Connect with us
Reklama



Aktuality

Cenzurou k popularitě

Publikoval před

Známý polský youtuber Stefan Tompson ve svém krátkém filmu popsal trefně pocity své generace a mnoha Poláků na polsko-izraelský spor. You Tube jej zprvu zablokoval, protože ono video „mělo obsahovat části urážlivé pro některé diváky“. Tím mu pochopitelně tým You Tube dodal ještě větší důležitosti a film byl umístěn a částečně pro onu blokaci, zhlédnut na mnoha webových stránkách a jiných sociálních sítích, které s jemnou propagandou problém neměly. Po několika dnech plných oprávněné kritiky a „opětovném prozkoumání filmu“ cenzurní zápal týmu You Tube ochabl a odblokoval jej i pro Českou republiku. (Příběh rodiny Ulmových, o kterých je ve filmu zmínka viz níže)

 

Příběh rodiny Ulmových, o které hovoří Stefan Tompson

Čtyřiadvacátého března 1944 ještě před úsvitem přišli k domu Józefa a Wiktorie němečtí četníci – velitel stanice v Łańcutu poručík Eilert Dieken, dále Joseph Kokott, Michael Dziewulski a Erich Wilde. Na pomoc si vzali čtyři „tmavomodré“, mezi nimiž byl – Włodzimierz Leś. Němci vstoupili do chalupy, na jejíž půdě objevili a okamžitě zastřelili všechny Židy. Poté se rozhodli vypořádat s pány domu. Jeden ze svědků, které si Němci schválně pozvali, aby každý viděl, co čeká Poláky v případě ukrývání Židů, vypověděl, že Józefa a Wiktorii vyvedli ven a zastřelili je před prahem rodného domu. „Během střelby byl na místě popravy slyšet strašný křik – děti volaly své rodiče, kteří už byli zastřelení. Byl na to všecko otřesný pohled,“ řekl svědek. V září 1944 odsoudila polská podzemní armáda Armia Krajowa k trestu smrti „tmavomodrého“ policistu Leśa – zastřelili ho v Łańcutu.* Příběh má i svůj český aspekt Joseph Kokott – pocházející ze Sudet občan Československa, který se po Mnichovu „rozpomněl“ na své německé kořeny, se po válce vrátil domů a až do roku 1957 bydlel v Praze. Tehdy byl uvězněn a vydán do Polska, kde zemřel ve vězení. Naopak Eilert Dieken, velitel zásahu, dožil v klidu jako vážený občan Esens v Západním Německu.

(* Orgány polského podzemního státu zaujímaly k pronásledování Židů jednoznačné odmítavé stanovisko (mise Jana Karského), odsuzovalo „šmalcovníky“, kteří se přiživovali na židovském neštěstí či udávali, k trestu smrti a v rámci možnosti organizovaly pomoc pronásledovaným Židům (Žegota).

Józef Ulma před válkou vychodil zemědělskou školu, stal se propagátorem sadařství, zařídil si školku ovocných stromů, začal pěstovat moruše a chovat bource morušového. Mimo to vedl knihovnu Spolku katolické mládeže a vášnivě se věnoval fotografování. Nepochybně se tak lišil od zbytku obyvatel té velké, více než čtyřtisícové vesnice. Ve vsi bydlelo před válkou také 120 Židů, převážně obchodníků, ale i rolníků, které v roce 1942 potkal krutý osud obětí holocaustu. Několik desítek z nich bylo zabito přímo na místě.

Udavači si bohužel přišli na své, přesto se však jenom v Markowé šťastně dočkalo konce války ještě minimálně 17 Židů i se svými polskými zachránci. Józef a Julia Barovi společně s dcerkou Janinou více než dva roky ukrývali pětičlennou rodinu Riesebachových. Antoni a Dorota Szylarovi, kteří měli sami 5 dětí, zase zachránili sedmičlennou rodinu Weltzů. U Jana a Weroniky Przybylakových přežil Jakub Einhorn a u Heleny a Jana Cwynarových Abraham Segal.

Józef a Wiktorie Ulmowi byli vyznamenáni čestným diplomem a uznáním v Izraeli. V roce 2004 arcibiskup Józef Michalik při vysvěcení pomníku zavražděným pronesl tato slova: „Mučedník je svědek a svědectví má různé podoby.“ Začínají snahy o jejich blahořečení.

Kolem roku 2010 Mateusz Szpytma, historik a místní rodák, začíná usilovat o zřízení muzea rodiny Ulmů. Jak sám říká, vedly ho k tomu dvě shody náhod: první byla skutečnost, že Němci oproti svým běžným zvyklostem dům nespálili. Přežil a v něm i rodinný fotografický archív. Józef Ulma měl totiž na tehdejšího rolníka podivnou zálibu. Byl vášnivý fotograf. Díky němu nejsou Ulmovi jen jména ve výčtu obětí války, ale živí lidé…

Starosta vsi Teofil Kielar, který na rozkaz Němců zajistil několik mužů, aby oběti pohřbili, se ptal velitele, proč zavraždili i děti. Dieken mu na to odpověděl: „Aby s nimi obec neměla žádné starosti.“ Poté se Němci dali do rabování. Jakmile si Kokott povšiml, že má mrtvá Gouda Goldmanová na hrudi pověšenou krabičku s cennostmi, prohlásil – „Zrovna tohle se mi hodí,“ a krabičku si schoval do kapsy. Poté co oběti zakopali, nechal shromáždit všechny Poláky a varoval je: „Nikdo se nesmí dovědět, kolik lidí jsme zastřelili – víte to jenom vy a já!“

Rodina Ulmových navzdory udání hrozícímu ze strany vystrašených místních u sebe ukryla a živila až osm Židů. V domku Ulmových se schovávali jejich sousedé – Gouda a Layka Goldmanovi s malou dcerkou a také obchodník s dobytkem Szall se svými syny. Szallovým už předtím pomáhal v Łańcutu tzv. „tmavomodrý policista“ („tmavomodří“ – komunální policie, kterou Němci povolili ponechat v obcích Generálního gouvernementu) Włodzimierz Leś. Po určité době jim však pomáhat přestal, ponechal si však část jejich majetku, které se oni, ačkoli již byli u Ulmových, chtěli domoci zpět. Dokonce se pokoušeli přivlastnit si na oplátku něco z Leśova majetku. To se jim však pravděpodobně stalo osudným.

Vrazi se chvíli rozhodovali, co učiní s dětmi, ale Dieken rozkázal, že musí zahynout i ony. Tři nebo čtyři z dětí zastřelil osobně Joseph Kokott (nota bene původem z českých Sudet), a na svědky přitom polsky křičel: „Jen se podívejte, jak zdechne každá polská svině, která bude ukrývat Židy.“ Zahynuli tak Stanislava, Bára, Vládík, Franta, Tonda, Maruška a sedmé – ještě nenarozené – dítě v těle matky. Když místní sedláci tajně v noci kopali hrob, aby v rakvích pochovali zavražděné, jeden si povšiml následujícího: „Když jsme do rakve kladli tělo Wiktorie Ulmové, zjistil jsem, že byla těhotná. Domnívám se tak proto, že na rodidlech zemřelé bylo vidět hlavičku a část těla dítěte.“ Nepočítaje toto nenarozené bylo nejstaršímu dítěti 8 let,nejmladšímu 1,5. Celkem tak zemřelo 17 lidí.

Zdroj : MODERNÍ DĚJINY.CZ – Pasáže jsou vybrány z textu Macieje Rosalaka Sousedé: příběh rodiny Ulmových, který připravil ve spolupráci s Maciejem Ruczajem a Polským institutem v Praze.

 

 

Continue Reading
Komentujte

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Aktuality

Polsko je jiné, než si většina Čechů myslí. Je modernější a vyspělejší

Publikoval před

Přestože je Polsko náš důležitý soused, převládají o něm i jeho obyvatelích v Česku často zvláštní stereotypy. Některé už neplatí, jiné nikdy neodpovídaly realitě. Speciální příloha nového tištěného Reflexu se proto na tuto zemi podívala jinou optikou. Najdete v ní reportáž o moderní Varšavě, fenomény, které dnešní Poláky charakterizují, ale i to, proč tam probíhá nám tak blízká pivní revoluce. A zde je několik věcí, které byste měli o současných Polácích vědět.

Poláci uznávají Čechy

Ano, Poláci nás uznávají a kromě Slováků neexistuje národ, který by nám byl bližší. Mnozí znají naše filmy, knihy, náš specifický humor, pivo, náš přístup k životu. Bohužel, nemůžeme říci, že to samé platí tak obecně i opačně. Samozřejmě část Poláků ale nesleduje nijak podrobně to, co se u nás děje.

Poláci jsou patrioti

Vlastenectví a patriotismus se dnes často kvůli politické korektnosti zaměňuje za nacionalismus. Většina Poláků je velmi hrdá na svoji vlast. Vedou sice mezi sebou vášnivé války o politiku, potraty a další věci, až se zdá, že jsou k sobě zcela nesmiřitelní. Ovšem jenom do okamžiku, než se jim někdo snaží sáhnout na jejich zemi. To pak drží pospolu.

Poláci jsou proevropští

V mnoha evropských státech najdeme strany, které sedí v parlamentech a chtějí vystoupit z Evropské unie. Ovšem v polském parlamentu takovou politickou stranu nenajdete. Podle průzkumů přes 80 procent Poláků nechce odejít z EU. A to přestože Brusel často na jejich současnou vládu tvrdě útočí. Tři čtvrtiny obyvatel ale současně odmítají přijetí eura.

Poláci se vidí na Západě

Naprostou většinu Poláků by ani nenapadlo, že po krutých historických zkušenostech by měli tíhnout někam na Východ. Je to většinově prozápadní země.

Poláci se nebojí

Dokázali to mnohokrát ve svých dějinách a dokazují to nadále. Polské opoziční odborové hnutí Solidarność bylo majákem svobody proti komunistickým režimům ve střední a východní Evropě. Silným hlasem proti totalitě byl i polský papež Jan Pavel II. Poláci si proto velmi cení demokracii.

Autor: Viliam Buchert, celý článek na reflex.cz a obsáhlá příloha o Polsku v tištěném časopisu Reflex

Pokračovat ve čtení

Aktuality

Frasyniuk byl ráno odvezen v poutech na prokuraturu

Publikoval před

Dnes ráno polští policisté zatkli v jeho domě Władysława Frasyniuka a v poutech je odvezli do sídla polské prokuratury. Legendární polský opoziční předák byl po deseti minutách propuštěn. Bylo mu sděleno obvinění za porušení fyzické integrity dvou polských policistů ve strkanici na smolenské kontramanifestaci konané loni v červnu. Frasyniuk tehdy seděl na vozovce a snažil se spolu s několika desítkami kolegů zabránit pochodu účastníků vzpomínkové demonstrace k prezidentskému paláci. 

Policisté jej museli za ruce a za nohy vynést z vymezeného prostoru. Frasiniuk byl na prokuraturu již dvakrát předvolán, ale předvolání označil za policejní represi a veřejně je ignoroval. Frasiniukovi to připomnělo jeho zkušenosti z doby Solidarity a ve svém prohlášení uvedl, že nynější vláda láme demokratické základy státu a zavádí předpisy, které jsou v rozporu s ústavou. Na předvolání takové vlády neměl v úmyslu reagovat a na prokuraturu se dostavit. Polský prokurátor měl jiný názor a nechal jej policisty předvést v poutech a sdělil mu obvinění.

Pokračovat ve čtení

Aktuality

Popeleční středa na svátek zamilovaných

Publikoval před

Mnoho chrámů v evropských městech se chlubí tím že vlastní nějakou relikvii svatého Valentýna. Včetně Lublinu, Krakova a Chełmna. Oslavy a mše na počest patrona zamilovaných se odbývají například v bazilice sv. Floriana v Krakově a zváni jsou nejen zamilovaní, ale i všichni, kdo hledají pravou lásku. V Chelmnu, které se chce stát městem zamilovaných je vedle modliteb u ostatků svatého organizován i barevný průvod s pochodem ulicemi s dechovkou a lampiony.

Jenže letos vyšla popeleční středa na svátek svatého Valentýna. V tento den kněz na znamení pokání a obrácení uděluje popelem při bohoslužbě znamení kříže na čelo a říká: „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš“. Část polské společnosti kritizuje valentýnské oslavy jako komerční projev amerikanizace a některé „singl“ za „tyranii bytí ve svazku“.

Mnoho Poláků tedy bude zítra kombinovat počátek půstu se svátkem zamilovaných. Asi tedy v Polsku nebude tak velká spotřeba čokoládových srdcí, ale o to více růží. Romantický večer lze ostatně prožít i s prázdným žaludkem.

Pokračovat ve čtení
Advertisement

Nejnovější příspěvky

Advertisement
Advertisement

Facebook

  • Polsko je jiné, než si většina Čechů myslí. Je modernější a vyspělejší 16.2.2018
    Přestože je Polsko náš důležitý soused, převládají o něm i jeho obyvatelích v Česku často zvláštní stereotypy. Některé už neplatí, jiné nikdy neodpovídaly realitě. Speciální příloha nového tištěného Reflexu se proto na tuto zemi podívala jinou optikou. Najdete v ní reportáž o moderní Varšavě, fenomény, které dnešní Poláky charakterizují, ale i to, proč tam probíhá […]
    Jaromír Piskoř
  • sPOLeCZně 15.2.2018
    Češi a Poláci si letos připomínají stoleté výročí svých moderních států. Je mnoho důvodů, proč slavit spolu: stáli jsme ve 20. století před stejnými výzvami: definovat a ubránit své státy, postavit se dvěma totalitním režimům a najít své místo na mapě Evropy. Právě okamžiky, kdy se české a polské cesty protínaly budou těžištěm našeho programu […]
    Jaromír Piskoř
  • Evropská komise má někdy stejný názor jako Polsko 15.2.2018
    „Projekt Nord Stream 2 se realizuje, i když se do země ještě nekoplo.“ řekl energetický expert a šéfredaktor portálu BiznesAlert Wojciech Jakóbik a dodal: „nicméně již rozděluje evropské země, které mají na tento projekt různé názory“. Zdůraznil, že „Německo chce levný plyn z Ruska a Nord Stream 2 namísto Ukrajiny učiní tuto zemi hlavním zprostředkovatelem […]
    Jaromír Piskoř