Connect with us
Reklama




Aktuality

Polsko rudé eurokraty rozpaluje doběla

Published

on

Polská politická protiofenzíva vůči rozhodnutí Evropské komise o spuštění paragrafu 7 Lisabonské smlouvy nabírá na obrátkách. Polský premiér Morawiecki v Maďarsku ladil noty s premiérem Orbanem, ministr obrany Macierewicz hovoří o nové definici zemí tzv. Mezimoří, které za podpory USA mají reformovat Evropu, Konrad Szymański náměstek ministra zahraničí říká, že zásahy Evropské komise do polského legislativního procesu jsou zcela nepřijatelné. Tento jeden z největších polských odborníků na vztahy v Unii je přesvědčen, že není možné Polsko jakkoli sankcionovat, ale vytváření politického šumu proti Polsku je samo o sobě pro Polsko škodlivé. K protipolské kampani se opět přidal i německý sociální demokrat a možný německý „vícekancléř“ Martin Schulz, který chce krátit německé platby do evropského rozpočtu, tentokrát nejen kvůli Polsku a Maďarsku, ale také kvůli Rakousku.

Letošní osmičkový rok a oslavy znovuobnovení polské státnosti, které budou v Polsku masivní, budou příležitostí k ofenzivě politiky budování projektu spojenectví zemí, které leží mezi Ruskem a Německem. Pochopitelně, protože je Polsko největší z těchto zemí, chce být vůdčí silou tohoto procesu, který „rozhodně“ nemá být namířen proti Evropské unii.

Rusko a Německo se polské iniciativě ironicky posmívají, ale postupně jsou stále více a více nervózní, protože onen projekt Mezimoří se stejně jako spor Evropské komise a Polska dostává do podvědomí stále více evropských politiků. Pokud v Německu vznikne velká koalice, bude součástí dohody stavba Nord Strem 2, ruského plynovodu, který prohloubí závislost Německa na ruském plynu, bez podílu Ukrajiny či Polska na jeho tranzitu. Ekonomický vliv Německa ještě více stoupne a tlak na Polsko bude ze strany eurokratů ještě větší. O následné možnosti větší destabilizace Ukrajiny si už pak cvrlikají všichni ptáci v Evropě.

Onen posun, který se ve středoevropské politice rýsuje, má už přídech postupně narůstající krize, kterou dnes navíc mediálně přiživují obě strany. Polsko se evidentně své politiky nevzdá a nebude se chovat jako poslušné dítko k moudrým rodičům, kteří ví nejlépe, co je dobré a co je špatné. Němečtí politici zas nedopustí, aby jim „nějaký Polák“ zničil jejich projekty, jak nahradit špinavou energetiku ruským plynem, pro Němce (a v důsledku i pro Čechy) levnější a čistší variantou. Nemluvě o všudypřítomných ekonomických zájmech velkých německých firem.

Ekonomické zájmy Francouzů si polská vláda PiS dovolila narušit výpovědí smlouvy o nákupu francouzských vrtulníků, s poukazem na jejich poruchovost a cenu. Italské cvičné letouny M-346 za miliardu zlotých, polská armáda dosud ani formálně nepřevzala, protože nefunguje počítačové vybavení, které Italové podle smlouvy měli do letadel dodat. Finanční penále stále roste a polští mladí letci se učí létat na Jiskrách, letounu vyprojektovaném v padesátých letech minulého století. Polská vláda PiS se pochopitelně obrátila na Američany a americké ministerstvo zahraničí loni schválilo možný prodej raketového systému Patriot polské armádě. Hodnota kontraktu s americkou zbrojovkou Raytheon by mohla činit až 10,5 miliardy dolarů (zhruba 228 miliard Kč) – o nějakých evropských obranných systémech Polsko neuvažuje.

