Connect with us
Reklama




Aktuality

Nárůst zájmu o Polsko

Published

on

České dráhy si letos pochvalují nebývalý nárůst poptávky po jízdenkách do Polska. „I když není Polsko pro naše turisty typickou cílovou destinací, zaznamenali jsme v letošním roce další růst prodaných jízdenek k našim severním sousedům. Jen za prvních šest měsíců letošního roku sledujeme v součtu desetiprocentní nárůst prodeje jízdenek do Varšavy a do Krakova,“ uvedl člen představenstva odpovědný za osobní dopravu Michal Štěpán.

Dráhy provozují směrem do Polska ve spolupráci s tamní společností PKP Intercity osm denních vlaků, jeden noční a jeden noční sezonní spoj. Novinkou letošního roku je právě sezonní spoj v podobě nočního vlaku Wydmy, který začal zajíždět až do Bohumína. Na severu obsluhuje přímořská letoviska včetně poloostrova Hel.

Celý text na zdopravy.cz

Continue Reading
1 Comment

1 Comment

  1. Freeeurope

    5.8.2018 at 11.50

    Není divu. V Polsku se zlepšuje neustále infrastruktura, staví se dálnice a rekontruují ty nejdůležitější železniční tahy aspoň na 160 km/h, místy i více, nemluvě o ještě ambicióznějších, nikoliv však převratných plánech – sledují snahu dostat se na evropský běžný standard. Díky tomu se pro českého návštěvníka Polska otevírají nové a zajímavé destinace. Vlaky IC „Porta Moravica“ či „Praha“ Varšava – Praha jezdíme vícekrát do roka, a i když na českém úseku bývají obsazeny nejvíce z Ostravy a pak doplněny v Olomouci, nestalo se nám, že bychom jeli ve vlaku přes hranici sami. V turistické sezóně, anebo i o prodloužených víkendech jsou tyto vlaky obsazeny, a pokud mimo frekventované dny, vidíme, že vlak mezi hraničními stanicemi je obsaten aspoň z čtvrtiny nebo poloviny. V Polsku se začíná obsazovat už od Wodzisławi po Katovice – ovšem tento úsek obsluhují právě tyto IC jezdící mezi Varšavou a Čechami. Ale zdá se mi, že přes tu hranici mezi cestujícími převládají polští. Jinak i uvnitř Polska se zlepšily dojezdy do různých destinací.
    Tento první srpnový víkend pominuly zákazy koupání v moři kolem letovisk Helu kvůli sinicím – moře je teplé 23°C místy až k 25°C, takže věřím, že noční „Wydmy“ vezoucí z Bohumína vozy až na Hel pojedou také plné. WŁadysławowo, Chałupy, či klidná Jastarnia….Krásná místa odpočinku, příjemné kvalitní nekamenité pláže…Před pár lety cesta z Varšavy po hlavní trase přes Działdowo – Iławu – Tczew rychlíkem do Gdyně Główné trvala 5-6 hodin, dnes 3 a půl (Pendolinem) až 4 (např. TLK „Neptun“, jenž mezi Gdaňskem a Varšavou zastavuje v řadě stanic, zatímco Pendolino či EIC staví většinou jen v Iławě – v té se křižuje trať z Vratislavi do Ostrody a Olstzyna a dál na Mazury. „Jeziorak“, nejzápadnější z jezer, ovšem začíná právě v Iławě).
    Do Krakova je konečně dobré spojení „Cracovií“ a nově Leo Expresem. Tam na závěrečném úseku mezi Slezskem a Malopolskem se cesta prodlouží – ten ještě není plně rekonstruován na vyšší rychlost, takže cesta z Prahy 7 hodin – o hodinu méně než do Varšavy (do té na hlavní polské magistrále CMK je od Sosnowce místy 200 km/h, jinak 160 km/h), ale nejen Krakov je k vidění a prohlídce. Vlakové nádraží je spojeno s autobusovým terminálem – a z něho velmi často jezdí dvě autobusové společnosti do Pienin …za hodinu a půl jste v sousedství Červeného Kláštora. Také krásný kout polsko-slovenského pohraničí, kde na polské straně jsou jeho střediskem lázně Szczawnica (odtamtut na kole 12 km podél zákrutů Dunajce do Červeného Kláštora krásná projíždka. S pltníky po Dunajci ovšem – do Lesnice slovenskými, polští jedou až do Szczawnice). Těch destinací z Krakova k Tatrám a Pieninám je více).
    Varšava a Krakov se dopravně přiblížily. Co ovšem neustále visí, je Vratislav. Návrh jízdního řádu SŽDC na r. 2019 Bohužel je – co do spojení Praha – Vratislav, přímo katastrofou. Dolnoslezské Dráhy přitom letos slibovaly veřejně v ČR i v Polsku spojení Vratislav – Praha s tím, že jejich nové trakční jednotky Newag 45WE pojedou z Wrocławi do Ústí n.O., a tam navazovat na EC, IC, EXy. Zajímal jsem se o to… Neměl by být problém propojit některé české rychlovlaky – pokud by zastavily v Ústí n.O. tak, aby navazovaly na taktový řád dálkových vlaků z Wrocławi Gł. – hlavně na směr Poznaň – Gdaňsk – Gdyně a Poznaň – Kolobřeh (odj. v sudou hod. 30 min., příjezdy v sudou 35-40). Na trase Wrocław – Ústí n.O. by musel projíždět méně frekventované zastávky, pak by se dalo propojení českého a polského jízdního řádu stihnout. Ovšem na polské straně by stálo za to navázat větve od Kudowy a Wałbrzycha v Kladsku tak, aby bylo plynulé spojení na směr Wrocław a dále do Polska a současně na směr do Čech, Kladský okres představuje skoro čtvrtinu polského lázeňství a také rekreační zázemí Vratislavi a nejen – to je velký potenciál cestujících. Podobně autobusové spoje do Kladska….(ostatně pokud tato trasa, byly doby, kdy jsme jezdívali autobusy polskibus.com.pl (nyní Flix bus) z Varšavy do Vratislavi a pak vlakem….do r.2014 jezdíval pár spěšných vlaků Vratislav – Pardubice. Vratislav – Praha by bylo možné tak, jak výše uvádím, stihnout za 4 a půl hodiny. Ranní a večerní páry vlaků umožňující jednodenní návštěvu i Prahy z Dolního Slezka anebo návštěvu Vratislavi otevřít takto Praze -to by bylo velice atraktivní! Dráha by touto cestou sebrala hodně cestujících busům. Třeba dodat: Stařičké polské trakční jednotky EN57 „kible“ mizí, tak jak v ČR stařičké „panťáky“ či „žabotlamy“. Jediným problémem do Vratislavi jsou zatím rychlostní poměry úseku z hraniční stanice Międzylesie do Wrocławi, to je trať, čekající ještě ne rekonstrukci, jinak by bylo lze čas 4 a půl hodiny do Prahy o něco snížit (o 20 minut určitě). To je škoda. Vratislav má spoustu památek, a stojí za to….z Varšavy lze dojet pendolinem nebo rychlovlakem vyšší třídy za 3 a půl, ale ne více než 4 hodiny, zatímco dnes poloviční vzdálenost stanic Wrocław Gł. -Ústí n.O. trvá více! Nehledě na to, že dojezd z Prahy do Gdaňska a Kolobřehu je nejekonomičtější (cenově) právě via Vratislav – Poznaň

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

Je to s podivem, ale premiéři našich zemí úzce spolupracují

Published

on

Mateusz Morawiecki a Andrej Babiš ladili noty před summitem EU. Shodli se hlavně na postoji k migraci a v negativním přístupu k navyšování peněz pro Frontex. Polsko má zájem na opuštění cesty tvrdého Brexitu. Oba premiéři se potkávají velmi často. Morawiecki bude na oslavách vzniku ČR a obě vlády zasednou společně v půlce listopadu nad konkrétní česko-polskou problematikou.

Continue Reading

Aktuality

Jeden z nich bude prezidentem Varšavy

Published

on

Rafał Trzaskowski versus Patrik Jaki, volební souboj, který v Polsku nenechává nikoho chladným. Prezident hlavního města je pro polskou politiku výrazné křeslo, podobně jako křeslo primátora Prahy.

Poslanec, bývalý ministr v Tuskově vládě a šéf volebního štábu současné prezidentky města Rafał Trzaskowski je kandidátem Občanské platformy (dnes širší Koalice). Jeho velmi výrazné vedení v průzkumech se týden před prvním kolem voleb smrsklo na pár procent. Stále je ovšem pravděpodobným vítězem voleb ve druhém kole, protože jej budou volit levicoví voliči, kteří v kole prvním dají hlas svému postkomunistickému kandidátovi.

Takové podpoře se může těšit z pravé strany ve druhé kole voleb i Patrik Jaki, kandidát vládní PiS. Jenže takových voličů je ve Varšavě nemnoho. Jaki, poslanec a náměstek ministra spravedlnosti na sebe upozornil ve funkci předsedy vyšetřovací komise varšavský restitucí, které měly i kriminální pozadí a výsledky činnosti komise stály svobodu mimo jiné i několik bývalých úředníků varšavského magistrátu. Aféra byla také příčinou vzdání se kandidatury stávající prezidentky Varšavy Hanny Gronkiewicz-Waltz, už také bývalé místopředsedkyně Občanské platformy.

Trzaskowski začal svou volební kampaň před třemi měsíci dosti slabě a oproti drzému a pracovitému Jakimu v prvních dnech hodně ztrácel. Je ovšem pravděpodobné, že se rozumně šetřil pro finále kampaně, které pro něj představuje ještě peprných 21 dnů (2. kolo voleb je 4. listopadu). Má podporu celého tábora antiPiS, od mediální divize Gazety Wyborcze, po varšavskou kavárnu či levicová feministická hnutí. Problém je v tom, že jeho osud je tak trochu podobný bývalému polskému prezidentovi Komorowskému, který nakonec těsně prohrál s Andrzejem Dudou.

Jaki, kandidát PiS, který zatím není členem strany (vystoupil ze Solidarna Polska a směřuje do PiS), byl Kaczyńským nakonec upřednostněn před jinými kandidáty hlavně proto, že je o hodně mladší než generace postarších politiků PiS, a i kdyby volby nakonec prohrál, výrazně na sebe v kampani politicky pozitivně upozornil. Nálady voličů se za dva letní měsíce podstatně změnily a dnes už vůbec není jisté, zda nakonec prohraje. Kaczyński v roce 2002 vyhrál kampaň a prezidentem Varšavy se stal jeho zemřelý bratr Lech Kaczyński. Politická situace byla tehdy jiná, ale rozhodl chladný mozek a ten se dá očekávat v konci kampaně i od týmu PiS.

Pro druhá kola voleb starostů a prezidentů měst bude velmi důležité, s jakým výsledkem za týden skončí volby do zastupitelstev vojvodství (obdoba našich krajů). Ta mají v kompetenci rozdělovat finanční prostředky (i z eurofondů). Součástí polské volební kampaně je totiž tak trochu novum. PiS nepokrytě říká ústy svých politiků střední úrovně (zatím), že bude velký rozdíl, jaké zastupitelstvo a jaký starosta či prezident města požádá o státní dotace (například do infrastruktury), o kterých rozhoduje vláda. Tedy jednoduše – zvolíš-li voliči opozici, na její sliby se nenajdou v rozpočtu peníze. Ono to fakticky v Polsku (a nejen v Polsku) funguje za každé vlády už několik desetiletí, ale jako předvolební účinný argument na nerozhodnuté voliče to zatím nikdo neměl odvahu použít. PiS to dnes používá i ve Varšavě (premiér Morawiecki ovšem něco podobného 14.10. vyloučil, s tím že peníze jsou všech varšavských občanů).

Výsledek voleb ve Varšavě je tedy otevřený a bude záležet na posledních dnech kampaně. Oba nesmiřitelné tábory jsou schopny mít v rezervě i špínu na konkurenci a o překvapení tak nemusí být nouze. Míra emocí v Polsku stoupá, volební klání na všech úrovních už trvají dlouho a jde se do finále. Poláci berou volby vážně, teď se holt volí a vše ostatní musí počkat.

Volební preference: 

Continue Reading

Aktuality

Tomáš Kafka: Polsko by chtělo ovlivňovat hodnoty celé EU, Češi tuto ambici nemají

Published

on

Vzájemná obchodní výměna mezi Českem a Polskem nadprůměrně roste, výborně funguje také přeshraniční spolupráce, říká Tomáš Kafka, který působí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR již od začátku devadesátých let, nyní jako ředitel odboru států střední Evropy. V současnosti také vede celou evropskou sekci. V minulosti zastával například pozici velvyslance ČR v Irsku a vedl Česko-německý fond budoucnosti.

Jaké jsou v současnosti nejzásadnější priority, na které se česká diplomacie na evropské úrovni soustředí?

Prioritou je zachovat Unii funkční a jednotnou. Nepřipustit dělení ať už na Východ a Západ, nebo, jak hrozilo v době fiskálních krizí, na Sever a Jih. Stále častěji jsou slyšet hlasy, že se ta či ona krize může v dohledné době s ještě větší rasancí vrátit. Proto je potřeba, aby byla EU odolná a zodpovědná.

Když už jsme u krizí, jaké výzvy bude EU muset podle Vás řešit v nejbližších letech?

Výzvy mohou být jak krátkodobé a defenzivní, to znamená odvracení aktuálních krizí, tak také dlouhodobé, pozitivní, směřující k posílení postavení EU v globalizovaném a čím dál méně předvídatelném světě. Nemá ovšem cenu se strašit. Obava z budoucnosti je dnes zhruba tak stejně silná a přítomná, jako obava z toho, že nás v prvních letech po pádu komunismu dožene nevyřešená minulost. V obou případech platí, že jen trpělivá a odolná EU bude schopna adekvátních odpovědí na všechny nadcházející výzvy.

Pojďme být konkrétní. Vládní prohlášení z června letošního roku zmiňuje ambici prosadit unijní reformu, a to se slovy „EU musí dělat méně, ale podstatně lépe, a musí akcentovat posílení role členských států“. Můžete českou vizi více přiblížit?

Český přístup se opírá o hledání správné kombinace uplatňování prvku subsidiarity při řešení unijních úkolů a posilování unijní vzájemnosti při hledání udržitelných cílů a tempa naplňování procesu evropské integrace. Unie musí být lidem blízká, odtud pochází ten důraz na subsidiaritu, a zároveň musí využívat síly a schopnosti všech členských zemí. Cílem je zachovat v maximální možné míře liberální ideály roku 1989, jimiž by se měla EU cítit být i nadále povinována. Český přístup nechce a nemůže chtít, aby se EU trvale marginalizovala řešením partikulárních zájmů jednotlivých členských zemí.

Jakou EU by si tedy Česká republika přála například za 10 let?

Jednotnou, trpělivou a především funkční.

Vaším profesním zájmem je střední Evropa, pojďme se tedy podívat na naše severní sousedy. Jsou podle Vás česká a polská vize budoucnosti Evropské unie podobné?

Podle našeho názoru jsou si velmi blízké, rozdíly nicméně existují. ČR jako typický sekulární stát s otevřenou, exportní a vysoce liberalizovanou ekonomikou akcentuje především jednotnou, liberální a funkční EU. Pro Polsko je typické zdůrazňování tradičních hodnot spojených s velmi silnou rolí náboženství a církve ve společnosti. V tomto směru u nich existuje snaha o ovlivnění hodnotového paradigmatu v EU. Česko tuto ambici nemá.

Pohledy na přístup k evropské integraci se různí. Francouzský prezident Macron často prosazuje tzv. vícerychlostní Evropu. Je pro Česko tento přístup do budoucna přijatelný? A co pro Polsko?

Vícerychlostní Evropa je již dnes realitou – viz odlišná mapa členství v EU, eurozóně či Schengenu. Nejde však ani o popis stávajícího stavu, jako spíš (ne)smiřování se s tendencemi odcizování členských zemí EU, pokud by mělo toto odcizování nahrazovat princip inkluzivity a jednoty. Symbolem neakceptování takového odcizování může být „dvourychlostní“ Evropa, dělící EU na Východ a Západ. Takový model EU ČR i Polsko jednoznačně odmítají.

Zmiňujete členství v eurozóně, které obě země zatím součástí nejsou. Česká republika vstup nemá přesně naplánovaný, současná i předchozí vlády rozhodnutí odkládají. Přijme podle Vás euro dříve Polsko nebo ČR?

Přijetí eura není soutěž, ale poměrně složitý proces sledování a definování národních zájmů jednotlivých členských zemí v rámci plnění svých domácích úkolů a závazků vůči Unii i domácímu obyvatelstvu. Pokud by to byla soutěž, soudím, že by ČR i Polsko již v eurozóně byly.

Když se zaměříme na česko-polské vztahy v kontextu EU, ve kterých oblastech Česká republika při vyjednávání na evropské úrovni s Polskem úzce spolupracuje? Mají země podobné priority?

Jde především o podporu koheze v rámci unijních politik, řešení problému migrace, jednání o víceletém finančním rámci nebo udržování silné transatlantické vazby při budování společné zahraniční a bezpečnostní politiky. Dále pak jde o podporu konkurenceschopnosti středoevropského regionu a zachovávání dynamiky evropského integračního procesu – obě země podporují rozšiřování směrem na Západní Balkán a přibližování zemí Východního partnerství. Společnou prioritou je také zachování podpory integračního procesu ze strany obyvatelstva v dobách rostoucích obav a skepse z budoucnosti. 

Můžete přiblížit oblasti, ve kterých se rozvíjí slibná spolupráce mezi zeměmi do budoucna?

Neočekávám žádný dramatický vývoj ve srovnání se současností. Tradiční je úzká spolupráce v bezpečnostní oblasti, nadprůměrný je růst vzájemné obchodní výměny, výborně funguje také přeshraniční spolupráce.

Zavadil jste o téma migrace, které Česká republika velmi akcentuje na domácí i zahraniční scéně už řadu let. Můžete porovnat český a polský postoj vůči řešení migrace na unijní úrovni?

Obě země projevují svoji solidaritu především ve spolupráci se zeměmi původu migrace a cítí svoji specifickou odpovědnost vůči zemím východní a jihovýchodní Evropy. To ostatně opakovaně prokázaly v době balkánských válek v devadesátých letech a v době následného rusko-ukrajinského konfliktu.

Jak se Česko dívá na Iniciativu tří moří, o jejíž vznik se významně zasloužilo právě Polsko? Nově se chce do projektu zapojit také Německo.

Česká republika se dívá na tuto iniciativu pragmaticky a preferuje na místo politických deklarací spíše společné úsilí při zlepšování infrastruktury středoevropského regionu, a to při dodržování principu „zdola nahoru“. Tedy při spojování sil všude tam, kde je pro to autentická poptávka středoevropských firem či lokální správy. Přístup ČR je kromě toho inkluzivní, a to především ve snaze předcházet nepatřičným obavám, kdyby měl snad projekt akceptovat nevyhnutelnost dělení EU na Východ a Západ. Mimo jiné i z tohoto důvodu velice vítáme a prosazujeme zapojení Německa či Evropské komise do projektů a aktivit Tří moří. Má to vedle věcné hodnoty i hodnotu symbolickou. Samotné cíle Iniciativy jsou nám blízké a už z tohoto titulu hodláme při dalších jednáních vystupovat velmi konstruktivně.

Na jakých dalších platformách má ČR s Polskem rozvinutou spolupráci?

Vedle V4 či 16+1 (spolupráce států střední a východní Evropy s Čínou – pozn. red.) je zde významná spolupráce rovněž na bilaterální úrovni, a to jak v rámci Česko-polské komise pro přeshraniční spolupráci, tak ve formátu Česko-polského fóra. To má sloužit k lepšímu vzájemnému poznávání a posilování prvku partnerské jednoty.

Zamířil bych teď do citlivější oblasti. Jak ovlivňuje spor mezi Polskem a EU o justiční reformě česko-polské vztahy?

ČR podporuje řešení sporu ohledně polské reformy formou otevřeného a konstruktivního dialogu mezi polskou vládou a Evropskou komisí. ČR vidí racionální jádro jak v kritických postojích Komise a současné polské opozice, tak v argumentaci polské vlády jako autora a proponenta reformy. V žádném případě si i vzhledem k mimořádným sousedským vztahům nepřejeme, aby spor v jakékoliv podobě eskaloval a vedl k pocitům zmaru či nepochopení.

Také další člen Visegrádské skupiny, Maďarsko, má s EU své rozepře. Je pro Česko těžké „balancovat“ své závazky vůči EU se solidaritou se svými partnery ve V4? Musí si ČR vybírat, na čí straně stát?

V4 byla a je prostor vzájemné důvěry, kde nejde o to hledat společná řešení za každou cenu, ale spíše lépe pochopit dnešní svět a naše možnosti v něm uspět. O tuto důvěru, o tuto vymoženost nechce žádná země V4 přijít, na druhou stranu to neznamená, že musíme sdílet stejná stanoviska. Debaty o unijní či visegradské solidaritě mohou potřebu otevřené a konstruktivní debaty zbytečně komplikovat.

Zakončil bych „na lehčí notu“. V čem jsou podle Vás Češi a Poláci podobní? V čem se naopak liší?

Čechy a Poláky velmi sblížila sdílená historická zkušenost posledních sedmdesáti let, čehož důsledkem je oboustranná skepse vůči dalekosáhlým vizím a projektům přinášejícím zásadní a rychlé společenské změny. Poláci například jako jedni z mála dokáží plně pochopit a docenit specifický český humor s jeho smyslem pro ironii a absurditu. V řadě ohledů však vidím rozdíly. Zatímco Češi mají sklon nic a nikoho nebrat tak úplně vážně, pro Poláky existují nedotknutelné autority a hodnoty. Češi jsou spíše pragmatičtí, Poláci jsou romantičtější a odhodlanější.

Autor: Ondřej Plevák | EURACTIV.cz

Tento článek je součástí Special reportu: Česko-polské vize budoucnosti EU. Special Report vznikl jako součást projektu „Česko-polské vize budoucnosti EU“, který podpořilo Ministerstvo zahraničních věcí ČR v rámci Česko-polského fóra.

 

Continue Reading
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement

Advertisement

Facebook

  • Jan Pavel II – mše 15.10.2018
    18 – 19 hod., úterý 16. října, mše ke 40. výročí zvolení Jana Pavla II. papežem – Katedrála sv. Víta Václava a Vojtěcha na Pražském hradě Pořádá Polský institut v Praze
    Jaromír Piskoř
  • Je to s podivem, ale premiéři našich zemí úzce spolupracují 15.10.2018
    Mateusz Morawiecki a Andrej Babiš ladili noty před summitem EU. Shodli se hlavně na postoji k migraci a v negativním přístupu k navyšování peněz pro Frontex. Polsko má zájem na opuštění cesty tvrdého Brexitu. Oba premiéři se potkávají velmi často. Morawiecki bude na oslavách vzniku ČR a obě vlády zasednou společně v půlce listopadu nad […]
    Jaromír Piskoř
  • Jeden z nich bude prezidentem Varšavy 13.10.2018
    Rafał Trzaskowski versus Patrik Jaki, volební souboj, který v Polsku nenechává nikoho chladným. Prezident hlavního města je pro polskou politiku výrazné křeslo, podobně jako křeslo primátora Prahy. Poslanec, bývalý ministr v Tuskově vládě a šéf volebního štábu současné prezidentky města Rafał Trzaskowski je kandidátem Občanské platformy (dnes širší Koalice). Jeho velmi výrazné vedení v průzkumech […]
    Jaromír Piskoř

Aktuality