Connect with us
Reklama




Aktuality

Cenzurou k popularitě

Published

on

Známý polský youtuber Stefan Tompson ve svém krátkém filmu popsal trefně pocity své generace a mnoha Poláků na polsko-izraelský spor. You Tube jej zprvu zablokoval, protože ono video „mělo obsahovat části urážlivé pro některé diváky“. Tím mu pochopitelně tým You Tube dodal ještě větší důležitosti a film byl umístěn a částečně pro onu blokaci, zhlédnut na mnoha webových stránkách a jiných sociálních sítích, které s jemnou propagandou problém neměly. Po několika dnech plných oprávněné kritiky a „opětovném prozkoumání filmu“ cenzurní zápal týmu You Tube ochabl a odblokoval jej i pro Českou republiku. (Příběh rodiny Ulmových, o kterých je ve filmu zmínka viz níže)

 

Příběh rodiny Ulmových, o které hovoří Stefan Tompson

Čtyřiadvacátého března 1944 ještě před úsvitem přišli k domu Józefa a Wiktorie němečtí četníci – velitel stanice v Łańcutu poručík Eilert Dieken, dále Joseph Kokott, Michael Dziewulski a Erich Wilde. Na pomoc si vzali čtyři „tmavomodré“, mezi nimiž byl – Włodzimierz Leś. Němci vstoupili do chalupy, na jejíž půdě objevili a okamžitě zastřelili všechny Židy. Poté se rozhodli vypořádat s pány domu. Jeden ze svědků, které si Němci schválně pozvali, aby každý viděl, co čeká Poláky v případě ukrývání Židů, vypověděl, že Józefa a Wiktorii vyvedli ven a zastřelili je před prahem rodného domu. „Během střelby byl na místě popravy slyšet strašný křik – děti volaly své rodiče, kteří už byli zastřelení. Byl na to všecko otřesný pohled,“ řekl svědek. V září 1944 odsoudila polská podzemní armáda Armia Krajowa k trestu smrti „tmavomodrého“ policistu Leśa – zastřelili ho v Łańcutu.* Příběh má i svůj český aspekt Joseph Kokott – pocházející ze Sudet občan Československa, který se po Mnichovu „rozpomněl“ na své německé kořeny, se po válce vrátil domů a až do roku 1957 bydlel v Praze. Tehdy byl uvězněn a vydán do Polska, kde zemřel ve vězení. Naopak Eilert Dieken, velitel zásahu, dožil v klidu jako vážený občan Esens v Západním Německu.

(* Orgány polského podzemního státu zaujímaly k pronásledování Židů jednoznačné odmítavé stanovisko (mise Jana Karského), odsuzovalo „šmalcovníky“, kteří se přiživovali na židovském neštěstí či udávali, k trestu smrti a v rámci možnosti organizovaly pomoc pronásledovaným Židům (Žegota).

Józef Ulma před válkou vychodil zemědělskou školu, stal se propagátorem sadařství, zařídil si školku ovocných stromů, začal pěstovat moruše a chovat bource morušového. Mimo to vedl knihovnu Spolku katolické mládeže a vášnivě se věnoval fotografování. Nepochybně se tak lišil od zbytku obyvatel té velké, více než čtyřtisícové vesnice. Ve vsi bydlelo před válkou také 120 Židů, převážně obchodníků, ale i rolníků, které v roce 1942 potkal krutý osud obětí holocaustu. Několik desítek z nich bylo zabito přímo na místě.

Udavači si bohužel přišli na své, přesto se však jenom v Markowé šťastně dočkalo konce války ještě minimálně 17 Židů i se svými polskými zachránci. Józef a Julia Barovi společně s dcerkou Janinou více než dva roky ukrývali pětičlennou rodinu Riesebachových. Antoni a Dorota Szylarovi, kteří měli sami 5 dětí, zase zachránili sedmičlennou rodinu Weltzů. U Jana a Weroniky Przybylakových přežil Jakub Einhorn a u Heleny a Jana Cwynarových Abraham Segal.

Józef a Wiktorie Ulmowi byli vyznamenáni čestným diplomem a uznáním v Izraeli. V roce 2004 arcibiskup Józef Michalik při vysvěcení pomníku zavražděným pronesl tato slova: „Mučedník je svědek a svědectví má různé podoby.“ Začínají snahy o jejich blahořečení.

