Lidé z PKN Orlen formou due diligence zkoumají již několik týdnů holding Lotos, druhou největší polskou petrochemickou firmu. Vše proto, aby zajistili fúzi obou polských polostátních firem. Navíc premiér Morawiecki celý proces vytrhl z lůna ministerstva energie a podřídil jej svému úřadu premiéra. Debaty o fúzi těchto firem se v Polsku vedou více než deset let a pochopitelně vedení Lotosu nikdy v minulosti neskákalo radostně z toho, že je pohltí větší bratr. Po personálních změnách se pocit Lotosu moc nezměnil, ale už není veřejně otevřeně prezentován. Polský ministr energie Tchórzewski se do procesu fúze petrochemických firem otevřeně nezapojoval a pro jeho ministerstvo bylo dosti viditelné, že se mezi dosavadní konkurenty moc plést nechce a jeho ministerstvo energie v tomto případě evidentně energií nesršelo.

Jak nový šéf Orlenu Obajtek, tak polský premiér Morawiecki se nikdy nevyjádřili pozitivně o účasti PKN Orlen ve financování polského atomového programu. Ministr Tchórzewski takový nápad měl, ale již hovoří o tom, že někdy veřejně diskutuje o svých vizích, které nejsou názorem celé vlády, ale že musí zkoušet, kolik kritiky či souhlasu se mu po jeho slovech zpětným efektem vrátí.
Po polské plánované investici do nového plynovodu je petrochemie a ropa druhým příkladem, kdy je strategické rozhodování podřízeno přímo úřadu premiéra. Ministerstvu energie tedy zůstává jen elektřina a strategické rozhodování o atomu, větrnících na Baltu či dostavbě uhelných bloků. Už i rozhodování o zdvojení stavby plynových bloků pro výrobu elektřiny v elektrárně na horní Odře šlo jaksi mimo ministerstvo energie.  

Ministr Tchórzewski nedávno prohlásil, že rozhodování o větrnících na Baltu bez rozhodnutí o polské atomové energetice neučiní. Dokonce to cíleně zdůraznil a přirovnal dnešní emoce kolem obnovitelné energetiky na moři k dávným emocím polských horníků proti zavedení jaderné energetiky v Polsku. Vše se tedy nakonec točí kolem peněz na budoucí energetický mix a kolem strategického rozhodování o možném budoucím přesunu části polské energetiky z jihu Polska na sever a následných obrovských investicích do přenosové soustavy v Polsku. Polský „atomový dědek“ Tchórzewski hraje tedy svoji poslední velkou hru a chce se ve funkci dožít pozitivního rozhodnutí o stavbě jaderné elektrárny v Polsku. Jenže je nasnadě, že si s financováním celého atomového programu nějak neví rady, a navíc mu s tím nikdo pomoci nechce.

Polsko nemůže počítat s tím, že by od Evropské unie dostalo na výstavbu nové jaderné elektrárny nějaké prostředky. Za to, pokud jde o větrníky na Baltu (které rostou v Německu jak houby po dešti) to je jiné kafe. Němci vlastní podstatné patenty a výrobou kolem větrných farem se v Německu zabývá 160 000 zaměstnanců. Bylo by tedy jistě mnohem jednodušší a „proevropské“ učinit rozhodnutí o stavbě polských větrníků a vydat se německou cestou podpořenou evropskými penězi. To lze pochopitelně udělat i bez rozhodnutí o stavbě nové jaderné elektrárny. Ovšem asi s novým ministrem energie.

Není tedy Polsku co závidět. Jejich rozhodování o budoucím energetickém mixu bude ještě provázeno mnoha emocemi. Ještě že nám z moře větry nedofouknou, slunce svítí průměrně, atomové elektrárny máme už dvě a už se jen dohadujeme, kolik výkonu v budoucnu budeme, například pro elektroautomobily, potřebovat.