na neurčito.

Řada polských exilových politiků Sikorskému tento krok velmi zazlívala, padala dokonce obvinění ze zrady, avšak Sikorski byl jednak pod velkým tlakem Britů, jednak chtěl získat reálnou možnost, jak dosáhnout propuštění desítek ba stovek tisíců krajanů, kteří byli po roce 1939 vězněni v táborech gulagu či v podobných zařízeních. Začalo formování polské armády v Sovětském svazu, přičemž její mužstvo tvořili hlavně lidé čerstvě propuštění ze sovětských pracovních nebo zajateckých táborů. Poláci se však stále nemohli dopočítat několika desítek tisíc vlastních důstojníků. Sikorski o nich přímo jednal se Stalinem, ten mu však cynicky odvětil, že o nich nic neví, že možná utekli do Mandžuska. Sám přitom podepsal rozkaz k jejich zavraždění.

Autor: Josef Mlejnek jr., celý text na Babylon.cz

Pokračovat ve čtení

Historie

Disidenti seděli s Poláky na hranicích, popíjeli rum a řešili svržení tyrana

Publikoval před

Setkání připomínalo spíš turistický piknik, než konspirativní schůzku oponentů komunistických režimů, jak svědčí vyprávění Jacka Kurońe: „Nebudu skrývat, že toto setkání na nás všechny udělalo obrovský dojem. Tam i tady všude tajná i zjevná policie, konfidenti, a my sedíme sami u stolu, na kterém je rum, salám, sýr, chléb – všechno z bezedného batohu Václava Havla, nad námi šumí jedle a sbratřeni diskutujeme, jak svrhnout společného tyrana.“

Disidenti u velkého dřevěného stolu pod Obří boudou nakonec sepsali společné prohlášení, později vydané v domácím samizdatu a poslané médiím do ciziny. Kromě jiného v něm stálo: „Sbratření snahou prosazovat pravdu, lidská a občanská práva, demokracii, sociální spravedlnost a národní nezávislost, vyhlašujeme svou společnou vůli zachovat věrnost těmto ideálům a jednat v jejich duchu.“

Celý text na info.cz

Pokračovat ve čtení

Historie

ZEMĚ POLIN

Publikoval před

„Kdyby Hospodin nedal Židům zemi Polin jako útočiště, osud Izraele byl by věru nesnesitelný“.Tato citace slov raně novověkého krakovského rabína může těm, pro něž dějiny polských Židů začínají rokem 1939, znít poněkud morbidně. Nicméně – jak hlásá motto překrásného Muzea dějin polských Židů ve Varšavě – jsou to především „dějiny života, nikoli dějiny smrti“, příběh tisíce let společné existence na jednom území. Přinášíme několik článků, které vyšly v rámci přílohy Orientace Lidových novin.

V těchto dnech si připomínáme řadu výročí spojených se zánikem tohoto společného světa: před 75 lety začal poslední zoufalý boj varšavského ghetta, před 50 lety dokonal dílo zkázy způsobené německým nacismem komunismus: Gomułkův režim vyštval ze země poslední větší skupinu polských Židů.

Zároveň se však našli lidé, kteří si i v nelidském světě obou totalit dokázali udržet lidství. Před 75 lety vznikla Rada pomoci Židům Żegota, jediná organizace svého druhu v okupované Evropě. Letos uplyne také 10 let od úmrtí její hlavní legendární postavy Ireny Sendlerové – zachránkyně stovek dětí z varšavského ghetta.

Lidé jako Sendlerová toto poselství života nesli i dál. Po roce 1989 mohlo ze sutin ghetta vyklíčit společně se znovuzískanou svobodou. Varšavská čtvrť Muranów je dnes stejně jako desítky dalších míst v Polsku centrem obrození židovské kultury. „Zdá se, že všechno od židovské kultury a historie až po židovské jídlo je teď v Polsku in,“ napsal ostatně před pár dny zpravodaj Huffington Post.

Maciej Ruczaj
ředitel Polského institutu v Praze

více na Moderní-Dějiny.cz

 

Pokračovat ve čtení
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • Lech Poznaň – Legia Varšava kontumačně 0:3 23.5.2018
    Už před zápasem Lech Poznaň – Legia Varšava byla atmosféra napjatá, naštvaní fanoušci Lecha to ukázali na začátku zápasu při choreo „Hřbitovní atmosféra – sériově pohřbené sny“ doplněné o výsledky zápasů ve finále polské Ekstraklasy, ve které po základní části skončil Lech Poznaň na prvním místě a poté promarnil několik utkání.  Legie musela v Poznani […]
    Jaromír Piskoř
  • Využití LNG terminálu ve Svinoústí dosahuje 60 % kapacity, nejvíce v Evropě 23.5.2018
    Polský terminál ve Svinoústí dosahuje podle slov svého ředitele nejvyššího využití mezi evropskými terminály pro dovoz LNG. Z loňských cca 35 % vzrostlo využití terminálu na současných cca 60 % kapacity, přičemž za celý letošní rok je očekáváno využití kolem 65 %. Nárůst dovozu LNG se v dalších letech očekává hlavně z Kataru a USA. […]
    Jaromír Piskoř
  • Orlen kupuje zbytek Unipetrolu 23.5.2018
    Polská rafinerská společnost PKN Orlen hodlá od menšinových akcionářů koupit zbývajících 5,97 procenta akcií českého petrochemického holdingu Unipetrol. Firma uvedla, že za každou akcii nabídne 380 Kč, tedy stejnou částku jako při předchozím odkupu. Cílem je podle firmy stáhnout akcie Unipetrolu z pražské burzy. Nákup akcií schválila dozorčí rada PKN, transakce ale ještě musí získat […]
    Jaromír Piskoř