Kolem roku 2010 Mateusz Szpytma, historik a místní rodák, začíná usilovat o zřízení muzea rodiny Ulmů. Jak sám říká, vedly ho k tomu dvě shody náhod: první byla skutečnost, že Němci oproti svým běžným zvyklostem dům nespálili. Přežil a v něm i rodinný fotografický archív. Józef Ulma měl totiž na tehdejšího rolníka podivnou zálibu. Byl vášnivý fotograf. Díky němu nejsou Ulmovi jen jména ve výčtu obětí války, ale živí lidé…

Starosta vsi Teofil Kielar, který na rozkaz Němců zajistil několik mužů, aby oběti pohřbili, se ptal velitele, proč zavraždili i děti. Dieken mu na to odpověděl: „Aby s nimi obec neměla žádné starosti.“ Poté se Němci dali do rabování. Jakmile si Kokott povšiml, že má mrtvá Gouda Goldmanová na hrudi pověšenou krabičku s cennostmi, prohlásil – „Zrovna tohle se mi hodí,“ a krabičku si schoval do kapsy. Poté co oběti zakopali, nechal shromáždit všechny Poláky a varoval je: „Nikdo se nesmí dovědět, kolik lidí jsme zastřelili – víte to jenom vy a já!“

Rodina Ulmových navzdory udání hrozícímu ze strany vystrašených místních u sebe ukryla a živila až osm Židů. V domku Ulmových se schovávali jejich sousedé – Gouda a Layka Goldmanovi s malou dcerkou a také obchodník s dobytkem Szall se svými syny. Szallovým už předtím pomáhal v Łańcutu tzv. „tmavomodrý policista“ („tmavomodří“ – komunální policie, kterou Němci povolili ponechat v obcích Generálního gouvernementu) Włodzimierz Leś. Po určité době jim však pomáhat přestal, ponechal si však část jejich majetku, které se oni, ačkoli již byli u Ulmových, chtěli domoci zpět. Dokonce se pokoušeli přivlastnit si na oplátku něco z Leśova majetku. To se jim však pravděpodobně stalo osudným.

Vrazi se chvíli rozhodovali, co učiní s dětmi, ale Dieken rozkázal, že musí zahynout i ony. Tři nebo čtyři z dětí zastřelil osobně Joseph Kokott (nota bene původem z českých Sudet), a na svědky přitom polsky křičel: „Jen se podívejte, jak zdechne každá polská svině, která bude ukrývat Židy.“ Zahynuli tak Stanislava, Bára, Vládík, Franta, Tonda, Maruška a sedmé – ještě nenarozené – dítě v těle matky. Když místní sedláci tajně v noci kopali hrob, aby v rakvích pochovali zavražděné, jeden si povšiml následujícího: „Když jsme do rakve kladli tělo Wiktorie Ulmové, zjistil jsem, že byla těhotná. Domnívám se tak proto, že na rodidlech zemřelé bylo vidět hlavičku a část těla dítěte.“ Nepočítaje toto nenarozené bylo nejstaršímu dítěti 8 let,nejmladšímu 1,5. Celkem tak zemřelo 17 lidí.

Zdroj : MODERNÍ DĚJINY.CZ – Pasáže jsou vybrány z textu Macieje Rosalaka Sousedé: příběh rodiny Ulmových, který připravil ve spolupráci s Maciejem Ruczajem a Polským institutem v Praze.

 

 

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

„Jebać PiS“ – slogan, který pomohl Dudovi vyhrát volby

Published

on

Stávající polský prezident Duda vyhrál prezidentské volby v Polsku a získal tak druhý prezidentský mandát. Výsledky ukazují těsný poměr 51:49 %.

Anti-PiS opětovně nevyhrálo a Občanská koalice bude muset pro budoucí výhru změnit taktiku. Rafal Trzaskowski se ukázal být dobrým volebním lídrem, ale místo na pódiu je v prezidentském klání jen jedno. Primátor Varšavy má před sebou možnost velmi solidní politické kariéry a stal se dnes nejvýraznější politickou postavou Občanské platformy.

Konzervativní jádro PiS nebude s průběhem dalšího prezidentského mandátu Andrzeje Dudy spokojeno. Ve druhém mandátu se chce odpovídat „jen Bohu, národu a historii“. Vládnoucí Sjednocená pravice nemá uvnitř sebe sama nijak růžové vztahy a do parlamentních voleb v roce 2023 se bude muset změnit, aby měla šanci opětovně uspět. Její podpora mezi mladými voliči či podnikateli je už mizivá. PiS zachraňují voliči 50+ a důchodci.

Nebývalé ostrá prezidentská kampaň byla plna emocí. Veřejnoprávní média podporovaly stávajícího prezidenta propagandou, která byla někdy za hranou vkusu a novinářské normality. Stejně se ale chovaly opoziční média. Srážka emocionálních výpadů vygradovala do sloganu „Jebać PiS“, ve volebním tichu politiky Platformy používaném v podobě „***** ***“. Tento slogan byl natolik kontraproduktivní, že zvedl z postelí i chromé důchodce.

Onen slogan ale bude na každém kroku provázet Ty polské politiky, kteří si najednou uvědomili, že takto natvrdo rozdělená polská politická scéna Polsku škodí v mnoha úrovních. Domácích, ekonomických i mezinárodních. Ono tradiční polské politické schéma, kdy si nikdo nepřizná chybu a svůj případný přešlap komentuje ještě většími přešlapy konkurence, je zamotaný kruh, ze kterého se stávající generace polské politické reprezentace nevymotá.