Umístění systému Patriot v Polsku pochopitelně vyvolá „vrčení“ ze strany Ruska a podle proruských webů „snižuje jakoukoliv reálnou šanci na normalizaci vztahů s Ruskem“. Ovšem normalizace vztahů Polska s Ruskem je už mnoho let nemožná, protože Rusové odmítají vydat trosky polského vládního letadla, ve kterém zemřel (nejen) bývalý polský prezident Lech Kaczyński. Tehdejšího bývalého polského premiéra Donalda Tuska a dnešního předsedu Evropské rady kvůli tragédii u Smolenska předvolal před pár dny polský soud, zatím ke svědecké výpovědi.

Bývalý polský ministr obrany a zahraničí Radosław Sikorski, dnes jeden z hlavních opozičních kritiků nynější polské zahraniční politiky, považuje za hloupé „být na nože“ najednou s Německem a Ruskem a spor s Evropskou komisí komentuje takto: Evropská komise se opírá o materiály Benátské komise, která si své závěry nevycucala z palce a rok vedla dialog s polskou vládou. Jedná se o velmi vyvážená vyjádření, která jsou pro Polsko bohužel nepříznivá a bohužel Polsko zůstává v Evropské unii osamoceno. Státním zájem Polska naopak je, aby bylo v Unii silné, aby mohlo ovlivňovat její rozhodování. Marginalizace Polska v Evropské unii je protinárodní politikou, je to popření vlastenectví. Sikorski také připomíná, že při volbách Tuska do Evropské rady bylo hlasování 27:1 a maďarský premiér Orban tehdy nehlasoval podle představ předsedy Kaczyńského. Sikorski tvrdí, že PiS podporuje „pouze“ 40 % Poláků. 60 % je tedy proti a pokud se sjednotí, vyhrají. Tento sen, je ale velmi těžko, a z mnoha důvodů neuskutečnitelný. Známe to z naší politiky. 

Vcelku pochopitelná opoziční role zkušeného bývalého ministra a novináře Sikorského je ale jakousi výjimkou. Mnohem častěji se v polské opozici objevují emocionální osoby, které zasáhl běs „antikaczerismu”. Ten bují hlavně mezi politiky opoziční Občanské platformy. Europoslankyně z Róża Thun v předvánočním dokumentu německé televize popisuje, že v Polsku není demokracie a panuje zde diktatura pod vedením Kaczyńského. Film je tak antipolsky hloupý, že jej pravděpodobně z výchovných důvodů odvysílá Polská veřejnoprávní televize. Nic proti Róże Marii Barbaře Gräfin von Thun und Hohenstein, která hlasovala v Evropském parlamentu za sankce proti své zemi a „donášení na Polsko“ odůvodňuje slovy, že za komunistů také informovala o porušování práv. Každý v politice svého štěstí strůjcem. Nemůže se ale divit, že je pak mnohými Poláky označována za německou kolaborantku.

Pokud si Poláci mají udržet Orbánův hlas, který zatím verbálně blokuje dopad článku 7 o odebrání hlasovacích práv Polsku, budou muset pravděpodobně draze ono přátelství udržovat a vůbec není jisté, zda nakonec nedostane Orbán nabídku, kterou nebude moci odmítnout. Ovšem procedura hlasování o odebrání hlasovacích práv nemusí být tak úplně rychlá a předpokládáme-li, že volby do Evropského parlamentu budou za rok a čtyři měsíce, bude to mít stávající Evropská komise „naknap“. Donald Tusk bude muset pravděpodobně na řádném zasedání Evropské Rady připravit bod jednání o hlasování, zda je pohled komise na Polsko oprávněný (musí souhlasit nejméně 22 zemí z 27). Ještě před tím bude muset hlasovat Evropský parlament. Suma sumárum, konečné hlasování o odebrání hlasovacích práv Polsku bude nejdříve v Evropské radě koncem letošního roku.

Ony technické termíny jsou důležité a evropští technokraté si je zajisté dobře uvědomují. Pokud chtějí vyřadit Polsko z rozhodování o víceletém finančním rámci pro roky 2021-2026, musí to do evropských voleb stihnout. Víceletý finanční rámec je přijímán formou nařízení Rady, která ho schvaluje jednomyslně. Polsko bez hlasovacích práv těžko zablokuje pro něj nevýhodný transfer evropských peněz. Marginalizace Polska bude dokonána a tento postup bude ukázkou pro potencionálně neposlušné, co se stane, pokud se někdo eurokratům vzpříčí.

Ve hře ovšem ještě velmi mnoho proměnných a polská vládní garnitura si to jasně uvědomuje. Je už evidentní, proč Jaroslaw Kaczyński vyměnil Beatu Szydlovou a povolal Mateusze Morawieckého. Pokud vládní tým posílí ve funkci ministra zahraničí další dynamický čtyřicátník Krzysztof Szczerski, spojí se všechny polské, dosud řevnivé, krakovské či vratislavské mozkové trasty s varšavskými a s pomocí silné polské emigrantské lobby vůbec nelze odhadnout, jak celá „polská“ krize nakonec skončí.

A co bude dělat s „polskou“ krizí česká vládní garnitura? Z prezidentských kandidátů zná polskou problematiku nejlépe Mirek Topolánek. Podezřívám jej, že si s několika stávajícími polskými ministry tyká. Pokud by se stal českým prezidentem, byl by jedním z mála evropských prezidentů, který by rozuměl mnoha viděním energetiky v Evropě. Dozajista polskému i německému. Bohužel, pravděpodobnost jeho zvolení je tak jedna ku čtyřem. Zůstane-li na Hradě Miloš Zeman, bude platit, že ruský plyn je dobrý plyn. Vyhraje-li někdo jiný, nebude si nejméně rok o Polsku myslet nic.

Český ministr zahraničí Martin Stropnický zná „jestřába“ polské politiky, ministra obrany Macierewicze osobně a dozajista si tuto zkušenost přenese i do svého názoru na polské potíže. Německý a eurokritický tlak půjde prvotně na něj. Představíme-li si sezení ministrů zahraničí V4, máme u stolu dva „bratrance“ Maďara a Poláka, realpinistu Slováka, který se proto žalobě za imigranty vyhnul a dědictví po Zaorálkovi, který se nepodělal. Jsme žalováni Unií stejně jako bratranci, ale s nataženou rukou k políbení a Sobotkovým posledním premiérským podpisem na dokumentu o novelizaci Dublinských dohod, který řeší české dávky budoucím „českým“ imigrantům. Možná v budoucnu nějaký švédský socialista z Göteborgu navrhne eurokratům na lukrativní funkci svého spolehlivého přítele z Čech, …

Názor Andreje Babiše, který bude za Českou republiku pravděpodobně hlasovat v Evropské radě o zbavení Polska jeho práv, zatím znám není. Těžko dnes předpokládat, jak se koncem roku rozhodne. Varianty jsou možné tři. Český premiér si nebude chtít dělat problémy s eurokraty a od počátku bude mít evropské jasno. Druhou variantou je dělání potíží a prvotní nesouhlas s potrestáním Polska, aby výměnou za … přišel na to, že Polsko si trest zaslouží. Třetí variantou je podpora Polska. 67:32:1, ale připouštím, že bych se rád mýlil.

Předpokladem je, že hlasovat v Evropské radě se bude odzadu. Tedy – kdo je proti zbavení Polska hlasovacích práv? Pokud Maďarsko zvedne ruku, k žádnému dalšímu hlasování nedojde. Podobně se hlasovalo o Tuskovi. Kdo je proti? Polsko. A Donald Tusk byl zvolen poměrem 27:1.

jp

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Continue Reading
Click to comment

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

Je to s podivem, ale premiéři našich zemí úzce spolupracují

Published

on

Mateusz Morawiecki a Andrej Babiš ladili noty před summitem EU. Shodli se hlavně na postoji k migraci a v negativním přístupu k navyšování peněz pro Frontex. Polsko má zájem na opuštění cesty tvrdého Brexitu. Oba premiéři se potkávají velmi často. Morawiecki bude na oslavách vzniku ČR a obě vlády zasednou společně v půlce listopadu nad konkrétní česko-polskou problematikou.

Continue Reading

Aktuality

Jeden z nich bude prezidentem Varšavy

Published

on

Rafał Trzaskowski versus Patrik Jaki, volební souboj, který v Polsku nenechává nikoho chladným. Prezident hlavního města je pro polskou politiku výrazné křeslo, podobně jako křeslo primátora Prahy.

Poslanec, bývalý ministr v Tuskově vládě a šéf volebního štábu současné prezidentky města Rafał Trzaskowski je kandidátem Občanské platformy (dnes širší Koalice). Jeho velmi výrazné vedení v průzkumech se týden před prvním kolem voleb smrsklo na pár procent. Stále je ovšem pravděpodobným vítězem voleb ve druhém kole, protože jej budou volit levicoví voliči, kteří v kole prvním dají hlas svému postkomunistickému kandidátovi.

Takové podpoře se může těšit z pravé strany ve druhé kole voleb i Patrik Jaki, kandidát vládní PiS. Jenže takových voličů je ve Varšavě nemnoho. Jaki, poslanec a náměstek ministra spravedlnosti na sebe upozornil ve funkci předsedy vyšetřovací komise varšavský restitucí, které měly i kriminální pozadí a výsledky činnosti komise stály svobodu mimo jiné i několik bývalých úředníků varšavského magistrátu. Aféra byla také příčinou vzdání se kandidatury stávající prezidentky Varšavy Hanny Gronkiewicz-Waltz, už také bývalé místopředsedkyně Občanské platformy.

Trzaskowski začal svou volební kampaň před třemi měsíci dosti slabě a oproti drzému a pracovitému Jakimu v prvních dnech hodně ztrácel. Je ovšem pravděpodobné, že se rozumně šetřil pro finále kampaně, které pro něj představuje ještě peprných 21 dnů (2. kolo voleb je 4. listopadu). Má podporu celého tábora antiPiS, od mediální divize Gazety Wyborcze, po varšavskou kavárnu či levicová feministická hnutí. Problém je v tom, že jeho osud je tak trochu podobný bývalému polskému prezidentovi Komorowskému, který nakonec těsně prohrál s Andrzejem Dudou.

Jaki, kandidát PiS, který zatím není členem strany (vystoupil ze Solidarna Polska a směřuje do PiS), byl Kaczyńským nakonec upřednostněn před jinými kandidáty hlavně proto, že je o hodně mladší než generace postarších politiků PiS, a i kdyby volby nakonec prohrál, výrazně na sebe v kampani politicky pozitivně upozornil. Nálady voličů se za dva letní měsíce podstatně změnily a dnes už vůbec není jisté, zda nakonec prohraje. Kaczyński v roce 2002 vyhrál kampaň a prezidentem Varšavy se stal jeho zemřelý bratr Lech Kaczyński. Politická situace byla tehdy jiná, ale rozhodl chladný mozek a ten se dá očekávat v konci kampaně i od týmu PiS.

Pro druhá kola voleb starostů a prezidentů měst bude velmi důležité, s jakým výsledkem za týden skončí volby do zastupitelstev vojvodství (obdoba našich krajů). Ta mají v kompetenci rozdělovat finanční prostředky (i z eurofondů). Součástí polské volební kampaně je totiž tak trochu novum. PiS nepokrytě říká ústy svých politiků střední úrovně (zatím), že bude velký rozdíl, jaké zastupitelstvo a jaký starosta či prezident města požádá o státní dotace (například do infrastruktury), o kterých rozhoduje vláda. Tedy jednoduše – zvolíš-li voliči opozici, na její sliby se nenajdou v rozpočtu peníze. Ono to fakticky v Polsku (a nejen v Polsku) funguje za každé vlády už několik desetiletí, ale jako předvolební účinný argument na nerozhodnuté voliče to zatím nikdo neměl odvahu použít. PiS to dnes používá i ve Varšavě (premiér Morawiecki ovšem něco podobného 14.10. vyloučil, s tím že peníze jsou všech varšavských občanů).

Výsledek voleb ve Varšavě je tedy otevřený a bude záležet na posledních dnech kampaně. Oba nesmiřitelné tábory jsou schopny mít v rezervě i špínu na konkurenci a o překvapení tak nemusí být nouze. Míra emocí v Polsku stoupá, volební klání na všech úrovních už trvají dlouho a jde se do finále. Poláci berou volby vážně, teď se holt volí a vše ostatní musí počkat.

Volební preference: 

Continue Reading

Aktuality

Tomáš Kafka: Polsko by chtělo ovlivňovat hodnoty celé EU, Češi tuto ambici nemají

Published

on

Vzájemná obchodní výměna mezi Českem a Polskem nadprůměrně roste, výborně funguje také přeshraniční spolupráce, říká Tomáš Kafka, který působí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR již od začátku devadesátých let, nyní jako ředitel odboru států střední Evropy. V současnosti také vede celou evropskou sekci. V minulosti zastával například pozici velvyslance ČR v Irsku a vedl Česko-německý fond budoucnosti.

Jaké jsou v současnosti nejzásadnější priority, na které se česká diplomacie na evropské úrovni soustředí?

Prioritou je zachovat Unii funkční a jednotnou. Nepřipustit dělení ať už na Východ a Západ, nebo, jak hrozilo v době fiskálních krizí, na Sever a Jih. Stále častěji jsou slyšet hlasy, že se ta či ona krize může v dohledné době s ještě větší rasancí vrátit. Proto je potřeba, aby byla EU odolná a zodpovědná.

Když už jsme u krizí, jaké výzvy bude EU muset podle Vás řešit v nejbližších letech?

Výzvy mohou být jak krátkodobé a defenzivní, to znamená odvracení aktuálních krizí, tak také dlouhodobé, pozitivní, směřující k posílení postavení EU v globalizovaném a čím dál méně předvídatelném světě. Nemá ovšem cenu se strašit. Obava z budoucnosti je dnes zhruba tak stejně silná a přítomná, jako obava z toho, že nás v prvních letech po pádu komunismu dožene nevyřešená minulost. V obou případech platí, že jen trpělivá a odolná EU bude schopna adekvátních odpovědí na všechny nadcházející výzvy.

Pojďme být konkrétní. Vládní prohlášení z června letošního roku zmiňuje ambici prosadit unijní reformu, a to se slovy „EU musí dělat méně, ale podstatně lépe, a musí akcentovat posílení role členských států“. Můžete českou vizi více přiblížit?

Český přístup se opírá o hledání správné kombinace uplatňování prvku subsidiarity při řešení unijních úkolů a posilování unijní vzájemnosti při hledání udržitelných cílů a tempa naplňování procesu evropské integrace. Unie musí být lidem blízká, odtud pochází ten důraz na subsidiaritu, a zároveň musí využívat síly a schopnosti všech členských zemí. Cílem je zachovat v maximální možné míře liberální ideály roku 1989, jimiž by se měla EU cítit být i nadále povinována. Český přístup nechce a nemůže chtít, aby se EU trvale marginalizovala řešením partikulárních zájmů jednotlivých členských zemí.

Jakou EU by si tedy Česká republika přála například za 10 let?

Jednotnou, trpělivou a především funkční.

Vaším profesním zájmem je střední Evropa, pojďme se tedy podívat na naše severní sousedy. Jsou podle Vás česká a polská vize budoucnosti Evropské unie podobné?

Podle našeho názoru jsou si velmi blízké, rozdíly nicméně existují. ČR jako typický sekulární stát s otevřenou, exportní a vysoce liberalizovanou ekonomikou akcentuje především jednotnou, liberální a funkční EU. Pro Polsko je typické zdůrazňování tradičních hodnot spojených s velmi silnou rolí náboženství a církve ve společnosti. V tomto směru u nich existuje snaha o ovlivnění hodnotového paradigmatu v EU. Česko tuto ambici nemá.

Pohledy na přístup k evropské integraci se různí. Francouzský prezident Macron často prosazuje tzv. vícerychlostní Evropu. Je pro Česko tento přístup do budoucna přijatelný? A co pro Polsko?

Vícerychlostní Evropa je již dnes realitou – viz odlišná mapa členství v EU, eurozóně či Schengenu. Nejde však ani o popis stávajícího stavu, jako spíš (ne)smiřování se s tendencemi odcizování členských zemí EU, pokud by mělo toto odcizování nahrazovat princip inkluzivity a jednoty. Symbolem neakceptování takového odcizování může být „dvourychlostní“ Evropa, dělící EU na Východ a Západ. Takový model EU ČR i Polsko jednoznačně odmítají.

Zmiňujete členství v eurozóně, které obě země zatím součástí nejsou. Česká republika vstup nemá přesně naplánovaný, současná i předchozí vlády rozhodnutí odkládají. Přijme podle Vás euro dříve Polsko nebo ČR?

Přijetí eura není soutěž, ale poměrně složitý proces sledování a definování národních zájmů jednotlivých členských zemí v rámci plnění svých domácích úkolů a závazků vůči Unii i domácímu obyvatelstvu. Pokud by to byla soutěž, soudím, že by ČR i Polsko již v eurozóně byly.

Když se zaměříme na česko-polské vztahy v kontextu EU, ve kterých oblastech Česká republika při vyjednávání na evropské úrovni s Polskem úzce spolupracuje? Mají země podobné priority?

Jde především o podporu koheze v rámci unijních politik, řešení problému migrace, jednání o víceletém finančním rámci nebo udržování silné transatlantické vazby při budování společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Dále pak jde o podporu konkurenceschopnosti středoevropského regionu a zachovávání dynamiky evropského integračního procesu – obě země podporují rozšiřování směrem na Západní Balkán a přibližování zemí Východního partnerství. Společnou prioritou je také zachování podpory integračního procesu ze strany obyvatelstva v dobách rostoucích obav a skepse z budoucnosti. 

Můžete přiblížit oblasti, ve kterých se rozvíjí slibná spolupráce mezi zeměmi do budoucna?

Neočekávám žádný dramatický vývoj ve srovnání se současností. Tradiční je úzká spolupráce v bezpečnostní oblasti, nadprůměrný je růst vzájemné obchodní výměny, výborně funguje také přeshraniční spolupráce.

Zavadil jste o téma migrace, které Česká republika velmi akcentuje na domácí i zahraniční scéně už řadu let. Můžete porovnat český a polský postoj vůči řešení migrace na unijní úrovni?

Obě země projevují svoji solidaritu především ve spolupráci se zeměmi původu migrace a cítí svoji specifickou odpovědnost vůči zemím východní a jihovýchodní Evropy. To ostatně opakovaně prokázaly v době balkánských válek v devadesátých letech a v době následného rusko-ukrajinského konfliktu.

Jak se Česko dívá na Iniciativu tří moří, o jejíž vznik se významně zasloužilo právě Polsko? Nově se chce do projektu zapojit také Německo.

Česká republika se dívá na tuto iniciativu pragmaticky a preferuje na místo politických deklarací spíše společné úsilí při zlepšování infrastruktury středoevropského regionu, a to při dodržování principu „zdola nahoru“. Tedy při spojování sil všude tam, kde je pro to autentická poptávka středoevropských firem či lokální správy. Přístup ČR je kromě toho inkluzivní, a to především ve snaze předcházet nepatřičným obavám, kdyby měl snad projekt akceptovat nevyhnutelnost dělení EU na Východ a Západ. Mimo jiné i z tohoto důvodu velice vítáme a prosazujeme zapojení Německa či Evropské komise do projektů a aktivit Tří moří. Má to vedle věcné hodnoty i hodnotu symbolickou. Samotné cíle Iniciativy jsou nám blízké a už z tohoto titulu hodláme při dalších jednáních vystupovat velmi konstruktivně.

Na jakých dalších platformách má ČR s Polskem rozvinutou spolupráci?

Vedle V4 či 16+1 (spolupráce států střední a východní Evropy s Čínou – pozn. red.) je zde významná spolupráce rovněž na bilaterální úrovni, a to jak v rámci Česko-polské komise pro přeshraniční spolupráci, tak ve formátu Česko-polského fóra. To má sloužit k lepšímu vzájemnému poznávání a posilování prvku partnerské jednoty.

Zamířil bych teď do citlivější oblasti. Jak ovlivňuje spor mezi Polskem a EU o justiční reformě česko-polské vztahy?

ČR podporuje řešení sporu ohledně polské reformy formou otevřeného a konstruktivního dialogu mezi polskou vládou a Evropskou komisí. ČR vidí racionální jádro jak v kritických postojích Komise a současné polské opozice, tak v argumentaci polské vlády jako autora a proponenta reformy. V žádném případě si i vzhledem k mimořádným sousedským vztahům nepřejeme, aby spor v jakékoliv podobě eskaloval a vedl k pocitům zmaru či nepochopení.

Také další člen Visegrádské skupiny, Maďarsko, má s EU své rozepře. Je pro Česko těžké „balancovat“ své závazky vůči EU se solidaritou se svými partnery ve V4? Musí si ČR vybírat, na čí straně stát?

V4 byla a je prostor vzájemné důvěry, kde nejde o to hledat společná řešení za každou cenu, ale spíše lépe pochopit dnešní svět a naše možnosti v něm uspět. O tuto důvěru, o tuto vymoženost nechce žádná země V4 přijít, na druhou stranu to neznamená, že musíme sdílet stejná stanoviska. Debaty o unijní či visegradské solidaritě mohou potřebu otevřené a konstruktivní debaty zbytečně komplikovat.

Zakončil bych „na lehčí notu“. V čem jsou podle Vás Češi a Poláci podobní? V čem se naopak liší?

Čechy a Poláky velmi sblížila sdílená historická zkušenost posledních sedmdesáti let, čehož důsledkem je oboustranná skepse vůči dalekosáhlým vizím a projektům přinášejícím zásadní a rychlé společenské změny. Poláci například jako jedni z mála dokáží plně pochopit a docenit specifický český humor s jeho smyslem pro ironii a absurditu. V řadě ohledů však vidím rozdíly. Zatímco Češi mají sklon nic a nikoho nebrat tak úplně vážně, pro Poláky existují nedotknutelné autority a hodnoty. Češi jsou spíše pragmatičtí, Poláci jsou romantičtější a odhodlanější.

Autor: Ondřej Plevák | EURACTIV.cz

Tento článek je součástí Special reportu: Česko-polské vize budoucnosti EU. Special Report vznikl jako součást projektu „Česko-polské vize budoucnosti EU“, který podpořilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR v rámci Česko-polského fóra.

 

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • Jan Pavel II – mše 15.10.2018
    18 – 19 hod., úterý 16. října, mše ke 40. výročí zvolení Jana Pavla II. papežem – Katedrála sv. Víta Václava a Vojtěcha na Pražském hradě Pořádá Polský institut v Praze
    Jaromír Piskoř
  • Je to s podivem, ale premiéři našich zemí úzce spolupracují 15.10.2018
    Mateusz Morawiecki a Andrej Babiš ladili noty před summitem EU. Shodli se hlavně na postoji k migraci a v negativním přístupu k navyšování peněz pro Frontex. Polsko má zájem na opuštění cesty tvrdého Brexitu. Oba premiéři se potkávají velmi často. Morawiecki bude na oslavách vzniku ČR a obě vlády zasednou společně v půlce listopadu nad […]
    Jaromír Piskoř
  • Jeden z nich bude prezidentem Varšavy 13.10.2018
    Rafał Trzaskowski versus Patrik Jaki, volební souboj, který v Polsku nenechává nikoho chladným. Prezident hlavního města je pro polskou politiku výrazné křeslo, podobně jako křeslo primátora Prahy. Poslanec, bývalý ministr v Tuskově vládě a šéf volebního štábu současné prezidentky města Rafał Trzaskowski je kandidátem Občanské platformy (dnes širší Koalice). Jeho velmi výrazné vedení v průzkumech […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality