Evropská levicová politická scéna je značně nervózní z rychlosti, s níž polská vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) začala nekompromisně plnit své předvolební sliby. Čekal jste to?

Těsně před volbami nikdo nevěděl, jak chce Kaczyńského PiS realizovat nápravu polského státu. Také nikdo nečekal, že bude mít takovou většinu. V Polsku byl a je velmi populární český film Čtyři vraždy stačí, drahoušku, který se u nás promítal pod názvem Kostlivec v každé skříni. A tak to dnes vypadá. Každá problematika, kterou PiS zdědilo, vypadá dramaticky. V první řadě musí PiS měnit zákony a hned následně řešit gigantickou korupci – podle mého odhadu se bude muset potýkat až se sto padesáti korupčními aférami. Polsko stále ekonomicky roste, ale polovina Poláků dostává v přepočtu necelých devět tisíc korun platu. Dva a půl miliónu Poláků z Polska emigrovalo. Každý rok pět procent polského hrubého domácího produktu plyne z Polska jako dividendy zahraničních společností. Země je navíc deindustrializovaná.

PiS chce prostřednictvím novel mediálních zákonů ovládnout média. Není to v rozporu se standardními demokratickými poměry?

Stav polských mainstreamových médií je ale tragický. Právě proto zde po třiceti letech vznikla nová alternativní a nezávislá média. Tištěná, televizní, a hlavně internetová. Čte je především mladá generace a staří matadoři, jako já. Tato média si dělají srandu z oficiálních zpráv televizních kanálů, které jsou neuvěřitelně manipulativní. Pro členy bývalého establishmentu holt skončila jejich doba.

Manipulují? Dnes podepsal váš prezident mediální zákon, který to změní. Nevypukne u vás televizní stávka jako v Česku?

Zaměstnanci Polské televize (TVP) stávkovat nebudou. Stávkovali před rokem a nikoho v Evropě to nezajímalo. Tehdy bylo „přesunuto“ z televize do outsourcingových firem 85?% novinářů. Udělala to tehdejší personální ředitelka, bývalá majitelka jedné z oněch firem. Jeden můj přítel pracoval dvacet let jako televizní dokumentarista, za své filmy získal několik polských prestižních cen. A byl v rámci přijímacího testu jednou z oněch firem dotázán, zda ví, co je to „záběr“. Takže i on byl jedním z těch desítek protestujících televizních novinářů, o kterých nikdo nic nenatočil ani nepsal. Dnes v televizi denně sledujeme útočné a nepravdivé zprávy končících mediálních hyen, a to ještě hovořím jemně. Polská vláda navrhla, polský parlament schválil, polský Senát posvětil a polský prezident dnes podepsal „malou novelu“ mediálního zákona o polské veřejnoprávní televizi. Doufám, že tomu hyenismu bude brzy konec.

A co spor o polský Ústavní soud?

Zákon o polském Ústavním soudu pochází z časů Jaruzelského a zastaral. Nepočítá například s tím, že jsme členy Evropské unie. Všichni vědí, že je potřeba jej změnit. Je k tomu ale nutná změna ústavy, jež v nově zvoleném zastupitelském sboru dnes neprojde, i když vládní i opoziční strany vědí, že změna je potřebná. I proto vypukla krize kolem zvolení členů tribunálu. Bývalá vládní koalice prostě na poslední chvíli převolila soudce, kterým neskončil mandát. To je stejné, jako by končící parlament zvolil nového šéfa národní banky, jemuž končí mandát až za rok. Dnes je tedy devět členů tribunálu Ústavního soudu z Občanské platformy, jeden z minulého období a pět nově nominovaných PiS. Podle mě je už celý spor ukončen a nový zákon projde po opadnutí emocí tak za dva roky. Důležitá je spravedlnost, a ne pouze pozitivistický pohled na právo jako takové.

Ale Ústavní soud byl jedním z hlavních témat protestních demonstrací v mnoha polských městech, jichž se účastnily tisíce lidí.

Protestujících v ulicích však mohlo být ještě víc. Postižených novou vládou totiž bude mnoho. Polský prezident v těchto dnech mimo jiné podepsal novelu služebního zákona, která odblokovala veřejnou správu, zabetonovanou stranickými funkcionáři Občanské platformy a Polské lidové strany. Také mě velmi pobavil pohled na bývalé komunistické funkcionáře, kteří v čele protivládních protestujících křičeli: „Pryč s komunismem!“ Ale teď bez ironie: bez finanční a organizační pomoci Občanské platformy a „občanských“ nadací by protesty rychle utichly. Půlka z mluvčích na protivládních demonstracích je svázána s nadacemi a občanskými sdruženími, jež dobře znáte i v České republice.

U nás žádné velké emoce vývoj v Polsku nevzbuzuje a z českých politiků jej žádný moc nekomentoval. To se ovšem nedá říci o Německu či Bruselu. Třeba předseda Evropského parlamentu Martin Schulz prohlásil, že v Polsku došlo ke státnímu převratu. Jak jsou jeho slova u vás vnímána?

Martin Schulz se tím v Polsku stal nechvalně slavným a směšným. Nejde o jeho nevzdělanost a nedostatek jakýchkoli informací o tom, co se v Polsku děje, ale o to, komu naslouchá. Jeho ústy hovoří náš bývalý polský ministr zahraničí a budoucí předseda Občanské platformy Gregorz Schetyna, Gazeta Wyborcza a další levicoví aktivisté. Spoustu Poláků urazil a zcela překročil své kompetence. Vzdělanější němečtí politici si uvědomují, že jejich větší kritika polského vývoje může být kontraproduktivní. Už měsíc ovšem trvá německý politický a mediální útok na Polsko, což je zcela nepřijatelné.

Ale potrestá-li Evropská unie Polsko například ekonomickými sankcemi, co pak?

Nová polská vláda připomíná, co jsou evropské tradice. Jednotnou Evropu založili tři slavní politici: Schuman, Adenauer a Alcide De Gasperi, kteří se všichni odvolávali na křesťanské tradice. V tomto případě je Evropa národů jen návratem k původním ideálům. Trestat někoho za návrat ke kořenům je přinejmenším podivné. Třeba už bude Polská televize živě vysílat debatu europoslanců o Polsku, z čehož mám trochu obavy. Může se to totiž stát jedním z vážných momentů polarizace evropské politiky. Evropané včetně Čechů uslyší jen o dvou polských problémech: o sporu o Ústavní soud a televizi. Přitom bychom měli diskutovat – ale hlavně na diplomatické půdě –o nerovnoprávnosti zemědělců východní Evropy ve srovnání s farmáři ze starých zemí unie či o energetické solidaritě západních vůči východním zemím EU, o nerovnoprávnosti polských či baltských rybářů vůči západním kolegům. A to nemluvím o uhlí. Nebo o pomýlené migrační politice. Ale to, že vláda PiS za šest týdnů prosadila více než dvacet dalších zákonů, se už nedovíte. Přitom poprvé za osm let začátkem roku neprotestovali proti vládě polští lékaři. Nový polský ministr zdravotnictví vydal novou úhradovou vyhlášku. Zákon o vojenské strategické doktríně či novely daňových zákonů, které změnily bankovní systém v Polsku, dokazují to, že PiS plní i jiné své volební sliby.

Jenže polská společnost je právě proto rozdělená, nebo ne?

Poslední volby ukázaly, že PiS vyhrálo ve 13 z 16 polských vojvodství a také ve většině velkých měst. Poprvé také ve Vratislavi. Tradiční rozdíl mezi východním a západním Polskem se změnil. Zajímavé jsou také generační změny. Statisticky PiS vyhrálo v generacích dědů a vnuků. Občanskou platformu volila většina státních úředníků, jejichž počet vlády Občanské platformy za osm let zvedly o dvě stě tisíc. Je to asi milión voličů. V Polsku ale zafungoval prastarý příběh demokracie. Běžný polský občan-volič se vzbouřil nejen proti lidem, kterým se v Česku říká „pražská kavárna“, ale podpořil něco, co v Česku neznáte – takzvané Exekuční hnutí dobra (Ruch egzekucyjny), jež u nás existuje již několik set let a které by se dalo vysvětlit jako šlechtický boj proti korupci a společenským zlořádům.

To znamená, že PiS kvůli svým povolebním krokům podporu u polských občanů neztrácí?

Podle mého názoru má PiS stále většinu, a to nejen parlamentní. Navíc v případě dalších vnějších útoků se podpora PiS zvedne o dvacet procent. Odpor Poláků proti vnějšímu zasahování do vnitřních polských záležitostí je totiž značný a musí si to uvědomovat i Občanská platforma. U nás funguje historický symbol kolaborace, zvané „Targowica“. Což je město, v němž se skupina polských oligarchů obrátila na ruskou carevnu Kateřinu II., aby v Polsku nastolila pořádek. Což byl bezprostřední důvod vymazání Polska z mapy Evropy v 18. století. A dnešní představitelé polské opozice, brečící v Bruselu, tyto oligarchy připomínají.

A nemůže dominance PiS poškodit Polsko?

Může. Jako každá strana mající většinu. Pokud nebude vnímat občany a nebude mít zpětnou vazbu, Polsko poškodí. PiS se ale odlišuje například od FiDeSzu v Maďarsku. Spojovacím a hnacím prvkem PiS je Jarosław Kaczyński. Proč? Má osobnostní historii, zkušenosti, například s tragédií u Smolenska, a v neposlední řadě pevný charakter. Nepožádal například ani o důchod. Nedá se koupit, nepromíjí korupci a má masarykovský étos služby národu. Tím se odlišuje od všech dnešních evropských politiků.

A jak při změně polských postojů bude fungovat Visegrádská čtyřka?

Visegrád vznikl jako obranný nástroj proti komunistické minulosti a tehdejším postojům našich dnešních západních partnerů. Němcům se to nelíbilo. Visegrádská spolupráce měla různé fáze. Dnes je vidět, že se v podstatné většině ekonomických, kulturních a politických zájmů shodujeme. Týká se to hlavně energetických otázek, infrastruktury, kulturních zvyků a bezpečnosti. Každý ze států V4 má svůj úkol. Polsko je největší a je spojnicí na Pobaltí a Bělorusko. Češi mají na starost Slovinsko a Chorvatsko. Slováci drží Ukrajinu a Rumunsko. Maďaři Bulharsko a Srbsko. Dáme-li to dohromady, jsou to desítky miliónů Evropanů. Dominance v rámci Visegrádské čtyřky není a nebude. Pokud jsme něco dokázali, tak jedině nerozdílně a spolu. Holt tři mušketýři taky byli čtyři.

Celoevropským velkým tématem je migrace. Bylo to téma polských voleb?

Téma migrantů v Polsku velkým volebním tématem nebylo. V prezidentských vůbec. V parlamentních panovala jen drobná nervozita, kolik že jich vlastně tehdejší expremiérka Kopaczová Bruselu slíbila přijmout. Mluvčí Občanské platformy totiž veřejně tvrdila, že „uprchlíci obohatí polskou kulturu“. Ale „temný“ polský lid s obohacením skepticky moc nesouhlasil. Polsko přijalo několik desítek křesťanských syrských a iráckých rodin a zdůrazňuji, že Ukrajinců máme určitě stovky tisíc, nejvíce z celé Evropy, a nehodláme je dále distribuovat do Portugalska, Francie či Lucemburska. V Polsku jsou všichni cizinci evidováni a tak nějak pod kontrolou. Možná by stálo za to zeptat se třeba zemí Visegrádské čtyřky, jak si s migranty z východu, Ukrajinci, Srby či jinými podobnými, poradily ony. Po první čečenské válce Polsko přijalo 15 000 Čečenců, muslimů, a také to nebyli žádní Mirkové Dušínové. Dodnes většina z nich u nás žije jako polští občané. To, co se ale děje v poslední době v mozcích některých politiků západní Evropy, je v rozporu se zdravým rozumem. U nás končí hranice Evropské unie, takže víme, co je to ji chránit a kolik to stojí. Ale hlavně! Polští politici rozum neztratili.

Opravdu?

No dobře, většina z nich.

text Jaromír Piskoř, psáno pro REFLEX