Konzervativní polovina polských voličů letos těsně převážila nad liberálnější polovinou. Starý lišák Kaczyński zase vyhrál a bude opět oslavován a proklínán. Jeho konstrukce politiky slavila úspěch. Bez něj je ovšem PiS a Sjednocená pravice jen množinou politiků. Pro polskou křesťanskou pravici bude zásadní, zda si Kaczyński vychová svého nástupce. Pokud se mu to podaří, může PiS v Polsku vládnout ještě dlouho.

Continue Reading

Aktuality

Duda má větší podporu než mu předpověděl volební průzkum

Published

on

Polská volební komise zveřejnila dílčí výsledky prezidentských voleb z 87,16 % obvodů. Z nich plyne, že Andrzej Duda má vyšší podporu než v průzkumu IPSOS a dosahuje více než 45 %.

Podle údajů PKW získal z 23 734 (celkem 27 230) volebních obvodů současný prezident Andrzej Duda 45,24 % hlasů (7 246 743 hlasů). Na druhém místě skončil Rafał Trzaskowski s 28,92 %. Kandidát Občanské koalice získal po sčítání výsledků z 87,16 % obvodů 4 632 734 hlasů.

Velké, dosud nesečtené obvody (ve velkých městech), ale stávajícímu prezidentovi tolik přát nebudou. 

Continue Reading

Aktuality

Trzaskowski zachránil Občanskou platformu

Published

on

Necelé tři týdny před prvním kolem prezidentských voleb v Polsku je kampaň v plném proudu. „Otevřete krabici s botami a vyleze Rafał Trzaskowski“. Kandidát Občanské platformy a stávající primátor Varšavy není u nás zatím moc známý. Levicový liberál, hovořící anglicky, francouzsky, španělsky, rusky a italsky – studoval mimo jiné na Oxford University (1995) či pařížském European Union Institute for Security Studies. V roce 2004 se stal doktorem humanistických věd na Varšavské univerzitě. 

Trzaskowski není žádným politickým nováčkem a jeho post ve Varšavě mu umožňuje být současnému prezidentovi důstojným protikandidátem. Małgorzata Kidawová-Błońská jím nebyla. Byla proto vedením Platformy, po odkladu voleb kvůli epidemii, nahrazena právě Trzaskowskim. Platformě se podařilo mobilizovat své voliče, Trzaskowski musel získat ve velmi krátké době 100 000 podpisů. Podle Platformy jich za týden získal 1 600 000 a v podpoře v průzkumech se vrátil tam, kde Małgorzata Kidawová-Błońská začínala – ke 30 % podpory polských voličů. Již tento samotný fakt je záchranou Občanské platformy, co by lídra polské opozice, protože Małgorzata Kidawová-Błońská končila na 2 %. 

V Polsku se tedy schyluje opět ke tradičnímu souboji PiS – PO tentokráte ve druhém kole polských prezidentských voleb. Trzaskowski a stávající polský prezident Duda budou bojovat o středové voliče v menších polských městech, kteří se o politiku moc nezajímají, ale volit ve druhém kole voleb půjdou. Podle polských volebních analytiků je to těchto několik set tisíc voličů, kteří rozhodnou. 

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • „Jebać PiS“ – slogan, který pomohl Dudovi vyhrát volby 13.7.2020
    Stávající polský prezident Duda vyhrál prezidentské volby v Polsku a získal tak druhý prezidentský mandát. Výsledky ukazují těsný poměr 51:49 %. Anti-PiS opětovně nevyhrálo a Občanská koalice bude muset pro budoucí výhru změnit taktiku. Rafal Trzaskowski se ukázal být dobrým volebním lídrem, ale místo na pódiu je v prezidentském klání jen jedno. Primátor Varšavy má […]
    Jaromír Piskoř
  • Duda má větší podporu než mu předpověděl volební průzkum 29.6.2020
    Polská volební komise zveřejnila dílčí výsledky prezidentských voleb z 87,16 % obvodů. Z nich plyne, že Andrzej Duda má vyšší podporu než v průzkumu IPSOS a dosahuje více než 45 %. Podle údajů PKW získal z 23 734 (celkem 27 230) volebních obvodů současný prezident Andrzej Duda 45,24 % hlasů (7 246 743 hlasů). Na […]
    Jaromír Piskoř
  • Trzaskowski zachránil Občanskou platformu 11.6.2020
    Necelé tři týdny před prvním kolem prezidentských voleb v Polsku je kampaň v plném proudu. „Otevřete krabici s botami a vyleze Rafał Trzaskowski“. Kandidát Občanské platformy a stávající primátor Varšavy není u nás zatím moc známý. Levicový liberál, hovořící anglicky, francouzsky, španělsky, rusky a italsky – studoval mimo jiné na Oxford University (1995) či pařížském […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality